Radyně bike team

 Tak a je to tady:

Právě dnes ve 14:00 hodin  byl v Hranicích u Chebu odstartován 2.ročník tohoto závodu, který získává na věhlasu. A všech 128 účatníků se vydalo do tropického a k večeru trochu vlhkého nedělního odpoledne.

Jen čas ukáže, jak se každý připravil, ať už co se týká fyzičky, techniky a přípravy svých strojů. Co se týká psychické stránky i ta určitě bude prověřována při zdolávání přírodních překážek a různými záludnostmi trasy. My cyklisté na tom budeme možná ještě dobře, ale samotář koloběžkář a několik běžců na tom budou s morálem ještě o trochu hůř. Někteří skončí někde na trase, jiní dorazí do cíle 500 mil. Těm kterým se zadaří si užijou pásky v Nové Sedlici na Slovensku s nápisem (Finish 1000 miles)

Náš tým sice tento závod plánoval, tak trochu jako vrchol sezóny, ale na start dorazil trochu jako po bitvě u Waterloo.

Martin se 14 dní před závodem vysekal a jeho nedohojenou a několikrát servanou nohu, zdobí strup o velikosti kazety. Aby toho nebylo málo, tak týden před závodem si obtisknul do stejné nohy převodník a má nad patou ještě dva stehy spojující tuto ránu.

Šéďa, kterýho zlobí už přes měsíc koleno a při konzumaci všech možných prášků na klouby si připadá tak trochu jako důchodce a doufá, že už je koleno OK a extrémní závod vydrží.

No a Tlumič kterej jedinej trhá partu a je zdravej , je skutečně připravenej.

Na těchto stránkách by měl být denně aktualizován pohyb našich členů na trati a některé jejich pocity a nálady.

Co se týká ostatních účatníků závodu a jejich boj s tratí,tak jsou ke zhlédnutí zde.

 

Aktuálně z trasy:

 

Neděle: 1.7.2012 

počasí: 18°C, déšť

 

 A závod začíná………

Všichni jsme odstartovali, startovní pole se začalo pomalu roztrhávat. Byla to první pořádná zkouška vybavení. Odpadly nervy a nezbylo než, začít se prát s touhle výzvou.

Bohužel počasí závodníkům moc nepřeje, teplota klesla na 11 °C a pořád prší. Šéďa s Tlumičem se trhli a ujeli Martinovi, asi tak cca o hodinu. Den zakončili v penzionu v Horní Blatné. Při telefonickém spojení s Martinem zjistili, že se  Martin ocitl před nimi a údajně se nachází někde za Božím Darem.

 

Pondělí: 3.7.2012

počasí : 15 °C

Šéďa a Tlumič

Vyjeli jsme na Klínovec, Šéďovi se ozvala u Hory sv. Šebestiána kolena, díky Ondrovo radám aplikoval hřejivou náplast a bandáže a bylo to OK. Bez toho by už asi byl mimo provoz. Dorazili jsme na Cínovec ke Karlovi Fialovi a uctili jsme jeho památku panákem slivovice, pokračovali jsme dál asi 10 km, ale vzhledem k blížící se bouřce, jsme zakotvili ve Fojtovicích, od 21 hod pršelo až do rána.

Úterý : 4.7.2012

počasí : polojasno, 18 °C

Šéďa a Tlumič

Projeli jsme Tisou, a vystoupali na Děčínský Sněžník, sjezd byl brutál, muselo se nosit ( velké kameny ). Do přívozu to bylo ještě daleko, samej singl,takže jsme tam dorazili až ve 13 hod. Následovalo České Švýcarsko, kde to odvalovalo, ale při jednom ze sjezdů měl Šéďa defekt ( díra v plášti a duše na odpis ). Po cca 50 km, opět další defekt z důvodu málo nafouklého kola, tektokrát procvaklá duše. Tlumič je nasrasnej, že musíme měnit, ale po pár km má defekt i on. Je to pech. Vydáváme se na Šluknovský výběžek, ale nevíme co nás čeká, tříhodinové pochodové cvičení s nošením kol, podél česko-německé hranice. Sebralo nám to mnoho sil, snažíme se držet plánu, a tak nasazujeme čelovky a míříme do Starých Křečan. Paní domácí má asi svatozář, protože na nás čeká do 23,30 hod. kdy dorážíme a ještě nám dává segedín. Jdeme spát v 1 hod. ráno.

