XIII. International MTB marathon Malevil Cup 2012 – 17.6.2012
Prestižní marathon horských kol Malevil Cup 2012 se kromě tradiční součásti seriálu Marathon man Europe pyšnil letos také konáním Misrovství Evropy v maratonu horských kol 2012, vypsaný evropskou cyklistickou federací UEC. To slibovalo silnou účast evropské maratonské špičky. Elitní bikeři s mezinárodní licencí byli sice od kategorie hobby odděleny a startovali o 30min dříve. Nicméně 105 km dlouhá mistrovská trať pro muže a 95km dlouhá trať pro ženy, byla naprosto stejná i pro ostatní závodníky z kategorie hobby. Možnost porovnat si výsledný čas závodu s evropskou špičkou je samo o sobě velkou motivací k účasti na tomto závodu. Z našeho teamu jsem se do Jablonné v pod Ještědí vydal tentokrát sám.
Vzhledem ke vzdálenosti a startu již v 9 hod ráno, jsem se vypravil na závod již v sobotu. Na ranči Malevil jsem si na golfovém trávníku postavil stan v provizorním kempu a zaregistroval se. Díky loňskému umístění se mě podařilo získat „divokou kartu“ , a obdržel jsem žlutý puntík na číslo, opravňující ke startu z první vlny. V sobotu probíhal závod ve sprintu, ale příliš závodníků nezlákal. Zajímavé bylo představení prvních 10 evropských a českých favoritů a favoritek a slovnostní předání jejich startovních čísel. Z mužů byli představeni: s číslem 1. ruský reprezentant Alexey Medvedev, 2. Fin Jukka Vastaranta, 3. Němec Tim Böhme, 4. Rakušan Alban Lakata, 5. Švýcar Urs Huber, 6. Čech Kristián Hynek, 7. Španěl Marc Alemany Trayter, 8. Řek Periklis Illias, 9. Čech Jiří Novák a 10. Francouz Thomas Dietsch. Z žen se bohužel slavnostního předání čísel všechny favoritky nezůčasnily, ale ujít si ho nenechaly: s číslem 1- 4 ?, 5. Švýcarka Alexandra Clement, 6. Portugalka Ana Antunes, 8. Polka Magdalena Sadlecka a 9. Češka Pavlína Šulcová.
Sobotní den byl stylově zakončen hromadným sledováním Česko – Polského zápasu probíhajícího Mistrovství evropy ve fotbale na velkoplošné obrazovce pod širým nebem.
To be continue…..
Aimtec Okolo Plzně – 10.6.2012
Seriál Cyklomaraton Tour 2012 zavítal v neděli 10.6.2012 do Plzně. Konal se zde čtvrtý ročník závodu Aimtec Open Race okolo Plzně. Zázemí závodu bylo situováno do prostoru u Sv. Jiří na Doubravce. Připraveny byly dvě hlavní trasy. Delší měla 50 km a kratší 28 km. Kromě závodů pro dospěláky pořadatel připravil také dětskou trasu tzv. Pigyádu. Tu tvořil 700m dlouhý okruh, na kterém nechyběl ani brod přes potůček. Vypsány byly kategorie i pro děti do 6 let a tak si na své přišly i nejmenší děti.
Počasí v neděli neslibovalo nic hezkého. Obloha byla zatažená a od devíti začalo celkem vydatně pršet. Přes rozmary počasí přijelo ale hodně závodníků. Obdiv zaslouží především nejmenší děti, které startovali v dešti v 10h. Za náš team bojoval Tlumičovo tříletý Ondra. Kapitán Lipánek vypustil děti na trať a za doprovodu skandujících rodičů vyrazily děcka na odrážedlech a malých kolech vstříc trati. Na mokré trávě a v dešti to byl nejen pro děti vyčerpávající výkon. Ty nejmenší na plastových tříkolkách využívali dovoleného pohonu v podobě tlačení svých rodičů. Ondra se pral s tratí statečně akorát při přejezdu brodu to pojal příliš akčně a při vjezdu do vody otočil řídítka do pravého úhlu. Následoval efektní pád do vody nejen Ondry, ale ušetřen nebyl ani Tlumič, který o kolo svého synátora zakopl. Za umělecký výkon a provedení by si jistě zasloužili 10b. Přesto Ondra nakonec vybojoval krásné 14. místo v čase 4:06.
