Plešivecká držka 2012
Jedenáctý ročník závodu Plešivecká držka se jel v neděli 22.4 na kopci Plešivec u Hostomic. Byť znaven ze sobotní 153 km projížďky spojené navíc ještě s 10km časovkou vypravil jsem se i v neděli závodit. Brdská krajina a vyhlídka z Plešivce patří k mým srdečním záležitostem a tak se sem rád vracím a byl jsem zvědav jaký závod na dvě kola po tomto kopci je. Trasa je dlouhá 36km, jedou se dvě 18km kola a převýšení je úctihodných 1250m. V roce 2001 si zde Jirka Koutský (stavitel trati) šíleně rozbil hubu (doslova obličej) a tak získal tento závod svůj název.
Zázemí závodu bylo v hospodě U Prejzků ve Lhotce u Hostomic, kam jsem se dopravil na 11 hodinu autem. Kluci se museli dnes věnovat rodinám a tak jsem jel sám. Hned po příjezdu zavládla super rodinná atmosféra. Ikdyž jsem se s nikým zdejším neznal, okamžitě jsme se všichni zdravili ahoj a čau, jako by jsme byli dlouholetí známí. Zatím tu moc závodníků není a tak mě pořadatel dává na výběr jaké startovní číslo chci. Se slovy, že je to fuk si vytáhnu „22″, připevním ji na bike a jdu si jen tak jezdit po okolí a zjistit jestli mě to po včerejšku vůbec pojede. Start závodu je plánovaný až na 13:00 a tak času mám víc než dost. Alespoň se mě za tu dobu snad konečně zatáhne již od včerejška stále unikající zadní bezdušák.
Ve 13:00 stojím na startu po boku předpokládaného adepta na vítěze ze Soda Fresh teamu a dalšího z Bike Ranch teamu či Nisan Dolák spolu s brdských pivními medvědy a dalšími xx závodníky. Přesně v jednu pořadatel na startu odpálil petardu a ohlušující rána vyhnala jezdce vpřed jak dostihové koně co se leknou. Já se lekl nějak opačně a tak jsem na startu jako vždy zaspal. Asi 10 závodníků přede mnou se žene maximální rychlostí pod kopec Plešivce. Já je po včerejšku poněkud letargicky následuju, ale jakmile se trasa začně zvedat, začínám cítit, že to pojede i dneska. Beru jednoho za druhým až dojedu druhého závodníka z Bike Ranch teamu. První jede Sodafreshák. Na tempo těchto tvou dnes vážně nemám a tak zvolňuji a hlídám si třetí pozici. Zdá se že za mnou do kopce nikdo nejede ale přesto šlapu tak nějak co to jde. Na řadu přichází parádní dlouhé stojky mýtinou, kde člověk jede na kašpárka a i to je těžkej převod. Když dofuním na kopec zdraví mě malej klučina a povídá: „přidej…“ Tak na jeho radu přidávám a ženu se na vyhlídku na Plešivec. Trasa vedla po šutrech starého valu. To už vážně nedám a tak běžím nahoru po svejch a kolo střídavě poponáším a tlačím. Nahoře jsem totálně na šrot. Sápu se po cukru v kapse, a sakra nejde to rozbalit. Krátké zdržení s plastovým obalem tyčky a bere mě čtvrtej a strácím fleka. Tak mě bleskne hlavou, že jsem se na to měl raději vykašlat, strkám tyčku zabalenou zpět do kapsy a stíhám náročným sjezdem ke Smaragdovému jezírku třetího. Jenže sjezd je plný šutrů kořenů, kamenů, bahna a vymletej od vody takže technika jak sviň. Raději zpomal si říkám, než se něco urve nebo lehneš. A najednou před sebou vidím borce z Bike Ranch teamu jak tlačí bike bez šaltru – takže končí a mám zpět třetího fleka. Ne na dlouho při zpomalení ve sjezdu mě bere závodník z Viking teamu. Najíždíme do druhého kola a začíná se znovu stoupat na Plešivec. Pořádně za to beru až Vikingáře odpářu a snažím se najet do kopce co největší náskok, aby mě ve sjezdu nedostal. Opět výšlap po mýtině a klučina co vybízí abych zrychlil. Dávám zas na jeho radu a jdu ze sedla a rvu to co to dá. Přichází zase kamenitej val. Aha ono to jde zprava objet kus lesem. Že já trouba to při prvním kole nahoru běžel – asi jsem tím trochu ztratil. Ani na podruhé to ale až nahoru nedám a tak zase kus po šutrech běžím. Vydatně skandují turisti i fanoušci závodu a potvrzují mojí třetí pozici. Moc bych si přál třetího fleka udržet, ale nevím jak moc daleko za mnou čtvrtý je. Ženu to dolů co to jde, kamení i klacky lítaj na všechny strany, občas nějakej klacík přerazím drátama. Víc už raději nepojedu dyť je to fakt vo držku. No a 100m před cílem mě předletí čtvrtej a sou z toho brambory. Dojíždím tedy na čtcrtém místě v čase: x:xx:xx. První do cíle dorazil …. ze Soda Fresh teamu v čase x:xx:xx. Škoda, že se nejelo ještě alespoň kousek do kopce. Ikdyž se říká, že závody se ve sjezdech nevyhrávají, o tom závodu to říci nemohu.
Celkově shrnuto: Krásný bikový závod s ještě lepší „after race“ atmosférou. Krátkou trať mnohonásobně vynahradí velice obtížný a kopcovitý terén s brutálními výjezdy a ještě brutálnějšími sjezdy. Díky pořadatelům za organizaci a uspořádání tohoto velice pěkného závodu. Obzvláště velký dík si zaslouží stavitel tratě a značkař Jirka Koutský. S čitelností značek na trati jsem neměl ani ve velké rychlosti větší problémy a přestože jsem to jel prvně tak jsem nezabloudil 
. Jediné místo kde jsem si nebyl v 1 kole 100% jist bylo na výjezdu sjezdu od červené TZ dolů k asfaltce pod Plešivcem. Tady podle mě chyběla šipka a na rovince byla další pak dost daleko.
Vložit komentář
