Radyně bike team

V sobotu 5.10.2012 se konal ve Strašicích sedmý ročník závodu Tour de Brdy. Trasa dlouhá 67km vedená převážně po asfaltkách panenskou přírodou vojenského újezdu Brdy byla vždy doménou hlavně silničních cyklistů. Pořádající Sparta však neopomíjí ani závodníky na horských kolech a již několik let vypisuje také kategorii MTB. Letošní Tour de Brdy byly navíc posledním závodem bikové Galaxy série, a to přivedlo na start nakonec více bikerů než právověrných silničářů.

Zázemí závodu bylo v osvěčené  restauraci Berten, nedaleko strašických kasáren. Start byl naplánován na 13:00. Před restaurací se sformoval peloton, na jehož čele měli čestné místo závodníci sedlající silniční kola. Následovali je bikeři závodící na dlouhé 67km trase a na konci pak bikeři, kteří se rozhodli pro letošní novinku – 28km okruh. V jednu se dal peloton do pohybu a za zaváděcími vozidly se přesunul na ostrý start. Ten byl kousek od rozcestí u Padrťského potoka za Strašicemi na cyklostezce směřující do kopce na Okrouhlík. Silniční kola měly letmý start. S minutovým odstupem byli odstartováni bikeři na dlouhou a po čtyřech minutách odstartovali nakonec závodníci na krátký okruh.

Já jsem si zvolil opět dlouhou trasu na biku. Ta byla kromě úseku kolem Padrťských rybníků stejná jako trasa pro silniční kola a vlastně úplně schodná s předešlým rokem. Letos byla konkurence opravdu silná a tak mým hlavním cílem bylo, pokořit svůj loňský čas 2:06 alespoň o minutu. Po ostrém startu bylo tempo celkem komfortní. Od prvního rozcestí se tempo začalo stupňovat a nepolevilo se až na vrchol prvního kopce Okrouhlík. Následoval rychlý sjezd na Dolní Kvaň, kde se trasa otočila znovu proti brdským kopcům. Tentokrát nás čekal Hejlák. Tempo bylo čím dál více pekelné a peloton se natáhnul. Ze zkušenosti z minulých let, jsem věděl, že si musím do konce tohoto kopce chytit nějakého „správně“ rychlého silničáře, aby bylo za kým jet v háku z kopce na Obecnici. To se mě podařilo, ale cesta dolů byla samý výmol a tak silničář přede mnou začal kličkovat jak potrefený zajíc. Nestíhal jsem na jeho prudké změny směru reagovat a tak jsem jej raději předjel. V tenhle okamžik měli biky navrch. Sformovali jsme tříčlenou bikovou skupinku a začal hon na zajíce – silničáře. Pelášili jsme dolů za nimi dobře 60 kou zakousnutý do řídítek jak hladový vlci. V Obecnici nás prudká pravotočivá zatáčka poslala na další kopec – hřeben Třemošné a Ohrádky.

Tento 4km dlouhý kopec s převýšením 200m dokonale prověří co v kom ještě je. Na začátku kopce jsem měl podle Garmina náskok proti svému loňskému výkonu asi 400m.  V polovině kopce mě můj rok starý záznam začal dohánět a když můj náskok spadnul na 200m, postavil jsem se do pedálů a rval to nahoru co to šlo, abych sám sobě ujel .  Díky tomu jsem ujel nejen sobě, ale taky jednomu ze dvou pronásledujících bikerů. Pokračovali jsme dál jen se soupeřem ze spořky a předjeli několik dalších silničkářů. Borec, kterého jsme předjeli těsně před horizontem nad Pilským rybníkem si to nenechal líbit a okamžitě nástupem odvrátil náš útok. Jenže před Pilskou přišla prudká levá odbočka, na asfaltu posypaném štěrkem nestihl rozvášněnou silnici dobrzdit a musel pokračovat kousek za zatáčku rovně. Další místo na trati kde byl bajk výhodou. Prohnali jsme se pod hrází Pilské a spadli do Dolního Lázu. Čekal nás další brdský vrchol – malý Tok. Nečekaně nás zde předjala dvojice soupeřů na biku, jejichž tempo jsme se spolupracujícím spořílkem neakceptovali a dojel nás ještě jeden biker na 29″ kole. Opět jsme sformovali 3 člennou skupinu a společnými silami, předjeli několik dalších skupinek silničářů.

Na 40km za občerstvovačkou se silniční a horská trasa rozdělila, a tak měli od nás žiletkáři na chvíli pokoj. Zatímco my jsme si to mastili po šotolině mezi Dolní a Horní Padrťský rybník, kde byl jediný asi 200m terénní úsek po kořenech oni pokračovali po silnici na hráz Dolního rybníka. Nad rybníky se trasy opět spojily. Silničáři to měli o 1,3km kratší, takže ty, který jsme předtím rozdělením doháněli nám ujeli. Nicméně ne na dlouho. V šotolinovém  sjezdu na Trokavec mnoho závodníků na silnicích řešilo defekty.Pokračovali jsme v nezměněné 3 členné formaci z Trokavce až do Skořice, kde nás čekal poslední 5km dlouhý kopec. Až na vrchol jsme dojeli pohromadě a bylo jasné, že o vítězi mezi námi třemi rozhodne až poslední kopec před cílem v kasárnách ve Strašicích. Dolů jsme se snažili všichni tři šetřit, takže to dopadlo tak, že jsme dojeli někoho dalšího na silničce a pověsili se za něj do háku. Prosvištěli jsme bez povšimnutí kolem Třítrubeckýho zámečku a vypadli z prostoru u Strašic. A už je tu očekávané poslední stoupání po velkých kostkách Strašických kasáren. Na nic jsem nečekal, vzal jsem za to hned od spodu a na velkou pilu to  rval nahoru jak jen to šlo. Na horizontu jsem odskočil soupeřům asi o 20m a náskok jsem udržel až do cíle. Tím jsem projel v čase 2:01:02, na desátém místě v bikách absolutně a na 3 místě v kategorii. Oproti loňskému výkonu jsem sám sobě ujel asi o 3km a vylepšil svůj dosavadní rekord trati o 6 min : 50s. Zde jsou k vidění kompletní výsledky Tour de Brdy 2013 biků.

Co říci závěrem: možností poměřit síly bikerů se silničáři je tento závod unikátní. Přestože bikeři v podstatě nejedeou v terénu, je pro ně závod náročný především vysokým tempem. Letos moje průměrná rychlost byla jindy nedosažitelných 31,7 km/h. Pro silničáře je závod naopak náročný především terénem – rozbité asfaltky, zrádná šotolina a dlažební kostky. Obě skupiny si však při závodě přijdou na své a za to děkuji pořadatelům.