Archiv rubriky ‘Projížďky’
Na Hejlák a Valdek 18.3.2012
Trasa 87 km, převýšení: 1423 m
Vzhledem k tomu, že Tlumič včera na kole moc nebyl, večer mě volal a domluvili jsme se na vyjížďku v neděli a protože nebyl moc čas na plánování, sáhnul jsme po loňské trase na Hejlák a trochu jsem ji upravil.
Vyrazili jsme až v 9:00 aby jsme se vyspali.Doma jsem ještě Tomášovi utahoval kliku, protože v ní měl vakl. Vyrazili jsme klasikou do Brd přes Nestlíský rybník, Kamínky, Mirošov a odbočkou kolem rybníků na Záborčí a Bílou skálu do Strašic. Ze Strašic na Sv. Dobrotivou, přes Okrouhlík na Hejlák. Na Hejláku byl pěkný výhled a byly vidět poslední zbytky sněhu na Toku. Z Hejláku jsme jeli zpět a u letiště jsme se dali doprava na Valdek. Hrad už je opravený, ale vzhledem k tomu, že odstranili lešení které na hrad vedlo a museli by jsme na hrad hradním příkopem, tak jsme tam nešli a udělali pár fotek před ním. Z Valdeku jsme sjeli k vodní nádrži Záskalská a začli opět stoupat, nejprve do Malé Vísky a pak do Kvaně. Z Kvaně jsme jeli po zelené TZ do Nové Vsi a Tění, kde jsme uhnuli do lesa na hřebenovku v přírodním parku Trhoň.Po několika stoupáních a sjezdech už jsme byli u Bábovky a silnice vedoucí do Dobříva. Přejeli jsme silnici a mířili na Žďár a do Kamenného Újezda.Pak už nás čekalo jenom objet Kotel a najet na cestu k Maršálu. Při výjezdu na louku jsme uhnuli na Lhůta a přes Sedlec do Plzence, kam jsem dorazil v 13:30.
Celkově shrnuta, rychlá vyjížďka sice převážně po zpevněných cestách, ale s docela slušným převýšením.
Počasí: Jasno, slunečno, ráno 8°C, přes poledne 17°C
Účast: Šéďa, Tlumič
Na Rábí – 17.3.2012
Trasa: 143 km, převýšení: 2292m
Tenhle víkend jsem naplánoval vyjížďku na Rabí, přes Chlum u Chanovic a Bukovou horu zpátky.Tlumič slíbil účast na Norbiho 12, takže jsme vyrazili jenom ve dvou s Martinem.
Start v 8:00 na Střížovice, kolem Kožichu do Drahkova, odtud po louce a lesem na Kopaniny a Svárkov až do Žinkov. Zámek byl bohužel v totální rekonstrukci, takže se ani moc fotit nedal. Pokračovali jsme do Neuraz a Pohoří a odtud na první větší kopec dnešní akce Štírku 706 m.n.m. Výšlap to byl parádní a člověk se i zadejchal. Následoval sjezd do Strážovic a odtud lesem do Břežan, Hradešic a Vlkonic, kde jsme začali stoupat na býv. zříceninu hradu Džbán. Po několika fotkách a sjezdu jsme potkali nad Buděticema parádní odpočívadlo, ideální na oběd. Tak jsme rozkrámovali věci a naplnily břuchy. Pak nás čekal už jenom sjezd do Budětic a konečně jsme byli v Rabí. Tady jsme se zdrželi asi 2 hoďky, protože Martin tady měl 2 multi keše a já měl alespoň čas na dokonalé prozkoumání okolí hradu.Bohužel ještě turistická sezóna nezačala, a tak nám hlavní brána a její vrata zůstaly uzavřeny.
