Radyně bike team

Čtvrté pokračování seriálu Českého poháru zavítalo v sobotu 3.8.2013 do Krušných hor. Start závodu byl v městečku Meziboří u Litvínova. Slunečné počasí vypadalo už od rána pořádný pařák a přestože předpověď slibovala 33°C bylo v poledne ve stínu až úmorných 37°C.

Pořadatel přichystal pro bikery celkem 3 náročné trasy: pohárovou 97km trasu A, střední 58km dlouhou trasu B, a výletní 23km dlouhou trasu C.  Úctihodné však bylo převýšení všech tří tras : A 2858m, B 2150m a dokonce i C 1253m! Z našeho teamu startoval pouze Martin v pohárové trase A. Kluci hájili naše barvy na Kdyňské Jabkoty’s Mile.

V devět ráno strosta Meziboří odstartoval z náměstí peloton všech tří tras najednou. Hned od začátku se začalo stoupat směrem na Klínskou sjezdovku, takže peloton se celkem rychle začal trhat. Pohled na stráň sjezdovky od spodní stanice lanovky byl odstrašující. Až na výletníky z trasy C, kteří mohli ke zdolání sjezdovky využít lanovku, museli všichni ostatní nahoru po svých a nebo se sklopeným zrakem dupat a točit nejlehčí převody. Na strmém svahu však byly i ty nejlehčí převody krutě těžký.  Naštěstí se stoupalo jen zhruba do třetiny sjezdovky, kde trať pokračovala po uměle vybudovaném singlu vzhůru. Ten byl nakličkovaný po vrstevnicích a tak v lese byl vidět celý had cyklistů, který se pomalu pohyboval k horní stanici Klínské sjezdovky.

Nahoře byla asi po 6km první občerstvovačka, kterou asi málo kdo využil. Odtud se lesem pokračovalo k vodní nádrži Jonov, která je se svou 43m vysokou a 255m dlouhou zděnou hrází nejvyšší zděnou přehradou v ČR a slouží jako zdroj pitné vody pro Litvínov. Nádherný pohled na čistou vodní hladinu, do které by člověk v tom pařáku nejraději hned skočil a dál v závodě nepokračoval zajisté provokoval nejednoho upoceného bikera.  Nicméně trať dál pokračovala přes Křížatky do pěkného singlu nakličkovaného roklí nad Horním Jiřetínem. Kolem Loupnice jsme se pomalu blížili k další atrakci závodu, kterou je sjezd do jindy nepřístupného funkčního povrchového hnědouhelného lomu Československé armády. Hned na úpatí lomu předjíždím dvojici cikánů, kteří táhnou skládací kolo neuvěřitelně naložené železem. Zřejmě zde mají nějaké jiné závody než my . Ve strachu aby mě s tou těžkou skláčkou ve sjezdu nedojeli do toho po panelové cestě dupu co to dá, ikdyž po minulém týdnu nemohu moc sedět a musím ve stoje. Najednou se přede mnou objeví obrovská díra s rypadlama a fáráme dolů. Paráda dole mě v uších supjektivně zní song Dole v dole od Kabátů. Naše počínání zde znuděně pozorují zaměstnanci z nastartovaných buldozérů a my žereme suchý prach který zvedají biky v obrovské šedé mračno.

