Radyně bike team

Na sobotu jsem si naplánoval celodenní vejlet na mount Diablo. Je to jeden z nejvýraznějších vrcholů uprostřed stejnojmenného státního parku v Kalifornii v lokalitě San Franciské zátoky. Se svými 1178 m.n.m je viditelný z většiny míst kolem zátoky a také ze severní Kalifornie. Za jasného dne lze z hory vidět Sieru Nevadu a na jižní straně lze příležitostně spatřit 291km vzdálenou Mount Lassen a dokonce údajně i 384km vzdálenou Mount Shasta. Na tento výhled jsem byl vážně zvědav.
Abych na horu stoupal skutečně od nuly, zajel jsem nejprve k San Francizské zátoce k vodě a na rozehřátí jsem se škrábal na Coyote hill a to doslova. Adhéze silničních plášťů nedovolovala ani na nejlehčí převod jízdu v sedle. Kopec byl natolik strmý, že se nedal pomalu vyjít. Po hřebenu Coyot hillu jsem se přesunul na vedlejší kopeček zvaný Red hill asi podle červené hlíny všude kolem. Následoval pěkný sjezdík po singlu do údolí potoka Alameda, ustícího do zátoky. Toto údolí je nazýváno jako Niles Canyon a vede jím krásná a dlouhá cyklostezka, po které se dá dostat přes celé město Fremont mimo provoz. Na západní straně tohoto canyonu bylo počátkem 20 století v lokalitě zvané Niles filmové studio a začátkem roku 1915 zde bylo natočeno několik filmů s Charlie Chaplinem. Dodnes je na památku tohoto studia na kopci z dálky viditelný kamenný nápis NILES.
Údolím Niles Canyonu jsem jel až ke Stony Broak parku, kde začínala horská silnička Palomares Rd. Stoupání od samého začátku cesty bylo docela strmé. Po chvíli jsem začal potkávat spousty cyklistů na nablýskaných karbonových silničkách renomovaných amerických značek. Nechtělo se mě jet za nima a tak jsem je začal předjíždět jednoho po druhém. Byla to docela sranda, protože vždycky když viděli na jekém arabu jsem je vzal tak se snažili nasadit moje tempo. Když jsem se dostal až na čelo tohoto asi desetičlenného pelotonu, nasadili dvá leadeři k trháku. Stíhal jsem jejich tempo a docela dlouho se vezl v háku za nimi. Když už nemohli tak se se mnou dali do řeči. Ukázalo se, že jsou to prodavači z nedalekého cyklokšeftu v Castro Valley a pořádají zde každý víkend cyklojízdu pro své zákazníky. Docela byli překvapeni, když jsem jim řekl, že bych dnes rád dojel na mount Diablo a zpět. Říkali, že je to tam daleko i autem.
To jsem věděl, že je to 100ka, jenže v mílích. Ale co benzín mě to nežere a tak jsem jekl dál tím směrem. Ve městě Hayward jsme se rozjeli každý jinam. Já pokračoval údolím Norriského potoka stejnojmenným canyonem až do dalšího města San Ramon. Odtud jsem pokračoval po cestě černého jestřába alias Blackhawk rd. až k jižní bráně státního parku Mount Diablo. Hned na začátku jsem si všiml trailu pro horské kolo zvaného Mt. Diablo Summit. Navzdory mé naplánované trase jsem se vydal stoupat na horu po singlech určených pro horská kola. Pěšinka byla docela vymydlená a tak se dalo jet i na silničních pláštích. Byly tam krásné pěšinky s klopenými zatáčkami, singlíky zaseknuté do stráně a kromě nádherných výhledů se objížděly také skalní stěny. U jedné z nich jsem potkal dva místní bikery na odpružených Hi tech Spešlech. Jeden z nich na šutrech defektil, ale ani jeden z nich neměl pumpičku. Tak jsem jim ji půjčil a když jsem viděl jak amík nemůže ani s montpákama zout plášť tak jsem mu ukázal jak se to dělá u nás bez pák jenom rukama. A rázem jsem měl kamarády Roba a jeho parťáka. Doprovázeli mě kus nahoru, vysvětlili kudy nejlépe až na samotný vrchol a na rozcestí jsme se rozjeli.
Slunce svítilo jak blázen a rozpalovalo pekelnou horu na u nás tropických 28°C. Došla mě voda a tak jsem vyhlížel kde by se dalo sehnat něco k pití. Tvůrci open mapy kalifornie pro Garmina byly v tomto docela pečlivý a tak mnoho pramenů a pítek které jsou v národním parku naznačili do mapy symbolem vodovodního kohoutku. Buckey group camp, alias kemp pod skupinou koňských kaštanů se stal mojí záchranou. Natočil jsem si plný bidon studené vody a pokračoval dál na vrchol. Ten měl být vzdálený ještě asi hodinu jízdy. Na vyhlídce na Diablo valley jsem fotil nějaké fotografie a po chvíli přijeli další cyklisté na silničce. Hned se nabídli, že mě udělají fotku a tak jsem využil jejich službu a nechal se tu od nich zvěčnit. Na samotný vrchol jsme pak pokračoval s jejich skupinou. Je úžasné jak tu jsou lidi přátelští i k cizinci s kopanou angličtinou.
Vrchol se stále utahoval a k závěru to byl docela krpál podobný těm sopkám v Lužickejch horách. Když jsem se konečně vyškrábal až nahoru k rozhledně byl můj výkon stejně jako ostatních cyklistů odměněn potleskem od turistů co sem vyjeli autem. To se u nás fakt nezažije. Strávil jsem na vrcholu asi hodinu. Výhled tu byl fakt okouzlující, ale představa že mě čeká zpátky ještě 80km a jsou už 3 odpoledne mě nedovolovala setrvat déle abych se do tmy stihl vrátit. Sice to bude hodně z kopce, ale 80 je 80. Čekal mě nádherný 33km dlouhý sjez po silničce plné serpentýn s nádhernými výhledy do kraje. Byla to parádní odměna za celodenní stoupání nahoru. Pak ještě 50 km po mírném kopci zpátky až k moři a kolem 6 jsem byl zpátky na hotelu. Tacháč se zastavil na pěkných 164km.

Home » Mount Diablo » Mount Diablo » Prohlížení

Pomaleji | Start | Rychleji

Průměrné hodnocení    You must login to vote

« ‹

› »

«   »

2 Odpovědi to “Mount Diablo”