Jarní Bahno 1. závod – K. Vary, Linhart, 23.3.2013
Ač to tak venku zatím nevypadá, podle kalendáře je tu již jaro a s ním i kultovní Karlovarský bikový seriál zvaný Jarní BAHNO. Přestože se jede již dvanáctý ročník, zůčastnil jsem se závodu letos poprvé. První závod se jel na Doubské hoře v Karlových Varech. Už po příjezdu autem na parkoviště k lesní restauraci Linhart mě zatrnulo. Teploměr ukazoval -4°C a v lese byla regulérní ledovka. Bylo jasné že na trati tomu nebude jinak.
Před startem jsem si jel celý závodní okruh dlouhý 7,3km s převýšením 160m cvičně projet. Začínalo se u rybníka Linhart, kde zároveň ve srubu zvaném Rybářská Bašta probíhala prezentace. Startovalo se do kopce na lesní cestě směrem ke zřícenině kostela sv. Linharta. Ještě před ním, ale trať uhnula na lesní pěšinu vedoucí k restauraci. Byla nepěkně uklouzaná od závodníků, kteří startovali dříve. Těsně před restaurací se vyjíždělo přes velkou bahnitou louži zpět na cestu. Následovala jedna pravá zatáčka po cestě a hned okruh uhýbal vlevo do terénu. Tentokrát k lomu nad Doubí. Tato část trasy byla nejtechničtější a zároveň nejzábavnější. Členitá pěšinka začínala sjezdem po kořenech nad lom a pokračovala pasáží mezi kameny, kterou ukončil prudký výšvih na hranu lomu. Následoval sjezd korytem a pěšinkou kličkující mezi stromy. Ta vyústila na zledovatělé lesní cestě s vyjetými kolejemi. Zatáčelo se na ní doprava takže při větší rychlosti se kolo dostávalo spíše do levé koleje. Ta však byla šikmá a udržet se v ní na ledu, bylo takřka nemožné. Pamatoval jsem si toto místo a při závodě jsem pak raději po sjezdu takřka zastavil a jezdil pravou kolejí, která byla rovnější. Zakrátko se vjelo z cesty opět do lesa, tentokrát na pěšinku mezi pařezy, následovanou sjezdem po smrčkovém klestí z těžby dřeva. Tato pěšina vyustila na Tuhnické lesní cestě, na kterou se odbočilo vlevo a hned na další křižovatce lesních cest se uhnulo vpravo na Doubskou cestu. Zde byla nejrychlejší část okruhu. Včas se však muselo začít brzdit, protože sjezd končil ledovkou a pravou zatáčkou. Pokračovalo se výjezdem k rybníku Linhart. Polovina byla po cestě, ale druhá část výjezdu vedla mezi smrčky, kde díky stínu bylo stále spusty zledovatělého sněhu a hodně to zde podkluzovalo. Zde nás ještě překvapila hluboká bahnitá louže. Ta byla předzvěstí, že zakrátko budeme na úzké kořeněné hrázi rybníka. Pokračovalo se dlouhým výjezdem k hájence Diana a pak sjezdem po pěšině pod skálou zvanou nad Malým Versailes. Hezký kličkovaný sjezd byl po zásluze potrestán drsným ledovým výšlapem zpět k Dianě. Objezd jednoho padlého kmenu a několik dalších cest uzavíralo okruh. Tolik k trati a nyní k průběhu závodu.
Startoval jsem ve 14:30 s poslední skupinou třech nejpočetněji zastoupených kategorií: můžu, elite a masters 1 . Jeli jsme čtyři kola. V prvním okruhu byla trať ještě hodně zledovatělá a více než nám pro jízdu na kole by zřejmě seděla rychlobruslařce Martině Sáblíkové. V prvním kole jsem se pohyboval odhadem tak na 7 místě. V druhém okruhu jsem několik závodníků předjel. Pak vysvitlo sluníčko a trať začala povolovat. Z jarního ledu se najednou vyklubalo bahno. To v kombinaci s vodou a mrazem vytvořilo perfektní stavební hmotu, která se lepila všude na kolo. Ještě v druhém kole jsem byl schopen řadit, přesmykačem. Ve třetím již nikoliv. Beznadějně zamrzl. Naštěstí na druhé placce, na kterou jsem jezdil převážnou část okruhu. Ve třetím kole mě pronásledovali dva závodníci. V rychlé pasáži se dostali přede mě. Z kopce jsem nebyl schopen na střední placku točit nohama rychleji. Ve výjezdu jsem pak ztracené dva fleky vydobyl zpátky. Pronásledovali mě i celé čtvrté kolo, ale to už jim řazení asi zamrzlo taky, takže se naše pozice nezměnila. V závěru čtvrtéhokola jsem dojel a předjel ještě dva závodníky, ale ve sjezdu k cíli mě to vrátili. Cílem jsem projel v čase 1:29:32, na 1. místě v kategorii masters 1.
Celkově shrnuto. Pořadatelé připravili pěkný závodní okruh a počasí namíchalo nevyzpytatelnou ledovo-bahnivou trať. Všichni jsme se shodli, že na trati byly i místa, kde to neklouzalo.