Radyně bike team

 

 

 

 

Trasa: 128km, převýšení: 2583m         Na dnešní výlet padla volba   poměrně rychle. Jelikož okolí máme už proježděné, chtěli jsme to prozkoumat někde jinde a vzhledem k tomu, že dny se krátí doslova mílovými kroky, museli jsme se tam dostat rychle, aby jsme neztráceli čas. Volba padla na Rozvadov, protože po dálnici jsme tam za chvilku. Budíček v 6:00, nalodění do Tlumičova korábu a v 8:00 jsme byli připraveni v Rozvadově na startu. Všude mlha a kosa jako blázen. Předpověď hlásila inverzi a slunečné počasí. Vyrazili jsme po bývalých vojenských hláskách, směr Dyleň.  První cíl v pořadí byl vrchol Havranu a jeho rozpadající hláska, která za dob totality v dobách své největší slávy dělala imperialistickému nepříteli z Německa nejednu vrásku na čele. Cesta vedla poměrně po slušném povrchu, starý asfalt,štěrk i když byly místa kde se jinak než tlačením pohybovat nedalo. Poslední metry k vrcholu vedly po staré vojenské panelce. Dorazili jsme ke staré signální stěně a z mlhy se nám vynořil obrys Havranu. Ve mě s Tlumičem moc jistoty nevzbuzoval, ale Martin zavelel, že když už jsme tady, tak se musíme kouknout na vrchol. No byl to adrenalin, ale po výstupu několika poschodími jsme stanuli na vrcholu. Bohužel přes všudy přítomnou mlhu jsme si nemohli vychutnat okolní výhledy, které jsou jistě nádherné. Rychle zpátky dolů na pevnou zem a pokračovat v trase. Další cíl byla rozhledna Studenský vrch, která leží v těsné blízkosti hranic, ale na Německé straně. Rozhlednička je hezká, ale kvůli mlze jsme nešli ani dovnitř a pokračovali dál. Po krátkém sjezdu jsme se vrátili na Českou stranu a rázem zkončila krásná asfaltka a my jsme se ocitli uprostřed stáda krav. Po zpozorování dvou býků, kteří si nás divně prohlíželi jsme raději slezli z kola a tento úsek vedli v naději, že nám neskončí jejich rohy v sedací části našich těl. Už jsme u ohradníku a pokračujeme po červené turistické na vrchol kopce Na Výšině. Po výšvihu na kopec následuje sjezd a na jeho konci uhýbáme na silnici vedoucí do Němec k vesničce Mähring od které začínáme stoupat na vrchol Pfaffenbühl, kde leží kostel Sv.Anny s rozhlednou. Je 12 hodin a my bereme za vděk prostory kostela, které nás chrání alespoň před všudypřítomnou mlhou a dáváme svačinu. Vracíme se zpátky do vesničky Mähring a nabíráme směr k vrcholu Tišina, kde se při výšlapu alespoň trochu zahřejeme. Slunce má občas snahu a dává nám naději lepšího počasí, ale vykoukne vždy jen na chvilku a poté jsme zahaleni zpátky do mlhy. Říkáme si, že na Dyleni, která má 940 m.n.m. by jsme mohli zažít slunce a krásné výhledy a to nás žene vpřed. Po sjezdu z Tišiny jsme klesli na nějakých 680 m.n.m. a čekalo nás 300m převýšení na Dyleň, které  nás v závěru vzhledem k povrchu trochu potrápilo, ale na zoufalce jsme i přes značně kamenitý závěr vyjeli až na vrchol. No a naše naděje na zvrat počasí byly pryč. Všude mlha, jeli jsme okolo signální stěny která obklopuje celý vrchol, občas jsme zahlédli nějaký vysílač, ale vrchol Dyleňě jsme neviděli. Až na konci, když jsme vyjeli na asfaltku, která vede k vysílači se nám na chvilku objevil. Pár fotek a frčíme dál. Tentokrát už nabíráme zpáteční směr a míříme na rozhlednu Panský vrch. Cesta k rozhledně docela odvalovala, ale občas foukal nepříjemný vítr. Míjíme židovský hřbitov u vesničky Drmoul, ještě pár výškových metrů a už se nám zjevuje monumentální 55 metrová ocelová rozhledna s vyhlídkovou plošinou ve 40 metrech. Já s Martinem vyrážíme nahoru, Tomáš si zatím dává sváču dole a hlídá kola. Asi tak v polovině výstupu, už se mě točí hlava a výstup se zdá být nekonečný. Ještě párkrát zatočit a už jsme nahoře. Mlha se trochu protrhala a my se kocháme částečnými výhledy. Za pěkného počasí musí být rozhled parádní. Pár vrcholových fotek, rychle dolů a pádíme dál. Projíždíme Plánskou Hutí, Broumovem,Oborou až do vesničky Lesná. Tudy po modré turistické, kde náš postup zpomalili lesní dělníci, nebo spíš jejich mechanizace, která v lese zanechala hluboké koleje plné bahna a my jsme museli zase chvíli tlačit. Odtud ještě pár kopců a už jsme u Bývalé Nové Huti, kde jsme se napojili zpátky na zpáteční trasu. Tudy už jsme jeli a do Rozvadova zbývá cca 6 km. K autu dorážíme lehce před 18. hodinou a plán plníme na 100%.

Celkově shrnuto, pěkná projížďka  nádhernou kopcovitou přírodou Českého lesa, kde člověk dlouhé kilometry nepotká civilizaci a i díky tomu je příroda v těchto končinách tak zachovalá. Škoda jen, že nám nepřálo tolik počasí a my jsme si nemohli vychutnat naplno ty překrásné výhledy, které určitě stojí za to.

Počasí:  Mlha, teplota ráno 0°C, okolo poledne 2°C k večeru trochu foukalo. Nutná výbava:zimní lyžařské rukavice a návleky na tretry, jinak bylo docela fajn

Účast: Já, Tlumič,Martin

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jedna odpověď to “Z Rozvadova na Dyleň, aneb po stopách železné opony 23.10.2011”