Novoroční závod na Žďár – 1.1.2016
Dlouholetou rokycanskou Novoroční tradicí je pokoření vrchu Žďár. Rokycanský sokol pořádal letos již 45. ročník kultovní turistické akce zvané Novoroční výplaz na Žďár. Pro sportovce je výzvou pokořit vrchol Žďáru co nejrychleji a tak pro ně vznikla obdobná akce zvaná Novoroční závod na Žďár, kterou pořádají Sparťané. Letos se závodilo na Žďáru již po osmnácté. Já osobně jedu po sedmé. Síly přijeli poměřit cyklisté, cyklistky a přiběhli také běžci a běžkyně. Specifikem závodu je společný start běžců s cyklisty.
Na letošek nám přichystalo počasí překvapivě na poslední chvíli sněhový poprašek a teplotou kolem 2°C, takže rekord trati který drží od roku 2008 Václav Metlička s časem 13:34 opět pokořen nebyl a prémii 10000 Kč, která nepodléhá inflaci ani deflaci si zase nikdo neodvezl.
Na místo startu před rokycanské sídlo firmy EKO komíny s.r.o. jsme přijeli jako obvykle po vlastní ose. Sraz se Šéďou jsme měli ve Šťáhlavech na kruháči a přidal se i Vašek Batěk z Losiné. Na Lhůtě se k nám připojil ještě Michal Kantner. Cestou jsme probrali kde co, mimo jiné i Šéďovo naprasklé lanko na přehazovačce, které to prostě musí vydržet.
Na startu už vládne frmol běžců a cyklistů, který je rok od roku větší. Už to není ten malinký novoroční závůdek ale docela velká akce. Po prezentaci zjišťuji, že na mě na zadním kole kouká duše z prořízlého boku pláště a tak to preventivně ještě podlepuji. Na rozjetí tak nezbyl čas.
Krátce po 13 hodině padá startovní povel. 3, 2 odstaruje sparťanská vlna, 1 odstartuje zbytek. Sparťani nasadili letos na startu opravdu brutální tempo. Snad byli namotivovaní těma rychlýma prachama a nebo něčím jiným. Ač jsem se snažil sebevíc na jejich rychlý start jsem neměl. Když svítilo na tachometru do startovního kopce, který není zrovna mírný rychlost 33km/h, blesklo mě hlavou, že tak rychle jsem se snad k nadjezdu nad železniční trať ještě nikdy nedostal. Karty byly rozdané skoro už tady, na začátku. Sparta poodjetá 50m začala jet svůj kolotoč a za nima zbytek. Poodjeli jsme ve třech druhou skupinu, ale nikdo nechtěl střídat tak jsem to rval sám až k lesu. Ještě před lesem jeden ze Sparty odpadl. V lese mě namotivoval fandící kamarád a tak jsem tam nachvíli dal max a poodjel trochu těm dvěma co jsem si vezl za sebou. Ne na dlouho. V nájezdu do terénu mě zase jeden z nich předjel. Běžíme nahoru korytem s kolem po boku, a naše pozice se nemění. Nahoře za to zase vemu a ještě před cílem se mě podaří dva soupeře udolat. Jsem v cíli – mám radost a mám toho dost, nemohu popadnou dech ještě dobré dvě minuty. Do cíle jsem dorazil ve svém druhém nejlepším čase co jsem tu kdy za svých 7 startů měl – v čase 16:28. Měl jsem na tolik odkrvený mozek, že jsem si chvíli najivně myslel, že jsem nahoře v čase 13:16 (traťový rekord), jenže to nebyly stopky ale denní doba. Škoda no 
..
V prostoru cíle a po celé délce trati je mnoho fanoušků z řad turistů i známých atmosféra a o povzbuzování je super. Počkáme až všichni dojedou a doběhnou, s kamarády si popřejeme všechno nejlepší do Nového roku a pomalu se vracíme ke startu kde proběhne vyhlášení výsledků.
Co říci závěrem? Ten Žďár je snad rok od roku vyšší. Nebo jak si mám jinak vysvětlit mojí zhoršující se tendenci v umístění. Zajímavá řada: 2012 = 2 místo, 2013 = 3 místo, 2014 = 4 místo, 2015 = 5 místo a teď 2016 = 6 místo. To znamená, že příští rok už budu rád za 7 místo třeba. 2010 a 2011 jsem taky jel, ale 0 a 1 jsem nikdy nebyl.
Závod měl letos rekordní účast – 66 závodníků ve složení 29 cyklistů, 4 cyklistky, 6 běžkyň a 27 běžců.
Nejrychleším cyklistou byl stejně jako loni i předloni Jan Rajchard – 15:16 a nejrychleší běžec byl Jan Hostička – 18:46
Za náš tým jsme dopadli následovně:
6.místo Martin Vít – 16:28, 13. místo Václav Auterský – 18:22, 18. místo Václav Batěk 19:13, 21. místo Petr Šedivec – 20:31
Zde najdete kompletní výsledky novoročního závodu na Žďár 2016.
Děkujeme pořadatelům za tradičně perfektní zázemí a organizaci tohoto závodu. A všem závodníkům přejeme hodně sportovních úspěchů v novém roce. Za pořízení hezkých fotografií ze závodu děkuji své stestře. Zde si můžete prohlídnout její fotografie z Novoročního závodu na Žďár 1.1.2016.
Dva nejvyšší a nejnižší body v Královehradeckém a Libereckém kraji
Kvalifikace Loudání 2016. Dva nejvyšší a nejnižší body v Královehradeckém a Libereckém kraji byla povedená víkendová akce.
Na vlak jsem vstával v sobotu ve 3 ráno na rozehřátí jsem vyjel rokycaňák a po 12km jsem probuzenej přijel na nádraží do Rokycan na první ranní vlak do Prahy s odjezdem ve 4:30. V 9:20 vystupuji na severu v Trutnově s cílem zaútočit na Sněžku (1602m).
