Radyně bike team

Po roce jsem opět vyrazil na jih na netradiční závod pořádaný bikery z Poběžovic. Letošní zima příliš mnoho sněhu nepřinesla, tak se dalo čekat, že letošní Ledový kafe bude tak trochu bez kofeinu. Měkké hnědé bahno sem tam přikryté sněhovou pokrývkou bylo přece jenom oproti minulým ročníkům, kdy se kolo tlačilo sněhem polovinu trasy, trochu jiným šálkem. Přesto se na startovní čáru neváhalo postavit 43 bikerů. Na závod jsem vyrazil s novým rámem se zvědavostí, jak obstojí v závodním režimu. Zaváděcí čtyřkolka připravená, 3..2..1.. START! Pedály se zacvakly a začalo se dupat. Za čtyřkolkou vyrazil první “motorka“ Tomáš Kozák a postupně se startovní pole přesunulo asfaltkou na louku a do stoupání do pole. Tady mi čelo závodu zmizelo z dostřelu. Snažil jsem se jet svoje tempo a nepřepálit začátek. K tomu předjíždět vláček závodníků mimo vyjeté koleje spíš vedlo k zaboření kol do bahna a zpomalení. Na dalším šotolinovém úseku jsem zařadil vyšší stupeň a dral se vpřed. S rostoucím počtem ujetých kilometrů a nastoupaných metrů přibývalo v lese zledovatělých úseků. Maximálně jsem se soustředil na šlapání, abych šlapal „na kulato“ s každým prokluzem se ztratila zbytečně energie a hlavně kolo začalo plavat a ztrácelo směr jízdy. V těch největších stoupáních už však nezbylo nic než seskočit a běžet po svých. Ve stoupání s prosvítajícím asfaltem jsem předjel několika člennou skupinu a pokračoval sám. Za polovinou tratě začalo klesání. Na zledovatělé cestě protnuté úseky s hlubším sněhem nezbylo nic než se pomodlit a poslat to tam. Za normálních okolností by tu normální člověk kolo vedl a to ještě někde po mechu mimo zledovatělou cestu. S pekelným soustředěním a přibrzďováním ve stylu ABS jsem absolvoval sjezd, avšak v dalším stoupání mi při tlačení dojel borec s lepší adhezí gum. Další úsek sjezdu jsme zvládni spolu, při vjezdu do vesnice ho na bahně pomalu začalo předjíždět zadní kolo a poroučel se k zemi. O kousek dál paradoxně na suchém asfaltu za prudkou vracečkou se ptám dalšího borce, co se sbíral ze země, jestli je v pohodě a pokračoval jsem do závěrečného táhlého kopce. Přitom jsem se přibližoval k jezdci Velosportu, ale když už jsem od něj byl na dvacet metrů, nezbylo mi nic jiného, než opět běžet jako cyklokrosař a borec mi zmizel za horizontem. 31km dlouhou trať zdolal jako první Tomáš Kozák v čase 1:15:20 s odstupem 17 minut dojela tříčlenná skupina Bešta, Hlaváč, Krejčík a já, se ztrátou půl minuty na pátého Baiera dojel na 6. místě absolutně a 4. v kategorii. Čtvrtý ročník se pořadatelům opět vydařil, perfektně značená trať a pohodové zázemí v penzionu Pohoda.

Kompletní výsledky a fotogalerie k nalezení zde:  Ledový kafe 2014 a  Ledový kafe 2014 už zná vítěze – FOTOGALERIE

Jedna odpověď to “4. ročník Ledovýho kafe”