Přes čtyři hrady – 1.4.2012
Trasa: 176 km, převýšení: 3480m
Na tento víkend jsme měli připravenou trasu přes čtyři hrady – Libštejn, Krašov, Krakovec a nakonec Rabštejn nad Střelou. Aby to za něco stálo a užili jsme si opravdu hezký biking, vedl jsem trasu minimálně po silnici a maximálně terénem. Navíc aby měl vejlet i trochu sportovní charakter tak údolím řek a potoků což vždycky slibuje profilově velmi náročný terén.
Šéďa tentokrát v sobotu kvůli pracovním povinostem nemohl a tak jsme vejlet přesunuli na neděli. Což se nakonec ukázalo jako velká výhra. Zatímco sobotní počasí nebylo vůbec pěkné – časté dešťové přeháňky v kombinaci se zamračenou ocelově temnou oblohou a teplotou jen něco málo nad nulou. Neděle slibovala pěkný, ale chladný den. Vyrazil jsem v 7:15 z domova a přes Radyni se přehoupnul k Šéďovi do Plzence, kde jsme měli domluven sraz na 7:30. Odtud jsme se rozehřáli výšlapem ze Sedlce do Tymákova, kde byl na křižovatce domluven sraz s Tlumičem v 7:50. Dál jsme pokračovali ve třech kolem Ejpovického lomu ke golfovému hřišti a po cyklostezce do Nové Huti. Zde jsme zkoušeli objevit novou cestu do Chrástu přes hradiště Myší újezd. Tu jsme však neobjevili a tak jsme operativně museli kola vytlačit po pěšince strání nad Kokotský potok až k cestě u chat. Pod Chrástem jsme se napojili na červenou TZ a pokračovali jsme po ní přes Smědčice k Berounce a jejím údolím až do Liblína. Pěšinka dostála 100% našemu předpokladu a byl to opravdu nádherný biking. Užívali jsme si plnými doušky cestu po singlech zaseknutých ve stráni nad řekou. Pěšinka byla často pěkně okořeněná, plná volných kamenů nebo suchého listí a občas i ne příliš zaseknutá do stráně. Člověk musel velice uvážlivě volit stopu, aby mu to někde nepodjelo a neskončil v hlubinách Berounského veletoku. Cestu křižují také 3 menší brůdky potoků přitékajících do Berounky. Na druhém z nich jsem chytil klacek do šaltru a při silovém záběru při výjezdu z vody se ozvala zezadu mého kola rána přeskočil řetěz pod který se dostal klacek a odneslo to ramínko šaltru, které bylo od pastorků vyoseno zhruba o 30°. Naštěstí trochu „jemného“ násilí jsem ramínko srovnal a pokračovali jsme vesele dál. Dále nás čekalo jízda pod skalní stěnou. Tohle už bylo opravdu pro silné povahy. A asi z toho mají respekt i lesní zvířata co se tu pohybují, protože na jedné skalní hraně bylo pěkně řídce nasráno. Šéďa jel tou dobou první stihl se vyhnout a ještě upozornit mě na druhém místě. Já se také vyhnul a upozornil jsem Tlumiče za mnou. Ten se údajně také vyhnul, ale při další zastávce, když jsme zjišťovali co to tu tak smrdí jsme si všimli, že si Tlumič veze trofej na klice svého stroje . Zajímavým sjezdem po singlu ohraničeným z jedné strany strání a z druhé zůžený oplocenkou jsme se objevili u prvního hradu dnešní trasy – Libštejna. Vyfotili jsme sluncem krásně nasvícený hrad a pokračovali dál na most přes Berounku v Liblíně. Odtud jsme začali stoupat po modré TZ na Kozojedy a po přejetí brodu Rožského potoka nás čekal náročný výšlap ke kapli Sv. Vojtěcha. Údolím přítoku k Rožského potoka jsme vystoupali k vísce Rohy. Pak už jen kousek po žluté TZ a ocitli jsme se na hradě Krašov. Ten je postaven na skalním ostrohu nad meandry Berounky a poskytuje tak překrásné výhledy na její tok. Po pár fotkách jsme valili z hradu po modré TZ příkrou strání dolů k řece. Tam nám cestu zkřížily další dva brůdky přes potoky a prověřila nás i další drsná stráň od řeky na Všehrdy. Odtud jsme jeli po polních asfaltkách do obce Slatina. Začínáme nabírat kurz třetího hradu – Krakovec. To však ještě netušíme co nás čeká. Sjezdem údolím slatinského potoka, který bylo občas třeba přebrodit sklesáme k Javořici a dál pokračujeme od Prachárny údolím Šipského potoka po červené TZ ke hradu. Tuto cestu lze směle nazvat cesta brodivka. Cesta přechází snad každých 20m z jedné strany potoka přes brody na druhou. Jedinou možností jak se dostat na druhou stranu je opatrně brodit. Občas je vody docela dost a je třeba zastavit kliky ve vodorovné poloze a přejet na druhou stranu setrvačností. Po překonání minimálně 10 brodů jsme se ocitli pod hradem Krakovec. Bohužel zrovna v době polední hodinové pauzy. Takže nádvoří bylo zavřeno a třičtvrtě hodiny na jeho otevření se nám čekat nechtělo. Prohlédli jsme si jej tedy jen zvenku a pokračovali dál po trase. Měníme azimut a nabíráme směr čtvrtého hradu – Rabštejn nad Střelou. Přes Šípy jsme se svezli do Milíčova a k červené TZ do údolí Javornice. Pod Špičákem červenou opouštíme a pokračujeme po naučné stezce Jednoho Boha až nad Potvorov kde opět měníme značku, tentokrát na modrou, která nás přes Žihly dovedla až do Rabštejna nad střelou. Zde již máme v nohách 100km a začíná se hlásit hlad. Jako místo obědu volíme prosluněnou stráň naproti hradu.