Ta dostála svému názvu a nahoře to byla pořádná tlačka v asi 30cm sněhu.
Z Krkonoš jsem spadl po 97km do sedla u Tanvaldu, kde jsem měl domluven nocleh u kámoše (Tomas Doubek) – díky.
V neděli jsme vyjeli společně na dva největší vrcholy v Jizerkách – Jizeru (1122m) a Smrk (1124m). Pod smrkem jsme se oddělili a já jel do největší propasti Libereckého kraje. Cestou přes liduprázdné zasněžené singly pod smrkem. Zase hezkých zimních 95km.
Zakončeno, časovkou na vlak do Frýdlantu v čechách. Když jsem dojel do pokladny, řekla mě paní v pokladně, že mě to právě ujelo. Naštěstí neměla pravdu a vlak jel za 15 minut. Pak už jen 6 vlaků a jedno metro a 12km na kole a byl jsem přesně v neděli o půlnoci doma. Tak komplikované to bylo, kvůli vtipálkovi co ohlásil v Praze na hlaváku bombu.
Rožmitálská 50 2015
Za desatero brdskými osmistovkami, leží městečko Rožmitál pod Třemšínem. Stalo se již tradicí, že začátkem školního roku se zde schází parta nadšených bikerů z blízkého i vzdálenějšího okolí, poměřit síly na trati Rožmitálské padesátky. Nejinak tomu bylo i letos. Na start se letos dostavilo rekordních 62 závodníků a závodnic poprat se o putovní trofej Brdského drsoně.
V 11h bylo odstartováno, a houf cyklistů všech věkových kategorií se vydal vstříc poctivé 58km padesátce s úctyhodným převýšením 1240m. Hned po startu vyrazil vpřed jak dostihový kůň mladý biker z Příbrami. My ostatní jsme se za něj schovali, protože foukal celkem silný protivítr. Klasické pozvolné rozjetí, letos vzalo za své. Jelo se z ostra hned po startu. Dovezl nás až k bráně brdského hvozdu ve Voltuši, kde trochu zvolnil. Vystřídal ho Jirka Zárybnický a začal diktovat velmi přísné tempo. Hned na prvním krpálku k mohyle J.J Ryby nás roztrhl. Oddělil spolu asi tři chrty. Jejich tempu jsem nestačil. Ve stoupání na Hrádecký hřeben jsem osamotněl, kousek za mnou byl Michal Vála spolu s mladým bikerem z Příbrami. Chvíli jsem jel před nimi, než mě došlo, že výhodnější bude vzhledem k větrnému počasí jet v tříčlenné skupince. Spolu jsme pokračovali až na Třemšín, nejvyšší místo na 25km trati. Zde nám, řekli že na Jirku ztácíme už čtyři minuty.
Někde ve sjezdu z Třemšína jsme ztratili příbramáka. Asi měl defekt, nebo nevím proč. Pokračoval jsem s Michalem ve dvojici. Naše spolupráce byla příkladná. Poctivě jsme se střídali a drželi společně celkem slušné tempo. Navíc Michal je trasér, ředitel závodu, organizátor i závodník v jedné osobě. Díky tomu jsem měl jistotu, že letos nemoho zabloudit, jako se mě to povedlo v roce 2011. On znal trasu nazpaměť, neboť při přípravě a značení ji projel nesčetněkrát.
Ve sjezdu z Marásku jsme předjeli Martina, který tlačil, protože prorazil zadní plášť. Jeho spešl měl zadní kolo přidělané na imbusy a on ani mi je neměli, takže jsme mu nemohli pomoci a získali tak „zdarma“ jedno místo. Uháněli jsme z brdských kopců a nabírali pomalu kurz cíle v Rožmitále. Když už jsme byli úplně dole u rybníka Obžera. Odkud byl cíl doslova za rohem, došlo mě, že Michal před dvěma lety trasu změnil. Aby se závod nerozhodoval jen sjezdem z koppce a sprintem do cíle, přidal na trasu těsně před cíl obrovský kopec Štěrbina. Od rybníka je převýšení 233m. Začíná se stoupat po poli, kde to nejede a přes Voltuš se kopec pořád utahuje až nahoru k BTS. To už se hodně zajídá. Ve Voltuši jsme před sebou spatřili třetího závodníka asi na 100m. Michal mě vyhecoval, ať zaberu, že tomu před náma určitě došlo a že ho dojedem. Už jsem nemohl, ale rval to co to šlo. Nakonec se to podařilo a závodníka před námi jsme na kopci smázli. Zbýval obtížný sjezd ze Štěrbiny, úvozem v klackách kamení. U vojenského areálu jsme definitivně opustili brdský les a přes louku už se sprintovalo do cíle.
Cílem jsem projel v čase 2:34:23 na třetím místě absolutně i v kategorii Muži „A“ 20 až 39 let. Michal Vála dojel těsně za mnou jako první muž kategorie Muži „B“. Absolutním vítězem a Brdským drsoněm pro rok 2015 se stal Jirka Jirus Zárybnický, který zvítězil metodou start, cíl sólo. Respekt!
Co říci závěrem. Rožmitálská 50ka je malý závod podbrdských bikerů, s nezaměnitelnou kamarádskou atmosférou. Michal Vála spolu s manželkou Jitkou a spoustou dalších do něj vkládají nemalé úsilí a rok od roku je to hodně znát. Trasa je stále více a více biková, nechybí singlíky, obtížné stoupání i sjezdy. Přesto hodně spravedlivá a prostě krásná, jak jen Brdy umí být. Pro vítěze všech kategorií Michal vyrobil nádherné originální trofeje v podobě skleněných váz s pískovanou kategorií i místem, lepeným kovovým pastorkem vyřezaným na laseru a originální brdskou šiškou uvnitř. A co víc, všichni ostatní závodníci, kteří dojeli do cíle dostali na památku nerezovou medajli Rožmitálské padesátky 2015. Následovala bohatá tombola ve které cena čekala také na každého. Prostě Michal s partou B.H.A a BBB jsou srdcaři. A já jim za to a jejich pečlivou práci s přípravou závodu velmi děkuji.