Z Rabí jsme se vydali do Bojanovic, odkud následoval nádherný úsek kolem Otavy do Velké Hydčice a Malého Boru. Tday jsme sjeli z cesty na zapomenutý Gloriet na vrchu Pohodnice a po té pokračovali na cestu směr Velký Bor a Chanovice. Ještě před příjezdem se nám krásně ukázala rozhledna Chlum u Chanovic a my jsme byli v Chanovicích. Jeli jsme se kouknout ještě kousek za vesnici na Žižkův kámen a pak už jen následoval výjezd kolem Skanzenu na rozhlednu Chlum. Bohužel stejně jako hrad Rabí byla zavřená.Z Chanovic jsme vyrazili na Oselce a kolem vrchu Tisovník, kde řádili lesáci, dále na Mileč a Nepomuk. V Nepomuku jsme to vzali kolem Zelené hory po modré TZ do Kláštera a čekal nás předposlední kopec Buková hora. Asi v půlce kopce nad Dubčí jsme se zastavili u památníku U.S. letců, udělali pár fotek a pokračovali na Bukovou horu. Odtud už jsme se vezli defakto až do Blovic, kde jsme zamířili na Kamensko a dnešní poslední kopec.Pak už nás čekal jenom sjezd přes Žákavu do Nezvěstic a přes louky do Šťáhlavic, kde jsme to vzali ještě přes Kozel. Ještě výšlap na Radyň a domů jsem dorazil v 18:00.
Celově shrnuto, parádní výlet s ještě lepším, téměr letním počasím.
Počasí: Jasno, slunečno, ráno 6°C, přes poledne 25°C k večeru cca 10°C, na březen přímo vynikající.
Účast: Šéďa, Martin
Projížďka 15.3.2012
Trasa: 33km, převýšení: 768m
Dnešním dnem, jsme zahájili pravidelné vyjížďky a začali jsme startem v Černicích, přes Valík do Štěnovic, kolem lomů do Štěnovického Borku po červené TZ ke kapličce Sv.Barbory a zpět ke hřbitovu a Třem Dubům, dále na Losinou a po červené TZ na Radyni a po schodech přes Bažantnici do Šťáhlav, kde jsme se posilnili výborným místním pivem a pokračovali přes Radyni zpátky do Plzence.
Počasí: slunečno,přes poledne 19°C, skoro jako v létě k večeru 6°C
Účast: Šéďa, Tlumič, Martin a Honza
Křivoklát – 10.3.2012
Trasa 149 km, převýšení: 2677m
Na tenhle víkend, jsem naplánoval výlet do Křivoklátských lesů a okolí a jaký jiný lepší cíl trasy si vybrat než samotný Křivoklát, po němž je celé toto území pojmenováno.
Vyrážíme v sobotu jenom ve dvou s Martinem, protože Tlumič je v Rakousku na sjezdovkách a Dejv si užívá poslední zbytky sněhu na Šumavě pro změnu na běžkách. Martin mě vyzvedne v 8.00 a už vyrážíme směr Tymákov, Ejpovice a Volduchy, kde kousek za Intrercampem konečně opouštíme silnici, vjíždíme do terénu a začínáme stoupat k Rumpálu. Na křižovatce nabíráme směr na nejvyšší vrchol dnešního výletu a celé křivoklátské vrchoviny, Brno 718 m.n.m. Děláme pár fotek a pokračujeme po zelené TZ na Radeč a perfektním singl sjezdem po žluté TZ až na cyklostezku, po které klesáme až do Zbiroha. Odtud okolo hasičského muzea do Františkova a pokračujeme po lukách do Jablečna. Zrovna tady dělali prořezávku křoví kolem cesty, tak je tady trochu bahna, ale jinak je cesta OK.Z Jablečna začínáme pomalu stoupat na Týčský vrch a hájovnu Vlastec, kde najíždíme na zelenou TZ. Cesty jsou ve zdejších listnatých lesích celkem suché, tak se jede parádně.Při výjezdu na silici uhýbáme vpravo a kousek před Bušohradem míříme vlevo k vrchu Modřovská, kde má Martin vyhlídnutou keš. Po odlovení keše a svačině, se nám nechce vracet cca 700 m ke křižovatce a pokračovat cestou podél potoka a tak po prostudování mapy v GPS volíme variantu vpřed s tím, že by se po pár kilometrech měli cesty napojit a my se k potoku dostaneme i touhle variantou. No plány jsou jedna věc a realita jiná. Cesta která v mapě byla docela zřetelná se nám začala pomalu ztrácet a zarůstat vegetací až došlo na přenášení popadaných stromů a vyvrcholilo to sešoupáním se z ukrutného krpálu konečně k Oupořskému potoku a cesty vedoucí podél něj. No když jsme byli líný se vrátit, dobře nám tak, příště už takovou blbost snad neuděláme. Podél potoka vede parádní stezka, akorát tak na jedno kolo, na obou stranách se zvedají skály a kopce, člověk jede sevřený v tom údolí, akorát po té pěšince linoucí se před ním.Konečně jsme se vymanili z téhle pěšiny a vjíždíme do Karlovo Vsi, kde je opět normální cesta a jsme za ní docela rádi.Klesáme kolem Třech potoků do Roztok, kde potkáváme Miloše s Adélou a jejich ratolestí.Po prohození pár slov pokračujeme do Křivoklátu a konečně začínáme stoupat k hradu.
