Radyně bike team

Úvodní podnik letošního série českého poháru v maratonu horských kol zavítal v sobotu 4.5.2013 na hrad Helfštýn u Lipníku nad Bečvou. Stejně jako loni, jsem se v pátek odpoledne vypravil na druhou stranu republiky vlakem. Po 5h a 400km jsem vystoupil z vlaku a pokračoval na kole pro číslo na hrad. Všude bylo mokro po předchozích deštích a tak mě bylo hned jasné, že zítra se prášit rozhodně nebude. V Týně nad Bečvou jsem měl zajištěn nocleh spolu s klukama z Beespee. Nachystali jsme kola a vydali se něco pojíst do podhradní restaurace.

Druhý den ráno jsme se probudili do zamračeného dne, nicméně alespoň nepršelo. Teploměr ukazoval mizerných 11°C a tak bylo otázkou jak moc se obléci, když odpoledne má svítit slunce a teplota vyšplhat asi k 17°C. Nakonec jsem zvolil variantu, raději zima ráno, než se přehřávat odpoledne.

Start hlavního závodu s trasou dlohou 91km byl z náměstí v Lipníku nad Bečvou v 9:00. Asi v půl osmý jsme tam vyrazili na kolech z Týna. Po příjezdu byl na náměstí již obvyklý předstartovní mumraj a pomalu se začínali rovnat závodníci do startovního koridoru. Stál jsem někde v 1/3 první vlny. Obrovský dav bikerů a bikerek se snažil překřičet amplion s hudbou, do které čas od času vstoupil komentátor s tradičními otázkami typu:  „Jsou tu nějací diváci?“ apod, aby ještě více vyhecoval nekonečný dav závodníků. V 9 hodin pak společně s diváky odpočítal posledních deset sekund a odstartoval závod.

Ze začátku se jelo po asfaltu v obrovském balíku, který dosahoval rychlosti až 50km/h. Snad na stejném místě jako loni do sebe vrazili dva závodníci přede mnou a došlo k hromadné kolizi. Naštěstí jsem to stihl ubrzdit a stejně tak závodníci za mnou, nicméně kolize rozdělilabalík na 2 poloviny. Za Hlinskem se vjelo do lesa a začalo očekávané bláto a lesní singlíky. O zpestření se postarala asi na 10km zamčená závora do lesa. Někteří se snažili závoru objet přes hrbolek, za kterým byla velká louže. Jiní včetně mě ji raději podlezli. Těžko říci co bylo, rychlejší. Po 15 km jsme stoupali k hradu Helfštýn. Zde byla jako každoročně vypsána vrcholová prémie v podobě sady piv pro toho, komu se podaří vyjet prudký kamenitý výjezd v sedle. Na mokrém šutru mě podjelo zadní kolo, takže s pivama jsem se ze závodu nemusel táhnout. Hradem jsme projeli přes vstupní bránu, nájezdovou plošinou jsme se dostali na druhé hradní nádvoří a malou brankou jsme hrad opustili.

Pod hrad se klesalo podél hradních hradeb serpentýnovou pěšinkou. Jen co jsme přejeli asfaltku pokračovala trasa hned  do lesa. Údolí mezi třemi vrcholy bylo značně podmáčené a lesní cesty zde byly plné blátivé kaše. Bylo obtížné si zde najít trochu tvrdšího podkladu, aby se člověk posouval šlapáním dopředu a nemíchal jen to bláto pod sebou točením zadního kola naprázdno. Chvilku jsme si mohli oddechnout na lesní cestě, která nás dovedla k další atrakci trasy. Ta by se dala označit za velbloudí hrby. Prudké krátké kopečky nahoru a dolů s louží nebo potokem mezi nimi vyžadovaly velmi dynamickou jízdu. Ta však nebyla díky extrénímu bahnu pořádně možná a tak většina závodníků kromě snad elity na čele tuto pasáž raději proběhla. Pokračovalo se stoupáním po kamené a vodou vymleté lesní cestě. Na kopci jsme mihnuli první občerstvovačku Nad Hubertem a já si uvědomil, že už nás čeká „jen“ 3,5 x tolik utrpení. Trasa je zde krásná, členitá a dost náročná. Singl střídá singl, spustu sjezdů, nechybí brody podmáčené údolí potoků, lávky, přejezdy skalek apod. Po dalších 20km nás les konečně vyplivne na zpevněnou cestu k řece Bečva. Konečně se člověk může občerstvit vrazím si do pusy gel. Než jej stihnu rozdělat je zde lávka přes řeku v Rybářích. Soupeř přede mnou na ni neodbočil, křiknu na něj a ještě zabalený pytlík gelu letí z pusy na zem a je nenávratně v háji.

