Radyně bike team

Rožmitálská padesátka není pouze obyvatelka z Rožmitálu, která nedavno oslavila životní jubileum, ale také maraton horských kol na vzdálenost 50km vedený nádhernými hvozdy jižních Brd. Duchovním otcem a tvůrcem trasy je místní cyklista Hanuš Bittner. Ten rok od roku zdokonaluje trať a míchá bikerům stále lepší koktejl všech možných terénů. Zatímco první ročník se nesl ve znamení zpevněných cest, druhý opustil asfaltku kde to jen šlo a jelo se do bahna, kamení a kořenů lesních cest. V podobném duchu se nesly změny i loni ve třetím ročníku, kdy jesem se závodu zůčasnil poprvé. Shodou náhod, bloudění, nehod a defektů to byl také loni můj nejsmolnější závod – viz report z roku 2011.

Trasa letošního již čtvrtého ročníku doznala opět lehkého vylepšení: původně 100m úsek po pohodlné šotolinové cestě nad rozcestím Kobylí hlava  byl letos nahrazen 2,8 km smyčkou přes Hřebence. Přibyl tedy kamenitý singl ke středověkému tvrzišti Hengst a následný obtížný sjezd po žluté TZ. Zajímavostí rožmitálské trasy je sérié deseti pravoúhlých zatáček na lesních cestách kolem přírodní rezervace Fajmanovy skály a Klenky. Trasu zde v podstatě nalajnoval téměř před 200 lety geometr a lesní inženýr Karel Daniel Gangloff, který navrhl síť lesních cest a zpřístupnil do té doby nepřístupný brdský prales. Nejvyšším bodem trasy bylo rozcestí pod Maráskem se svými 780 m.n.m, kde se trať stočila zpět a na závodníky čekaly různě obtížné sjezdy v podstatě až do cíle. Tolik k trati a nyní již k průběhu závodu.

Zázemí a presentace byla tradičně v rožmitálské restauraci „U Fraňka“. Mohl jsem si vybrat startovní číslo. Šáhl jsem hned na začátek hromady a vytáhl si neskromě 1. Krátce před 11 hodinou se zde sešla odhadem necelá stovka bikerů a bikerek. Úderem 11 vydal starosta Rožmitálu zajímavý pokyn ke startu: „Jestli Vás mohu poprosit – tak vystartujte!“ Na začátku se nejelo zběsilé tempo jak bývá jindy po startech zvykem. Jeli jsme střídavě ve předu asi čtyři. Po chvíli bouchly saze Pinďovi z Explosiw bike teamu a snažil se od pelotonu odpárat. Následoval jsem ho já, Roman Zvolský z Bike ranch teamu a Dušan Drechsler. V kopci na Třemšín jsme ztratili Dušana a dál pokračovali ve třech. Střídavě jsme to tahali nahoru s Pinďou a statečně se nás držel i Roman. Nahoře na Kobylí hlavě byla občerstvovačka. Chtěl jsem chytit banán, ale nepovedlo se. Piňďa tu měl morální podporu od kámošů z blovického teamu. Přes singl po Hřebenci jsme obkroužili tvrziště Hengst a vrátili se zpět téměř na stejné místo k občerstvovačce. Kluci z Explosiv teamu nabrali půlky banánů posunuli se k druhému rozcestí a kamarádsky mě Michal také půlku podal – super díky. Následoval rychlý sjezd k rozcestí na Dlouhé, kde jsme se napojili na brdskou lesní higway. Ta nás odvedla k sérii Gangloffových pravoúhlých zatáček. Snažil jsem se za to vzít a odjet soupeřům, ale neměl jsem dostatečnou převahu. Přestala mě brzdit zadní brzda a rychlé sjezdy a pravoúhlé zatáčky plné štěrku se pro mě staly peklem. Technicky zdatnější Pinďa ve sjezdech z Marásku získával celkem slušný náskok. Nechtěl jsem ho nechat ujet a vždy když jsem se dostal na snažší povrch tak jsem ho s Romanem v zádech sjížděl. To se opakovalo nejmíň 5 x. Stálo mě to hodně sil, ale měl jsem jasnou motivaci – chtěl jsem dostát tomu číslu na řídítkách. V Hutích pod Třemšínem už jsme byli zase pohromadě ve třech. Následoval silniční přejezd. V kopci nad Hutěma jsem za to zase vzal, ale klukům jsem ujet nedokázal. Foukal celkem silný protivítr a jet 2km do kopce na špici nebyl nejlepší nápad. Z kopce nad Voltuš mě Pinďa zase vzal. Trochu jsem se obával s nebrzdícím zadním kolem ostré zatáčky po rozbitém asfaltu plném kamení na rosccestí na Flusárně a jel raději z kopce obezřetněji, abych nepřejel a neudělal nějakou hloupou chybu. Ve stoupání na Voltuš mě Roman dal pokyn ať za to vemu a jedu. Vzal jsem si jeho radu k srci a začal pomalu finišovat do cíle. Předjel jsem Pinďu a táhnul poslední 4km v totální křeči do cíle. Nikdo nechtěl být druhej a tak i Pinďa do toho dával všechno. Poslední zatáčku před cílem projel čistěji a dostal se přede mě. Začal jsem to rvát z posledních sil na plnej ceres. Naposledy jsem ho předjel a v rychlosti 55 km/h jsem prolít cílovou čárou jako první v čase 1:53. V těsném závesu dojel Pinďa i Roman.

Celkově shrnuto. Byť účastí nevelký závod, krásnou trasou a zázemím tento maraton strčí do kapsy mnoho jiných komerčních akcí. Je pěkné vidět, když to dělá někdo srdcem a ne pro peníze. Děkuji všem pořadatelům za uspořádání závodu. Moc si vážím poháru pro absolutního vítěze, který ozdobil mou vitrínu.

8 Odpovědi to “Rožmitálská padesátka 2012”