Technika na Radyni a v Kozelském lese – 7.6.2012
Trasa: 47km, převýšení: 968 m
Na pravidelnou čtvrteční projížďku jsem naplánoval tentokrát krátkou, ale o to více technicky náročnou trasu. Vyrazil jsem opět rovnou z práce již notoricky známým singlem kolem Českého údolí a přes borský park jsem nabral azimut na Bručnou, kde byl domluven sraz u Tlumiče. Šéďa se někde zdržel, tak nám jel naproti z Plzence a potkali jsme se na smluveném místě u chaty poblíž staré štěnovické cesty. Společně jsme již vyrazili vstříc dnešní trase a jejím technickým vychytávkám. Nejprve jsme stoupali po žluté TZ směrem k vodárně. Tu jsme minuli po lesní cestě, abychom se dostali pod jeden z nejstrmějších výjezdů na Radyni po naučné stezce. Zařadili jsme nejlehčí převody a snad i díky suchu se tentokrát podařilo zdolat všem výjezd se ctí až na horu k rozcestníku. Odtud jsme pokračovali na skály pod Radyní. Prokličkovali jsme šutry mezi skálama a pustili se do prudkého sjezdu nad plzenecký lom. Ten jsme objížděli po pěšince kličkující po hraně lomu. To vyžadovalo náležité soustředění se na stopu plnou nevyzpitatelného písku a šišek. Z vyhlídky nad lomem jsme se pustili na hřeben mezi dvěma lomu. Přesněji řečeno, do strmého sjezdu jsem si z kluků trofnul sám. Je zde třeba pustit brzdy, jinak je kolo neovladatelné. Kluci to raději sešoupali dolů pěšky. Z hřebínku prudká levotočivá a opět ostrý sjezd nad BTS u lomu. Dál jsem klukům ukázal pár technických pasáží, které tu občas jezdím. Nejprve zatáčku kolem stromu a následný prudký sjezd přes kořeny. Šéďa tomu říká Martinova zatáčka 
. Pak jeden brutální krátký výjezd který se dá vyjet jen setrvačností, ale člověk musí být náležitě rozjetý. Svah je natolik příkrý, že jakékoliv šlapání má za následek podklouznutí zadního kola. Dost bylo blbnutí v lomu a tak jsme pokračovali zpátky na Radyni. Tentokrát po naučné stezce z druhé strany skal. Šéďovi se v prudkém výjezdu začalo ozývat koleno unavené z 10h a tak nahoře u skal se od nás s Tlumičem pro dnešek odpojil. Dále jsme tedy pokračovali jen ve dvou. Projeli jsme kameny obloženou pěšinkou a vyšlápli si až na nejvyšší místo pod hradem. Dolů jsme se spustili po notoricky známých Radyňských schodech a po červené TZ pokračovali do Šťáhlav. Pod nádražím jsme si zablbli na boulích freeridové trati a přes bažantnici jsme se přesunuli do Kozelského lesa na další technické kolečko. Nejprve jsme projeli singlíkem do chatové osady Hájek a odtud dalším nově objeveným sjezdíkem kolem skály do chatové osady pod Lopatou. Zde jsme překonali Kornatický potok po pofiderní lávce a po jeho levém břehu jsme pokračovali rybářskou stezkou k druhé lávce, kde jsme opět změnili stranu potoka. Z rozcestí pod Lopatou jsme pokračovali po naučné stezce FX France k mohylovému pohřebišti a zaniklé vsi Dolní Nestajov neboli Neslívy. Turistickou stezku zde pomalu pohlcuje příroda a tak bylo třeba překonat asi 20m ve vysoké lesní trávě. K hrádeckému potoku však již pokračoval další krásný, a technický singlík plný kořenů. Po lávce jsme překonali potok a pokračovali jsme naučnou stezkou až k asfaltce pod hájovnou Hádek. Vrátili jsme se ke žluté TZ a vystoupali jsme k hájovně Potoky. Odtud jsme stále nabírali výšku po šotolinových cestách až k Nevidské hájovně. Makadanovou lesní cestou jsme se přesunuli k PR Zvoníčkovna. Po výjezdu na kousek asfaltové cesty mě potkal defekt zadního kola. Nicméně tmel si s tím celkem brzy poradil a tak stačilo jen dofoukat část ušlého vzduchu a mohli jsme pokračovat. Čekal nás další nádherný singlík k tvrzišti Javor. Z Javoru následoval strmý sjezdík a přejezd potoka po lávce. Vyjeli jsme u PR Hádky a dalším pěkným lesním sjezdem jsme se dostali k chatové osadě nad Kornatickým potokem. Lesní pěšinou stoupající nad Kornatický rybník jsme se přesunuli k PR Lopata a náročným sjezdem po modré TZ jsme se vraceli zpátky až k hotelu Hájek. Cestu jsme si zpestřili ještě o jeden strmý sjezdpropojující žlutou a modrou TZ. Od hotelu Hájek jsme pokračovali stezkou kolem studánky k Lopateckýmu rybníku. V polovině stezky jsem ještě Tlumičovi ukázal jeden technický sjezd a přejezd potoka. Dál jsme pokračovali přes zámecký areál Kozlu k poslednímu sjezdu nad Borem a singlíkem nad chatama jsme ukončili dnešní terénní část trasy. Nakonec jsme si dopříli každý po jednu orosenou odměnu na Zámecké ve Šťáhlavech.
Celkově shrnuto: Ikdyž krátká tak velice pěkná a teréně náročná trasa. Na trase je 7 padlých stromů z nichž jen jeden nejde objet nebo přeskočit, 10 lávek přes potoky, 1x singl po hraně lomu a nesčetně dalších různých klikatých pěšinek a singlů, zhruba 5 prudkých výšvihů a stejné množství prudkých sjezdů, někde překvapí i obtížnější výjezd po kořenech a nebo mezi velkými kameny, nechybí ani freeridový doplněk v podobě několika uměle vytvořených překážek.
Počasí: Jasno, teplota 20°C
Účast: Martin, Tlumič, Šéďa (trápilo jej bouhužel koleno tak absolvoval jen první 1/3 trasy.
Vložit komentář
