Radyně bike team

 

 

 

Trasa: 147 km,   převýšení 2091m

Na tento víkend jsem připravil jinou trasu, po stopách zlatokopů k Novému Knínu přes Brdské hřebeny a kolem Slapské přehrady . Klukům se trasa líbila, ale ani jeden tento víkend nemohl. Odložili jsme tedy naplánovanou trasu o týden a já jsem se vydal sólo na jinou transbrdskou trasu k viklanu Malý Kosatín u Mirotic.

Vzhledem k tomu, že jsme den předtím měli ve firmě vánoční oslavu a do postele jsem ulehl až v 1:00.  Vyhrabal jsem se z domova až v 10:00. Občas vykouklo i slunce, a to slibovalo, že zas tak ošklivě jak hlásají stále v TV být nemůže. Osedlal jsem svůj zimní stroj a začal ukrajovat kilometry z vytyčeného cíle. Šipka na navigaci doma hlásila, že k viklanu je to   úctihodných 45km vzdušnou čarou. Na rozjetí jsem jel pohodovou rovinatou cestou po podmáčené louce při řece Úslavě do Nezvěstic, kolem kostela k potoku. Brod jsem tentokrát vynechal a využil raději lávku. Dále  jsem pokračoval na lávku přes řeku a po pěšince loukou na Žákavu. Do Zdemyslic jsem jel po cestě. Tady jsem najel na žlutou turistickou značku a pokračoval k další lávce přes řeku u mlýna. Odtud vede žlutá značka přes louku do lesa, kde pěšina nabízí zajímavé technické kořeněné pasáže. Trochu to klouzalo, jak bylo mokro, ale podařilo se mě projet. Zastavili mě až dřevorubci, kteří zde právě poráželi strom, který padl přes pěšinu. Když byl bezpečně na zemi, překročil jsem kmen a pokračoval k brodu přes Šťítovský potok. Teklo málo vody a tak jeho překonání bylo v pohodě. To se však už nedalo říci o prudkém kořenovém výjezdu z rokle potoka. Díky mokru mě to hned na druhém kořenu klouzlo a musel jsem nahoru pěšky. Přes Kamensko jsem projel po lesní cestě až do Štítova. Odtud jsem pokračoval polňačkou na Karlov, ale asi po 50m jsem dojel pomalu jedoucí traktor, který vezl nahoru na statek plný vlek slámy. Byl přes celou cestu a tak jsem musel jet trpělivě za ním. Větve od křoví vytrhávali slámu z balíků a ta mě vydatně  zasypávala. Nahoře konečně uhnul z cesty a já si mohl vychutnat sjezd do Spáleného Pořičí. To jsem projel po nedávno objeveném single treku vyjetém krosovými motorkami, kolem koupaliště a hřiště. Pěšinka vyústí u lávky pro pěší a cyklisty, kde  jsem potřetí překonal řeku. Z náměstí v Pořičí jsem jel po naučné stezce kolem Hvížďalky. Na začátku je poněkud úzký průjezd mezi polty, ale zjistil jsem že i širší řídítka na mém zimním stroji se sem vejdou. Jen je třeba s nima hýbat opatrně. Údolím Bradavy jsem dojel k hrázi Hvížďalky a dále stále podél říčky až k mlýnu a do Hořehled. Zde jsem najel do brdských lesů a začal stoupat na Marásek. Volil jsem trasu po zelené turistické značce, která je o trochu sjízdnější než žlutá, přesto ale dost technicky náročná. Stoupání je celkem strmé, a plné velkých volných kamenů a klacků. Kromě jedné bahnité louže kde jsem se zahrabal se mě vyjet podařilo. Po hřebenu jsem jel chvíli po žluté značce, ale záhy jsem ji opustil. Ze zkušenosti z minula, jsem věděl, že dál je pěšina neskutečně rozbahněná od těžkých lesních strojů, které zde zanechaly až půlmetrové koleje. Proto jsem se tentokrát rozhodl prozkoumat terén a najít altarnetivní objízdou trasu. Právě zde procházela  v historii hranice dvou lesních panstvích a proto jsou obě části lesa od sebe oddělené a propojuje je jen velice málo cest.  Pamatoval jsem si, že při Rožmitálské 50 jsme projeli někudy přes Chynínské Buky. Ze začátku cesta vypadá zarostle, ale naštěstí je průjezdná a není rozježděná. Pod Chynínskými buky opět řádili lesáci a zanechali zde na cestě strašnou spoušt v podobě neuklizeného klestí z pokácených smrků. Naštěstí byl tento úsek jen zhruba 100m. Dál už se cesta napojila na pohodovou šotolinovou cestu, která vyustí u posedu na žluté turistické trase. Podařilo se mě tak najít celkem rozumnou spojku mezi oběma části lesa, o poznání lépe sjízdnou než rozježďěnou žlutou. Pkračoval jesem k lovecké bouďě Červená a dál až na druhou žlutou turistickou trasu, která vede přes Hengst po hřebenu Hřebence. Tato technická hřebenovka nemá chybu a ačkoliv se dá objet po asfaltové cestě je hřích ji vynechat. Na rozcestí Kobylí hlava jsem se napojil na modrou turistickou značku, která mě dovedla až na Štadruž. Většinou odtud pokračuji po žluté značce kolem železné pany, ale vím, že je velice obtížně sjízdná za