Radyně bike team

Již minulý týden jsem se chtěl podívat do Santa Cruz na pobřeží pacifického oceánu, ale po přeměření vzdálenosti na mapě jsem od tohoto záměru musel upustit. Nicméně touha podívat se do vzdáleného Santa Cruz, ve mě zůstala. Na další víkend za velkou louží jsem si naplánoval jednosměrnou trasu  s tím, že do cíle – tedy Santa Cruz se svezu ráno autobusem a zpátky dojedu na kole, abych nebyl omezen jízdním řádem zpáteční dopravy. Do Santa Cruz jezdí ze San Jose pravidelná autobusová linka společnosti Amtrak, tzv. Higway 17 express.

V sobotu ráno jsem v 7:30 vyrazil na kole na 40km vzdálenou autobusovou zastávku v San Jose. Autobus měl odjíždět v 9:00 a další pak v 10:00 od nádraží Diridon v centru San Jose. Jen co jsem vyrazil, zjistil jsem, že předem připravená trasa městem se mě na garminu nezobrazuje. Zbývala hodina a půl do odjezdu autobusu a tak nebylo čas to řešit. Vyrazil jsem s tím, že tu autobusovou zastávku v tom 6 nejlidnatějším městě USA „nák“ najdu. Jedinný co jsem věděl, že je kousek za letištěm, za tím je někde nádraží a za nádražím cihlová budova z oranžových cihel, kterou jsem viděl den před tím na street view v Google. Docela troufalost. Navíc jsem chtěl stihnout ten první autobus v 9:00 abych měl více času na to vrátit se pak ze Santa Cruz na kole zpátky. Cesta na zastávku se tak pro mě stala takovou městskou časovkou. Uháněl jsem křemíkovým údolím průměrnou rychlostí 30 km/h a navigoval se podle paměti z předchozího týdne, pak podle směru odkud vylítávaly z města letadla a nakonec jsem jel podél železniční trati abych trefil nádraží. Pak už to bylo jen o tom najít onu zastávku před cihlovou budovou. Kupodivu jsem ji našel dobře a přihnal jsem se na ní ještě s desetiminutovým předstihem před odjezdem autobusu.

S napětím jsem čekal zda plánovaný autobus na liduprázdnou zastávku skutečně dorazí. Krátce po deváté dorazil. Kolo jsem naložil do nosiče na kola, které zdejší autobusy vozí před čelním sklem. Nejdřív trochu bojování jak se ten nosič sklápí a pak trochu i s tím jak se tam kolo upevňuje, ale řidič mě přes okno navigoval a tak se nakonec povedlo. Do penězožroutu v autobuse jsem strčil pětidolar a řidič mě přivítal na palubě. Autobus najel hned ve městě na dálnici a uháněl to 110 km/h ven z města ve směru Higway 17. Kolo se v držáku před čelním sklem divně kymácelo a já měl trochu obavy, že když z držáku vyletí tak jej bus přejede a bude po srandě. Ale maj to vymyšlený dobře, je tam přitažené takovým pružinovým hákem za přední kolo. Jakmile autobus začal stoupat do hor postupně zpomaloval až na rychlost 50km/h protože cesta byla opravdu strmá, a mě tak docházelo přes jaké pohoří se to budu zpátky vracet. Po 50 minutách jízdy jsem byl v cíli – v centru města Santa Cruz, které krom jiného proslavila stejnojmenná světoznámá značka horských kol.

Vyrazil jsem hned na pobřeží oceánu na pláž Boardwalk, kde bylo spoustu pouťových atrakcí: několik horských drah, strašidelný hrad apod. Pak už jsem směřoval ven z města po své trase po pobřeží. Ještě než jsem opustil město tak jsem se podíval na molo Municipal Wharf, které zasahuje v délce 837m do oceánu a je nejdelším molem na západním pobřeží spojených států. Postaveno bylo v roce 1914. Z něj bylo možné pozorovat prohánějící a odpočívající lachtany. Někteří se vyhřívali na trámech mola asi metr a půl nad hladinou. Nechápal jsem kudy se tam dostávali. Krom toho zde bylo mnoho restaurací s rybími specialitami, rybáři, rackové a nádherný výhled na nespoutaný oceán a přilehlé pobřeží.

Odtud jsem pokračoval na sever podél pobřeží oceánu, které lemují pěkné pískové útesy. Pobřeží Santa Cruz je vyhledávaným místem pro surfaře. Před více než 100 lety zde 3 princové z Havaje položili základy tohoto sportu. V nedalekém majáku na výběžku pobřeží bylo v roce 1986 otevřeno první serfařské muzeum na světě.  Hodně surfařů brázdilo vlny i dnes, byla to hezká podívaná na borce co to umí.

2 Odpovědi to “Santa Cruz Mountains”