Triatlon „Malý železný muž“ Šťáhlavice, 22.8.2015
Letos již 32 ročník triatlonu se konal ve Šťáhlavicích. „Malý železný muž“, jak se Šťáhlavický triatlon také nazývá je prakticky nejdéle pořádaný triatlon v Čechách. Přesto jsem se tohoto domácího závodu ještě nikdy nezúčastnil. Letos jsem to konečně napravil.
Plavání nepatří mezi mé silné disciplíny. Sice jsem vylezl z vody jako třetí od konce, ale i tak jsem měl radost, že jsem se na 300m neutopil.
Následoval přesun na kole z Losiné do Šťáhlavic kde byla časovka MTB na 17km. Na takovej sprint nemám teď úplně formu . Průměrná rychlost 28,2 km/h na trati s převýšením 260m stačila na druhý místo.
Zbejval jen 6km běh. 2 kola po 3km. To druhý už hodně bolelo. Nakonec jsem doběhl jako sedmý.
Specifikum Šťáhlavického triatlonu je, že se nesčítají časy ale umístění. Vítězem se tak stane nejvšestranější sportovec. Pro mě to znamenalo 6 místo.
Za fotky díky mé sestře, která akci nafotila.
Na Rábí a dva lomy
Ani se nechce věřit, že už je to tři roky co jsme podnikli se Šéďou vejlet na Rábí. Viz historický report zde (http://www.radynebike.cz/
Když přišel Šéďa s tím, že vejlet tenhle víkend zopakujeme neváhal jsem ani chvilku. Navíc přidal dva zatopené lomy aby jsme měli možnost se cestou schladit. Ten první u Budětic měl naprosto křišťálově čistou vodu plnou pstruhových ryb. Prostě bylo vidět až na dno i v hloubce. Po prvním lomu jsme zkouknuli hrad Rábí a pak to točili domů, přes další lom u Deuferovo Lažan. Ten už nebyl tak čistý, ale i tak koupačka super. Dohromady asi 140km s perfektními cíli i počasím. Prostě nemělo to chybu.
Superior Bike Adventure 15 – Toulava – 18-19.7.2015
Orientační závod dvojic na horských kolech a nepsané mistrovství republiky v tomto odvětví, které se tento rok konalo ve ski areálu Monínec nedaleko Sedlec- Prčice a Sedlčan.
Po nadšeném absolvování Ztracených kobylek mě David nemusel vůbec přemlouvat. Když nadhodil tenhle závod byl jsem hned pro. Orienťáky jsou super a člověk tam zažije takovou rodinou atmosféru i když si během závodu sáhne na dno. Vyráželi jsme až v sobotu okolo 5 hodiny ranní z Plzně směr Rožmitál, Příbram, Sedlčany. Navigace říkala necelé 2 hodiny a bylo to tak. V Monínci už bylo docela plno a myslím, že jsme dorazili jako jedni z posledních. Kemp se začal právě probouzet. Od 8: 30 byla prezentace, takže jsme se byli zaregistrovat a začali trochu dumat nad mapou a strategií. Mapa byla velká a to hodně. Když jsem tam viděl až Orlík, tak mě hlavou blesklo: “ tak to bude hodně drsný, tam se asi nedostaneme“.
Tak teď něco k závodu. Každý dostal mapu kde jsou zakreslené kontroly. U kontrol nejsou vyznačeny jejich bodové hodnoty a ty dostane až po startu na první respektive startovací kontrole S1 pro sobotní a S2 pro nedělní etapu. Tam také zjistí které kontroly jsou nulové a daný den neplatí. Mapa je pro oba dva dny stejná. Tudíž plán postupu musí dvojice zvolit až na S1 nebo S2 kdy si do mapy zakreslí bodové hodnoty a ví které kontroly jsou pro daný den platné. Dvojice musí jet celou dobu spolu alespoň na dohled a kontroly, které byly vybaveny čipy se musí značit společně. Limit je pro sobotu 6 hodin, pro neděli 4 hodiny. Startuje se ve vlnách po 3 minutových intervalech po cca 20 člených skupinách.
Tak teď zpět k závodu. Nastal náš čas 10:33 a je odstartováno. začínáme stoupat k S1 kde je velká skupina lidí a každý překresluje body do mapy. Po tomto administrativním úkonu už opět šlapeme. Tentokrát na kontrolu č.85, tady bez problému razíme ale o proti původnímu plánu dle Davida, vyrážíme na druhou stranu než jsme chtěli. To znamená za jízdy přeplánovat celý postup a vymyslet nový směr trasy. Na další kontroly jsem převzal trochu iniciativu a mapování bylo docela bez problémů. David neměl nějak svůj den a tak mě mapování přenechal. Jedeme si naplánovanou strategii až na kontrolu č. 35 rozhlednu Onen Svět. Mezitím vyžebráme vždy u nějakých zahrádkářů vodu do bidonů. Je 35°C ve stínu a voda v nás mizí hrozně rychle. Z onoho světa jedeme na kontrolu č. 52 a tady děláme osudovou chybu. Ještě stavím před osudnou křižovatkou a snažím se zvolit svůj směr po zelené TZ, ale prý bych jel zpátky. Takže se podvoluju a dupeme strojovým tempem. Když vyjedeme ve vesnici a zjistíme kde jsme, je průser na světe. Následuje přejezd po asfaltu před Krásnou Horu, kde vybíráme kontrolu č. 41 a zjišťujeme že nám zbývá necelá hodina do limitu. Následuje plánování co nejkratší trasy do cíle a hraní si na Tour de France na bajkách. Valíme to co to dá, oba toho máme dost. Když už se blížíme k Monínci oba víme že to nestihneme, ale chceme mít ztrátu co minimální. Nakonec dojíždíme do cíle 16 minut po limitu což nás stojí – 40 bodů a 20 místo. Byli jsme hodně přemotivovaní a dělali jsme spoustu navigačních chyb. Dnešek se nám prostě nepovedl.