Středa : 4.7.2012

počasí : zataženo, 15 °C

Šéďa a Tlumič

 

Vstáváme v 5 hod, a věnujeme údržbu kolům, opět lepíme a snídáme. V 8 hod. vyrážíme na trasu. Chtěli bychom přejet, dojet do Krkonoš. Martin se neohlásil, o jeho postupu budeme informovat později, snad je v pohodě.  

Dnešní trasa by se mohla jmenovat “ trasa singlů „. 60 km nádherných singlů až do Hrádku nad Nisou, odtud cesta do CP-1, kde jsme zjistili, že Martin je pár hodin před námi. Následoval sjezd do Lázní Libverda, kde jako třešnička na dortu byl singltrek pod Smrkem. Poté byla opět chodecká vložka rašelinou, která zkazila celý dojem. Přejeli jsme přes Polsko do Harachova, kde jsme přespali.

 

Čtvrtek 5.7.2012

počasí : jasno, 27 °C

Šéďa a Tlumič

Z Harachova jsme vyjeli na hřebeny Krkonoš, odkud jsme sjeli do údolí a tak to bylo celý den pořád dokola. Problém byl v tom, že plno cest se nedalo jet, tak jsme museli tlačit. Nejhorší výjezd dne byl na Výrovku. Tuto Krkonošskou etapu korunoval totálně nelogický úsek kolem Královského Špičáku, kde jsme museli tlačit nahoru a dolů, a ztratili jsme tím asi 4 hodiny. Do Adršpachu jsme přijeli cca ve 21 hod. A pak se spustila velká bouřka. Tato část trasy byla zatím nejhorší a myslím, že to po tomhle úseku hodně lidí vzdá.

 

Pátek 6.7.2012

počasí : jasno, 35°C

Šéďa a Tlumič

Z Adršpachu vyrážíme brzy a v Teplicích nad Metují dáváme snídani, pak jedeme po trase rallye Sudety. Poté přejíždíme Polsko, kde míjíme Martina a necháváme ho za sebou. Má nějakou krizi, asi přepálil začátek. Následoval přejezd Orlických Hor, kde je spousta bunkrů a zatím to byla asi nejkrásnější trasa. Původně jsme chtěli dorazit do CP-2, ale velké vedro a vzdálenost udělali své, a tak za deště , který nás zastihl na Suchém vrchu, končíme v Červené Vodě. Zítra dojedeme do CP-2 a budeme pokračovat na Slovensko.

Sobota 7.7.2012

počasí : po dešti, jasno, 30°C

Šéďa a Tlumič

 Start na CP2, ale terén stále houstne. Předjíždí nás Martin s hláškou:“  jestli je někdo před námi a že vyrážel v 01:00!!!!“  a rychlostí marathonského závodníka nás nechává za sebou. Ve sjezdu má měkké kolo a tak ho opět dojíždíme. Po chvilce nás opět dotahuje a předjíždí. My dáváme snídani. Následuje cesta opět okolo hraničních patníků, tento rok zřejmě velmi oblíbená, dlouhá cca 20km.Problém je, že ceta vede borůvčím a nedá se v tom moc jet. Postup nula, vopruz  a také se tu koná marathon, i když nevím jak chtěj v tomhle jet, protože to se fakt nedá, asi budou běhat? Cca ve 14:00 dojíždíme do CP2. Servis a vyrážíme na Dlouhé Stráně. Bohužel v Koutech nad Desnou nás chytá bouřka, takže spíme tam.

Neděle 8.7.2012

počasí : jasno, 26°C

Šéďa a Tlumič

 Ráno vyrážíme z Koutů na Dlouhé Stráně, kde jsme v 7:30. Horní nádrž je vypuštěná, což se stává tak jedenkrát za pět let, takže můžeme obdivovat obrovský výtok, kudy se valí voda potrubím dolů. Sjíždíme do Malé Morávky, je to balzám na psychiku i fyzičku. Cesta neuvěřitelně rychle ubíhá. Zdá se že člověk jede stále jako by z kopce. Zastavuje nás až déšť v Hranicích na Moravě, kde si dáváme konečně oběd v 18:30. Dohání nás konečně Zdeněk, takže na něj čekáme a společně vyrážíme ještě dál, kde v Soběchlebech skončíme u jednoho místního hodného pána v garáži a spíme.

