Archiv rubriky ‘Projížďky’
Na Tok a Houpák přes Tři Trubky – 1.5.2012
Trasa 95km, převýšení: 1317m
Na prvního května jsme se rozhodli vyrazit se Šárkou do našich milovaných Brdských hvozdů a co jiného zvolit za cíl než dominantu tohoto kraje.Vrchol Tok a jeho dopadovou plochu a cestou zpět zastávku na bunkrech na Houpáku.
Vyrazili jsme dopoledne cca v 10:30 a lázeňským tempem jsme zavítali do Kozelského lesa, přes Nevid a Holubí kout do Mirošova a tady jsme začali stoupat kolem rybníků na Padrtě. Těsně před vrcholovým kopcem jsme uhnuli do leva na Tři Trubky, kam nás zavedl nádherný sjezdík a opět jsme začali nabírat výškové metry, tentokrát na již zmíněný Tok. V závěrečné fázi, když přišli na řadu kostky, se cesta začala trochu utahovat, ale už jsme na vrcholové plošině a jedeme dopadovkou na nejvyšší bod, odkud jsou parádní výhledy. Na to jaký je parádní počasí, tak na Toku překvapivě ani noha, Takže si vychutnáváme tu atmosféru sami. Z Toku sjíždíme zpátky na křižovatku, kde uhýbáme v pravo na Houpák. Pár metrů stoupání a už jsme na hřebenu a jeho dopadové ploše a vidíme vrcholový bunkr. Při minulém výjezdu na vrcholovou muldu jsem ohnul patku od přehazovačky, vytrh drát a zničil si zadní kolo, takže tentokrát volím raději pěší variantu výstupu 
Z vrcholu si vychutnávám parádní singlík k prostřednímu bunkru, kde už se to hemží cyklisty a turisty. Následuje prozkoumání vnitřku bunkru za pomocí světla, pár fotek, svačina a sjíždíme přes polní letiště nad Kvaň, kde uhýbáme zpět k domovu, tentokrát směr Strašice. Ze Strašic jedeme po cyklostezce do Dobříva a cestou na nás začínají padat první kapky, sjezd kolem Hamru a zakotvíme ve Staré hospodě, kde si dáváme za zvuku padajících kapek polívku, pivo a kofolu. Po pozdním obědě a lokálné přeháňce míříme kolem fotbalového hřiště do Hrádku u Rokycan a odtud přes les kolem rybníka do Veselé.Už jenom výšlap do Rakové a lesem pod Kotel a sjezd na vršek do Sedlce. Ještě zajet nakrmit koně a tradá domů.
Celkově shrnuto, pohodovej výlet do Brdských hvozdů, které nám v tomhle parnu skýtali trochu chládku a stínu.Výhledy parádní, jen ke konci nás trochu zaskočila lokální přeháňka.
Počasí: dopoledne 23°C,přes poledne 27°C k večeru lokální přeháňka, jinak jasno, bezvětří
Účast: Šárka,Šéďa
Přes X kopců
Trasa: 67km, převýšení: 1619m
Klukům se tento týden nějak nedostává času, tak jsem se vydal na pravidelnou projížďku sám. Chtěl jsem u té příležitosti trochu zmapovat terén a vymyslet novou 60km odpolední trasu. Záměrem bylo jet alespoň přes 10 (římsky X) kopců. Aby kopce za něco stály, trasoval jsem to tak aby se na kopec stoupalo pokud možno z nejnižšího bodu, tedy od řeky či potoku a nejobtížnějším avšak jezditelným terénem. Podobně jsem chtěl, aby sjezdy z těchto kopců byly pokud možno co nejzajímavješím terénem. Jak se mě to povedlo posoudí snad někdy kluci až je na tuto trasu vytáhnu. Trasu jsem ze 2/3 projel už v úterý, pak mě ale skropil déšť a posléze slejvák a musel jsem se vrátit domů. I tak jsem přijel jak žába. Ve středu už bylo odpoledne počasí o poznání lepší a tak jsem projel celou trasu znova s tím, že jsem se vyvaroval nějakým špatně sjízdným cestám, které jsem jel v úterý. Na trasu jsem vyrazil rovnou z práce nově ojeveným singlem do rokle potoka přitékajícího do přehrady České údolí a pak podél přehrady a přes Borský park jsem mířil při dálničním přivaděči na Vysokou. Cestu jsem si spestřil o singly kolem řeky v Útušicích. Dál jsem pokračoval po červené TZ až k rozcestníku se zelenou značkou směřující na první kopec – Vysokou. Z Vysoký jsem přejel po žluté TZ pod Kozí Kámen a vychutnal si strmý sjezd až dolů k řece v Čížicích. Po červené TZ jsem se posunul k mostu a začal opět stoupat po zelené TZ, tentokrát na Tlustou horu. Z té jsem frčel do Snoupoušov pěkným lesním sjezdem. Ze Snopoušov následoval nekonečný kopec Na Homolku. Po jejím přehoupnutí jsem odklesal do Vodokrt a začal stoupat po lesních cestách na hřeben Střížova. Z něj jsem opět sjel až k řece u Přeštic. Po silnici jsem se posunul do Příchovic, kde jsem trasu otočil a začal stoupat na kopec Ticholovec, kde je poutní místo Sv. Vojtěcha. Pokračoval jsem opět přes Střížovský kopec na který jsem tentokrát stoupal nejprve ze západní strany a ve finále z východu. Cílem bylo dostat se na strmý sjezd, který zde vyjezdili motokrosové motorky. Ten končí poblíž kóty 486. Samotný vrchol je porostlý ostružiním a špatně se sjezd hledá, ale od cesty která sem po hřebenu vede není třeba ujít přes ostružiní víc než 20m, jen je třeba vědět kam . Brutální sjezd který se 3x přehoupne přes vrstevnicovou cestu pořádně ohřál kotouče mého biku. Sklesal jsem znovu do Vodokrt a přes Knihy a Osek jsem stoupal podruhé na Homolku. Z té jsem sjel po lesních cestách až do Předenic k řece a odtud začal opět stoupat – tentokrát na kopec V dubech nad Nebílovy. Krásným singlíkem po červené TZ jsem se přehoupl přes kopec u sv Barbory a pokračoval jsem dál po červené TZ až na kopec za Škalama. Pod Kolíbkou jsem sjel do Losiný a pokračoval po červené značce na poslední desátý kopec trasy – Radyni.
