Radyně bike team

Pátý ročník nevšedního závodu Tour de Brdy se konal v neděli 2.10.2011 ve Strašicích. Primárně je závod určen silničním ciklistům, ale pořadatel stejně jako loni vypsal i kategorii pro jezdce na horských kolech a nově i kategorii pro cyklokrosová kola. Atraktivní 67km trať vedená po cyklostezkách civilizací téměř nedotčenou krajinou vojenského újezdu Brdy přilákala na start početnou skupinu cyklistů všech zmiňovaných kategorií. Já jsem startoval v kategorii horských kol. Závod provázelo nádherné slunečné počasí babího léta s teplotami dodahujícími 25°C.

Start závodu byl nedaleko bývalých kasáren ve Strašicích u restaurace Berten. Všechny kategorie startovali společně. Postavil jsem se společně s Honzou z Explosive bike teamu zhruba na pátou pozici za startovní čáru mezi silničáře a pohledem zkontrolovali ostatní jezdce startující v kategorii MTB. Jasným favoritem byl Tomáš Kozák a před námi byl na staru i Petr Götz z plzeňského Rotorbike. Úderem 11 hodiny starosta Strašic odstartoval závod. Startovalo se z kopce a jelo se za zaváděcím policejním vozem. Ze startu jsem měl trochu obavy, aby nedošlo k nějaké  zbytečné kolizi s rychlejšími silničáři, ale ukázalo se, že jsou na jízdu v balíku daleko více zvyklí a jsou disciplinovanější než jezdci na maratonech horských kol. Nikdo se zbytečně nikam netlačil a neohrožoval sebe ani osatní. Závodit se začalo v podstatě až na začátku stoupání po výjezdu ze Strašic. Honza se držel favorizovaného Tomáše Kozáka a já se je snažil neztratit z dohledu. Na odbočce cyklostezky za Strašicemi se odělovalo policejní auto a strhlo s sebou i vlnu závodníků na silničních kolech směrem na cestu směřující k Třítrubeckému zámečku. Tuto chybu ale okamžitě vyřešili a vrátili se zpět k odbočce. Právě ve chvíli kdy jsem odbočkou projížděl já se zde sjeli dohromady obě skupiny a vznikl efekt „úzkého hrdla“. Nenechal jsem se však nikam vytlačit a sledoval dál Honzu. V okamžiku kdy trať začala stoupat začalo startovní pole konečně řídnout a vznikl prostor pro bezpečné předjíždění. Dojel jsem si Honzu a pokračovali jsme spolu. Z počátku jsme se drželi v háku za silničářema, ale když se trať ztočila ve směru stoupání na Hejlák zjistili jsme, že bychim mohli jet rychleji a tak jsme začali předjíždět silniční kola. Občas se za námi svezl někdo na silničce a občas jsme se svezli za někým my. Ve stoupání jsme ujeli Petrovi Götzovi, ale Tomáš Kozák zase ujel nám. Ve sjezdu na Obecnici jsme se s Honzou separovali od závodníků na silničních kolech. Drželi jsme podobné tempo a tak jsme se rozhodli spolupracovat a vzájemně se střídat. Ve dlouhém stupání k vodní  nádrži Pilská se nám podařilo předjet několik dalších skupin závodníků na silničních kolech. Jeli jsme zde opravdu naplno a naše rychlost ani do kopce neklesla pod 22 km/h. Ve sjezdu do Lázu jsem dohnali a předjeli ještě jednoho závodníka na silničním kole, ale další byli v nedohlednu. Jeli jsme stále pekelné tempo a pomalu jsme začínali pociťovat, že ve dvou nemůžeme tuto rychlost už dlouho vydržet. Nechali jsme se proto ve stoupání k červenému vrchu dojet dvěma silničáři a pověsili se jim za záda aby nás rychle vytáhli na kopec. V šotolinovém sjezdu k Václavce jsme jim opět ujeli. Zde bylo také dělení tras. Silniční kola mohla využít nepovinou objížďku po asfaltu, která byla o 4km delší než terénní přejezd kolem Padrťských rybníků. Odvážnější silničáři projížděli také kolem Padrťských rybníků, ale mnoho z nich na zkratce po šotolinových cestách potkal defekt. Na horských kolech jsme zde měli konečně značnou převahu nad silničáři. Kořenovou pasáž u Padrťských rybníků jsme doslova prolétli a ve sjezdu do Trokavce jsme předjeli další závodníky. Zde se trasy opět spojili. Sjezd ke Skořici vedl po hodně rozbité asfaltce a ani zde jsem závodníkům na silničních kolech moc nezáviděl. Zatímco my jsme to zde mohli valit opět naplno oni museli pečlivě zvažovat stopu své jízdy aby se vyhnuli největším výtlukům. Ve sjezdu nís nečekaně dojel Petr Götz a v následujícím výjezdu ke Skořici nám asi 50m ujel  ostrým tempem do kopce. Jak já tak Honza jsme neměli na to abychom na jeho únik okamžitě zareagovali a doufali jsme, že toto tempo neudrží dlouho. Bylo nám totiž jasné, že jiný závodník na horském kole kromě Tomáše před námi není. Dojeli nás další rychlý silničáři a tak jsme je požádali, aby nám soupeře na horském kole dojeli. Nečekaně nám v tom opravdu pomohli a tak jsme se v jejich závěsu na soupeře opět dotáhli. To už zbývalo do cíle asi 12km. Nastal nelítostný souboj s množstvím nástupů. Nikdo se nechtěl nechat jen tak vzdát a tak jsme se navzájem kontrolovali a hlídali až 1km před cíl. Následoval poslední výjezd po staré tankové dlážděné cestě. Jeli jsme všichni tři na stejné úrovni a čekali až někdo nasadí sprint do cíle. Asi 500m před cílem se ozvala rána a někomu začalo ucházet kolo. Z počátku jsem myslel, že je to moje a tak jsem trochu zaspal Petrovo nástup. Defekt potkal Honzu, který chytil asi 80mm hřeb do svého zadního pláště a vyřadil ho z boje o „bednu“. Já jsem se snažil ještě dostihnout Petra z Rotorbike,, který měl na horském kole obuté úzké silniční pláště, ale už se mě to do cíle nepovedlo a přijel jsem 10s za ním na 3 místě v čase 2:04:50. V kategorii horských kol zvítězil Tomáš Kozák v čase 2:00:30. Nejrychlejším závodníkem na silničním kole byl Jiří Bareš, který závod objel za 1:49:44 a nejrychlejším cyklokrosařem byl Tomáš Holub s časem 1:53:10. Dohromady startovalo 212 závodníků z toho 51 na horských kolech, 12 na cyklokrosových kolech 14 žen a 135 závodníků na silničních kolech. Zde jsou kompletní výsledky závodu Tour de Brdy 2011. Fotografie ze závodujsou ve fotogalerii. Zde je kompletní fotodokumentace závodu Tour de Brdy 2011 od Petra Drechslera.

5 Odpovědi to “Tour de Brdy 2011”