Projdeme si nádvoří, kde je i pár středověkých mučících nástrojů, uděláme pár fotek a valíme dál. Tentokrát na vyhlídku U Trojice a Pomník Karla Egona II, odkud děláme ještě pár parádních fotek hradu. Celý protější svah od hradu je protkán cestičkami a my míříme v jeho horních partiích, tentokrát na vyhlídku Paraplíčko, odkud je nádherný výhled na celou Berounku a Roztoky. Zde dáváme svačinu a sjíždíme po žluté TZ zpátky do Roztok a čeká nás druhá největší stojka dnešní trasy, tentokrát na Dlouhý hřeben – 519 m.n.m. Odtud sjíždíme k Leontýnskému zámečku, který není bohužel přístupný, protože slouží jako léčebna a pokračujeme do Karlova. Z Karlova najíždíme opět do terénu a míříme přes Kolnu do Březové a do Točníku. Výjezd z Točníku směrem na Cerhovice znám už z loňska a asi je pro mě nějakej zakletej, protože na mě začíná přicházet krize. Ještě do Drozdova jedu docela v pohodě, ale při výjezdu na Třeničkou horu, jsem totálně prošitej a jsem rád, že vůbec ještě hejbu nohama. U rozhledny dávám vydatnou svačinu a nacpu do sebe pár čokoládovejch tyček, pak teprve vyšplhám na rozhlednu a kochám se výhledem na Křivoklátskou vrchovinu, Cerhovice a hřebeny Brd. Počasí se dle předpovědi začíná kazit a v dálce jsou vidět tmavé mraky.Rychle dolů a valíme dál. Po svačině jako kdyby mě polili živou vodou a já opět rozjíždím svůj stroj k cestovní rychlosti. Z Újezda přejíždíme po červené TZ na Kařízek a Cheznovice. Tady při výjezdu na silnici do Strašic uhýbáme zpátky do lesa a začínáme stoupat na Osičinu, kolem Bábovky, pod Žďárem do Kamenného Újezda. Odtud jedeme po silnici přes Kotel na Veselou a Nevid do Kozelského lesa kolem Nestlivského rybníka, Kozlu a alejí do Šťáhlav, kde začíná pršet. Tady dostávám druhou krizi a ploužím se přes Radyň do Plzence. Domů jsem dorazil v 19:05.
Celkově shrnuto, pěknej vejlet nádhernou krajinou Křivoklátských lesů s pár hrady po trase. Na první letošní celodenní vejlet jsem toho měl plný brejle, ale vymyslel jsem si to, tak jsem nemohl nikomu nadávat. No příští víkend to už bude určitě lepší a zase se postupně začnu dostávat do formy.
Počasí: Jasno, slunečno, ráno 1°C v poledne tak 12°C.K večeru se zatáhlo a foukal nepříjemný vítr.V 18:40 déšť.
Účast: Šéďa, Martin
Na zámeček Tři Trubky a přes Dobřív zpět – 3.3.2012
Trasa: 62 km, převýšení: 876 m
Na tuhle sobotu jsem naplánoval trasu do Brd, protože je všude ještě hrozně mokro a v terénu se moc jezdit nedá, takže jsme vzali za vděk vojenské cesty a zároveň jsem chtěl prozkoumat, jak to vypadá v Brdech se sněhem.
