Winter Trans Brdy 2011
V sobotu 19.11 se konal v Letech u Prahy tradiční podzimní závod Winter Trans Brdy. Přestože už samotný název závodu napovídá, že počasí touto dobou mívá již zimní charakter, bylo letos nezvykle hezky. Po týdnech mrazivého a inverzního počasí se v sobotu ukázalo v Letech slunce a teplota se vyhoupla téměř k 10°C. Během dopoledne se náves malé podbrdské vesničky zcela zaplnila závodníky, kteří se přijeli rozloučit s letošní sezonou MTB závodů. Závodilo se na lety prověřené 44km dlouhé trase, která je zkrácenou verzí jarního závodu ze seriálu Kolo pro život.
Závod byl odstartován úderem poledne. Startoval jsem ze začátku startovního pole, kde vládlo vražedné tempo. Již krátce po startu se jelo rychlostí 45km/h až k mostu přes řeku Berounku, kde rozvášněný dav zbrzdila prudká levotočivá zatáčka z hlavní silnice. Trasa nabrala azimut brdských lesů a začalo se stoupat na hřebenovou cestu. Od řeky která je zhruba 200 m.n.m nás čekalo více jak 400m převýšení. Prudký kopec roztrhal peloton na skupinky. Chvíli jsem se pohyboval ve třetí skupině, ale zdálo se mě, že bych mohl jet do kopce ještě trochu rychleji a tak jsem za to vzal a dostal se mezi jednotlivce. Docela dlouho jsem jel osamocen na dohled několika soupeřů, ale na jejich tempo jsem sám už nestačil. Nechal jsem se proto znovu dojet skupinou a využíval její společné síly. Ze sedmičlené skupiny jsme se na čele střídali asi tři a postupně jsme zbytku ujeli. Společnými silami se nám podařilo ve stoupání na hřeben udolat další dva soupeře. Odhadem jsme se pohybovali někde na 10 – 12 místě. Na hřebenu nás čekalo očekávané drncání po kořenech. Soupeři byli o něco lepší v technice a tak jsem je nechal jet před sebou a snažil se jet jejich stopu. Přesto se mě zdálo, že mě to snad musí drncat víc. Když už sem měl pocit, že neudržím řídítka v ruce tak jsem trochu zvolnil. Soupeři tak získávali náskok, který však nebyl velký a v rovnějším úseku jsem si je vždy dojel. Po hřebenu se stále pozvolně stoupalo až pod 640m vysoké vrchy Láska a Charvát kde byla občerstvovací stanice, kterou jsem jen bez posilnění projel. Následovala otočka trati a strmé sjezdy z hřebenu. Pěšinky byly zasypané silnou vrstvou suchého lupení a bylo zde velmi obtížné odhadnout správnou stopu. Šlo zde spíš o odvahu, nebát se to tam pořádně pustit. Brzdil mě pud sebezáchovy a tak mě zde celkem dost soupeřů předjelo. Rychle jsme ztratili část pracně nastoupaných výškových metrů a napojili se na vrstevnicovou zpáteční cestu. Zpočátku rychlá lesní cesta na které to pěkně upalovalo se změnila v terén plný volných velkých kamenů. Bylo zde několik zhruba 100m úseků vysypaných hrubým štěrkem na kterých to jelo o poznání hůře. Naštěstí na tom byli všichni stejně a tak mě zde nikdo nedojel. Z vrstevnicové cesty jsme nastoupali ještě zpátky pod vrch Vrážky odkud nás čekal opět zajímavý sjezd. V jednom místě byl na trase zrádný kořen. Každý to měl z kopce řádně puštěné a přejezd tohoto kořenu dokázal nejednoho závodníka překvapit. Stejně tak i mě. Spatřil jsem jej až na poslední chvíli, kdy už bylo pozdě na to snažit se brzdit. Pustil jsem to přes a jen doufal, že neprorazím plášť. Ozvala se rána, ale naštěstí můj plášť vydržel. Podobné štěstí neměl jeden ze soupeřů, kterého zde odstavil defekt. Ve sjezdu pak následoval ještě brod přes Halounský potok a vyjeli jsme nad vesnicí Halouny. Tady nás čekalo jedno z posledních krátkých stoupání na louku pod hradištěm Pišťák. Rychlý sjezd po louce byl zakončený prudkou pravotočivou zatáčkou, kterou ne jeden biker nestačil dobrzdit. Akční snímky zde pořizoval také fotograf. Naštěstí jsem si tuto pasáž pamatoval a tak jsem ji projel bez problémů. Trasa pokračovala po zajímavém single trailu v okolí Moklického potoku, který nás dovedl až nad Řevnice. Odtud už to bylo do cíle v Letech kousek. Pálil jsem to s vidinou blízkého cíle podél trati, když jsem si uvědomil, že je zde někde podjezd „myší dírou“ pod tratí. Ne zrovna dobře značený mostek jsem naštěstí trefil dobře. Zdálo se, že karty už jsou rozdány. Před sebou už jsem, žádného soupeře neviděl a za sebou také ne. Takže rychle podél řeky k mostu, kde byla cyklokrosová vložka v podobě výběhu schodů a spurt do cíle. Jenže na vsi v Letech nebyla trať zrovna dobře značena a nechal jsem se svést z trati šipkama z dětského závodu v domnění, že je před cílem ještě smyčka kolem vsi „pro diváky“. Tuto chybu jsem záhy zjistil když proti mě spurtovala skupina soupeřů rovnou do cíle. Okamžitě jsem se otočil, rychle to rozjel a naštěstí ještě před nimi stihl protnout cílovou čáru. Cílem jsem projel v čase 2:00:22 na 17 místě absolutně a 6 v kategorii. Škoda toho zaváhání v cíli mohl jsem pokořit hranici 2h. Ale i tak jsem s výsledkem velmi spokojen. Startovalo zde 226 závodníků. První do cíle dojel domácí Jiří Hudeček v čase 1:40:08. Zde je ke stažení kompletní výsledková listina.
V cíli nás čekalo občerstvení v podobě guláše s místním pivem. Navíc tu byla i tradiční polní kuchyně s čajem, grogem a výbornou domácí vepřovou roládou.
[...] Winter Trans Brdy [...]