Naštěstí je za řekou v Rybářích občerstvovačka v Autoservisu Pony Auto. Chytnul jsem banán a na výjezdu ještě bidon s pitím, které bezezbytku leju na zabahněné a službu odmítající převodníky a vzhůru dál do boje. Příjemná rozbitá asfaltka na Drahouše dává možnost pozřít potravu z občerstvovací stanice. Ne na dlouho, před Drahoušema se uhnulo opět na polní cestu. Ta nás dovedla na provizorní lávku přes potok Žabník sestavenou z lešenářských trubek pod mostem silnice 35 . Za nedlouho jsme dojeli k další atrakci trasy a tím je první ze Slavíčských tunelů. Ten je znám pro svoji záludnost. Protéká jím potok Žabník a asi metr nad vodou je po kraji uzká kamenná pěšinka, která je u vstupního portálu ještě užší než vevnitř. Vždy se najde pár odvážlivců co tuto pěšinku zvládnou v sedle, ale někteří z nich skončí jako žába v potoce. Volím raději jistější proběhnutí tunelem a ještě se stihnu škodolibě zeptat pořadatelů kolik borců se letos už koupalo. Údajně zatím dva.

Po chvíli se přijede k druhému Slavíčskému tunelu. Tím je starý opuštěný železniční tunel z roku 1847. Černá díra dlouhá 259m nasvícená loučemi a ozvučená vojenskou sirénou je nezapomenutelným zážitkem pro všechny bikery, kteří se sem dokodrcají.

Tunel jako by odděloval dvě části trasy. Až sem to bylo hodně náročné, plné úzkých pěšinek a bahna. Odtud už je trasa vedena více po cestách. Zdání že to bude jednodušší však klame. Hned ze Slavíče se vjede na nekonečnou polní cestu, směřující k mostu přes D1. Ta byla značně podmáčená a v kombinaci s blátem a stoupáním to prostě nejelo. Most byl dlouhou dobu v dohledu a ne a ne se k němu přiblížit. Tato část trasy je první ze dvou prověrek bikerova odhodlání. Ta druhá přijde na 62km ve vojenském újezdu Libavá, kdy se od hájovny Peklo stoupá z údolí Jezernice až na 600 m.n.m ve Slavkově, kde je také poslední občerstvovací stanice. Zde chci chytnout další bidon, ale borec co jej podává se s ním přede mnou rozbíhá a utíká s ním pryč po trase. Nabírá větší rychlost, než je má aktuální rychlost do kopce a tak mě motivuje posledních pár výškových metrů šlápnout pořádně do pedálů. Následuje dlouhý sjezd po vojenském lese a nad Loučkou se vyjede na asfaltku směřující k Lipníku.

Spontálně zde sformujeme tříčlennou skupinku, ve které jede soupeř z Tepelných čerpadel a druhá žena. Zhruba 100m před námi je obrovská skupina závodníků. Snažíme se střídat a dotáhnout tuto skupinu, což se nám do Lipníku podařilo a singly podél Bečvy už jedeme spolu s touto skupinou. Jede se hodně ostře, cíl už je za rohem. Nicméně nás čeká ještě poslední výjezd na hrad Helfštýn s převýšením 130m. Ten dokonale prověří, kolik sil komu zbylo. Snažím se ve stoupání předjet ještě co nejvíce soupeřů a konečně je tu hradní brána a za ní vysněný cíl závodu.

Cílem jsem projel v čase 4:51:30 na 79 místě absolutně a 28 v kategorii. Na 91km dlouhý závod bylo přihlášeno 534 bikerů a bikerek, odstartovalo 489 závodníků z nichž do cíle dojelo 432. Zvítězil Pavel Boudný v čase 3:51:59. Zde jsou k vidění kompletní výsledky Author Šela Maratonu 2013.

České televize odvysílala pěkný záznam ze závodu Author Šela Maraton 2013 na ČT Sport.  Další odkazy na reportáže, fotogalerie a videa ze závodu je možné najít na stránkách závodu zde.