Vyrážíme jenom ve třech Já,Šárka a Honza v 13.00 po obědě, směr Šťáhlavy, Kozel,Zvoníčkovna a Kamínky. Slunce pěkně hřeje a po tom pošmourném počasí se jede parádně a tak nějak z vesela. Svezeme se do Mirošova a už začínáme nabírat výškové metry směrem k Padrťským rybníkům. Na hřebenech z lesa sálá chlad a kolem cest leží ještě zbytky sněhu. V příkopech je všude ještě led. Cesty jsou suché, jen občas kam může slunce teče tající led a sníh. Kousek za bílou skálou odbočujeme z cesty na Padrtě vlevo, směrem k zámečku Tři Trubky. Tady potkáváme prvního bikera na trase a při sjezdu dolů nás dojíždí bikerka ve Sparťanském dresu. U Třech Trubek už to docela žije a promenáduje se tu pár pěšáků a fotografů 
. Dáme rychlou tyčku, pár fotek a pokračujeme dál, tentokrát podél divoké Klabavy, kterou svírá ještě led. Dále do Strašic a odtud po cyklostezce do Dobříva. Při sjezdu ke Klabavě nás čeká jedno super překvapení, když místo můstku přes náhon k rybníku přijíždíme k ledové laguně, několikrát přesahující původní šířku a my máme co dělat, aby jsme ji překonali suchou nohou. Ještě že tam bylo to zábradlí, jinak bych byl asi v potoce. Od Hamru se vracíme zpátky do Mirošova, kde stoupáme tentokrát na Veselou a do Nevidu.Následuje sjezd k Hádku, ostrá pravá na Potoky a stoupání nad muničák k Maršálu.Pak už jenom sjíždíme na Svidnou a kolem střelnice do Sedlce a domů do Plzence.
Celkově shrnuto, parádní výlet s ledovou vložkou u Dobříva.
Počasí: Jasno, slunečno, teplota tak 16°C odpoledne se trochu ochladilo tak 8°C, ale jinak velmi příjemně.
Účast: Šárka,Šéďa,Honza
Rozhledna Na Skále (667 m.n.m) – 26.2.2012
Trasa: 70 km, převýšení 1028m
Po nedávné oblevě je všude v lesích hodně mokro a pekelně bláta. Velice nestálé předjarní počasí, kdy se střídá déšť se sněhem a slunce, neustále sytí terén další vodou, která nestíhá vysychat. Blátivý koktejl lekcde ještě silně podpoří lesáci při těžbě dřeva. Proto jsme tentokrát zvolili trasu převážně po asfaltových cestách nižších tříd. Volba padla na předhůří Brd, kde je terén více otevřený a cesty snáze osychají.
Po obědě jsme spolu se Šéďou vyrazili po cestě do Blovic, odkud jsme začali stoupat na první větší kopeček – Oběšený (525m), ze kterého se otevírá nádherný výhled na Blovice a je možné spatřit i vzdálenější Radyni. Sluníčko krásně svítilo, ale na obzoru se formovaly těžké černé mraky, které neslibovaly nic pěkného. Na horizontu jsme cvakli pár fotek a hurá na první sjezdík k řece do Ždírce. Přes Srby jsme to vzali na Klášter a Zelenou horu u Nepomuka, kde nás dohnala ošklivá sněhová vánice s deštěm. Vyhlídky nebyly ani trochu růžové. Temě ocelová obloha ze které padaly mraky vody a sněhu na psychice člověku moc nepřidají. Obzvláště když si uvědomí, že je v půlce cesty a ta druhá jej ještě čeká. Povídám Šéďovi, že nemusí mít strach, že počasí jsem na dnešek objednal. Sjeli jsme do Dvorce a jako když překlopí vypínač zase vylezlo slunce. Ve Vrčeni, kde je mimochodem druhé největší modelové kolejiště v ČR, jsme začali stoupat pod vrch Štědrý. Ten je se svojí nadmořskou výškou 667 m posledním brdským kopcem. Dál jsme pokračovali přes Čečovice a Zahrádku do Čižkova, kde v dobách kdy americká armáda hrozila výstavbou radaru v Brdech místní recesistická skupina Republika Čížkov zmíněný americký radar skutečně postavila a dodnes provozuje. Kromě radaru je zde také úřad vlády a fernetárium. Z Čížkova jsme stoupali na nejvyšší bod dnešní trasy. Tím je se svými 667m rozhledna Na Skále nad Železným Újezdem. S přibývajícími metry se začal objevovat sníh v okolí a ve finále nás překvapila silnice zasypaná čerstvým mokrým prašanem. Po cestě k rozhledně jsme zanechávali jediné stopy ve sněhu a tak jsme doufali, že bude otevřena. Paní co zde v sezóně vybírá v novinovém stánku pod rozhlednou vstupné má zatím ještě zimní spánk a tak to máme dneska grátis. A hurá je i otevřeno! Po nekonečném výstupu točitého schodiště na rozhlednovou plošinu telekomunikační věže se nám otevřel nádherný výhled do kraje. Předchozí sněhová vánice vyčistila krásně oblohu a bylo vidět opravdu hodně daleko. Krom toho pěkného, ale bylo také vidět, že nad Radyní kam míříme, opět vládne onen černý mrak ze kterého padá bůhví co. Nedbaje toho jsme mu jeli z rozhledny přímo naproti sjezdem přes Přešín do Nechanic. Tady nás na horizontu kopce Kbely překvapil soukromý malý lyžařský vlek o kterém nikdo z nás nevěděl. Zasněženým lesním úsekem pod Korálkou (624m) jsme sjeli do Mítova a přes Hořehledy, Těnovice, Lipnici, Milínov a Šťáhlavice uzavřeli trasu dnešního okruhu.
