Radyně bike team

 

 

 

 

Trasa: 117 km,   převýšení 2398 m             Během týdne jsme brouzdali internetem a začali spřádat plány na víkend. Zaujal nás článek o městě duchů a bývalé vesničce Rolava v Krušných horách. Více odkaz zde. Kouknout na mapu, vymyslet linii a plán byl jasný. Výchozí místo jsme si určili Karlovy Vary a když už budeme v Krušných horách, tak se podíváme i na nejvyšší kopec této oblasti, Klínovec.

No a je tady neděle, budíček v 5,15 hod , nabrat kluky a v 8,00 stojíme na startovní čáře v Karlových Varech a vyrážíme vstříc novým dobrodružstvím. Co nás čeká? Z cca 400 m.n.m. se budeme muset vyškrábat do 1244m a pak bude následovat obrátka zpátky do KV.

Z KV vyrážíme pěknou cestičkou podél řeky do Nové Role, dále podél říčky Rolavy a od železniční zastávky míříme po žluté TZ na první kopeček na trase. Bohužel ani zde nemáme klid od lesních pracovníků a cesta spustošená lesními monstry se mění spíše v tankodrom a my začínáme opět provozovat turistiku a tlačit. Po zdolání vrcholu už je cesta dobrá a my sjíždíme po zelené TZ do Nejdku, odkud  začínáme lineárně stoupat stále po zelené TZ na první rozhlednu dnešní trasy Tisovský  vrch. Začínáme rychle nabírat výšku a taky se začínáme nořit do mlhy. Těsne pod vrcholem opouštíme zelenou a k výstupu používáme pohodlnější cyklostezku vedoucí  obloukem k rozhledně. Rozhledna je pěkná, kamenná, 24m vysoká věž, ale výhledy nebyly žádné. Z vrcholu bylo znát, že modrá obloha a slunce se začínalo drát skrz a slibovalo pěkný den. Odtud následoval akční sjezd po žluté TZ, který se pro mě stal osudným . Asi 20 metrů před výjezdem na silnici se mi zapíchlo přední kolo mezi kameny a následoval ukázkový kotoul, který měl za následek naražené koleno a trochu odřenou ruku. No, otřepal jsem se prohlídnul stroj a pokračovalo se v jízdě, tentokrát sjezdem do Nových Hamrů. Následovalo pozvolné stoupání podél říčky Rolavy, nejprve na sejpy u Přebuzu, a po té k bývalé vesničce Rolava a její tajemné továrně na těžbu cínu.  Když sem člověk dorazí, dýchne na něj tajemno a téměř hororová atmosféra. Betonové skelety, které začíná požírat příroda, ale vzhledem k trvanlivosti betonu tento boj stále prohrává. Torza budov a sýpek porostlé mechem a lišejníkem, na zemi šustí listí, stromy prorůstající skrz budovy a přítmí. Při procházení touto továrnou duchů člověka trochu mrazí, když si představuje jak to tady asi muselo tenkrát vypadat. O tom jak dřív továrna vypadla se dozvíte zde. Po této tajemné vložce a s ní návratem trochu do historie, pokračujeme po Krušnohorské magistrále k další zaniklé vesničce Jelení, kde nyní stojí jen hospoda. Tady už je modrá obloha a začíná svítit slunce. Při výjezdu na hřebeny se kocháme inverzí a  užíváme si sluníčka. Následuje sjezd do Horní Blatné, odkud začínáme stoupat nepříjemným kopcem až na rozhlednu Blatenský vrch. Tady už se počasí zase trochu zhoršilo, mraky vystoupily zase o něco výš a výhledy opět  nejsou. Z Blatenského vrchu pokračujeme sjezdem po žluté TZ a na křižovatce uhýbáme vpravo na Bludnou a Hřebečnou, kde měl Martin defekt. V Hřebečné míříme po červené TZ na Božídarský Špičák, kde zažíváme téměř jarní počasí. Modrá obloha, slunce začíná příjemně hřát, v dálce už vykukuje Klínovec a my si konečně užíváme toto skvělé počasí.  Po sjezdu do Božího Daru nám naši optimistickou náladu naruší davy turistů, kteří obléhají příjezdovou cestu a přilehlé rašeliniště , člověk si připadá jako někde na kolonádě. Při výjezdu nad Božák na Neklidu už počasí graduje a z jarního se změnilo na téměř letní. Teplota tak 17°C, slunce hřeje, výhledy kolem dokola jsou parádní a pod námi v údolí je vidět jen válející se mlha. Jen občas studený vítr nám připomene, že už je listopad. Ještě trocha stoupání po červené TZ a stojíme na Klínovci, nejvyšším vrcholu Krušných hor. Tady koncentrace lidí ještě houstne a z lázeňské kolonády se stává Václavák. To je tak když na kopec vede silnice a každej balvan tam vyjede autem  Pár fotek, poslední rozhledy do kraje a konečně se začínáme vracet. Následuje labužnický sjezd nejprve po sjezdovce a poté šikmo vrstevnicemi stále dolů a zastavíme se až v Ostrově. Paráda, takhle dlouho jsem z kopce snad ještě nejel. Vezli jsme se skoro 15 kilometrů. Prokličkujeme se městem a míříme opět do terénu, tentokrát na poslední kopeček, na kterém je zřícenina loveckého zámečku. Pokračujeme sjezdem do Boru, kde rozsvěcíme světla. Poslední průjezd lesem a už jsme zpátky ve Varech. Cyklostezkou podél řeky a v 17,45 dorážíme k autu.

Celkově shrnuto, parádní výlet se spoustou zajímavých cílů, na hřebenech panovalo jarní až letní počasí a sjezd z Klínovce byl už jen třešničkou na dortu za vydařeným dnem.

Počasí: ráno 9°C, polojasno, při průjezdu kopců mlha, na hřebenech jasno, slunečno cca 17°C, večer 6°C

Účast: Šéďa,Martin a Dejv   

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jedna odpověď to “Z Karlových Varů na Klínovec, přes továrnu duchů v Rolavě 6.11.2011”