Celkově shrnuto: Podařilo se mě natrasovat parádní a náročnou trasu, přesto však dobře jezdivou. Na 67 km je převýšení úctihodných 1617m. Pomalé výjezdy střídají rychlé sjezdy.Jel jsem to 4h:17min.
Počasí: ve středu slunečno 15°C, v úterý déšť až slejvák a pěkná zima
Účast: Martin
Na Kozelku – 21.4.2012
Trasa: 138 km, převýšení: 1997m
Tenhle víkend byl jasná volba.Chtěli jsme jet na závody Kokosácká časovka a museli jsme se dostat na start po vlastní ose, takže jaký jiný cíl této oblasti zvolit, než dominantu tohoto kraje, stolovou horu Kozelka, všem horolezcům dobře známou.
Vyjeli jsme v 8.00 z Plzence, na Bručný jsme nabrali Tlumiče a pokračovali lázeňským tempem přes Plzeňské náměstí a Křimice. Z Křimic na Čemíny, kde jsme viděli laň Jelena Siky a po modré TZ na Všeruby a Slatinu. Dále jsme se už jenom přehoupli přes kopec Čertův vrch do Plachtína a odtud to byl jen kousek do vesničky Březín, kde byl naplánován start kokosácké časovky, kam jsme dorazili okolo 11 hodiny . O závodě se rozepíše Martin v samostatném článku, takže tuto pasáž vynechám. Po vyhlášení výsledků jsme pokračovali k našemu cíli na Kozelku, kde obloha začínala mít trochu tmavou barvu a začal pofukovat vítr. Po vydatném výšlapu na vrcholové plato, následovalo pár fotek a již z dálky bylo vidět, že se na nás žene nějaká voda. Ryhle sjezd do Doubravice, směr Manětín, kde jsme se potkali s Ondrou Krejčíkem z Beespee, který už mířil domů. Nás ještě čekala červená TZ kolem Manětínského potoka do Štichovic, kde už jsme se konečně začali pomalu otáčet a nabírat azimut směr domov.V úseku od Štichovic do Loman nás čekala trochu terénní vložka a párkrát nošení kol, ale pak už cesta zase odvalovala. Zastávka u Kaolinky a jejich mega lomu nedaleko Kaznějova, a hrneme přes Horní Břízu na červenou TZ směr Krkavec. U Třemošné se od nás odpojuje Tlumič, protože chvátá domů a my pokračujeme stoupáním na vrchol Krkavce. Pár fotek a už si užíváme sjezdík singlíkama až ke Globusu, kde přejíždíme silnici a zadem přes Čertovu kazatelnu a nad ZOO sjíždíme na náměstí. Kolem řeky a už jsme v Černicících.Přes lávku do Plzence a domů dojíždím v 21:45.
Celkově shrnuto, pěkný výlet se závodnickou vložkou a pár kopcema.
Počasí: ráno 5°C odpoledne i 13°C, odpoledne pidi přeháňky a trochu vítr, jinak OK.
Účast: Šéďa,Martin,Tlumič
Stupno – 19.4.2012
Trasa: 74km, převýšení: 1155m
Pravidelná čtvrteční projížďka vedla tentokrát do Stupna. Vyrazil jsem rovnou z práce k Tlumičovi na Bručnou, kde byl domluven sraz s ostatními. V podstatě jsme se zde sešli všichni na čas a tak jsme mohli bez zastavení pokračovat. Plzní jsme profrčeli osvědčenou cyklostezkou kolem Úslavy ke sv. Jiří, kde právě probíhala jarní pouť. Odtud jsme směřovali na profláknutý singl po žluté TZ po levém břehu Berounky. Na šikmé kořeny ve stráni si opět nikdo z nás netroufl a tak jsme je jako obvykle prošli pěšky. Zato výšlap kolem Věžky se mě a Davidovi povedlo zdolat se ctí v sedle. Šéďa s Tlumičem volili raději tlačení. Žlutá značka nás dovedla až k Dolanskému mostu, odkud jsme pokračovali po modré TZ až do Nové Huti. Následoval pěkný výšlap naučnou stezkou kolem Kokotských rybníků na Bušovickou vyhlídku. Z té jsme fofrem sklesali k Berounce ke Korečnickému mlýnu a údolím Korečnického potoka jsme pěkným singlem po zelené TZ stoupali do Stupna. Dvakrát bylo potřeba Korečnický potok přebrodit. Z lesa nás singl vyplivnul na louce pod Stupnem a následoval celkem výživný výjezd po louce ke kostelu ve Stupně. Fofrem jsme sjeli do Dolního stupna a odtud začali stoupat na nejvyšší kopec dnešní trasy – Prešov. Následoval hezký a rychlý sjezd do Nového Dvora a Hudlic, kde jsme se napojili na modrou TZ. Ta nás dovedla ke Kokotským rybníkům, kde jsme změnili barvu na zelenou TZ. V lese nad Klabavou probíhala těžba dřeva a tak cesty byly náležitě rozbahněné. Z Klabavy jsme to vzali po žluté TZ k Ejpovickému lomu. Zde jsme klukům ukázali portály Klabavských tunelů o kterých dosud nevěděli. Ještě jsme si trochu zablbli na útesech Ejpovického lomu a pokračovali po žluté přes Pohodnici až k solární elektrárně nad Letkovem. V Letkově jsme se stavěli v areálu Pohoda na večeři a pak vyrazili k domovu. Na křižovatce u letiště jsme se s klukama z Plzně rozešli.