Pondělí 9.7.2012

počasí : polojasno,jasno  18°C odpoledne 38°C

Šéďa a Tlumič

Ráno vyrážíme přes Hostínské vrchy, kde se trochu trápíme.Bahno a dost tlačení, jet se moc nedá. Následují nekonečné Vizovické vrchy, kde už jedeme přes 60 km na hlad a já už nejedu na rezervu, ale asi jenom na výpary. Vizovice přitahuju očima na GPS jak se jen dá. Konečně Vizovice. Totálně vypleníme místní Albert. Nákup pro dva za 500,- Kč a okamžitě sedáme na plácku před krámem, kde hodujeme. Každej sežere co se dá, máme fakt hlaďák. Já 2 jogurty, 1/2 másla, sklenici džemu, jedno mlíko a půlku chleba. Pohodička , konečně máme zase plnej žaludek Měl jsem strašnej deficit. Následuje přejezd do Luhačovic k Vavrysům, kde myjeme kola a dáváme oběd ze zásob z krámu. Je strašné vedro, teplota se pohybuje okolo 40°C na slunci snad ještě víc. Začínáme stoupat do Bojkovic, poslední civilizace v ČR, kde dáváme ještě polívku. Následuje přejezd přes pole a louky , kde je to peklo, jak na sahaře a už konečně nacházíme stín Karpat. Je to hroznej stoupák na hřeben, ale pak už to jde. Při sjezdu dojíždíme Vlaďku a společně míříme do CP3, kam dorážíme za tmy v 21:55. Následuje koupel ve Váhu, kde mě uplave mýdlo.Opečem buřty a jdem spát.

Úterý 10.7.2012

počasí : jasno , stále teplo

Šéďa a Tlumič

Vyrážíme v 7:00 a hned úvod začíná docela adrenalinovým brodem přes Váh, kde voda sahá do půli stehen a je zde silný proud, takže docela sranda. Zase máme mokré boty. V první vesnici dáváme snídani a míříme do kopců. Kluci s CP3 s Defenderem nás filmujou, takže jsme jak mediální hvězdy.Několik přejezdů přes hřebeny a už se dostáváme do Turčianských Teplic, kde konečně jíme. Kapustnica a Halušky jsou jasná volba. Nakoupit na snídani a sehnat nějaké ubytování a jde se spát.

Středa 11.7.2012

počasí : polojasno 

Šéďa a Tlumič

Budíček v 4:15 a v 5:15 vyrážíme směr Velká Fatra. Cca po hodince dojíždíme Vlaďku, je to neskutečná ženská s obrovskou výdrží a neskutečným morálem. Klobouk dolů před ní. Začínáme stoupat do Fatry. Je to strašná dřina , ale neskutečně nádherná příroda. Moje srdce bikera a horolezce plesá a mě se derou slzy do očí. Emoce jedou na plné obrátky. Za tu všechnu námahu a dřinu kterou jsme doposud prožili, tohle prostě stálo, boží. Čeká nás asi nejtěžší kopec, který by mohl trumfnout i KrkonošskouVýrovku. Výstup na Smrekovicu, šlapeme 1000 výškových metrů na 6 km. Teda spíš tlačíme, protože tohle se jet fakt moc nedá. Konečně jsme na vrcholu. Cestou se pořád potkáváme s fotografem Jánem, který nás za pomoci svého stroje KTM neustále prodásleduje, filmuje a fotí. Má krosku, takže se dostane opravdu skoro všude. Jedeme přes nejhezčí vesničku Slovenska Vokolinec, kde je krásná lidová architektura. V 16:00 dorážíme do Ružomberoku, kde konečně jíme. Vyrážíme směrem na Liptovský Hrádek, ale podmáčené bahnité louky a jejich zrádné nabalující se bahno nás brzdí v postupu, musíme tlačit a cíle sice dosáhneme, ale do Liptovského Hrádku dorážíme až v 22:00, kde spíme.