Celkově shrnuto: Přes nestálost počasí, které nás několikrát pozlobilo deštěm se sněhem to byl pěkný vejlet na známou rozhlednu.
Počasí: Střídavě déšť se sněhem a slunečno, Teplota 5°C
Účast: Šéďa, Martin
Z Gerlovky na jez.Laka a Prášily – 12.2.2012 (běžky)
Trasa: 31 km, převýšení 757m
Na tuhle neděli jsme se domluvili s Tomášem a vyrazili na Šumavu na běžky , nenechali jsme se vystrašit předpovědí rosničkářů o arktických teplotách a udělali jsme dobře.
V 9.00 už stojíme na Gerlovce na teploměru -18°C, ale totálně modrá obloha a slunce co pálí jak o život slibují skvělej zájezd. Kousek po úvodní rovince nás čeká stoupání Polomskou cestou a já se po chvilce začínám ohřívat na provozní teplotu a za chvilku si musím sudnat i bundu.Nefouká a na slunci je příjemně.Při sjezdu k Rudské křižovatce, sjíždíme ze strojové stopy a míříme po žluté TZ na jez.Laka. Cesta je vyšlapaná od lyžařů, takže se jede docela v pohodě a my neztrácíme drahocenné výškové metry. Za chvilku jsme u jezera a divíme se co se děje, že jsme za celou cestu nikoho nepotkali, až u hráze narazíme na prvního lyžaře.Pár fotek a pokračujeme vzhůru ke Zlatému stolečku, kolem Ždánidla, Hubačovo cestou na Gseget.Z Gsengetu svištíme supr sjezdem, který končí levotočivou zatáčkou, podél Prášilského potoka až do Prášil a tady dávámě čaj a svačinu. No dolů jsme se svezli parádně, takže teď nás čeká zase chvíli stoupání. Z Prášil míříme po zelené TZ na býv. Hůrku a pak sjezdíkem k Nové Hůrce. Tady se terén začíná trochu vlnit a to trvá až zpátky ke Gerlovce.
Celkově shrnuto: super výlet, perfektní stopy, hlavně po ránu, odpoledne už to tolik neklouzalo a parádní počasí.
Počasí: Jasno, slunečno, bezvětří.Teplota ráno 9:00 -18°C odpoledne 13:30 -6°C
Účast: Šéďa,Tlumič
Okolo Maršálu – 11.2.2012
Trasa: 23 km, převýšení 416m
Původně jsme se domlouvali s Tomášem, že vyrazíme na kolo, ale pak kvůli zimě jsme to odpískali a naplánovali běžky na neděli. Nicméně, když jsem v sobotu ráno rozlepil oči , viděl tu modrou oblohu a slunce co svítí jak o život, tak mě to nedalo a vyrazil jsem na kolo sám. Vzhledem k tomu, že jsme odpoledne měli nějakou rodinnou oslavu, musel jsem být brzo zpátky a tak padla volba na lesy okolo Maršálu. Je to blízko a určitě tam nebudou solit, čemuž jsem se chtěl vyhnout za každou cenu.