Celkově shrnuto: Pěkná odpolední trasa, s profláknutým singlem kolem Berounky a méně známým singlíkem údolím Korečnického potoka do Stupna.
počasí: slunečno, teplota odpoledne až 17°C, k večeru 8°C
účast: Martin, Tlumič, Šéďa a David
Otevírání studánek 14.4.2012
Trasa: 168km, Převýšení: 2 643m
V sobotu 14.4.2012 se konala tradiční jarní akce Vebud teamu s názvem – Otevírání studánek 2012. Sraz účasníků byl domluven v hostinci pod Spálenou Horou v obci Kopidlo mezi 10 a 11h. Využili jsme pozvání od Benža a vydali se na tuto akci po vlastní ose. Krátce po sedmé jsem vyrazil směr Radyně a na smluveném místě „u zrcadla“ se připojil Šéďa. Společně jsme pokračovali k hradu Radyně, aby jsme dostáli našemu názvu a po žluté TZ sjeli do Černic a na Bručnou, kde byl domluven sraz s Tlumičem. Nebyl bych to já, abych nemusel alespoň jednou na trase řešit defekt a tak ještě v zázemí Tlumičovo zahrady a velké pumpy, ruším ucházející přední bezdušák a nasazuji duši. Dál pokračujeme již v plné tříčlenné sestavě po žluté TZ krásným singlem kolem přehrady České údolí a lesem nad Valchou na Novou hospodu. Zde se svezeme po novém tobogánu a lávce přes dálniční přivaděč a nabíráme kurz Plzeň – sever. Přes pole sjedeme do Vochova a dále do Kozolup kde se napojíme na modrou TZ. Po té pokračujeme přes Město Touškov, Čerminy a Všeruby až do Slatiny. Nad Všerubama vede modrá značka po cestě zarostlé křovím a tak ze zkušenosti z minula kdy jsem se tudy již párkrát prodíral jsem mazácky volil pohodlnější jízdu ve stejném azimutu po poli. Šéďa s Tlumičem se zarytě drželi značky, ale realita je brzy poslala na pole za mnou. Od Slatiny jsme zamířili do hvozdů Manětínského přírodního parku. Ten projíždíme po nudných lesních „higway“ a stoupáme na nejvyšší bod trasy – dvůr Libenov pod vrcholem Lom (657m). Šéďa patrně nadopován nějakou koňskou medicínou žene do kopce jak dostihový kůň a snaží se nám s Tlumičem za každou cenu ztratit na horizontu. Od Libenova jsme změnili azimut a začal nejdelší fofr sjezd ke Střele až k nádraží Mladotice zastávka. Zde jsme se napojili na žlutou TZ známou z projížďky před 14 dny a pokračovali po ní údolím Trojanského potoka k Šebíkovu. Odtud už to bylo do Kopidla co by kamenem dohodil. V 11:25 jsme na 80km naší trasy v Kopidle u hostince. Jelikož už bylo po začátku akce, kontaktujeme Benža, abychom domluvili sraz s ostatními v lese.
Naštěstí se skupina otevíračů studánek nenachází daleko a tak domlouváme sraz pod Spáleným vrchem nad Kopidlem. Zde již čeká početně velká skupina bikerů a bikerek ze širokého okolí (odhadem jich mohlo být 20-25). Skupinu tvoří hlavně místní, Velbuďáci, Kralovičtí a známé tváře z MTB Stupno. Trasu vedl zkušený trasér a průzkumník nových pěkných tras Jiří Karlovec z Velbudu. Vydáváme se dál s touto bandou výletním tempem po krásách zdejších hvozdů. Kličkujeme po lese jak potrefený zajíc a vychutnáváme si parádní biking. Sklesáme nad Střelu, ve stráni to ohnem chvíli se povozíme po pěšince po vrstevnici a šup ho zase nahoru a tak několikrát za sebou po různě obtížných sjezdech a výjezdech. Pak jsme se přesuuli po cestě nad údolí Kralovického potoka a po různých pěšinkách nabíráme směr vísky Rohy. Na cestě nás čeká také jeden brodík. Z Rohů jsme odklesali pěkným sjezdem kolem kaple sv.Vojtíška do údolí Rožského potoka a po jeho přebrodění nás čekal strmý výšlap do Kozojed. V restauraci u hřiště otevíráme první „pivní“ studánku. Doplňujeme zásoby tekutin a hodnotíme dosavadní průběh trasy. Jelikož se již přiblížila čtvrtá odpolední, kterou jsme si stanovili jako limit, abychom se stihli včas vrátit. Loučíme se se zbytkem a vydáváme se opačným směrem na trasu domů.