Neděle 19.7.
Podle Mapy se dalo odhadnout, které kontroly byly prázdné, tudíž by měly být v neděli a mohly jsme si naplánovat předběžně dnešní postup. Dnešní postup mapování svěřil David mě. Po S2 a zapsání kontrol jsme nasadili hodně svižné tempo a první kopec jsme vylítli ani nevím jak. Jelo se super, tempo parádní a kontroly padaly jedna za druhou až k č. 63, tam jsme se nechali strhnout davem a špatně odbočili. Následoval výšlap do kopce přes ohradníky, zpátky na cestu, ale takových nás bylo víc. Jeli jsme na kontrolu č.62 za 50 bodů a pak na kontrolu č.60 za 80 bodů. Tam už nám nezbývalo moc času a musel jsme točit zpátky. Ze včerejšího propadáku s časem, byl pro nás čas prioritní. Cestou jsme dali ještě několik kontrol a do cíle jsme dojeli s 8 minutovou rezervou. Bylo z toho 15 místo.
Celkově jsme skončili na 15 místě ve složení David Kuzma, Petr Šedivec s 830 body, což je pro nás víc než slušný výsledek a nakonec jsme velmi spokojeni. Na špičku samozřejmě nemáme a ani mít nikdy nebudeme jejich 1309 bodů je jak ze scifi filmu a nechápu jak to mohou takhle dát. Je to kombinace dokonalého mapování s minímálním prostojem a dokonalou fyzičkou. Rád bych věděl koli najeli?
Ztracené Kobylky – 13.6.2015 ( Orientační závod dvojic na horských kolech)
Letošní závod Ztracených kobylek, se konal opět v Mladoticích. Organizační duo opět nezklamalo a uskutečnilo parádní závod. Letos jsem tenhle závod jel úplně náhodou, protože Martin nemohl k vůli závodu v Kanadě, takže jsem vyfasoval jeho parťáka Davida Kuzmu a jsem za to rád. Spolupráce byla perfektní, navigačně jsme se výborně doplňovali. Fyzicky jsme na tom byli podobně a na to že jsem od toho nic neočekával, jsme vyjeli skvělé umístění.
Tento závod se jede ve dvojicích, trasu si každý plánuje sám, má pouze mapu kde jsou zakreslené kontroly, bodové hodnocení kontrol a časový limit 6 hodin. Cíl je nasbírat co nejvíce bodů a dojet v časovém limitu, protože pak je tým docela drsně penalizován.
Po startu, jsme si řekli rychle taktiku a trasu kterou chceme jet a té jsme se drželi až do konce. Mou chybou jsme si asi zbytečně zajeli na kontrolu č.25 a ztratili drahocený čas, ale závěr byl plnej adrenalinu. Oba dáváme gely, aby jsme z těch našich unavenejch těl vymačkali ještě něco. Předposlední kontrolu jsme hledali na sousedním kopečku a ztratili cca 10 minut, pak jsme trefili odbočku a konečně našli kontrolu č. 27. ( strom u kupky hnoje) Od té chvíle nám zbývalo do limitu cca 25 minut a hlavně se přihnal slejvák včetně krup. V lijáku jsme valili na kontrolu č. 18, která byla za 50b. Sjezd ve kterém jsme díky dešti na cestu moc neviděli. Kontolu máme, čas 15 minut. Adrenalin stoupá. Čeká nás výjezd po červené turistické značce, kterou se valí potoky vody. Adrenalin a cukry z gelů rozpumpovaly naše svaly a my letíme do kopce, jak kdyby jsme měli motor. Konečně Štichovice, 7 minut, najíždíme na asfalt. Roštujeme na nejrychleší převody a letíme do Mladotic, v areálu kempu ještě jedna kontrola a do cíle dojíždíme s 30sekundovou ztrátou po limitu což znamená -2body.
Skončili jsme na 13 místě celkově a 6 místě v kategorii ve složení: Petr Šedivec, David Kuzma s celkovým hodnocením 698 bodů. Takže trochu tréninku a příští rok na viděnou.
Celkový výsledky jsou zde
Tour Divide 2015
Možná se divíte, proč se na stránkách dlouho nic nedělo. Je to pro to, že mě poslední dobou nezbýval čas na jejich aktualizaci. Tento rok se chystám na nejdelší ultramaraton na horských kolech, který vede z Kanadského městečka Banf až k Mexickým hranicím. Trasa dlouhá 4500km přes skaliské hory je nejdelší MTB trail na světě.
Odlétám 9.6.2015
Start závodu: 12.6.2015 v 8:00 kanadského času
Povezu sebou satelitní tracker, takže po celou dobu mě budete moci sledovat zde:
http://share.findmespot.com/shared/faces/viewspots.jsp?glId=0npuI8Y4YPauOYx9IDgpfvahkq8XCCy2V
Srovnání s ostatními závodníky bude zde:
http://trackleaders.com/tourdivide15
Pouze moje poloha také zde:
http://trackleaders.com/tourdivide15i.php?name=Martin_Vit
fotky naleznete zde:
9.6.2015, 20:30 minut (kanadského času -8h oproti ČR)
Přiletěli jsme na letiště v Calgary, kde nás vyzvedli známý jednoho kamaráda. Jsou to Češi, kteří zde pracují asi 3roky. Ubytovali nás u sebe doma.