Vyrazil jsem z Plzence sjezdem do Sedlce na náves a odtud začal stoupat nad rybníky k chatám a k Sedlecké skále. Tady jsem se při nabírání metrů dostatečně zahřál a pokračoval přes hlavní silnici ke Svidné, kam cesta byla prohrnuta pluhem. Ze Svidné jsem to vzal po panelce pod bývalým muničním skladem na křižovatku nad Hájkem. Tento úsek jsem po sněžení projížděl jako první a za sebou nechával zřetelnou stopu od svého stroje. Z křižovatky jsem pokračoval k Nestlívskému rybníku a na další křižovatce jsem uhnul k hájovně na Potoky a dále pokračoval na Rakovou. Před Rakovou, když jsem vyjel z lesa jsem trochu vandroval po cestě, protože tam byly vyjeté koleje od náklaďáku a občas v nich byl led, tak jsem musel přejíždět ze strany na stranu, abych nespadnul. Z Rakové jsem pokračoval jako by zpátky a na hranici lesa po pravé straně jsem uhnul na polňačku. Touto trasou vede i škodabike a tak jsem věděl, že mě čeká docela pěkný sjezdík, z kterého jsem měl trochu strach. Naštěstí, tady řádili lesáci a cesta byla vydřená až na hlínu, takže kopec dolů byl bez problémů . Pokračoval jsem po trase škodabiku, až na louku nad Lhůtou, kde jsem sjel do Lhůty a vracel jsem se polňačkou do Sedlce a Plzence.
Celkově shrnuto: perfektní počasí, ze začátku vše fungovalo bez problémů. Ke konci mě zatuhla vidlice a občas zazlobilo řazení.Co se mě týká, na začátku až moc teplo, ke konci mě trochu zábly prsty u nohou. Pozitivum dne: přežil jsem bez pádu.
Počasí: Jasno, slunečno, v lese příjemně, na otevřeném prostoru trochu foukalo, teplota – 12°C
Účast: Šéďa
K pomníku J.J.Ryby v Brdech
Trasa: 74km, převýšení 1250m
Plánovali jsme se Šéďou nějaký zimní výlet na kolech do Brd. Původně byl požadavek do 80km, a tak jsem navrhl jako cíl pomník Jakuba Jana Ryby u Voltuše. Jenže pak přišla Ruská zima a denní tepolty nepřesahovali -10°C. Šéďa nemaje pořádné zimní kalhoty postupně snižoval vzdálenost až na 30km, aby to nakonec zapek v neděli úplně a raději šel bruslit. Mě ale myšlenka podívat se na zamrzlé Brdy nedala. Už včerejší 34km „rozehřívačka“ v -12°C, kde mě navíc jedna ledovka nemilosrdně poslala k zemi, naznačila jak troufalý je to záměr. V neděli dopoledne jsem ladil nebrzdící brzdy na mém stroji. Věděl jsem, že na ledovce je stejnak potřebovat nebudu, ale pro zahřátí na dlouhých sjezdech zdánlivě nesmyslnou metodou brzdit+šlapat se můžou hodit.
V poledne vykouklo sluníčko a vytáhlo teplotu na snesitelných -5°C. Takže je rozhodnuto, jde se na věc. Navlíkám na sebe svojí osvědčenou sadu oblečení pro teploty pod -10°C. Nezanedbatelně velká halda hadrů čítá: funkční nátělník, termotriko s krátkým rukávem, termotriko s dlouhým rukávem, mikina a lehká membránová neprofuková a nepromokavá bunda. Na nohy navlíkám dvoje funkční ponožky, kolena balím do lékařských obinadel – vinikající věc zabraňující promrzání kloubů, zimní membránové kalhoty + letní návleky na kolena a navrch ještě klasický letní kraťasy. Pod přilbu dvě čepice, neprofuk + klasickou pletenou. Konečně je halda hadrů na mě a zbývá jen sebrat dvoje rukavice. Do spod používám montážní bílé pletené rukavice, moc to nefunguje, ale nic jiného co se mě vejde do zimních lyžařských, které mám navrch nemám. Ještě obout zimní tretry a můžu vyrazit. Cíl je jasný a když mě bude jó zima tak to můžu otočit .