Pro tu volíme nedavno projetou červenou TZ při pravém břehu Berounky od Liblína až do Chrástu. Tentokrát opačným směrem než před 14 dni. Čekají nás opět známé krásné singlíky, prudké sjezdy a výšlapy kolem potoků ústících do Berounky, kořeny, kameny skály atd. Člověk musí být zkrátka stále ve střehu aby se na trase udržel . Dole v Chrástu jsme zařadili ještě jednu technickou vložku v podobě výšlapu zdejších schodů. V nohách už jsme měli tou dobou cca 140 km a hlásila se již únava. Jediný kdo se do toho se ctí pustil byl Šéďa. Já s Tlumičem jsme volili stejně rychlou bezpečnější pěší turistiku. Z Chrástu jsme sjeli po modré TZ k Dolanskému mostu a odtud po notoricky známé zelené TZ při pravém břehu Berounky až do Bukovce. Tady jsme změnili barvu na červenou TZ a vyšlápli si ještě na Chlum, aby na profilu byl jeden z posledních „peaků“. Při Úslavě kolem Lopatárny jsme profrčeli Plzní a zamířili k Tlumičovi domů. Odtud už byla cesta na chlup stejná jako ráno. Tzn zařadili jsme ještě Radyni, abychom profil náležitě zesymetrizovali. Tato symetrizace nás stála poslední kapku sil. V Černicích se za nás pověsil nějaký rádoby závodník a chtěl si s námi po 160km porovnávat síly . Nechtěli jsme se jen tak vzdát bez boje a tak jsme do toho zase začali dupat. Na staré Šťenovické ho to naštěstí přestalo bavit a pokračoval na Plzenec po silnici. Lázeňsky už jsme si pak vyšlápli po žluté na Radyni a u zrcadla se opět rozdělili. Domů jsem dorazil asi v 19:30.
Celkově shrnuto: Opět parádní a náročný vejlet, obohacen o krásnou část trasy, trasované místními borci. Děkujeme Velbuďákům za pozvání na jejich akci a ukázání jejich rajonu v tom nejhezčím možném světle. Bohužel jsme se odpojili dříve, než jsme stihli otevřít tu jedinou reálnou studánku na trase, ale i tak se nám jejich část trasy moc líbila.
počasí: Slunečno, ráno 6°C, v poledne a k večeru až 17°C
účast: celou trasu: Šéďa, Martin a Tlumič, Při otevírání studánek tak 20-25 lidí, jejich přesný počet a jména však dohromady nedám…
Lužické hory 7. – 9.4.2012
Na Velikonoce, Ondra Krejčík ze spřáteleného týmu Beespee svolal takové menší soustředění v Lužických horách. Původní nahlášená účast byla velká, ale s blížícím se termínem a nepříliš optimistickou předpovědí počasí, začlo přibývat odpadlíků a nakonec se nás v České Kamenici sjelo jen 11 bikerů z toho dva co hlídali pokoj a jeden co si schválně před cestou rozbil tlumič, aby nikam nemusel
7.4.2012 Labské pískovce.
Sobota 75 km, převýšení: 1 777m
Vyrazili jsme v 8.00 z České Kamenice směr Srbská Kamenice a býv. Dolský Mlýn, kde se točila pohádka princezna ze Mlejna. Dále na Jetřichovice, těsně před nimi na Bandurovu jehlu, kde jsme se zabahnili díky řádící lesní technice a po České silnici a Hlubokým dolem přes Meznou do Hřenska. Z Hřenska jsme jeli po červené TZ údolím Suché Kamenice, které je nádherné a i když se občas nosí, určitě stojí za to. Přes Labskou stráň, knížecí cestou, až na Růžovou vyhlídku, odkud jsou krásně vidět Žlebské stěny, celý tok Labe a Děčín. Pokračujeme stále po červené TZ až na vyhlídku na Stoličné hoře, kde se nám Děčín zobrazuje jak na dlani, pěkný singlík do Děčína a čeká nás asi největší stoupání této trasy po zelené TZ na rozhlednu Sokolí vrch. Po vydatném zahřívacím výšlapu k rozhledně se začínáme vracet přes Huntířov a Lešský vrch, kolem býv. koncentračního tábora zpět do České Kamenice.
Počasí: Ráno 0°C, přes den 2°C zataženo, déšť se sněhem.
Účast: Šéďa,Lukáš,Petr,Míra,Ondra,Jirka,Martin,Ondra,Roman
8.4.2012 České středohoří
Neděle 69 km, převýšení: 1653m
Ačkoliv papírově měla být lepší předpověď než včera ranní vrstva sněhu dávala vědět, že bude hůř a tak nás začalo ubývat. Vyráželi jsme už jen v 7 lidech směr Stará Oleška, Huntířov a začali nabírat první výškové metry na Dobrnou. Následoval sjezd do Benešova nad Ploučnicí a největší stojka dnešní trasy, výjezd na Kohout a jeho rozhlednu, který zvlášť v závěru začal pěkně zatápět. Při výhledu z rozhledny bylo jasné, že dneska pěkně nebude a sníh bude s přestávkami padat celý den, takže se po sjezdu do Valkeřic od nás odpojili Jirka s Lukášem a Mírou a my pokračovali ve čtyřech, dále na Verneřice. Původně jsme chtěli jet na Bukovou horu, ale když jsme viděli jak je tam černo, zamířili jsme opačným směrem na Loučky a do Bobří soutěsky, kde je krásný vodopád. Tady už nás sníh dohnal a za přítomnosti sněhových vloček jsme začali stoupat na Strážný vrch. Před kopcem jsme oblačnosti ujeli a na rozhledně jsme se chvíli kochali výhledy, než jsme opět začali ujíždět před mraky, tentokrát na Podlesí a sjezdem do Žandova. Ze Žandova jsme začali stoupat na Českou skálu a její vyhlídku odkud je vidět Sloup a Česká Lípa. Následoval sjezd do Práchně a jejím věhlasným varhanům – unikátní čedičový výtvor. No a pak už jen sjezd do České Kamenice.
Počasí: Ráno -2°C, přes den 0°C zataženo, většinou sněžení, ojediněle vykouklo slunce.Zima!!!