sucha natož pak za mokra. Ideální příležitost pokusit se najít další alternativní cestu. Tu jsem našel pod Hrádeckým hřebenem. Je to šotolinová cesta, která vyústí u lovecké boudy Soudná, ke které je z hřebenu labužnický prudký sjezd po kamenito kořenité cestě. Kolem hájovny Liz a přes Špalkovou horu jsem se dostal až do Bělčic, kde jsem se napojil na zelenou turistickou značku. Ta mě odvedla do polesí Závištínského potoka, který v minulosti sloužil k rýžování zlata a jsou zde dodnes patrnné sejpy (navršené kopy vyplavené zeminy). Já však dnes chtěl prozkoumat jinou záhadu tohoto lesa. Kousek za kótou 536, kde za loukou uhýbá zelená značka na Kubátovu horu je uprostřed lesa  na záhadném kameni vytesaná obří šlápota. Legenda praví, že ji zde zanechal obr. Jak to tak u podobných záhad bývá  skutečnost bude učitě jiná a jedná se spíš o lidské dílo. Faktem, je že šlápota byla zhruba 2x větší než moje bota. Po prozkoumání šlápoty jsem šlapal dál po zelené značce kolem rybníku Labuť až do Myštic. Kde jsem se napojil na modrou značku, která vede údolím Kostřáteckého potoku na kterém je mlýn Kostřata. Ten je dnes bohužel přestavěn v luxusní penzion kam se stahuje bohatá středočeská klientela. Alšovou cestou jsem pokračoval do Mirotic, kde jsem se napojil na naučnou stezku M. Alše, která mě měla již dovédst k vytouženému cíli dnešní trasy – Viklanu.  Stezka ovšem není v terénu nijak značena a tak případného návštěvníka čeká asi práce s mapou. Já měl trasu připravenou na GPS takže jsem věděl kudy. Na 78km jsem konečně vytoužený viklan zvaný Malý Kosatín potkal. Viklany bývají tradičně považovány za pradávné rituální oltáře, na na nichž se obětovalo bohům. Tvary kamenů a prohlubně na nich vznikly přirozeným odvětráváním měkčích částí horniny a působením deště a mrazu. Horní žulový kamen Kosatínského viklanu je vysoký 1,1m s půdorysem 2,6 x 2,1m a dotýká se spodního jen velmi malou plochou.  Pokusil jsem se ho tedy rozkývat, což se mě povedlo, ale pohyb je téměř nerozpoznatelný. Dal jsem si tu ještě občerstvení a pak vyrazil na dlouho zpáteční cestu. Nejprve jsem ještě pokračoval po naučné stezce kolem hradiště Hrad, ale záhy jsem jí na rozcestí „U Nováka“ opustil a pokračoval po červené TZ až do Krakovic. Odtud po silnici do Mirotic, kde jsem se napojil na modrou TZ, která mě vedla do Březnice. Projel jsem areálem Březnického zámku a dohnala mě tma. Dál jsem pokračoval přes Hlubyni a Rožmitál až do Hutí pod Třemšínem víceméně po málo frekventovaných cestách. Zde jsem vjel do temného brského lesa a pokračoval po zelené TZ na Chynínskou, odtud po žluté k chatě Na Knížecí a dále po zelené TZ až do Teslín. Přejel jsem státovku a vjel do temného vojenského lesa. Atmosféra pohybu po tmě terénem vojenských lesů je násobná tomu co člověk zažívá v běžném civilním lese. Nikde žádná turistická značka a člověk je plně odkázán na GPS nebo mapu. Stoupal jsem v azimutu kdysi velice populární kóty 718 na které měl stát „oblíbený“ americký radar.  Asi kilometr před vrcholem kopce jsem spatřil na horizontu jakousi záři. Dost jsem znejistěl a v hlavě se mě honily různé myšlenky. Třeba že nahoře již začala tajná stavba amerického radaru po tmě [:)]. Jednou z variant mohlo také být že kótu opět střeží vojenská policie. Vracet zpátky obtížně sjízdným terénem se mě ale nechtělo. Co teď? Sebral jsem v sobě poslední špetku odvahy a pokračoval dál naplánovanou trasou . Záře na horizontu byla stále znatelnější, ale dlouho nebylo poznat co to může být. Až když jsem byl od vrcholu necelých 100m rozpoznal jsem hardwester na kácení dřeva. Lesák zde prováděl nějakou servisní práci na stroji a možná byl více vyděšen pomalu se blížící  oslňující září mých dvou auror na řídítkách než já. Vojenský les jsem opustil u Trokavce a  přes Příkosice, Měšno a Kornatice jsem jel domů, kam jsem dorazil  kolem 19 hod.

Celkově shrnuto: Krásný výlet a nádherná brdská příroda. Nalezl jsem záhadnou stopu obra v kameni, kývající se žulový viklan a v závěru splnil bobříka odvahy při průjezdu po tmě kolem osvětleného monstra na kótě 718 m.n.m.

Počasí: ráno 6°C, mokro, polojasno, přes poledne vysvitlo slunce které zvedlo teplotu na cca 9°C ,  k večeru silný ledový vichr s dešťovými přeháňkami.

Účast: Martin

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jedna odpověď to “Viklan Malý Kosatín – 3.12.2011”