Přes bažatnici jsem jel na Kozel. Na Lopateckém rybníku se to hemžilo bruslaři. Pokračoval jsem kolem studánky a Neslívského rybníku až do Kornatic. Odtud jsem stoupal po cestě do Měšna, kde začal být lehký sněhový poprašek. Z Měšna jsem jel osvědčenou lesní skratkou přes Hluboký les. Výhoda je, že se stále stoupá a člověk se zahřívá. Po přejetí Kornatického potoka začíná na cestě regulérní asi 5 cm vrstva čerstvého prašanu, která s rostoucí nadmořskou výškou roste. Z lesa jsem vyjel u hájovny Hluboká nad Lučištěm. Ikdyž svítí sluníčko, teplota začíná klesat. Z rozhledu na Brdy je patrné, že v kopcích sněží a bude ještě o něco chladněji. Zatím je teplota snesitelná a tak pokračuji po cestě do Borovna, kde jsem se napojil na žlutou turistickou trasu která mě odvede do Brd. Po odbočení z udržované cesty v Dolním Borovně se cesta změnila v regulérní kluziště pokryté sněhem. Jel jsem opatrně po prostředku mezi kolejemi a bořil si svou vlastní stopu asi v 8 cm vrstvě sněhu. Bylo to celkem vysilující a tak na soutoku dvou potoků, které tvoří Bradavu zvažuji, jestli má smysl pokračovat. Oba dva přítoky Bradavy vytvořily nádherné ledové království a tak jsem zde na chvíli zastavil a pořídil si pár fotek ledopádů. Výhodou velkého mrazu bylo, že Bradava zamrzla a tak byla bezproblémů broditelná. Pro jistotu jsem, ale šel na druhou stranu po kamenech. Turistickou vložkou jsem se zahřál a odpočal a tak jsem se rozhodl, že se podívám ještě na rozcestí Křtí kousek odtud. Tady byla skládka dřeva a lesáci tu po cestě projeli traktoty, takže dál byla ujetá stopa. Díky tomu jsem mohl bezproblémů pokračovat až k Míšovskému domku a odtud po cestě až nahoru, kde se opět křižuje s cestou žlutá TZ. Přemýšlím, zda pokračovat dál po žluté. Vím, že tento úsek je veden velice obtížným terénem a je rozježděný lesáky do hlubokých kolejí, které bývají plné vody. To však díky tomu, že bylo umrznuto nevadilo a tak jsem pokračoval. Byly zde pouze stopy od běžkařů, které jsem nechtěl ničit a tak jsem jel v hlubokém sněhu kousek vedle. Do nejtěšího zrádného terénu jsem si ale netroufl. Sníh zakryl nerovnosti a mráz vytvrdil vysoké hrboly a tak jsem kus až k posedu na Dlouhé cestě musel pokračovat pěšky. Doufal, jem že od posedu bude cesta už opět sjízdná. A skutečně, čekala mě luxusně uhrabaná transbrdská magisrála. Pokračoval jsem ke strážnýmu domku Červená a odtud sjezdem k lovecké boudě Roubenka. Sjezd pod Roubenkou byl místy nebezpečně namrzlý rozlitými přítoky Skalice přes cestu. Ledové plotny jsem raději převedl. I tak to klouzalo a kontakt se zemí v případě jízdy by byl více než pravděpodobný. Když jsem se konečně doklouzal do Hutí pod Třemšínem a vyjel z lesa do otevřené krajiny pocítil, jsem skokovou změnu teploty. Vládla tady skutečná sibiř, kterou umocňoval ledový vítr a lehké sněžení. K vytouženému cíli je to ale již jen 2km po cestě. Přeci to teď nevzdám. Tak jsem pokračoval až k pomníku J.J.Ryby nad Voltuší. První co mě na něm zaujalo, byla hořící svíčka nad kterou jsem si rozehřál ruce na vytvoření pár fotek a nahřál si je na cestu zpět. Předtím jsem se ale ještě posilnil tématicky nazvanou traťovkou – Ledovými kaštany, které by skutečně ledové. Dokonce tak moc, že se skoro nedaly ukousnout.