Účast: Šéďa,Lukáš,Míra,Jirka,Martin,Ondra,Roman
9.4.2012 ČeskéŠvýcarsko
Pondělí 45km, převýšení: 1204m
Na dnešní trasu jsme z celé skupiny zbyli už jen čtyři a dnešní den co se týká počasí byl ze všech nejlepší. Ráno jsme zabalili věci do auta a vyráželi jsme až v 9:30 hned stoupáním na vyhlídku Jehla, odkud je vidět krásně celá Česká Kamenice, Zámecký vrch a my jsme měli to štěstí, že jsme zahlédli i místního kamzíka. Popojeli jsme ke Kamennému oltáři, který byl nedávno restaurován a je to poměrně významné poutní místo. Následoval sjezd do Vísky a brutální stoupání na Studenec. Ze Studence byl parádní výhled, tentokrát konečně v jasném slunečném počasí a bylo vidět do širokého okolí, od Středohoří po Labské pískovce a České Švýcarsko. Z rozhledny následoval parádní sjezd po červené TZ, singlík jak vyšitej a všichni jsme si to dolů pěkně užili až do vesničky Studený, kde jsme začali mírně stoupat a přes Dolní Chřibskou jsme konečně zamířili do Českého Švýcarska a začali stoupat k chatě na Tokáni. Z Tokáně jsme jeli do Vysoké Lípy, kde se Martinovi proříznul plášť a nastal neopravitelný defekt. Takže my jsme pak už pokračovali po silnici přes Jetřichovice a Srbskou Kamenici domů, abych se pro Martina vrátil autem.
Počasí: Ráno 5°C, přes den 11°C jasno, slunečno, na sluníčku dokonce i 21°C, ale foukal ještě studený vítr.
Účast: Ondra,Roman,Šéďa,Martin
Celkově shrnuto, pěkná biková taškařice v nádherném prostředí Lužických hor a jejich okolí. Celkový dojem kazilo jen nevyzpytatelné počasí, které připomínalo, že zima ještě neřekla poslední slovo, ale i to mělo svoje kouzlo a otestovalo trochu naše limity. Tak na podzim snad dáme reparát a trasy budou trochu delší podle původního plánu a my si to užijem v kraťasech a triku.
Přes čtyři hrady – 1.4.2012
Trasa: 176 km, převýšení: 3480m
Na tento víkend jsme měli připravenou trasu přes čtyři hrady – Libštejn, Krašov, Krakovec a nakonec Rabštejn nad Střelou. Aby to za něco stálo a užili jsme si opravdu hezký biking, vedl jsem trasu minimálně po silnici a maximálně terénem. Navíc aby měl vejlet i trochu sportovní charakter tak údolím řek a potoků což vždycky slibuje profilově velmi náročný terén.
Šéďa tentokrát v sobotu kvůli pracovním povinostem nemohl a tak jsme vejlet přesunuli na neděli. Což se nakonec ukázalo jako velká výhra. Zatímco sobotní počasí nebylo vůbec pěkné – časté dešťové přeháňky v kombinaci se zamračenou ocelově temnou oblohou a teplotou jen něco málo nad nulou. Neděle slibovala pěkný, ale chladný den. Vyrazil jsem v 7:15 z domova a přes Radyni se přehoupnul k Šéďovi do Plzence, kde jsme měli domluven sraz na 7:30. Odtud jsme se rozehřáli výšlapem ze Sedlce do Tymákova, kde byl na křižovatce domluven sraz s Tlumičem v 7:50. Dál jsme pokračovali ve třech kolem Ejpovického lomu ke golfovému hřišti a po cyklostezce do Nové Huti. Zde jsme zkoušeli objevit novou cestu do Chrástu přes hradiště Myší újezd. Tu jsme však neobjevili a tak jsme operativně museli kola vytlačit po pěšince strání nad Kokotský potok až k cestě u chat. Pod Chrástem jsme se napojili na červenou TZ a pokračovali jsme po ní přes Smědčice k Berounce a jejím údolím až do Liblína. Pěšinka dostála 100% našemu předpokladu a byl to opravdu nádherný biking. Užívali jsme si plnými doušky cestu po singlech zaseknutých ve stráni nad řekou. Pěšinka byla často pěkně okořeněná, plná volných kamenů nebo suchého listí a občas i ne příliš zaseknutá do stráně. Člověk musel velice uvážlivě volit stopu, aby mu to někde nepodjelo a neskončil v hlubinách Berounského veletoku. Cestu křižují také 3 menší brůdky potoků přitékajících do Berounky. Na druhém z nich jsem chytil klacek do šaltru a při silovém záběru při výjezdu z vody se ozvala zezadu mého kola rána přeskočil řetěz pod který se dostal klacek a odneslo to ramínko šaltru, které bylo od pastorků vyoseno zhruba o 30°. Naštěstí trochu „jemného“ násilí jsem ramínko srovnal a pokračovali jsme vesele dál. Dále nás čekalo jízda pod skalní stěnou. Tohle už bylo opravdu pro silné povahy. A asi z toho mají respekt i lesní zvířata co se tu pohybují, protože na jedné skalní hraně bylo pěkně řídce nasráno. Šéďa jel tou dobou první stihl se vyhnout a ještě upozornit mě na druhém místě. Já se také vyhnul a upozornil jsem Tlumiče za mnou. Ten se údajně také vyhnul, ale při další zastávce, když jsme zjišťovali co to tu tak smrdí jsme si všimli, že si Tlumič veze trofej na klice svého stroje . Zajímavým sjezdem po singlu ohraničeným z jedné strany strání a z druhé zůžený oplocenkou jsme se objevili u prvního hradu dnešní trasy – Libštejna. Vyfotili jsme sluncem krásně nasvícený hrad a pokračovali dál na most přes Berounku v Liblíně. Odtud jsme začali stoupat po modré TZ na Kozojedy a po přejetí brodu Rožského potoka nás čekal náročný