Radyně bike team

Karlovarské lázeňské lesy se staly opět mekou bikerů. V sobotu 17.8.2013 se zde jel čtrnáctý ročník Karlovarského AM Bikemaratonu, který je již několik let součástí seriálu Kolo pro život.

Zdejší lesy jsou doslova protkány sítí lázeňských stezek a pěšinek spojující příkré stráně okolních kopců.Nejeden kopec zdobí rozhledna nebo vyhlídkové místo na město a není tak nouze o  dech beroucí panoramata (ikdyž bikerům berou dech poněkud v jinem slova smyslu pozn. autara). Dohromady tak okolí Varů tvoří  ideální hřiště pro stavbu náročných a dynamických tratí pro bikery. Právem je proto tento závod považován za jeden z nejhezčích závodů ze seriálu Kolo pro život. Oproti loňským rokům byla trasa opět jiná. Kdysi se zde jezdil okruh 50km a pro toho kdo chtěl jet delší trať absolvoval okruh 2x. Letos delší trasa měřila „jen“ 61km,  ale zato převýšení bylo značné. Pořadatel sliboval 1984m, nicméně Garmin zde naměřil pouze 1390m.

Díky mojí letošní výhře v seriálu Jarní Bahno jsem od pořadatele obdržel volnou VIP vstupenku. Se startovním číslem 33 jsem se mohl poprvé v životě postavit na startu KPŽ mezi  první elitní padesátku. Víťa stál dál v davu mezi první stovkou. Nádherné prostředí lázeňské pěší zóny T.G.Masaryka dav bikerů úprkem opouštěl s výstřelem, který zazněl v 11:30. Hned po stratu se stoupalo zostra na Výšinu přátelství (556m), kde stojí rozhledna Diana. Než jsem se stačil rozdýchat předjela mě minimálně první stovka spurterů včetně Víti. Prohodili jsme spolu pár slov, pak jsem za to vzal a začal závodit. Nahoře na Dianě byl již peloton dokonale nadělený na skupinky podobně výkonných jezdců a tak se bezesporu splnil záměr stavitele trati. Následovala motanice po kopcích nad Vary dolů – nahoru a tak stále dokola. Byl do dokonalý mix terénů a singlíků během kterého jsme se vydrápali snad ke všem vyhlídkám co nad Vary jsou. Dolů vedly různě náročné sjezdy. Nejvíce se mě líbila serpentýnová stezka z Jeleního skoku. Zhruba na 15km nás trať dovedla k mezinárodnímu letišti v Karlových Varech. To se celé objíždělo víceméně po zpevněných cestách a nebo asfaltu. Dlouhý otevřený prostor přál protivětru a tak se nevyplatilo jet tu sám. Což se mě bohužel povedlo. Asi 200m přede mnou se sformovala velká skupina a stejnou vzdálenost za mnou byla další početná skupina. Měl jsem na výběr počkat až mě „dojede vlak“ ze zadu a nebo pokusit se bojovat a dojet skupinu přede mnou. Zvolil jsem tu těžší variantu a sedmičlenou skupinu přede mnou se mě podařilo s vypětím sil dojet. Borci zde ukázkově střídali a tak z toho těžili všichni. Na mě přišla řada až ke konci silniční pasáže a tak jsem si i stihl „odpočinout“. Odbočkou na Vítkův vrch a zdejší občerstvovačkou skončila „silniční“ část závodu.

Chytil jsem bidon a banán, ale než jsem jej stačil oloupat začalo se padat náročným sjezdem po Bétovenově stezce. Přes Bethovenovo altán jsme sklesali kolem zábradlí až k říčce Teplá, na které byl brod. Na asfaltu za ním jsme nestihli ani okapat a hned nás trasér nasměroval na nejprudší výjezd do lesa. Z nejtěších převodů bylo potřeba v mžiku přeřadit až na ty nejlehčí. Tohle překvápko už jsem si pamatoval z minula, takže jsem stihl zařadit včas. Na dlouhém výjezdu bylo ještě pár překvapení v podobě náhlé změny pěšiny. Začalo opět singlíkování po lázeňských pěšinkách. Nahoru – dolů můstky zatáčky, kořeny kameny a tak stále dokola. Nebylo moc prostoru k předjíždění a tak se pořadí již nijak výrazně neměnilo. Až k rozcestí u sv Linharta mě dojel jen Martin Klofanda, který již pomalu finišoval do cíle. Odtud následoval další náročný výjezd na Doubskou horu. Sjezd dolů vedl cestou volného makadonu. Vletěl mi zde šutr do výpletu zadního kola a ne a ne jej opustit. Počkal si až se otočí kolo k přehazovačce a ránou do ramínka vyletěl z kola. To pochopitelně nezůstalo bez následků. Ramínko se ohnulo a otočilo zároveň a kladky šly mimo řetěz. Pod sjezdem zhruba na 55km jsem musel zastavit a ramínko alespoň drobet narovnat rukou abych mohl pokračovat. Během těch pár sekund mě vzali dva soupeři: Martin Klofanda a Jarda Nový. Snažil jsem se je ještě dohnat, ale začal se mě motat řetěz, protože se točil mimo spodní kladku na přehazovačce. Zbylých 5km bylo naštěstí více méně z kopce a tak jsem to s rachtajícím řetězem dojel. Ještě závěrečné dva brody „pro diváky“ přes potok v areálu meandru Ohře a jsem v cíli.

Trasu 61 km, kam se přihlásilo 404 bikerů, vyhrál Pavel Boudný v čase: 2:19:07. Já jsem dojel na 29 místě absolutně a 9 v kategorii  v čase 2:43:15. Za náš team jel ještě Víťa Vojáček, který dojel na 81 místě absolutně  a 17 v kategorii s časem 2:59:28. Zde jsou k dispozici kompletní výsledky z Karlovarského AM Bikemaratonu.

Co říci závěrem: Pořadatel připravil pěknou náročnou, přesto jezdivou a spravedlivou trať. Libilo se mě i místo startu a hlavně cíle. Krásný park v meandru Ohře spolu s vodními radovánkami  byl hezkou motivací závod dojet. Děkuji všem pořadatelům za přípravu  z mého pohledu výborně organizačně zajištěného závodu.

Jedna odpověď to “Karlovarský AM bikemaraton”