Radyně bike team

    Už před Vánočními svátky jsme s Martinem plánovali závody na příští rok a čím lepším zahájit sezónu než Novoročním výšlapem na vrchol Žďáru u Rokycan. Takže bylo rozhodnuto. Počasí nám moc nepřálo, bylo trochu pošmourno, bahno, sice relativně teplo cca 8 °C, ale občas mžilo. Na místo závodu jsme jeli po vlastní ose, cca 20 km terénem. Takže jsme byly sice ideálně zahřátí a rozhejbaný před závodem, ale také suveréně nejšpinavějšími bikery na startu.  Start byl naplánovaný na 11.00 a já jsem si říkal do čeho jsem se to zase nechal uvrtat. Martin už tento závod dvakrát jel takže věděl do čeho jde, já budu na startu stát poprvé.

Závod je specifický tím, že startují současně běžkyně, běžci, bikerky a bikeři. V hloučku závodníků jsou slyšet hlášky, že letos budou mít kola navrh a pro mě je to trochu nepochopitelné, že vůbec běžcům dávají nějakou šanci, až do doby než jsem se šel projet a viděl jak se začínají rozbíhat?? Byli na moji představu strašně rychlí a jejich lýtka dávaly tušit, že bez boje se jen tak nevzdají. A už je tu 11 hodina a z úst Zdeňka Rubáše padá startovní povel. Jsme s Martinem na začátku lajny a tak vyrážíme vpřed. Cesta vede z Rokycan po červené turistické značce polní cestou do mírného kopce k  úpatí lesa a odtud začíná stoupat k vrcholu Žďáru. Martin se mě po cca 300 m začíná vzdalovat se skupinkou dvou cyklistů jedoucích na cyklokrosových kolech a já začínám rozvrhávat síly. V polovině polňačky mě předjíždějí další dva soupeři a před úpatím lesa ještě dva, ale ty už si nenechám tak ujet a začínám stíhací jízdu. V lese objedeme závoru, začínáme stoupat po lesní cestě, ale v zatáčce sjíždíme z cesty a pokračujeme rovně  stále po červené TZ a terén začíná houstnout. Kořeny, mokré kameny, prostě všechno to co si člověk nepřeje. Pomalu začínám stahovat náskok spolubojovníků a přichází úsek takzvaným  „Žďárským komínem“ strmé kamenité koryto, příležitostného potoka, kde se jet prostě už nedá a člověk musí začít tlačit, nebo běžet s kolem. Tady po chvilce předcházím kolegu přede mnou a snažím se stoupat vzhůru. Po tomto úseku už se dá opět jet, zařazuji nejlehčí převody a začínám stíhat další dva bojovníky před sebou. Za sebou slyším nějaké funění a než se stačím ohlédnout už mě předbíhá první běžec. Neskutečné. Lehkost s jakou běží a vzdaluje se ode mne je přímo demotivující. No ale jsem přece tvrdá palice a ještě alespoň jednoho musím dát Těsně před velkou skalní stěnou se mi to daří a na dohled mám ještě jednoho soupeře. Následuje opět úsek kde se musí tlačit a tady nasedám o trochu dřív než soupeř přede mnou a pár desítek metrů před cílovou čárou ho předjížďím a dojíždím si pro krásné páté místo.

Martin průběh závodu viděl takto:

Z předchozích dvou ročníků, kterých jsem se zůčastnil jsem věděl, že nejdůležitější na tomto závodě je rychle odstartovat a dostat se hned na začátku před běžce, kteří se po startu rozeběhnou rychleji než se cyklisti rozjedou. V zápětí se ale situace změní a běžci přede mnou na cestě by mě mohli nechtěně bránit v rychlejší jízdě tak jako se mě to stalo loni. Plán byl tedy jasný, hned po startu vyrazit vpřed jak raketa a jet naplno co to dá až nahoru a přežít to vysoké tempo. Start se mě povedl jako snad nikdy, vyrazil jsem první a chvílemi jsem měl pocit že se dokonce mírně vzdaluji soupeřům. Hned za přejezdem trati se za mě do háku pověsil Zdeněk Rubáš na 29″ biku a za ním dva jeho svěřenci na cyklokrosových speciálech. V polovině polní cesty mám tepy na max a začínám zvažovat, jestli jsem tempo nepřepálil a aby mě nedošlo v té těžší části trati která je před námi. Trochu jsem tedy zvolnil. To okamžitě využila dvojice mladých cyklokrosařů a ujímá se vedení. Jejich únik sice nebyl nijak moc výrazný, ale potřeboval jsem ještě chvíli polevit. Zhruba 100m před vjezdem do lesa jsem zařadil těžší převody a rozhodl se cyklokrosaře zpět dojet. U závory už jsme jeli opět spolu. Kopec se začíná utahovat, ale daří se mě držet jejich tempo. Zhruba v polovině příkrého kameného žlabu podklouzne druhému cyklokrosařovi galuska a tak se mě podařilo ho objet a dostat se na druhé místo.V kameném žlabu, kde se musí kolo tlačit se první crosař pohybuje s lehčím kolem přeci jen trochu rychleji záskává rozhodující asi 20m náskok. Druhý mi dýchá na záda. Hned po této náročné pasáži sedám opět na kolo s cílem hlavně neztratit druhé místo a pokusit se ještě zaútočit na vítěztví.Pořadí je však již nezvratné, jsme nahoře. Nemohu popadnout dech, ještě asi dvě minuty po dojezdu do cíle. Ale jsem štasný. S druhým místem jsem rozhodně nepočítal.

V prostoru cíle a po celé délce trati je mnoho fanoušků a atmosféra a povzbuzování je super. Počkáme až všichni dojedou a doběhnou, s kamarády si popřejeme všechno nejlepší do Nového roku a pomalu se vracíme ke startu kde proběhne vyhlášení výsledků.

Nejrychleším cyklistou byl Václav Viktorín – 17:29 a nejrychleší běžec Michal Málek 18:18

Celkem se závodu účastnilo 24 bikerek a bikerů a 19 běžkyň a běžců. Za náš tým jsme dopadli následovně: 2.místo Martin Vít – 17:50 se ztrátou 21 s na vítěze a 5.místo PetrŠedivec –  20:38 se strátou 3 min 9 s . Kompletní výsledky najdete zde.

No a co říci závěrem? Jak by někdo mohl říct jsou to jenom blbé 4km do kopce, ale kdo to nejel nebo neběžel, neví o čem je řeč. Záhul od začátku až do konce, jede se na krev a člověk si hlavně ve vrcholových partiích sáhne na dno. Jinak super atmosféra a perfektní organizace a zazemí od pořadatelů za což jim patří velký dík. Fotka ze startu je dílem organizátorů.

Jedna odpověď to “Velká cena EKO KOMÍNY s.r.o. – Novoroční závod na Žďár 1.1.2012”