Břežanský kostitřas 2014, poprvé a naposledy?
Takto romanticky nazvala parta Rakovnických nadčenců, kteří si říkají Barový povaleči jejich závůdek na horských kolech v malebné obci Břežany. Závod je dlouhý jen 28km a má i kratší variantu 17km. Letos se jel již 13 ročník. Co si pod tím mám představit nevím? Ale nejsou kilometry jako kilometry a slovo kostitřas ve mě vyvolává pocit, že z nás trasér bude chtít vytřást duši na cestách necestách plných kořenů a kamenů.
V týdnu mě vypověděla službu vidlice, začala ucházet a neudrží tlak. Páteční večer tak trávím kompletní rozborkou a zborkou vidle. Ve dvě ráno je konečně kolo připraveno na kostitřas.
V sobotu kolem dvanáctý dorazím do malé vísky Břežany, nikde nevidím žádná auta s koly nebo lidi na kolech. Jedu projet obec, která má snad 100 stálých obyvatel. Hned první paní, kterou potkám, mě říká že jedu špatně a že závodníci se registrují v hospodě. No to mě taky mohlo napadnout, když ho pořádají Barový povaleči. Ale kde ta hospoda je? Nasměruje mne a povídá, hlavně aby přijelo dost lidí…
Hospoda byla na samém kraji obce a kol bylo opřeno o zeď požehnaně. Odhaduji, že teď se počet lidí v obci díky cyklistům zdvojnásobil. Takže až tak malý závůdek to nebude. Jen většina závodníků přijela z okolí po vlastní ose. Někteří dokonce na arabech a všemožných kostitřasech. Takže moje nemocná vidlice nebude až takový hendicap …
Odstartováno bylo přesně ve 14h výstřelem z brokovnice. Hned od startu vyletěla tříčlenná skupinka, kterou jsem pronásledoval. Po kilometru mě v lese vlítl do zadního kola velký klacek, musel jsem zastavit a vyndavat ho. Ztratil jsem asi 5 míst a nějakých 10s. Dřel jsem to do kopce co to šlo, a výsledkem bylo, že jsem se dostal do dvojice, která pronásledovala první trojčlennou skupinku. Celý závod jsem se tuto skupinu snažil roztrhat. V kopcích jsme zůstali dva a chvíli pokračovali spolu. Přišly brody kolem Javornice. Bylo jich snad 5 a některé i půl metru hluboké. Vše jsme v zápalu boje jeli. I bahna bylo požehnaně. Na chudáky ložiska nebylo čas myslet. Někde na 18km jsem ve stoupání ztratil i druhého z naší skupinky a nahoře na horizontu mě divák povzbuzující zvoněním na kravský zvonek vyburcuje, že jsem třetí. Jenže pak přišla osudová chyba v obci Šípy. Byly tam dvě odbočky za sebou. První vlevo na hlavní a vzápětí hned vpravo na polňačku. Jenže zrovna jelo po hlavní auto a zakrylo mě šipku, takže jsem vesele zdrhal z obce asi 50km/h po silnici. Zjistil jsem to až po kilometru na horizontu, kde odbočovala další polní cesta a šipka nikde žádná. Ach jo, je po nadějích. Vrátil jsem se zpět do Šípů a nalezl šipku, kterou mě předtím zakrylo auto. Za tu dobu mě předjeli oba kluci, kterým jsem předtím s vypětím sil ujel. Nakonec jsem tedy dojel 5 tý v čase 1:10:39. Zvítězil Jiří Doležal v čase 1:02:24.
Co říci závěrem. Krásná akce s přátelskou atmosférou dělaná nadčenými lidmi pro nadčené lidi. Je velká škoda, že z pořadatelů letos vyprchala touha tuto akci dále pořádat a údajně byl tento ročník poslední…
Vložit komentář