Čtvrtek 12.7.2012

počasí : po dešti, zataženo a teplota tak 12°C 

Šéďa a Tlumič

Z Hrádku vyrážíme směr Poráč. Je po dešti a louky jsou mokré, takže okamžitě máme opět mokré boty a začíná nám být zima. Nandaváme pytlíky na odpadky, které vezeme sebou na nohy a hned je to lepší. Kolem poledne se začíná drát skrz mraky trochu sluníčko a začíná to být veselejší. Bohužel né pro mě. Tenhle den se mě nedaří a já prožívám svoji krizi. V Poráči zastavujeme na pivo a já opět zjišťuju, že měknu. Nééé, kdy už tohle peklo jménem Schwalbe skončí? Při sundání kola zjišťuju, že plášť je jak řešeto, takže dávám nový plášť, který sebou vezu. Vyměněno. Přejíždíme hřebeny a v Margečanech opět další defekt. Povolil flastr na duši, což jsem zjistil až poté, co jsem záhy ještě jednou píchl. Zdeněk pokračuje dál sám na chatu Hrešnou, s tím, že ho dojedem. Mám krizi jako hrom a defekty mě úplně zlomily.Tlumič navrhuje přespat v místě a to je pro mě vysvobození. Nakonec spíme v motorestu na Benzíně, jíme a připravujeme se na zítřek.Den D!!!

Pátek 13.7.2012

počasí : polojasno, telota okolo 20°C 

Šéďa a Tlumič

Do cíle nám zbývá 200 km a já už ve spánku programoval svoje tělo, že dneska to dotáhneme do finishe, děj se co děj, ale Tlumič o tom nechce ani slyšet, že je to nesmysl. Vyrážíme proto v 5:30, směrem na chatu Hrešnou. Po 2 hodinách, dorážíme na chatu. Zdeněk se sem včera hrabal 4 hodiny a okamžitě dáváme další snídani, dneska je třeba dát tělu pořádný palivo, aby to zvládlo. Takže ovesná kaše a toasty s nutelou, byly jasnou volbou. Valíme dál a já jsem čím dál tím víc přesvědčen o tom, že to dneska dokážem.Docela valíme, ale zase žádnej sprint, aby jsme vydrželi. Tomáš pořád pochybuje, že to dáme. Cesta pěkně odvaluje, až ke krámku, kde  kupujeme oběd: ( 6 rohlíků, 20dkg šunky, jogurt, 3 banány, pivo a nějaký tyčky) Po vydatné obědu míříme dál a zastavuje nás až první brutální brod, který začíná jakousi skládkou, strží a řeka v tomhle místě by se spíš hodila k potápění, než k brodění.Po snesení kol k vodě a opětovném vynesení, volíme variantu po proudu. Řeka tam vypadá mělčí. Dereme se přes kopřivy a už brodíme.I tak je voda zase do půli stehen. Jsou tu kluci s Defenderem, takže si celé to divadlo a naše trápení pěkně natáčí a skvěle se při tom baví. Až na nás? Zase mokré boty. Chvilku cca 10 km zase jedem a přijíždíme ke druhému brodu, který je ještě nepřehlednější a vůbec není jasné kudy jít, nebo spíš kudy vylézt. Všude strašně vysoký kopřivy, vysoký asi 2 metrový břeh a křoví. 10 minut mapuju bez kola důkladně dno řeky a volím asi nejlepší variantu. Pomáháme si s Tlumičem do vysokého břehu. Sám by měl člověk asi starost to zvládnout a dereme se dalších 500 metrů směsí kopřiv a roští, než dojdem na pole.  Po té pokračujeme po strništi. Od této chvíle se drbu jak blázen. Kopřivy jsou prostě svinstvo. Chvíli po 18:00 dojíždíme do vesničky Remetské Hamré, dáváme závěrečné pivo a už i Tomáš začíná věřit tomu, že by jsme to mohli zvládnout. Čeká nás už jen pohoří Vihorlatu, kde můžou být opět medvědi a pak už jenom 20 km do Sedlice. Touha být v cíli a mít to už za sebou mě neuvěřitelně motivuje a jede se mě jak na začátku. Celý Vihorlat šlapeme, žádný tlačení a adrenalin dokazuje, že z těla dokáže vymačkat i to poslední co tam zbývá. Při překonávání druhého hřebenu se stmívá a my nasazujeme čelovky a opět začíná kapat. Budeme  to mít stylové, jako na startu. V dešti vyjeli, v dešti dojedou. Už vyjíždíme do Úlic a schází nám asi 13 km po silnici do Nové Sedlice kam dorážíme společně na 12-13. místě v čase: 12 dnů,22 hodin a07 minut. Obrovská úleva , že už je to za námi. Jdeme se konečně najíst do místní hospůdky a oslavit borovičkou a do hajan.

