Radyně bike team

Článek je pořád: Work In Progress. Stále věřím, že jej dopíši. Ale nemám čas toho psát tolik

První sobota v září tradičně patří bikové legendě Rallye Sudety. Letos tomu bylo již devatenáct let, kdy pěkovský nadšenec Jarda Soumar vymyslel a uspořádal v Teplicích nad Metují první závod Ralye Sudety. Technicky náročná, 110km dlouhá trať s převýšením 3150m je právem považována za jeden z nejobtížnějších závodů horských kol u nás. Akce je již tradičně zařazena jako finále Českého poháru v MTB maratonu a nejinak tomu bylo letos.

Do Teplic jsem se vypravil s partou kamarádů autem již v pátek odpoledne. V podvečer jsme dorazili do kempu Kamenec a obsadili jednu z chatek. Po ubytování jsme skočili pro čísla do nedalekého kina a povečeřeli nudle ve stanu na náměstí. Kapela Adept Blues band nám k tomu stylově hrála písničky „Táhněte do háje…“ a nebo „Kokain“ a postarala se tak o příjemnou předzávodní náladu. Chvilku jsme ještě poseděli a pak se vydali do hajan do nedaleké chatky.

V sobotu jsme se probudili do slunečného, ale chladného rána. Otázkou tak zůstávalo jak moc se obléci. Volil jsem krátkou variantu a s drkotajícíma zubama se přemístil na náměstí ke startu. V půl sedmé už bylo náměstí obklopené spoustou natěšených bikerů. Závodníci z druhé vlny se startovními čísly nad 100 se tou dobou už pomalu formovali do pelotonu. Já loni těsně uhájil stovku, a tak jsem se mohl se svým číslem 95 zařadit do první vlny, která se řadila o něco dýl.

Přesně v osm se ozval startovní výstřel a s ním vyrazili na trať i první závodníci. Hned na začátku se jelo hodně zostra. Každýmu byla po ránu velká kosa a tak se chtěl zahřát hned v prvním 5km stoupání na Váhu. Zběsilé tempo diktovala dvojice favoritů z krátké trati. Asi ve třetině kopce se čelo pelotonu začalo rozpadat na dvě části. Jel jsem v té druhé, ale i tam bylo tempo vražedné. Tepy atakovaly maximálku a do kopce se jelo na hodně těžký převody. Drak přede mnou to láme nahoru na velkou pilu a snad nejmenší pastorky. Rve to ze strany na stranu takovou silou, až mu přebhene řetěz po zubech, ztrací balanc a těsně přede mnou padá k zemi. Nechci ho přejet, tak šlajfuju přední a stáčím kolo kolmo ve směru jízdy. „Uff… ustál jsem to“: oddychl jsem si krátce po incidentu. Jenže, intenzivní smyk přes přední kolo se neobešel bez následků. Vylomil se drát ve výpletu a přední kolo chytlo osmu, že sotva projde vidlicí.