Mount Tamalpais
Práce mě zavedla až na druhou stranu zeměkoule. Konkrétně do slunné Kalifornie k San Franciské zátoce do města Fremont. Zvažoval jsem, že si s sebou vemu svoje kolo. Ale cestovat s kolem přes půlku světa mě přišlo komplikované, takže jsem se rozhodl, že si na místě nějaké vypůjčím. To jsem ale ještě netušil, že půjčení kola v Kalifornii vyjde na 60$ na den. Je to daň za to, že půjčoven kol není tolik jako půjčoven aut. A tak zatímco půjčovna aut je na každém rohu a půjčení auta vyjde kolem 160$ na týden s neomezenými ujetými mílemi, na půjčovnu kol jen tak nenarazíte. Nejvíce jich je v San Francisku, protože se míří davy turistů z celeho světa a populární je zde především jízda na kole po pláži Crissy Beach s výhledem na Golden Gate bridge a pak jeho přejetí na kole tam a zpět.
Ke kolu jsem se dostal až po 14 dnech trochu komplikovaně. Kolega Mark z práce, má bráchu Adriana, ktrý žije San Francisku. Krom toho, že je Adrian zapálený muzikant jezdí rád taky na kole a vlastní jich asi 5. Mark mě domluvil půjčení jednoho po dobu mého pobytu „za flašku“. V pátek večer jsme pro kolo zajeli. Adrian vytáhnul z garáže leta nepoužívaný „bike“. Krom toho, že byl od pavučin a s prázdnýma silničníma pláštěma se zdál jinak celkem v pořádku. Po detajlněším prozkoumání jsem zjistil, že je komplet na XTRku, ale snad prvním co kdy bylo. Opravdu muzejní kousek, který snad ještě pamatuje dobu kdy zde Garry Fisher položil základy mountain bikingu.
A když už jsme u toho Garry Fishera, rozhodl jsem se v neděli vypravit na půjčeném kole na horu mount Tamalpais, která sloužila Garrymu Fisherovi, Tomu Ritchey a mnoha jiným k testování prototypů horských kol. Je známo, že tenkrát se jednalo v podstatě o upravená silniční kola pro jízdu v terénu. Já do této nostalgie proniknu mnohem více na půjčeném letitém horském kole se silničními plášti.
V neděli jsem se nejprve dopravil metrem z města Union City do čtvrti Embarcadero v San Francisku. Po hodině jízdy s kolem v metru, jsem vystoupil v přelidněném Embarcaderu. Všude je mnoho lidí, turistů, žebráků a nekonečné zácpy aut. To jsem zvětav jak se tady někam dostanu na kole, pomyslel jsem si. Netrvalo to, ale dlouho a narazil jsem na pláži na cyklostezku – výpadovku z města. Jezdí tu na kole mnoho turistů, kteří míří na svůj vejlet přes most Golden Gate a zpět. Je to podobná turistická atrakce jako je u nás Karlův most, takže je tu vážně přelidněno. Levý chodník po mostě směrem od San Franciska je vyhražen cyklistům, pravý chodcům a nejširší část zabírá šestiproudá dálnice. Po úspěšném překonání mostu jsem se plný očekávání ocitl v národním parku Marin Headlans a pomalu začal stoupat od moře vzhůru do hor.
S přibývající nadmořskou výškou ubývali turisté a po chvíli nebyli na cestě vůbec žádní. Zato se zde proháněli silničáři na silničkách. Stoupal jsem po cestě Bunker Rd. Zajímavostí byl dlouhý tunel pod dálnicí a ještě zajímavější bylo využití jeho vozovky uvnitř. Z obou stran byly vyhražené pruhy pro cyklisty a na vozovku pro auta zbyl jen jeden pruh a tak jednosměrný provoz pro auta byl řízen semafory. Cyklisté čekat nemuseli a stačilo, že před vězdem do tunelu stisknuli tlačítko, které rozblikalo oranžový semafor, který upozorňoval řidiče, že v tunelu je cyklista.
4 Odpovědi to “Mount Tamalpais”
Leave a Reply for Šéďa
Čus Martine, tak koukám, že jsi se konečně dostal na kolo. Doufám, že budou nějaký fotky a komentář. Čus
právě na tom pracuji
tam to musí bejt super
Paráda, pěknej vejlet! Koukám, že na koupání už to tam není