 

Sobota 14.7.2012

Šéďa a Tlumič

Balení a loučení se s táborem CP4 nebo finisch 1000 miles a okolo poledne míříme autobusem do Humenné, kde si musíme koupit lístek do ČR. Vlak odjíždí v 19:40. My i ostatní závodníci co dorazili do cíle ráno dáváme poslední večeři v SR a už míříme do ČR, kam by jsme měli dorazit ráno.

Martin:

Poslední zprávy zní, že Martin Projel Demanovskou dolinou a teoreticky by mohl dorazit až do Liptovského Hrádku, kde přespí. Držte mu palce.

 

 

Neděle 15.7.2012

Šéďa – právě sedím už nějakou chvilku doma a dopisuju poznámky o závodě. Na jednu stranu jsem rád, že už to pro mě skončilo, ale na druhou bych se do závodu hned vrátil. Taky jsem tyhle slova nechápal, když jsem je loni četl, ale když to člověk prožije, tak pochopí o čem celá tahle akce je. Ještě jednou díky všem za organizaci, zázemí atd., tohle všechno uspořádat. Díky.

Martine makej, držím tě palce a hlavně v pořádku dojeď.

 

 

Pondělí 16.7.2012

Martin: Vyrazil brzy ráno z chaty Hrešná u Košic. Chtěl tento den závod dojet až do cíle, ale na cestě ho zbrzdily dva obtížné brody přes řeku Ondavu a Laborec. Martin byl na jejich zdolávání sám a oba brody s věcmi a kolem plaval jako jeden ze 4 závodníků, kteří závod dokončili. První brod přeplavával 5x a strávil zde 1h a druhý brod přeplavával 4x a díky neprostupným kopřivám a vysokému břehu na druhé straně mu jeho zdolání zabralo 1,5h. Zdržení v brodech a na rozbahněných polích způsobilo, že Martin dojel za stmívání do lesů Vihorlatu, další medvědí oblasti. Pohyb v tomto pohoří v noci, je zakázaný a tak Martin přenocoval poblíž silnice v turistickém přístřešku a závod dokončí zítra ráno po rozednění.     

 

 

Úterý 17.7.2012

Martin: Z turistického přístřešku vystartoval okamžitě po rozednění, tedy asi ve 4hod ráno, přejel Vihorlat a na snídani  už byl v 36km vzdáleném cíli závodu 1000 mil v Nové Sedlici, kterým projel v 7:20. Kluci co dojeli včera ještě spali, a tak jej v cíli přivítal jen pořadatel závodu Honza Kopka. Po vydatné snídani, Martin neváhal ani chvíli a vydal se s klukama na 25km dlouhý pochod na skutečně nejvýchodnější bod Slovenska – Kremenec (trojmezí Polsko-Slovensko-Ukrajina).

 

 

Úterý 24.7.2012

Děkujeme Všem, kteří nám v závodě fandili, posílali povzbuzující SMS a věřili, že dojedeme všichni do cíle tohoto náročného závodu. Martin připravuje podrobný článek s jeho deníkem. Většinu závodu absolvoval sám a tak jeho putování zahrnuje neuvěřitelnou spoustu příhod a historek. Zatím zpracoval 6 dní a již teď je to 9 stránek A4 textu. Je na co se těšit! Sledujte naše stránky, jakmile Martin příhody dopíše, bude článek zde ke stažení.

  

8 Odpovědi to “1000 Miles Adventure – Trans Czecho-Slovakia”