Po obědě navštěvujeme poslední hrad na dnešní trase, pořídíme pár fotek a po modré pokračujeme nad údolím Střely směrem na Mladotice. Nad Kotančem se vracíme zpět z kopce k řece prudkým sjezdem ke Kozičkuvu mlýnu. Podle map zde mají být tři lávky či mosty po kterých jsme měli v plánu dostat se na druhou stranu řeky a pokračovat po zelené TZ. Jenže stalo se to, na co nás Benžo upozorňoval. Žádná lávka v okolí není. Jediná čárkovaná čára v mapě přes řeku byla brodem. V řece teklo celkem dost vody a byl zde i silný proud. Při teplotě kolem 8°C nás myšlenka na brodění celkem rychle přešla. Po chvíli pozorování řeky jsme zpozorovali jak zhruba 50m od nás přebrodilo řeku hejno divočáků. Škoda že jsme si toho nevšimli dříve, mohli jsme si je osedlat . Tato chybná představa nás stála asi 10km zajížďku přes Vysočany, Brdo a Manětín a po cestě do Mladotic. Nezjajímavější na této trase byl strmý výšlap od Kozičkova mlýna na Vysočany a pak naopak sjezd strání nad obcí Brdo k Hrádeckému potoku. Strmá cesta plná klacků náležitě rozehřála brzdy našich strojů, ale v zápětí jsme je zchladili v brodu. V Mladoticích jsme po mostě překonali Střelu a dál pokračovali po její levé straně až do Plas, kde se od nás odpojil Tlumič, který již spěchal domů do Plzně po cestě. Pokračovali jsme se Šéďou ještě přes Třebekov a Hromnické jezírko a odtud po zelené do Dolan. Po modré pak do Chrástu do Kyšic po cestě a nakonec jsme se ještě přehoupli přes poslední vrch Pohodnice a mířili domů, kam jsem dorazil ve 20:10 ještě za lehkého světla.
Celkově shrnuto, opět parádní a zase o kus náročnější vejlet při které jsme navštívili čtyři hrady. Užili jsme si spousta singlů, strmých sjezdů i výjezdů a nejméně 20 brodů. Obdiv zasluhuje Tlumič, který si jako jeho letos první takto dlouhej vejlet zvolil trasu této obtížnosti.
Počasí: Chladno a slunečno, teplota ráno 0°C, v poledne 8°C,na slunci až 12°C, k večeru 3°C
Účast: Šéďa, Martin, Tlumič
… jsem Vám říkal, že tam žádná lávka není. Někdy se těšte, ukážu Vám další a lepší trasy kolem Rabštejna a Střely, než kudy jste jeli. Trochu jste se ošidili o nádherný výhledy a kopce a vzali jste to zbytečně jednoduše a rovně
já vím, že jsi nás na to upozorňoval. Ale nechal jsem se přesto zmást mapama na cykloserveru. No nevadí, alespoň jsme museli operativně hledat jinou cestu. Tomu že nad řekou povedou pěkné technické pěšinky věřím. I tak jsme to ale neměli úplně po rovině . Mimochodem, chystáme se k Vám na otevírání studánek. Tak se těším, že nám nějaké pěkné stezky tam u Vás ukážete.
Vím, tam bejvají vždycky hezký trasy, že sám kolikrát nevím, kde se vlastně pohybuju