Na výjezdu z lomu byla asi na 25 km druhá občerstvovačka. Zalil jsem prach v krku kelímkem vody, druhý jsem si vylil na hlavu a hurá dál.  Začalo peklo v podobě stoupání z díry dolu, která je zhruba 200 m.n.m až na vrch Jezeří pod zříceninu hradu Starý Žeberk.  Slunce už pěkně pálí a nekonečné stoupání je vyčerpávající. Popíjím vodu, ale moje tělo funguje jak cedník, tak raději moc neplýtvám neboť nevím jak daleko to bude k další občerstvovačce. Víceméně po lesních cestách se spadlo do Mariánského údolí odkud začalo další stoupání až na německo-české hranice na hřebenech Krušných hor. Je čím dál tím větší hic a pamalu mě dochází voda v obou bidonech. Nervozně vyhlížím občerstvovačku, kterou očekávám na hranicích v Mníšku zhruba na 60km. Jenže zrada nic tu není, jen čerpací stanice. Jsem nervozní, bez vody v tomhle hicu už daleko nedojedu. Za normálních okolností by byla čerpací pumpa jasnou volbou pro doplnění vody. Stejná pumpa mě letos zachránila i při závodu 1000 mil, ale na tomto krátkém 100km závodu si takový luxus nemohu dovolit. Pokračuju dál na sucho a lapám po vzduchu. Plazím jazyk aby mě na něj kapaly alespoň kapky potu z čela, ale nepomáhá to. Každá kapka potu co mě steče z čela na jazyk je dobrá akorát tak pro hlavu aby to nezabalila. Dostavuje se dehidratace. Vyhlížím louže, potůčky prostě kde jakou vodu. Špinavou blátivou vodu se pít neodvažuju a tak alespoň projíždím louže aby mě trochu schladily zespodu. Jediná myšlenka, která mě ještě žene v této výhni vpřed je, že soupeři na tom musí být stejně. Začínaj krušné chvíle v Krušnejch. Konečně se přejíždí asfaltka Krušnohorské magistrály, kde stojí pořadatel. Asi jako každý se ptám po vodě. Dostanu odpověď, že občerstvovačka je zase až na Klínech asi 5km odtud. Dalších 5km trápení než se vymodlená občerstvovačka konečně na pokraji halucinací zjeví přede mnou jak oáza v poušti.  Byl to 65km, tedy 40km bez možnosti doplnění vody. Díky tomuto dlouhému úseku to někteří závodníci museli z obav o zdraví zabalit a někoho dokonce odvezla sanitka s příznaky dehydratace. Třesoucí rukou nalívám z kanistrů oba bidony, jeden kelímek vody si leju na hlavu a druhý do krku, hlavně se nepřepít mě ještě velí hlava. Atak seberu ještě dva banány z nichž jeden mě upadne a mastím zase dál. Do banánu však nestihnu ani kousnout, a je tu sjezd ze sjezdovky po stejném singlu jako jsme na ní jeli. V tom stavu jakém jsme tu všichni byli jsme si ho ani drobet nikdo neužil. Hlava jen tak tak držela stabilitu a bylo třeba pořát pít a pít což v singlu plném zatáček jde hodně špatně. Než jsem se dokroutil dolů zmizel ve mě celý bidon jak pára nad hrncem. Spadlo se znovu až do Pekelského údolí. To nemůže věštit nic dobrého!. Ani se nenaďěju a odbučeje trať vpavo kolomo na vrstevnice. Řadím nejlehčí převody a pohybuju se 4 km/h. To nemá smysl slejzám z kola a raději tlačím kolem jakési ohrady. Slunce do nás pere, jak kdyby nás to chtělo dnes sežehnout. Vidím před sebou blízko jednoho soupeře a v dálce další čtyři. Je to jasné, stoupá se na nejvyšší vrch východního Krušnohoří, kterým je se svými 956m vrchol Loučné. Soupeře blíže před mnou se mě v polovině kopce podaří předejít u dalších čtyř si měřím časový odstup podle pevného bodu. Vychází, že mají náskok čtyři minuty. Než se vydrápu nahoru zmizí ve mě druhý bidon  vody a hlava zase začíná mít strach z další dehydratace.  Z loučné byla krásná vyhlídka ale není čas se kochat výhledy.V dálce vidím další vrchol, kterým je se svými 891 m.n.m Vlčí hora se stejnojmennou kovovou rozhlednou. Zde stojí podpora nějakých závodníků s bidony. Jak rád bych jim je ukradl, ale nejde to. Když mě vidí jak jedu s jazykem zase na vestě, alespoň mě obdarují informací, že za chvíli je další občerstvovačka. Ta informace mě pomohla snad jako voda. Alespoň hlava zase myslela na to jak jet dál a ne že – až se napiju. Začínaly mě navíc brát křeče do obou nohou, protože přes mě proteklo už přes mě už 3,5l vody.