výšlap ke kapli Sv. Vojtěcha. Údolím přítoku k Rožského potoka jsme vystoupali k vísce Rohy. Pak už jen kousek po žluté TZ a ocitli jsme se na hradě Krašov. Ten je postaven na skalním ostrohu nad meandry Berounky a poskytuje tak překrásné výhledy na její tok. Po pár fotkách jsme valili z hradu po modré TZ příkrou strání dolů k řece. Tam nám cestu zkřížily další dva brůdky přes potoky a prověřila nás i další drsná stráň od řeky na Všehrdy. Odtud jsme jeli po polních asfaltkách do obce Slatina. Začínáme nabírat kurz třetího hradu – Krakovec. To však ještě netušíme co nás čeká. Sjezdem údolím slatinského potoka, který bylo občas třeba přebrodit sklesáme k Javořici a dál pokračujeme od Prachárny údolím Šipského potoka po červené TZ ke hradu. Tuto cestu lze směle nazvat cesta brodivka. Cesta přechází snad každých 20m z jedné strany potoka přes brody na druhou. Jedinou možností jak se dostat na druhou stranu je opatrně brodit. Občas je vody docela dost a je třeba zastavit kliky ve vodorovné poloze a přejet na druhou stranu setrvačností. Po překonání minimálně 10 brodů jsme se ocitli pod hradem Krakovec. Bohužel zrovna v době polední hodinové pauzy. Takže nádvoří bylo zavřeno a třičtvrtě hodiny na jeho otevření se nám čekat nechtělo. Prohlédli jsme si jej tedy jen zvenku a pokračovali dál po trase. Měníme azimut a nabíráme směr čtvrtého hradu – Rabštejn nad Střelou. Přes Šípy jsme se svezli do Milíčova a k červené TZ do údolí Javornice. Pod Špičákem červenou opouštíme a pokračujeme po naučné stezce Jednoho Boha až nad Potvorov kde opět měníme značku, tentokrát na modrou, která nás přes Žihly dovedla až do Rabštejna nad střelou. Zde již máme v nohách 100km a začíná se hlásit hlad. Jako místo obědu volíme prosluněnou stráň naproti hradu.
Po obědě navštěvujeme poslední hrad na dnešní trase, pořídíme pár fotek a po modré pokračujeme nad údolím Střely směrem na Mladotice. Nad Kotančem se vracíme zpět z kopce k řece prudkým sjezdem ke Kozičkuvu mlýnu. Podle map zde mají být tři lávky či mosty po kterých jsme měli v plánu dostat se na druhou stranu řeky a pokračovat po zelené TZ. Jenže stalo se to, na co nás Benžo upozorňoval. Žádná lávka v okolí není. Jediná čárkovaná čára v mapě přes řeku byla brodem. V řece teklo celkem dost vody a byl zde i silný proud. Při teplotě kolem 8°C nás myšlenka na brodění celkem rychle přešla. Po chvíli pozorování řeky jsme zpozorovali jak zhruba 50m od nás přebrodilo řeku hejno divočáků. Škoda že jsme si toho nevšimli dříve, mohli jsme si je osedlat . Tato chybná představa nás stála asi 10km zajížďku přes Vysočany, Brdo a Manětín a po cestě do Mladotic. Nezjajímavější na této trase byl strmý výšlap od Kozičkova mlýna na Vysočany a pak naopak sjezd strání nad obcí Brdo k Hrádeckému potoku. Strmá cesta plná klacků náležitě rozehřála brzdy našich strojů, ale v zápětí jsme je zchladili v brodu. V Mladoticích jsme po mostě překonali Střelu a dál pokračovali po její levé straně až do Plas, kde se od nás odpojil Tlumič, který již spěchal domů do Plzně po cestě. Pokračovali jsme se Šéďou ještě přes Třebekov a Hromnické jezírko a odtud po zelené do Dolan. Po modré pak do Chrástu do Kyšic po cestě a nakonec jsme se ještě přehoupli přes poslední vrch Pohodnice a mířili domů, kam jsem dorazil ve 20:10 ještě za lehkého světla.
Celkově shrnuto, opět parádní a zase o kus náročnější vejlet při které jsme navštívili čtyři hrady. Užili jsme si spousta singlů, strmých sjezdů i výjezdů a nejméně 20 brodů. Obdiv zasluhuje Tlumič, který si jako jeho letos první takto dlouhej vejlet zvolil trasu této obtížnosti.
Počasí: Chladno a slunečno, teplota ráno 0°C, v poledne 8°C,na slunci až 12°C, k večeru 3°C
Účast: Šéďa, Martin, Tlumič
Projížďka 29.3.2012
Trasa: 34 km, převýšení: 761m
Dnešní trasa se nesla konečně celá v novém a trochu slavnostnějším rázu. Nešlo o to ujet co nejvíc kilometrů, ale užít si první vyjíďku v nových týmových dresech a slavnostně je pokřtít a jak jinak než jak z našeho názvu napovídá pod hradem Radyní.
Vyjel jsem z Plzence do Černic, kde jsme měli s klukama sraz. Z černic jsme zamířili po žluté TZ na Radyni, kde se k nám přidali další členové týmu a proběhl slavnostní křest dresů Plzeneckým šampaňským a samozřejmě i přípitek. Odtud jsme jeli po po žluté TZ do Plzence až na Malou Stranu, kde jsme začali stoupat na Hůrku a pokračovali na Tymákov. Z Tymákova jsme jeli na Čilinu a Němčičky a odtud po červené TZ na Maršál. Z Maršálu jsme sjeli po červené TZ a trase Škodabiku do Šťáhlav, kde jsme skončili na pivu. Odtud pak už jenom přes Radyň zpátky do Plzence.
Celkově shrnuto krátký šwih v poměrně chladném počasí s focením a křtěním dresů.
Počasí: Na začátku občas přeháňky, zataženo , teplota 6°C k večeru znovu ztrochu kapalo.Zima se nám zase trochu vrací.