10.6.2015, dva dny do startu
V Calgary jsme celý den. Dokoupuji některé vybavení. V ouutdoor obchodu MAC obranný sprej na medvědy v podobě malého hasičáku. Zdržíme se celý den a večer nás česká komunita v Calgary pozvala na fajn grilovačku.
11.2015, jeden den do startu
Ráno jsme obdrželi email s osmi povolenými alternativami. Obvykle znamenají zkratku, ale některé z nich jsou navigačně velmi obtížné. Snažíme se zakreslit do mapy všechny alternativy, ale není to vůbec snadné. Na primitivní mapě ACA se jen těžko hledají odbočky, některé cesty tam nejsou nakresleny pro jistotu vůbec a tak je dokreslují propiskou přímo do mapy.
12.6.2015, 8:00 den startu
Aby bylo jasno, zítra v 8h zde, což je v 16:00 v ČR startujeme. Pak už aktualizace budou velmi sporadicke protože je to závod v horách bez signálu mobilního telefonu. K dispozici bude jen info o mé poloze na odkazu výše.
14.6.2015
Martin dnes ráno překročil hranice Kanady s Montanou a zatím z české skupiny trochu poodjel. Mají mezi sebou rozestup cca 25 mil, v pořadí od zadu Zbyněk Resl, Markéta Marvanová a Martin Vít. Nachází se tak v první čtvrtině stratovního pole a Martin má za sebou cca 300 mil.
16.6.2015 – 19:43 našeho času
mě přišla zpráva od Martina: „Ahoj, posílám pozdrav z Heleny, jede se mě dobře, užívám si to. Hodně fotím a točím videa, takže ztrácím čas…Martin“ No popravdě bych nechtěl vidět kde by byl kdyby čas neztrácel, ale Martin je prostě nadčlověk co se týká jízdy na kole a s normálníma smrtelníkama se nemůže moc porovnávat. V současné době ve 22:00 našeho času má za sebou 672 mil a jak je vidět nic mu neschází a jede se mu dobře. Jen tak dál.
17.6.2015
zpráva od Martina: “ Od Heleny do Boison je těžkej terén, zatím asi nejhorší úsek na trase co byl.Velké stoupání k rybníkům až do výšky 2300m.n.m. pak ještě nějaké singly.Spal jsem v parku za Boison.“ Martin večer dojel až do Limy, kde přespal.
18.6.2015
Zpráva od Martina: “ Včera přetěžký den, nejdříve stoupání nad Butte do 2400 m.n.m, závěr loukou, následoval strmý sjezd po břidlici – jeden let přes řidítka. Ve Wise river steak k snídani a pak 50km gumovací kopec po asfaltu na Polaris. Zde neoficiální check point. Následoval 160 km úsek pouští po písku a aby to nebylo lehký tak samozřejmě do kopce. Vedro 35 stupňů. V půlce mě došla voda a musel jsem sjet na farmu. Joe mě ujel. Sjezd do Lime 50 km z kopce po roletové cestě po tmě. Mám dokonale naklepanou prdel Vůbec to nejelo ani z kopce.“
Martin je nyní na 9 pozici celkově se ztrátou cca 7 mil na předchozího závodníka. Ráno vyrazil z Limy a začíná se blížit k Yellowstonu, zatím má v nohách 1020 mil. Přejel stát Idaho a blíží se k Wyomingu.
19.6.2015
Zpráva od Martina: “ Ahoj, jsem poprvé na WIFI, jede se mě dobře. Dnes jsem dojel Joea a teď večer jedeme společně tři ještě s Mikem z Itálie. Dneska opět 150 km po poušti, bez ničeho, vezl jsem 8 litrů vody. Pak následovalo 50km po cestě v měkkém štěrku kde byla vyjetá cesta od čtyřkolek“
V současné chvíli je Martin na 8-9 místě celkově, jedou s Joe Foxem spolu a v nohách mají 1113 mil.
20.6.2015
Martin včera přespal v samém srdci Yellowstonského parku.Dnes ráno projel okolo Jakson Lake a zčíná mířit do hor. V současné chvíli má v nohách 1243 mil a jedou s Joem stále spolu na 8-9 místě.
21.6:2015
Martin během včerejška přejel celý Yellowstone a nyní má v nohách 1394 mil, jede na 9. místě celkově, během včerejška mu Joe trocu ujel a má náskok cca 30 mil. Martin uhání jak blázen a hranice Wyoming/Colorado bude překonávat ještě dnes večer nebo zítra dopoledne. Tak držte palce, protože jede skvěle.
20:00 našeho času je Martin na 8 pozici, nachází se kousek za městečkem Wamsutter a v nohách má 1481 mil, ztráta na Joea je cca 4 míle.
22.6.2015
Zpráva od Martina: “ Ahoj, včera jsem přejel tu ztracenou poušť za Antelope city. Snad 250 km nebyla možnost doplnit si vodu či jídlo. Nikde ani živáčka všude sucho a prach. Měl jsem na kole naloženo 10l vody a i tak to bylo málo. Poslední velkej kopec jsem byl už hodně dehydrovany. Nakonec jsem to v noci dotlačil až nad Slater v Coloradu na ranch Brush mountain v Colorado, což je zázemí něco jako Františkov u nás. Sjeli jsme se tu pět Joe, Rob, raien, Andrej a já. Na přiloženém kole mě rupnul drát vpředu. Vyměnil jsem, ale hází to.“
Doufejme, že kolo nehází až tak moc a dá se s tím nějak rozumně jet. Nyní má Martin 1600 mil v nohách jede na 11 místě a na skupinu před ním ztrácí cca 5 mil
23.6.2015
Martin se po včerejším smolném dnu propadl na 13 místo.Celý den jsem si lámal hlavu co se mohlo stát.Myslel jsem že má problém s kolem nebo spíš drátem a kolo stále hází. Nebylo to kolo, ale plášť. Dnes odpoledne přišla zpráva od Martina: “ Ahoj, včera velká tráta. Ráno jsem nešťastně prořízl oba dva pláště z boku. Za zatáčkou ve sjezdu o ostrý šutr. Provizorně jsem to podlepil a dojel do Steamnoat Springs, kde jsem pořídil komplet nové pláště. Tahle sranda mě přišla na 180 doláčů. Není to málo, ale jedou jako blázen.Snad ztrátu doženu.