Před čtvrtou občerstvovačkou stojí příjemný chlápek regulovčík a povídá příjemným hlasem, už to máš jen 300m k občerstvovačce na Dlouhé louce. Dojeď tam a vrať se ke mě. Dolejvám znova oba bidony, neboť plné se tady na tom závodě nikde nedávají. Na křeče ještě hrst soli přímo do krku, banán do kapsy, kelímek vody na hlavu a jeden do sebe a rychle pokračovat v té dnešní víhni dál. Mám plnou hubu soli a tak ve mě během chvíle zmizí další polovina bidonu. Sotva se motám a ztrácím stabilitu, u zaniklé obce Vilejšov mě zahraní přední kolo o stopu od traktoru na polní cestě a nekompromisně mě posílá k zemi. Objíždí mě Miloš Nouzák z Big Shock teamu a ještě se mě stihne pozeptat zda jsem OK. „Jsem“  odpovídám a snažím se nasednout a nenechat ho ujet. Jenže řetěz je dole. Toho do cíle už neuvidím je mě v tu chvíli jasné a v klidu vymotávám řetěz z přesmykače. Přes vrch Tří pánů se vrátíme zpět k občerstvovačce na Dlouhé louce. Zase se opakuje potřeba vody a tak plním potřetí 1,5l do svých bidonů, kelímek na hlavu, kelímek do krku a už aby byl dnes toho trápení konec!

Následuje parádní hodně rychlý a dlouhý sjezd na Loučnou. Ikdyž se snažím jet dolů rychle dojede mě zde Jirka Švorc z Big shocku. Asi nemá brzdy! Já přeci jen se občas té páčky musím dotknout a tak mě po chvíli zmizí. Přesto jsem se také pěkně svezl, houpáky před kterýma to člověk musí pustit aby jej to do následujících malých brdků vyneslo setrvačností byly zajímavé.  V Loučné jsme zas na dně, teda profilově – na trase.  Dnes už naposledy. Kousek dál je i poslední pátá občerstvovačka. Hlava už je opatrná a tak i přesto, že bych to těch posledních 5 nebo kolik kiláků do cíle patrně na zásoby dojel, raději volím jistotu a stejnak dolévám.  Během této doby mě předjede Martin Klofanda a potkám zde i Jardu Lecnara z Pítrs bajku. Obá stihnou opustit občerstvovačku dříve než já. V posledním stoupání na sjezdovku nad Mezibořím dlouhou dobu před sebou vidím Jardu, ale přibližuju se k němu jen velmi pomalu. Snad po centimetrech. Je mě jasné, že když ho do sjezdovky nedojedu, dolů už ho nepředjedu. Touha soutěžit mě ještě neopustila.Zkouším řadit těžší převody, zamykat vidlici, dupat ve stoje zase řadit těšší a doufat, že mě do cíle už nesekne. Kousek před posledním vrcholem jej udolám a pouštím to do závěrečného sjezdu po sjezdovce. Ten je nakličkovaný po celé šířce a v serpentýnách zatáčkách leší posekané seno. Snažím se jet na jistotu, abych poslední vybojované místo neztratil hloupou chybou.

Cílem projíždím na 22 místě absolutně a 17 místě v kategorii v čase 5:56:01. Zvítězil Jan Jobánek s časem 4:43:00. Zde jsou k vidění kompletní výsledky Krušnohorského QWERT MTB maratonu 2013 na trase A – 97km.

Co říci závěrem: Trasou krásný a převýšením velice náročný maraton, plný singl treků a jiných zajímavých pasáží. Na trase bylo spoustu reglovčíků a značení pomocí oranžových šipek na cestách, červených trojúhelníčků na tabulkách a mlíka nemělo z mého pohledu chybu. Velkou slabinou bylo nedostatečné množství občerstvovaček pro takto horké letní počasí. Obzvláště distanc mezi 2 a 3 občerstvovačkou byl příliš veliký a pro některé závodníky nepřekonatelný. Přitom stačilo vzít pár kýblů s vodou a zajet do Mníšku.Dlouhá trasa závodu byla také místo slibovaných 97km o 8km delší. To jsou  ale jedinné vítky k jinak vemi pěknému závodu s nevšedně bohatou tombolou a ještě bohatšími cenami pro vítěze. Mezi výherce firma Qwert rozdělila 200000,-  korun.  Tím se nemůže pochlubit snad žádný jiný maraton v ČR. Škoda jen, že alespoň 1000,- Kč  z těchto peněz nevěnovala firma na nákup bidonů pro ostatní ne-elitní závodníky. Zážitek ze závodu by byl jistě mnohem lepší. Na druhou stranu takto jsme to měli jako extrém . Po závodu jsem musel vypít ještě asi 3,5l různých nápojů aby se tělo vrátilo do normálu.

Jedna odpověď to “Krušnohorský MTB QWERT maratón 2013”