Radyně bike team

Od závodu 1000 miles už uplynula nějaká ta doba a naše unavená těla trochu zregenerovala. Bylo třeba vymyslet nějakou zátěž, aby si tělo nemyslelo, že už má pro letošek pohov. Tlumič s malým Ondrou vyrazil na Kokosáckej triatlon do Březína. Mě s Martinem zaujal podnik Jabkoty´s Miles 2012 a to hned z několika důvodů:  1. Je to na Šumavě a místo konání Kdyně je poměrně blízko.  2. Trasa vede Bavorskem.  3.   jejich věhlasnou atmosférou. 4. Já jsem ještě na maratonech  takhle dlouhou trasu nejel, takže jsem si to musel konečně vyzkoušet.

Prezentace probíhala pouze v pátek, takže jsme vyrazili s Martinem hned po práci směr Kdyně a postavili stan v místním kempu. Noc byla hrozná a vůbec jsme se nevyspali. Nejdříve halekali jedni opilci do 01:00 ráno. Když konečně přestali, začala rozebírat nějaké nesmysly nějaká chytrá paní, zřejmě taky posilněná alkoholem asi do 03:00 a my jsme vstávali v 05:30!!! No prostě hrůza.

Kolem 7 hodiny ranní následoval přejezd z prostoru cíle u Koupáku  do Kdyně na náměstí, kde byl naplánován start. Meteo radary slibovaly modrou oblohu, ale realita byla jiná. Temně šédá obloha, občas padla nějaká ta kapka a 13°C. Na lajně se začala řadit elita. I když nás bylo asi jenom 70 závodníků na dlouhé trati, konkurence byla veliká.  Po slovech pořadatele, že se snaží udělat jeden z nejtěžších závodů v ČR, jsem si nedával žádné naděje a chtěl jsem jenom dojet.  Blíží se 7:30 a je odstartováno. Úvod po městě a už jsme v terénu. Tempo je hodně vysoké a já raději ubírám plyn. Následuje to pravé Šumavské bahno a po dvou denním dešti je ho všude až až. Takhle „zasranej“ jsem už dlouho nebyl a to jsme teprve na začátku. Trochu jsem zalitoval, že jsem si nevzal alespoň přední blatník. Po chvilce dostávám zásah bahnem do oka a kontaktní čočka musí ven. Holt pojedu bez dioptrií, závod je závod. Trasa dává docela zabrat, podmáčené louky a prudké výjezdy ubírají síly.Ve čtvrtině trasy asi na 30 km přejíždíme do Německa a začínáme pomalu stoupat na Hoher Bogen. Tady mě dojíždí Jirka Kovařík a spolu projíždíme téměř celý Německý úsek. Atmosféra a organice v Bavorsku je úžasná. Na každé křižovatce stojí hasiči, mají zapnuté majáky a zastavují provoz. Všichni  lidé kolem trasy nadšeně skandují, tleskají a povzbuzují. V tomhle se jede úplně skvěle, tohle se v Čechách prostě nezažije. Hoher Bogen je nejvyšší místo trasy a podle toho vypadá také stoupání, které je naštěstí v závěru už po asfaltu, ale i tak to dává jak blázen. Trasa se láme a nabírá  opět směr ČR. Těsně před přechodem v jednom stoupání, trochu nastupuju a trhám se od Jirky. Už jedu jenom sám a občas kontoluji sitaci za mnou, jestli není někdo v dohledu. Občerstvovačky mě drží při životě, protože jsem gely zapoměl doma, takže jedu jenom na banány a v závěru i na koláčky. Na trase jich je neuvěřitelných 8!!!. Na štěstí pro mě. Podle profilu jsem si představoval závěr lehčí, ale pořád se mě před kolo staví další a další kopce. Asi tak 20 km před cílem se mě stává fatální chyba. Při sjezdu v jedné zatáčce mě ustřelí přední kolo. Snažím se situaci zvrátit a tak pouštím brzdy a chci svůj stroj vyrovnat. Bohužel nedaří se a pád je nevyhnutelný. Padám asi tak ve 40 km/h na levý bok. Postupně reju ve štěrku řidítkem, kolenem, loktem a hlavně hlavou. Helma mě skákala jak míč při driblingu a já se modlil až se ty kameny přede mnou zastaví. „Ku..a“ zařval jsem a snažil se vstát. Všechno mě pálí, mám díru v koleni, ale kolo je naštěstí v pohodě. Mám to vzdát ?  Už je to jen kousek, říkám si. Zkusím dojet. Nasedám a hodně těžkopádně se dávám opět do pohybu. Zatím mě nikdo nepředjel, takže  jediné co mě žene vpřed je myšlenka, že chci udržet současnou pozici. Na poslední občerstvovačce hlásí, že jsem nějakej sedřenej a že už to teď bude po asfaltu. Následuje přejezd pod Koráb a po té sjezd na Koupák do Cílového oblouku.

Trasu 110 km s převýšením 3500m vyhrál: Jan Jobánek v čase: 04:33:52,9, Martin Vít závod dokončil na 27. Místě celkově a 11. v kategorii v čase: 05:50:22,8 , Já Petr Šedivec 35.místo celkově a 16. v kategorii v čase: 06:13:04,4. Kompletní výsledky si můžete prohlédnou zde.   

Závěrem bych chtěl říct, že to byl jeden z nejhezčích závodů, co jsem v poslední době jel. Podstatně náročnější než Král Šumavy a svojí nezapomenutelnou atmosférou, hlavně v Bavorské části, sbírá hodně plusových bodů.  Tak příští rok na viděnou

Home » JABKOTY´S MILES 2012 – ČESKÝ POHÁR ( ČR – GER) » JABKOTY´S MILES 2012 » Prohlížení

Pomaleji | Start | Rychleji

Průměrné hodnocení    You must login to vote

« ‹

› »

«   »

5 Odpovědi to “JABKOTY´S MILES 2012 – ČESKÝ POHÁR ( ČR – GER)”