Martin má nyní pravý Ameerický pláště, takže to není takovej aušůs jak od soudruhů z Číny nebo odkud se to sem dováží. I když jsem si teď uvědomil že jezdí Continentaly a ty by se měli dělat v Deutchlandu? Ať tak nebo tak teď mu to prostě pojede, držím palce.
A další zprávy z trati, tentokrát už z dnešního dne:
“ Dnes jsem musel po 2000 km shánět novej řetěz a pak opět 1,5 hodiny prát hadry v řece. Takže trochu ztráta, ale teď to zas budu moc rozjet v čistejch hadrech se pojede úplně jinak. Spal jsem v prérii s krávama. Byl tam jen jeden kontejner jina vůbec nic než cesta a krávy. Ráno zima 0°C, přes den vedro a hic 30-40°C. Teď mě čeká nejtěžší úsek, přejet 300km poušť bez ničeho. Pojedu ji asi v noci. Je to z Atlantic City“
Tak doufám, že už si Martin svou dávku smůly vybral a až do cíle už ho žádné překvapení nepotká. Doufám, že zvládne noční přejezd pouště a bude zdárně pokračovat k cílové metě. zatím jede pořád parádně.
24.6.2015
Zpráva od Martina: “ Salida, zažil jsem první bouři na trase. Přečkal jsem ji v Safeway a sežral půku kuřete Načasovaná byla dobře.Nezmok jsem a teď už začíná lézt slunce. “
Tak tohle se Martinovi povedlo, doplnil energii a neopouští ho humor, takže je na tom v celku dobře.
25.6.2015
Martin má v nohách 2015 mil a cíl téměř na dohled. Během dneška max. zítra ráno opustí hranice Colorada a čeká ho poslední stát New Mexico. Nyní má pře sebou nejvyšší místo celé trasy, 3 535 m.n.m v okolí pohoří Cropsy Mountain, zde už bude ležet sníh. Tím jak se blíží cíl, tempo celého startovního pole zrychlilo a Martin je nyní na 14 místě. Rozestupy se značně zmenšili, takže věřím, že to Martin ještě stáhne. Do cíle zbývá ještě necelých 1000 Miles. Držte palce a fanděte.
26.6.2015
Zpráva od Martina: “ Ahoj dnešek byl těžkej hlaďák. Včera v Sargens zavřená pumpa, takže jsem nesehnal jídlo ani pití. Po 300 km docela problém, přejet dalších 120 km přes dva pasy. Teď z Del Norte vezu njídla že to nemohu uvézt.“
Martin je nyní stále na 14 místě, má v nohách 2074 mil a utábořil se v nejvyšším pohoří. Dnes ráno vyrazí směr New Mexico.
27.6.2015
Martin během včerejšího dne přejel nejtěžší pohoří na trase v Coloradu a noc už přečkal v Novém Mexiku ve vesničce El Rito. Stále se nachází na 14 pozici a má v nohách 2151 mil. Dnes ho čeká poslední velkej kopec na trase na Cerro De La Garita. Bylo hodně dobře že přespal v civilizaci před tímhle kopcem, protože něco mi říká, že to bude hodně bolet. Pak už by to mělo relativně jet. Jestli se nic nestane, tak by mohl být do 3 dnů v cíli.
Zpráva od Martina: “ V pátek byl absolustní problém sehnat někde jídlo a pití. Od 4hodin od ráno do 19:00 jsem nepotkal jediný otevřený obchod. Musel jsem žebrat Svačinu mě dal tracker, pak náhodný biker z protisměru, rybáři mě dali svoji návnadu – vařené brambory a v poušti mě zachránili dva studenti univerzity od dehydratace, když mě dali 5l vody. Večer v El rito vše zavřeno. Zachránila mě jedna rodina co mě udělala tousty.“
Koukám, že Martin je nepřeberná studnice zážitků a už se těším na jeho vyprávění a až těžko uvěřitelné příběhy. Jede skvěle, tak jen tak dál.
28.6.2015
Zpráva od Martina: “ Ahoj, v sobotu mě ten obrovský kopec z Abiqui absolutně dostal:( Jel jsem ho od 8 ráno do 15 hodin, pak se přihnala bouře a ze 40 °C byla v mžiku 0°C a 5cm krup velikosti třešně. Byl jsem tam 1,5 hodiny ukrytý v lese a klepal kosu v termofolii.Sežral jsem téměř všechny své zásoby jídla a totálně vytuhl. Obtížný sjezd v kamenech a mokrém písku s kroupami neutíkal. Navíc byl modulovaný mnoha menšími kopci velikosti Lhůťáku( pozn. autora, kdo nezná Lhuťák, kopec cca 3km dlouhý a 150 m převýšení) Do Cuby jsem se nebyl schopen v sobotu dostat. Musel jsem pošetřit nějakou energii na mokrý a studený bivak. Zbývalo 40 km. Ulehl jsem ve 21 hod a stával v 6 hodin. Totálně tuhej jsem dojel do Cuby, kde jím už třetí bagetu a stále nejsem nasycen.Paní už je ze mě nešťastná“
29.6.2015
Zpráva od Martina: “ Grants, po silnici 200 km za 9 hodin. Uhánělo to jako blázen. A tentokrát s jídlem a pitím. “
Martin jede na 14 místě, v nohách má 2455 mil a nachází se za polovinou trasy vedoucí přes Nové Mexiko. Myslím, že zítra ve večerních hodinách by mohl dokončit. No a jak znám Martina, tak zkusí ze sebe vymášknout ještě nějakou energii a trochu zafinišovat. 2 závodníci před ním mají náskok cca 50 mil. Tak uvidíme jestli je dá. Ať tak nebo tak, pro nás všechny co mu faníme je bez tak vítěz, takže skvěle. „Pojď chlape pojď už jenom jeden den, to už dáš“
1.7.2015 – 9:21 našeho času
Tak před malou chvílí dokončil Martin tenhle masakr závod dlouhý 2 746,4 míle na 16. místě v perfektním čase 18 dnů,16 hodin a 46 minut. Velká gratulace a obrovskej respekt !!!! Jsi prostě brutor a cyborg. Supeer.