Účast:Šéďa, Martin, Tlumič, Dejv, Poupin, Miloš, Milan
Karlštejn 24.3.2012
Trasa 188km, převýšení: 3019m
Na tenhle výlet padla volba už před 14 dny, kdy při vyjížďce na Křivoklát si Martin začal plést Křivoklát s Karlštejnem. Tak mě to po návratu nedalo, naklikal jsem trasu, ale posunuli jsme to kvůli vzdálenosti až na tenhle víkend, aby si nohy do tý doby stačily zvyknout a udělali jsme dobře.
Plán byl jet co nejdřív, takže jsme se domluvili na start v 6:30 od Martina. Ráno když vstanu, tak slyším jak déšť bubnuje na střešní okno a trochu jsem znervózněl, protože podle meteo map pršet nemělo. Snídám připravuju krámy a déšť ustal. V 6:30 vyrážím z Plzence a v 6:45 jsem u Martina. Jedeme klasikou do Brd přes Kozelský les na Mirošov, do Dobříva a odtud kolem Hamru po modré TZ podél Klabavy až do Strašic. Tenhle úsek jsem si připadal jak v prádelně. Vlhkost byla snad 90%, až nad Strašicema se začalo ukazovat sluníčko a lesy kolem se začaly pařit a vypadalo to, že by mohlo být nakonec hezky.
Ze Strašic jsme zamířili na zelenou TZ směrem na Těně, Novou Ves a Zaječov, kde jsme začali stoupat na Kvaň. Přehoupli jsme se přes kopec a už jsme stáli u vodní nádrže Záskalská. Jelikož jsme se chtěli vyhnout silnicím, pokračovali jsme stále po zelené TZ na Mrtník, Kamenný vrch až do Hořovic. Tady nám značka sjela do centra, které jsme museli prokličkovat a už jedeme alejí zase pěkně v terénu na Pohodnici, Netolice k Lochovickému zámečku, kde bohužel musíme najet na silnici a pokračovat dál směrem ke Koňepruským jeskyním. Zastavujeme u Velkolomu Čertovy schody a pokračujeme dál ke vstupu do jeskyně a k vyhlídce nad vchodem.Prozkoumáváme naučnou stezku Zlatý kůň, která nás vede na protější kopec, který ve skutečnosti kopcem není. Po objetí kopce cesta končí a míří do tunelu, kterým projíždíme a náhle se ocitáme uprostřed lomu Kobyla, kde má pamětní desku průkopník speleologického výzkumu v Českém Krasu Jaroslav Petrbok. Vnitřek lomu je parádní a podle ohnišť se zde líbí i trampům. Vyjíždíme druhou stranou na vrchol a pokračujeme v cestě, tentokrát na Beroun. Do Berouna jsme se svezli pěkně z kopce a před námi je cyklostezka kolem Berounky až do Alkazaru, který je lezeckým rájem, všem začátečníkům, ale i zkušenějším lezcům. No stezka by to byla dobrá, ale kombinace několika faktorů( Víkendu a parádního počasí) dělá z tohoto úseku tak trochu Václavák a Martin začíná trochu šílet . Za Alkazarem vjíždíme po žluté TZ před Hostim, kde už je situace klidnější a odtud po asfaltu začínáme stoupat k Mořině a lomům Velké Ameriky,Mexika, atd. Cestou ještě stavíme na letišti nad Bubovicema, kde fotíme starý Iljušin. U Velké Ameriky, koncentrace lidí opět houstne, ale né tolik. Amerika je parádní, objíždíme ji nejprve z leva, děláme fotky.Výhledy jsou přímo skvostné. Mezi Velkou Amerikou a lomem Mexiko projíždíme na pravou stranu a napojujeme se na žlutou TZ. No a tady si užíváme, krásnej singl,samá zatáčka, krátký výšvihy a technický sjezdy, prostě paráda. Vyjíždíme u Malé Ameriky, kde dáváme pauzu na oběd. Těstovinky co vezeme sebou přišly k chuti a my sjíždíme konečně ke Karlštejnu. Hrad je parádní a je obrovskej. I když turistická sezóna ještě nezačala, pro Karlštejn to neplatí a ten už fuguje na plné obrátky. Jdeme se podívat na nádvoří a pak pokračujem po žluté TZ ke Krížku, kde je parádní vyhlídka a Karlštejn je odtud jako na dlani. Vracíme se dolů k Berounce a teď už nás čeká jenom stoupání přes Liteň až na hřebeny Brd. No metry jsme nabíraly statečně a člověk se i trochu zadejchal. Pod vrcholem Jistebníku se cesta začíná narovnávat a my si užíváme krásnou hřebenovku.Tuhle část Brd jsem moc neznal a musím uznat, že ježdění je tu parádní. Sjíždíme na Jelení Palouky a je tu asi předposlední větší kopec, výšlap na rozhlednu Studený vrch. Rozhledna je bohužel zavřená, tak dáváme aspoň svačinu a děláme pár fotek.Nastoupali jsme si, tak teď se pěkně svezem, až do Hluboše, kde začínáme stoupat na Sádek a Obecnici. V Obecnici GPS ukazuje 141 km a nás čeká asi nejhorší a poslední velké stoupání k nádrži Pilská. Tenhle kopec dobře znám a mám z něj respekt, ale kupodivu nasazujeme optimální tempo a po pár desítkách minut jsme nahoře. Teď už nás čeká jenom sjezd do Skelné Huti, stoupání pod kopcem Brdce a Malým Tokem do Nepomuka a už jsme u spodního Padrťského rybníka, který osvětluje západ slunce. Výšlap pod Palcíř, kde se trochu přioblečem a valíme přes dopadovku do Skořice, Šťítova, Příkosic a Mešna, odkud se vezeme z kopce až do Šťáhlavic. Ještě oblíbená vložka kolem Kozlu, alejí do Šťáhlav,na Radyň a do Plzence.Domů dojíždím za světla v 18:40.