Zpáteční cestu jsem musel vzhledem ke složité sjízdnosti cest v Brdech, nebezpečí blízkého soumraku a klesající teplotě přeplánovat na asfalt z Věšína do Borovna. Až do Teslín to bylo dobré, protože se stále stoupá a tak se člověk zahřívá. Pak ale následovalo to, čeho jsem se obával nejvíce. Dlouhý sjezd. Musel jsem kolo krotit na 20km/h a střídavě procvičovat mrznoucí prsty na rukou. V Lučišti se setmělo a již tak nízká teplota šla stále dolů. Začínalo jít opravdu do tuhého. Ale kromě prstů na rukou mě zima naštěstí nikde nebyla. Části sjezdů jsem proto šel raději pěšky, aby se mě kýváním rukou prokrvily prsty.
Celkově shrnuto: Přestože, počáteční teplota byla jen -5°C a cestou svítilo sluníčko, od samého počátku šla teplota stále dolů a ve finále po příjezdu domů teploměr ukázal -14°C. Tachometr se zastavil na úctihodných 74km. Až na ten mráz to byla krásná projížďka, která mě ukázala Brdy opět v jiném pojetí. Nicméně profilově je tato trasa do takového mrazu absolutně nevhodná a dlouhý sjezd na konci vyžaduje velkou dávku odhodlání. Takže to nikomu, ani sobě už nedoporučuju opakovat .
Počasí: odpoledne -5°C slunečno, na hřebenech Brd -8°C sněžilo, Hutě pod Třemšínem -12 až -14°C ledová vánice
Účast: Martin
Ostatní fotky z výletu jsou ve fotogalerii
Z Prášil na Poledník a Tříjezerní Slať – 27.1.2012 ( běžky)
Trasa: 34km, převýšení 880m
Počasí na tenhle víkend nehlásili nic moc, ale v pátek mělo být ještě docela dobře.Takže dovča, oprášit běžecká prkýnka a hurá do stopy. V pátek padla volba na Prášily. Jeli jsme jenom sami dva se Šárkou a v 9:30 jsme byli na parkovišti Slunečná u Prášil a teploměr hlásil -7°C, ale deroucí se sluníčko slibovalo pěkný den. Nandat lyže a hurá do stopy. Začátek trasy byl zahřívací a my jsme začali nabírat výškové metry a stoupat na Poledník 1315 m.n.m. Na Poledníku jsem nebyl asi 3 roky a tak mě docela překvapilo jak strašně se změnily lesy okolo vrcholu, nebo spíš to, jak kůrovec vyhrává boj se zdejšími stromy. Okolo vrcholu v okruhu min. 1km totálně mrtvý les, docela smutná podívaná . Na hřebenu, cestou k rozhledně už se jelo krásně a už jsme na Poledníku. Počasí super, sluníčko krásně hřálo a výhledy byly parádní, rozhledna je bohužel přes zimu zavřená, takže jsme se kochali výhledy jen z vrcholu kopce. Příjemné překvapení na vrcholu zejména v létě čeká cyklisty, pro které je zde umístěn servisní stojan na kolo, což se v případě defektu může hodit a je to příjemná věc v případě potíží.
Z Poledníku si vychutnáváme krásný pozvolný sjezd až na Vaňkovu cestu, kde uhýbáme vpravo a stále klesáme tentokrát na Javoří pilu. Odtud jedeme pěkným údolím Roklanského potoka až na Rybárnu, odkud si vystoupáme kolem Tříjezerní slati na rozcestí Pod Oblíkem. Tady dáváme čaj a čeká nás parádní sjezd k Vchynicko –Tetovskému plavebnímu kanálu a dále po proudu až ke starému Srní, kde odbočujeme po žluté TZ na Zelenohorské chalupy. Tato část cesty bohužel není strojově upravovaná, takže jízda je trochu komplikovanější. Odtud jsme původně chtěli jet rovnou na Novou Studnici, ale cesta nebyla prošlápnutá, tak odbočujeme po zelené TZ a trochu si zajíždíme na Vaňkovu cestu, z které již sjíždíme na Novou Studnici a dále na Slunečnou zpět k autu.
Celkově shrnuto: I přes počáteční teplotu bylo díky slunci celý den příjemně a nebýt úseku od starého Srní po Vaňkovu cestu, kde nebyla strojově upravená stopa, tak by nám cesta pěkně utíkala . Výhledy byly ale parádní a ve stopě to pěkně jelo.
Počasí: ráno -7°C polojasno, přes poledne slunečno a teplota kolem 0°C
Účast: Šárka,Šéďa