Ledový kafe 5 – 14.2.2015
Pátý šálek ledového kafé namíchala parta poběžovických bikerů na sobotu 14.2.2015. Extrémní závod na horských kolech zasněženým Českým lesem je určen všem, kteří ani v zimně neodkládají svůj bicykl. Rok od roku tento závod roste. Na startu ve vesničce Hora sv Václava se letos sešlo rekordních 67 bikerů, z toho tři ženy. Poprvé v pětileté historii závodu přijel na start Fatbike, neboli kolo s širokými plášti uzpůsobeno pro jízdu ve sněhu a jiném měkém podkladu.
Počasí letošnímu Ledovému kafi přálo. Teplota se pohybovala lehce pod bodem mrazu. Bylo oblačno s namrzající mlhou, ale hlavně letos nechyběl sníh.
Start Ledového kafe 2015
Úderem jedenácté vydal Honza Kocián startovní povel a početný houf cyklistů se vydal vstříc nástrahám zasněžených, ale pluhem protažených cest Českého lesa. Hned za vesnicí Hora sv Václava se uhnulo na zasněženou polní cestu na Načetín. Chvíli se dalo jet, ale pak to přišlo. Kola se začaly do hlubokého sněhu bořit. V davu se nedalo volit optimální stopu a tak hned na začátku spadl z kola asi každý. Lubošovi na Fatbiku se prý tuto pasáž podařilo projet. My ostatní jsme museli nahoru ke kapličce běžet. Dolů do Načetína se už zase dalo jet, ale na předjíždění to nebylo. V Načetíně se na chvíli najelo na udržovanou asfaltku a tak byl prostor pro předjíždění. Za chvíli se ovšem opět uhnulo na příkrou polní cestu. Tady to bylo tak trochu o štěstí, komu se jak povede stopa s tvrdším podkladem. Ne vždy se to dalo pohledem odhadnout a tak nebyla nouze o časté změny v pořadí. Chtělo to šlapat co možná nejplynuleji s lehčími převody. Přestože tak člověk jel pomaleji než by mohl, vyplatilo se to. Když někdo jel trochu víc silově, většinou se kolo zařízlo a jezdce to rozhodilo. Nahoru na Škarmanku, která je se svými 887m nejvyšším vrcholem závodu, jsme nakonec vyjeli spolu s Vaškem Auterským a Matoušem.
Stoupání na Škarmanku (887 m.n.m)
Na Škarmance bylo sněhu docela hodně, ale všechny cesty se pořadatelům letos podařilo projet s pluhem a tak se dalo v sedle vyjet až k padlému smrku. Následovala cyklokrosová vložka přeběhu stromu s kolem na zádech a po kolena ve sněhu. Na druhé straně stromu už ale byla cesta opět upluhovaná. Dolů z kopce získával Matouš na 29″ kole. Ať jsme se snažili s Vaškem sebevíc neudrželi jsme naše 26″ v přímém směru a driftovali ve sněhu cestou dolů co to šlo. Když někdo trefil ve vysoké rychlosti nějakou hlubší závěj, bylo to jako by někdo zatáhnul ruční brzdu a pořadí se opět míchalo. Pod velkou Skálou se najelo na zasněženou asfaltku uklouzanou od aut. Jelo se zde rychle z kopce a po chvíli následovala ostrá levá zatáčka na lesní cestu. Na zledovatělém povrchu bylo problém zatočit a tak se zde hodně padalo. Z nás tří jsme tam padli dvá – Matouš a já. Vašek to nějak ustál. Až k občerstvovačce v Novosedelských hutích jsme dojeli ve třech.
Zrádná zatáčka.
Pak přišlo druhé dlouhé stoupání na Lyščí domky, kde jsme s Vaškem Matoušovi ujeli z dohledu. Drželi jsme dost dlouho vysoké tempo, abychom si před závěrečný sjezd do Šidlákova vybudovali dostatečný náskok. Chtěli jsme se s Vaškem i střídat, ale nešlo to. Jakékoliv přejetí přes střed cesty hlubokým sněhem bylo zrádné. Vašek asi potom někde ve sjezdu na Šidlákov spadl a tak jsem se dostal na asfaltku z nás třech první. Následoval už jen dojezd do cíle po štěrkem posypaném asfaltu do Hory sv. Václava.
Závěrečný asfaltový sjezd do cíle v Hoře sv. Václava
31km dlouhou trať zdolal jako první Tomáš Kozák v čase 1:32:53, druhý cílem projel Luboš Jedlička +3:14 na Fatbiku. Na třetím místě celkově s časem 1:39:20 jsem dojel já a hned za mnou dojel Vašek Auterský s časem 1:39:30. A protože pvní dva matadoři spadají do jiné věkové kategorie. Znamenalo to pro náš team první a druhé místo v kategorii M1. Zde jsou kompletní výsledky ledového kafe 2015.
Ledový kafe 2015 (Kat. M1, zleva: 2. Vašek Auterský, 1. Martin Vít, 3. Matouš Gramlička)
Pátý ročník se pořadatelům opět vydařil, perfektně značená trať a pohodové zázemí v penzionu Pohoda. Nezbývá než poděkovat za přípravu této ojedinělé akce. Další fotografie a video natočené z dronu bude na stránkách závodu http://mtb-silnykafe.cz a nebo spíš facebooku. Moji fotogalerii naleznete zde pod článkem v průběhu týdne.
