Radyně bike team

 

 

 

 

 Trasa: 104 km,   převýšení 1524m

Na tento víkend nevěstila předpověď počasí nic dobrého a tak se nikomu nic nechtělo vymýšlet. Nakonec koncem týdne při pohledu na meteo mapu zavládlo nadšení, že plané deštivé přeháňky jsou pryč a před námi je krásný, slunečný víkend. Padl plán na Brdy, které dobře známe a na Houpák a jeho bunkry, když běží v sobotu Obecná škola, kde si tento bungr  v závěru zahrál. Plánu se chopil Martin a když už do Brd, tak ať to trochu stojí za to, takže to chce nějaké zpestření. Pokořit co nejvíc vrcholů nad 800 m.n.m. a na trase musí být i pár terénních vložek, abychom opustili i zpevněné cesty.

V sobotu upřesňujeme detaily a oproti původnímu plánu Martin píše,že nejede, že je nějakej nachcíplej. No já jak znám Martina, tak mu muselo bejt asi fakt blbě, protože za poslední dva roky ho před kolem nic nezastavilo. Takže start je naplánovaný na neděli v 8,00 z Plzence, dorazí Dejv a místo Martina se přidal Tlůmič.

V neděli ráno jsem málem zaspal, ranní blázinec, ale v 8,00 jsem by l připraven na startovní čáře. Vyrazili jsme do Sedlce, nad rybníky, mezi chaty nad Sedleckou skálu, což nás po ránu pěkně zahřálo, pokračovali jsme na Svidnou a dále přes Rakovou a veselou do Mirošova, kde jsme směrem k Padrťským rybníkům začali nabírat výškové metry. Jelo se pěkně, teplota tak 2°C, ale modrá obloha předpovídala parádní sluneční den. U dolního Padrťského rybníku jsme byli překvapeni, že byl vypuštěný, pár fotek a začli jsme stoupat konečně k oněm plánovaným vrcholům. Na rozcestí Na Rovinách jsme se dali vlevo a vyjeli jsme s kolem na Paterák 812m.n.m., kde byl pěkný výhled směrem na vrchol Koruny a Kočky. Po té jsme sjeli zpátky na křižovatku Na Rovinách a pokračovali rovně na vrch Praha, kde je vojenský radar. Vede tam nově udělaná cesta a za chvilku jsme stáli u radaru Praha 862 m.n.m. Následoval sjezd přes Malý Tok 844m.n.m., odtud vlevo na vrchol Hradiště 839 m.n.m., který leží na kamenném moři a závěrečnou pasáž jsme zdolávali již bez kol. Po návratu na cestu následovala terénní vložka, kterou jsme přejeli na cestu vedoucí k vrcholu Brdce 839 m.n.m., kde na vrcholu stojí kamenná mohyla se zbytky vlajky a je tu částečný výhled na Obecnici. Pak jsme pokračovali k bezejmennému vrcholu 843m.n.m., kde jsme na vrcholovém platu nemohli identifikovat přímo vrchol. Následoval parádní výšlap na Korunu 831 m.n.m. ,kde na vrcholu leží z dálky viditelná trubková ocelová konstrukce . Z Koruny nás čekal parádní sjezd po asfaltové silničce až k rozcestí, kde se cesta obrátila téměr o 180°na lesní cestu, která není příliš používaná.Zařadili jsme nejlehčí převody a začali stoupat, tentokrát na nejvyšší vrchol Brd,Tok 864 m.n.m. Kopec byl táhlý a vzhledem k povrchu dal docela zabrat. Když jsme se přiblížili k vrcholu Toku ( tedy pomyslnému, kde je vrcholová cedule) dál na cestě byl už jen led a my jsme museli chvíli tlačit. Pak jsme se jeli podívat na dopadovou plochu, kde jsme začali potkávat ostatní nadšence. Tu turistu, tu bandu bikerů. No výhledy byli parádní. Byla krásně vidět Přibram, Hejlák, Mýto, prostě celá Brdská vrchovina. Modrá obloha sluníčko. Co víc si přát, jen studený vítr nás hnal zase o kus dál. Pár fotek a pokračujeme v krasojízdě, tentokrát na vrchol Jordánu 826 m.n.m.  Samotný vrchol je pokryt lesem není odtud výhled, ale výšlap je sem hezký. Z Jordánu jsme se svezli dolů pod Houpák, kde jsme začali stoupat na vrchol Houpáku 793 m.n.m. , který leží na nejvyšším bunkru.  Těsně před bunkrem, nebo spíš na jeho závěrečné muldě se  z mého kola ozvala rána a já hned stál. Nevěřil jsem svým očím, na náboji, který drží drát z nějakého nepochopitelného důvodu praskl držák, drát se vytrhl, zapletl se do řetězu, otočil mě celou přehazovačku ramínkem nahoru a samozřejmě totálně ohnul patku. No domů přes 50 km a co teď ?  Následovala rychlá oprava, vyndání zohýbaného drátu, narovnání patky, která jen tak,tak nepraskla, rozpojení brzdy, takže fungovala jenom přední a pokračovalo se dál.  Ještě jsme si prohlídli prostřední bunkr, kde se natáčel film Obecná škola z venku i zevnitř a pokračovali přes letiště na křižovatku, kde jsme chtěli ještě zahnout na Hejlák. Když jsme se blížili ke křižovatce už zdálky bylo vidět příslušníky vojenské policie, jak jsme se přibližovali sklopil jsem zrak a na dotaz jestli opouštíme vojenský prostor jsem odpověděl ano, kluci taky projeli, takže jsme Hejlák zavrhli a mířili jsme zpět k domovu. Vzhledem k mému defektu jsme museli trochu pozměnit trasu a z Dolní Kvaně do Strašic jsme jeli po cyklostezce, protože moje zadní kolo se začalo čím dál tím víc křívat. Ve Strašicích jsme najeli na cyklostezku do Dobříva odkud jsme pokračovali dál pře Hrádek a Kamenný Újezd do Rokycan.Odtud po silnici přes Mokrouše a Tymákov, do Plzence. V závěru jsem byl rád, že se mi kolo vejde do rámu a plášť nezačíná rám brousit. Do Plzence jsme dorazili před 15,45 hod.

Celkově shrnuto,nebýt mého defektu, který mě v závěru pěkně naštval, super výlet . Nádherné počasí a sbírka 10 vrcholů kolem 800 m.n.m., co víc si přát. Brdy jsou prostě nádherný za každýho  počasí a vždycky se sem rád budu vracet.

Počasí: ráno 2°C, Jasno, slunečno, přes poledne na slunci cca 9°C ,  na hřebenech 0,5°

Účast: Šéďa,Dejv a Tlůmič   

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

3 Odpovědi to “Brdské osmistovky 27.11.2011”