Mount Hemilton
Včera jsem se jednoho cyklisty na hoře mount Diablo, zeptal jaký podobný kopec je nedaleko Fremontu. Doporučil mě mount Hemilton, že je to nejvyšší kopec v okolí, a se svými téměr 1300 m.n.m budí respekt u ne jednoho místního bikera. Stoupá se na něj totiž opravdu od nuly přímo od moře v San Jose. Nedalo mě to, abych se v sobotu večer nepodíval na mapu kudy by se tam dalo dojet a jak je to vlastně daleko. Vycházelo to opět na 150km a po sobotních 164km jsem si nebyl jistý jestli tam vůbec dojedu. Nicméně v neděli ráno jsem si řekl, že je tu tak krásně, že je škoda se o to alespoň nepokusit a kdyžtak se mohu vrátit. Pod kopec jsem musel jet asi 30km městem, ale mají tady všude speciální pruhy pro cyklisty do kterých auta nesmí a tak se tu i po městě jezdí hodně dobře. Cesta do hor nezačala vůbec dobře. Nejprve mou vytipovaná cesta byla opět přehražena bránou a nápisem private property. Musel jsem tedy pokracovat po trase, kterou jsem si naplánoval jako zpáteční. Do San Jose je to z Fremontu pořád jedno velké město.
Po 47km městem jsem konečně dorazil na cestu Mt. Hemilton Road. Začal jsem stoupat nad město San Jose a hned po pár výškových metrech na mě křičí protijedoucí cyklista že „road is closed!“.Pomyslím si, že cyklista snad projede a jedu dál. Po chvíli na cestě hoří světlice a za zatáčkou je policejní zátaras. Serif mě staví a povídá „Road is closed, you can back with this road“. Slušně mu poděkuju, ikdyž si myslím své a raději bych ten jejich zátaras projel. Stala se zde nějaká vážná nehoda motorkáře a tak po dobu co to budou vyšetřovat mě dál nepustí. Chvíli koukám do mapy v Garminu kudy by se to dalo objet, ale mnoho cest do hor je slepých a tak není bez mapy vůbec jednoduché vymyslet objížďku. Po chvíli dorazí zadýchaný starší místní cyklista a policista jej také posílá pryč. Prý jede domů, ale šerif je striktní.
Povídám mu, že bych rád na mount Hemilton a zda nezná nějakou objížďku. Prý ano, ale je to hodně daleko. Jen mě řekl pojeď se mnou, já Tě ukážu kudy. Jeli jsme někam na starou cestu do vedlejšího canyonu. Byla tam prý už 20 let nepoužívaná asfaltka, občas polovina chyběla jak byla stržena cesta vodou, ale na kole se to projet dalo. Pan Lorenz, byl strmým kopcem velmi zadýchaný, ale přesto mě vyprovodil až na správnou cestu. Prý jezdí jen v neděli když je hezky tak na hodinku. Objížďka mohla mít tak 5km, abych se napojil na zavřenou cestu asi 200m nad uzávěru. A začalo to pravé stoupání. Sice stále po cestě, ale serpentýna za serpentýnou. S úžasnými výhledy. Oproti včerejšku tady nejezdilo ani moc cyklistů nahoru, zato všichni jeli dolů. Kromě cyklistů jezdili ještě motorkáři, cabriolety a dokonce jsem proti sobě potkal partičku kluků a holek, kteří si to na tomto 40km dlouhém kopci svištěli dolů na prknech.
Stoupání nahoru bylo nekonečné. Po několika hodinách jízdy stále do kopce jsem konečně zahlédl na horizontu Lickovu observatoř. Jenže to, že jsem ji viděl nic neznamenalo. Pokračoval jsem další nejméně hodinu do kopce, než jsem se k bílé kopuli konečně přiblížil. A pak to bylo ještě další půl hodinu než jsem k té obrovské stavbě dojel. Ale celou cestu nebyla nouze o nádherné výhledy na okolní hory tak ani to několikahodinové stoupání nevadilo. Celá 31km dlouhá cesta Mount Hamilton road byla vystavěna v roce 1875 pro dopravu materiálu koňskými povozy na stavbu Observatoře spřeženími. Silnice je také známa pro svých 365 zatáček. Prý jedna na každý den v roce. Nevím počet jsem neověřoval ale bylo jich fakt strašně. Nahoře bylo spoustu motorkářů, ale cyklisti by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Asi ten kopec vážně budí respekt. Udajně se zde jela také jedna tour v silniční cyklistice, právě ze San Jose.
3 Odpovědi to “Mount Hemilton”
Vložit komentář
No, tak klobouk dolů, ses o víkendu pěkně projel. Kolo drží?
Jojo projel sem to pořádně
. Na kole se totálně povolil výplet na zadním kole, ale dotáhnul jsem to a je to zase OK a funguje to. Je to 20 let staré kolo osazené snad prvním XTRkem co kdy bylo. A svete div se, furt to funguje… Už jsem na tom ujel asi 600 km. Ještě, že to ten Adrian co mě kolo půjčil neví 
.
Koukám, čtu a nestačím se divit, Martine. Zdravím Benžo