Celkově shrnuto, na to jak začátek vypadal pesimisticky, tak nás počasí překvapilo a byl to opět parádní výlet. Hlavně singly kolem Velké Ameriky byly parádní. Tělo už si začíná zvykat, protože ani jednou neprotestovalo a poslušně fungovalo .
Počasí: Ráno mlha, velká vlhkost, tak 5°C, po 9 hod. slunečno, jasno, teplota tak kolem 22°C
Účast: Šéďa,Martin
Čílina a Kotel 20.3.2012
Trasa 46 km, převýšení: 820 m
Minulý týden jsme zahájili pravidelné čtvrteční projížďky a tento týden jsme pravidelnost šoupli na úterý. Protože proč čekat až do čtvrtka .Vyrazil jsem rovnou z práce po singlíku kolem Českého údolí a přes Borský park, Vinice a Homolku na místo srazu.Ten byl tentokrát domluven u autosalonu Šrámek na Bručné v Plzni. Jenže nějak špatně jsem to sdělil všem ostatním a tak jsem tam čekal asi 10 minut sám a zbytek bandy čekal o ulici vedle u Tlumiče. 
Během těch 10 minut jsem si pěkně zablbnul na příkopu pod transparentama a najednou volá Šéďa kde jsem, že na mě čekaj u Tlumiče. Vyrazili jsme tedy až v 16:55 a bylo jasné, že během krátkého odpoledne celou naplánovanou trasu za světla neprojedem. Z Bručné jsme sjeli do Koterova a odtud po louce do Božkova. Silniční most přes Božkovský potok je stále ještě v rekonstrukci a pro auta uzavřen, ale na kole se dá bezproblémů projet po lávce pro pěší. Z Božkova jsme jeli oblíbenou stojkou na Kaliště a lesem stoupali až na začátek singlu kolem Božkovského potoka v Pytli. Ten byl po zimě pěkně utažený a objevila se zde i nová lávka přes potok. Bohužel nemá ještě nájezdy a na vysoké schody si nikdo z nás netroufl, neboť by to zřejmě odnesly převodníky. Singlík nás vyplivnul v Letkově, odkud jsme stoupali lesní cestou a následně po žluté TZ pod Pohodnici. Po obslužné cestě při dálnici jsme se přesunuli pod další kopeček dnešní trasy – Čílinu. Na Čílinu jsme stoupali po hřebenové lesní cestě, kterou zhruba v polovině rozjezdili lesáci těžkou technikou a bylo zde opět náležitě rozbahněno.
U BTSky na vrcholu jsme cvakli fotku a valili jsme to dolů přes chatovou osadu v Němčičkách ke skládce komunálního odpadu. Dál nás čekala „brodící“ cesta k rozcestí Pod Kotlem. Přes cestu bylo několik obrovských louží, které se nedaly objet. Jejich hloubka byla jen těžko odhadnutelná a nikdo z nás si v dněšním ne příliš teplém počasí (5°C) nechtěl namočit nohy. Přesto bylo jejich projetí jedinou šancí jak se dostat na druhou stranu. Šel jsem do toho v roli průzkumníka a naštěstí se nikde neutopil. Maximální hloubka vody byla těsně pod pedály a tak se mě podařilo projet se suchýma nohama. Snad jen Tlumič si trochu opláchnul jednu botu, ale jinak jsme tento úsek zdolali se ctí. Po žluté TZ jsme se přesunuli pod Kotlík a po strmé pěšince se vydrápli na jeho hřeben. Čekala nás pěkná hřebenová pěšinka s přírodní překážkou v podobě klády, která není vysoká a dala se bez problémů přeskočit. V sedle mezi hřebeny jsme překřížily asfaltku a začali stoupat kolem lomu na vrch Kotel. Pomalu a jistě nás začala stíhat tma a ve finálním stoupání už jsme museli zapnout nějaká světla. Na vrcholu bylo ještě krásně teplo – asi 8°C. Přesto jsme se přioblékli, protože jsme čekali, že dole už bude chladno a nasadili veškeré osvětlení. A hurá na brutální sjezd a to ještě po tmě! Při křížení první vrstevnicové cesty stavím a hledám v Garminu správný sjezd dolů. Syčí mě přední kolo a mám dojem, že jsem píchnul. Ale záhy zjišťuju, že jen syčí přehřátej přední kotouč. Po vrstevnicové cestě se šoupneme na druhou část sjezdu tentokrát ještě strmější. Člověk musí zadkem opravdu hodně za sedlo aby nešel dolů v kotrmelcích. V horní třetině sjezdu se ze tmy nečekaně vylouply rozlámané sáňky, které tu zůstaly po zimě . Všichni jsme si ten sjezd dolů po tmě náležitě užili. Jen Tlumič tvrdil, že jej může jet jen po tmě, protože ve dne když by viděl jak je strmý by si na něj netroufnul. Já si myslím, že kecá.
Čas odpoledne neúprosně utekl a blížila se sedmá hodina. Takže na původně plánovaný Maršál a jeho sjezd už nedošlo. Kluci se museli vrátit ještě do Plzně a tak jsme pokračovali lesem do Cháchova, kde jsme se rozdělili. Kluci valili na Tymákov a já na Lhůtu a domů do Šťáhlav už po cestě.
Celkově shrnuto: odpoledne je ještě krátký na takové vejlety, ale příští tejden už to bude určitě lepší. Parádní bikování po hřebenech dvou kopců. Hezké výjezdy a ještě lepší sjezdy.
Počasí: Jasno, slunečno, teplota: když svítilo slunce tak 15°C, jakmile zhaslo tak teplota dole padala ke 3°C
Účast: Matin, Šéďa, Tlumič a Dejv
