Baroko maraton 2014 Plasy – aneb bez tréninku to trochu bolí
Jak již titulek napovídá, 6. září v sobotu se konal na velké louce v Plasích svátek všech běžců, kultovní Baroko maraton. Hodně jsem o tomhle závodě slyšel a většinou samá pozitiva a chválu hlavně na trať. Takže jsem neváhal a přihlásil se. Jelikož ale neběhám nijak pravidelně, naposledy někdy na jaře, tak jsem se přihlásil na poloviční trasu 21km. Limit startujících bylo 1000 závodníků a závodnic a byl naplněn již ve čtvrtek.
V sobotu jsem vyrazil do Plas s Honzou (Burákem) a jejich rodinnou skvadrou. Lucka s mladým Honzou běželi 10km a já s Burákem půlku. Zvyklej z kola jsem se řídil heslem, že je lepší bejt v předu alespoň na startu než nikde a začal jsem okupovat místo těsně u lajny.
V 10 hodin zazněl startovní povel a hlavní závod spolu s naším a masa lidí se dala do pohybu. První úvodní kolo vedlo okolo louky. Byly pro to dva důvody. Jednak aby se roztrhalo startovní pole a taky hlavně kvůli divákům, kteří dotvářeli perfektní atmosféru. Po druhém průběhu startovním obloukem se peloton ztočil do terénu a začalo se závodit. Já měl plán jasnej, udržet se Buráka zuby nehty a zkusit to nějak vydržet. Vzhledem k vzdálenosti jsem čekal trochu volnější tempo, ale všichni běželi jak kdyby byl za 10 km cíl, tak jsem běžel taky. První občerstvovačka. Dávám ionťák, vodu a stíhám Honzu, aby mě moc neutekl. Na asfaltovém úseku ho doháním a držím se ho. Pak přišly na řadu seběhy. Z kopců jsem neměl šanci a jenom jsem viděl jak se vzdálenost mezi námi prodlužuje. Trasa je parádní, pěkný singlíky občas nějakej asfaltovej přeběh, ale většinou terén a tudíž měkko pod nohama. To mám rád. Na druhé občerstvovačce byl už Honza asi 500 metrů přede mnou a mě se začínala nabourávat psychika. 
Nesmím teda zapomenout na Benža, kterej mě nadjížděl na kole, fotil a hlavně psychicky podporoval za což mu patří velký dík. Tady už jsem ale začínal pomalu ztrácet svoji rychlost a pomalu mě sem tam začal někdo předbíhat. Před 3.občerstvovačkou už jsem měl vážně krizi. To jsem ještě netušil jakej kopec mě za ní čeká. Hlava byla čím dál tím víc nahlodaná jak mě předbíhali závodníci značně staršího data narození a já začal vnitřně supět, ale tělu se nějak nechtělo nebo co. Tady jsem pár úseků šel a propadal se hlouběji a hlouběji startovním polem. Už jsem byl vnitřně nějak rozhodlej, že to prostě do cíle nějak došoupu. Následoval seběh do Žebnice, kde byla 4. občerstvovačka, kterou jsem hned využil a napojil se. Tady mě doběhla druhá holka a to mě nakoplo. Tělo začalo zase trochu spolupracovat a z mého trochu neidentifikovatelného stylu se začal opět stávat běh. Na kopci čekal Benžo a řve na mě:“tady už to je jenom z kopce singlama už to máš tak 4 km“. Jak já si přál skopnout ho z toho kola a chvíli se svézt z kopce. Neuděla jsem to 
. Protáhl jsem krok a držel se skupinky přede mnou. Pátou občerstvovačku jsem ani nevyužil, protože děvčata od ní hlásila 2 km do cíle. Tady jsem předběhnul tu druhou holku a držel tempo. Hlava už chtěla domů do cíle a tělo jí kupodivu následovalo. Když ale trasa před obloukem uhýbala vpravo a hnala mě ještě okolo celé louky, bylo to jako když vyhodím kotvu. Nohy byly jak z olova. Dívčina mě předběhla a začínala mě mizet z obzoru. Připadal jsem si jak když tlačím auto se zataženou ručkou. Prostě hrůza. Silou vůle jsem se dopajdal pod starovní oblouk a v čase 1:50:10 jsem závod dokončil na 66. místě celkově a 31.místě v kategorii. Závod vyhrál Karel Pilař v čase: 1:26:10, Hlavní závod tedy maraton vyhrál Radek Bruner v čase: 2:52:12. Celkové výsledky jsou zde.
Co říci závěrem: Trasa závodu je krásná a vede nádhernou přírodou, ale na to, aby si to člověk pořádně užil je třeba trochu nátrénovat. Atmosféra byla parádní, jen tak dál a za rok se zas uvidíme. Zvláštní poděkování patří Benžovi za fotky.
You must 
Jedna odpověď to “Baroko maraton 2014 Plasy – aneb bez tréninku to trochu bolí”
Vložit komentář
Pěkné počtení Šéďo, příště už určitě střihneš maraton