Pojizerská Bludička – 24.1.2015
Mezi nejvýznamější bikové závody v lednu patří orientační MTBO závod jednotlivců v Nové vsi u Bakova nad Jizerou. Tzv. Pojizerská Bludička. Sympatický název mě nenechal v klidu. Sbalil jsem kolo a ve 4 ráno vyrazil na vlak do Rokycan.
V rychlíku mě těší, že nejsem sám takový pacient. Visí tu kolo s mapníkem. To nemůže být náhoda. V Praze už je jasno a dávám se do řeči s Rosťou, který má namířeno na stejný závod. Na nástupišti čekáme na vlak spolu s běžkaři.
Ukazuje se, že Rosťa je zkušený orientační harcovník a světoběžec. Já pojedu svůj asi třetí orienťák a tak jsem na to zvědav. Během cesty i před startem mě Rosťa dá spoustu cenných rad a poradí mě nad mapou i s taktikou.
Startovalo se po čtveřicích s dvouminutovými intervaly. Já startoval v druhé čtveřici a Rosťa 2 minuty přede mnou.
Zajímavý start to byl, z naší čtveřice dvá jeli jedním směrem a dvá opačným směrem. Zvolil jsem po radě od Rosti jízdu proti směru hodinových ručiček, s návštěvou 11 kontroly jako první.
Je odstartováno a já peláším pryč do lesa ze vsi. Spěchám ale nevím kam. Chybí mě tu to mlíko na stromech. Soupeř co jel stejným směrem co já ujel jinou cestou. Je třeba koukat do mapy a jet a to není jednoduché. 11 kontrola měla býti na vrchu Lovotín. Kašlu na mapu. Ten kopec přece vidím. Tak jsem to namířil kolmo nahoru. Jo jenže najít zde lampion to byl oříšek. Postupně dorazili ostatní soupeři a tak jsme na plochém kopci hledali všichni až jsem si všiml že jedna skupinka urychleně mizí pryč. Je to jasné už ho mají!
Následoval jsem je píchnul kontrolu a ujížděl podle mapy na kontrolu 1. Ta měla býti někde u přelezu do staré oplocenky. Dorazil jsem sem sám a ne a ne to zase najít. Problém byl, že oplocenky byly dvě. Jedna velká s plotem asi 2m. A pak jedna nenápadná s půlmetrovým plůtkem 20m od cesty schovaná v křoví. Hezky si to na nás pořadatel vymyslel. Ale nakonec jsem ji našel. A ukázal tím lampion všem soupeřům co dojeli za mnou. OK 1:1. Jedeme dál.
Ke čtvrté kontrole jsem zvolil jinou taktiku než čtyři soupeři co uháněli po hlavní silnici. Seběhl jsem s kolem ze stráně k potoku Rokytka a pokračoval jeho údolím až k plotu obory klokočka. Zde už slídí spoustu soupeřů. Někteří jezdí proti, ale nikdo nemá. Je to boj najít lampion v lese.
Nakonec se zadaří a spěchám podél plotu na další kontrolu. Tentokráté 2 ku. Úkolem je najít břízu v lese, když tam břízy nerostou! Chvíli zásek, ale nakonec slavím úspěch.
Po lesní cestě již osamocen spěchám na nejvzdálenější a nejvíce bodovanou kontrolu 5 (30b). Ta byla na okraji PP Velký Radechov. Navigačně jednoznačně nejtěžší místo. V lese je vyjeto spoustu cest, z nichž některé obkružují kopec a jiné jdou kolmo na vrstevnice. Ne všechny jsou v mapě nakresleny. Chvíli tápu a nevím kam, když si všimnu v poprašku sněhu stopy od kola. Nechám se védst stopou a najednou stopa zmizí. Kam zmizela? Vrátím se zpátky a vidím podupané místo. Tady musí být! A byla schovaná ve smrku tak, že nebyla vidět. Kešerská skušenost se hodila.
Za 6kou to nebylo jednoduché. Opět Spustu lesních průseků z nichž některé jsou sotva znatelné. Musím na rozcestích stavět a přemýšlet nad mapu. Potká mě Rosťa a říká ještě kousek . Stejnak si musím napočítat ty cesty. On už se vrací ze 6ky. Ta byla opět ukryta mezi smrčky a nebylo ji jednoduché najít.
Přesun na sedmičku zdál se být jednoduchý. Jet po hřebenové cestě směrem na Kozí hřbet a odbočit na cestu, která odbočuje pod ostrým úhlem. Ostatní odbočky byly kolmo. Trochu jsem znejistěl, když proti mě jel soupeř co se ptal jestli už sedmičku mám, ale pokračoval jsem dál a našel ji.
Třetí kontrola byla o tři lesní průsmyky dál. Opět byl problém je správně spočítat. Jeden z nich byl velmi zarostlý a tak nebylo jisté zda už jsem ujel přes dva a nebo přes tři. Nakonec pomohla znalost lesních značek a tak jsem započetl i ten, málo znatelný kde bylo na stromě jen bílé Tčko. U třetí kontroly jsem dojel Rosťu, který již nějakou dobu dohledával. Asi jsem měl více štěstí a tak jsem lampion spatřil hned.
Strategii postupu za Osmou kontrolou jsem nechal v režii Rosti a dojel tam s ním. Společně jsme odlovili i zbylé dvě kontroly na stráni nad papírnou.
Do cíle v restauraci Jizera jsme dojeli společně v čase 2:23:15. Nalezli jsme všechny kontroly a nasbírali plný počet 140b. Znamenalo to pro mě 10 místo absolutně a 5 v kategorii. Kompletní výsledky jsou zde.