Půl hodiny před polednem startoval závod dospěláků společně na tratích 28 a 50km. Za náš team jsme startovali na dlouhé trase v hojném počtu: já, Tlumič, Víťa, Václav Čejka a Míra. Šéďa bohužel startovat nemohl, protože jej stále ještě zlobilo znavené koleno z desetihodinovky. Přesto přijel a zhostil se role teamového fotografa. Na startu jsem stál poměrně daleko. Odhadem asi na 120 místě za čárou. Tlumič s Mírou byli ještě dále a kde byl Víťa a Vašek nevím. Po startu se začalo hned stoupat na Chlum a tak se začal peloton pomalu a jistě natahovat. Na úzkých silničkách se ze začátku moc předjíždět nedalo jak tam bylo husto, ale jakmile to jen trochu šlo, předjížděl jsem i přes vysokou trávu a dral se vpřed mezi výkonově podobné závodníky. V podstatě až nahoru na Chlum jsem stále někoho předjížděl. Nahoře jsme se sjeli s Víťou a pustili se do sjezdu. Mokré kořeny docela hodně klouzaly a tak byla na místě obezřetnost.Ještě jednou jsme projeli areálem závodu a pak už jsme se tam až do cíle neukázali. Přestože bylo po dešti a nebo během závodu trochu i pršelo trať byla velice rychlá a pestrá. Nechyběly singlíky kolem potoka Třemošné, zajímavé byly sjezdy lesní hrabankou a nebo pasáž kolem Hromnického jezírka. Většinu závodu jsem táhnul skupinku asi 4 závodníků, ke střídání se nikdo moc neměl. Až někde za Údolím dutých hlav se dvojice závodníků za mnou utrhla a jeli dopředu. Jenže nějak špatně sledovali trasu a po chvíli z ní sjeli. Ještě jsem na ně stihl křiknout a rázem jsem byl ze skupinky zase první. Rozhodl jsem se jim trochu ujet, abych je pořád nevezl v háku za sebou. Dál jsme pokračovali jen ve dvou. Z Žichlic do kopce jsme se začali poctivě střídat a pár soupeřů jsme společně ještě udolali. Velkým překvapením pro nás bylo, když jsme na 35km předjížděli vedoucí holku! Až k Věžce jsme pokračovali ve dvou, ale tentokrát se karty otočili. Obávaný obtížný sjezd byl přehrazený páskou a tu správnou objížďku jsme tentokrát netrefili my. Předjela nás dvojice které jsme předtím ujeli. Dál už jsme pokračovali zase ve 4 (já, Víťa a dva soupeři). Na Bílé Hoře nasadil jeden soupeř zezadu do cílového útoku. Začal jsem jej stíhat, ale nasadil moc brzy takže mu po chvíli trochu došlo a dal se předjet. Víťa kontroloval situaci za mnou. Ve sjezdu k ptačí lávce se přede mnou objevil důchodce a tak jsem musel trochu zbrzdit. Toho využil Víťa a předjel mě. Za lávkou mě předjel ještě jeden soupeř. Vjel do brodu přede mnou a pak už následoval finiš do cíle. To jsem si nenechal líbit a tak jsem jej v cíli ještě přespurtoval. Rval jsem to ze všech sil až střílel řetěz, ale podařilo se.
A jak to vlastně dopadlo?
Závod na 50km trati dokončilo 289 bikerů a bikerek
Vyhrál Milan Spěšný v čase 1:46:06
z našeho temu byl nejlepší Víťa který dojel na 34 místě absolutně a 6 v kategorii s časem 2:03:25
v těsném závěsu jsem dojel já, tedy na 35 místě absolutně a 14 v kategorii s časem 2:03:31
Vašek Čejka dojel na 61 místě absolutně a 21 v kategorii s časem 2:10:33
Tlumič dojel na 69 místě absolutně a 27 v kategorii s časem 2:12:06
Míra dojel na 136 místě absolutně v čase 2:29:02 a znamenalo to pro něj 2 místo v kategorii bikerů nad 100kg !
Zde jsou k vidění kompletní výsledky závodu Okolo Plzně 2012.
Orlík Tour Kooperativy – 9.6.2012
Čtvrté pokračování seriálu Kolo pro život se odehrálo v sobotu 9.6.2012 u přehrady Orlík. Tuto přehradu a její okolí jsem si pro bikování oblíbil a v předchozích letech zde strávil dvě týdenní cyklodovolené. Už tehdá jsem narazil v lese na značení tohoto závodu a ještě celkem čerstvou (14 dní starou) vyjetou stopu od kol. Trasa se mě celkem líbila a tak jsem si ji tehdy celou projel a byl rozhodnut se tohoto závodu někdy v budoucnu zúčasnit. Asi 3 předchozí roky, mě to nikdy v termín tohoto závodu nevycházelo. Klaplo to až letos.
Zázemí závodu poskytnul tradičně areál hotelu Orlík ve Vystrkově, kam jsem dorazil asi 2h před startem. Už tou dobou byl v areálu celkem čilý ruch a kolona přijíždějících aut se rovnala na přilehlou louku. Už samotný příjezd vě mě evokoval komerci a prestiž seriálu Kolo pro život. Na parkoviště přijížděla jedna luxusní limuzína s Skem ve značce za druhou a majitelé z nich tahali své naleštěné „speciální kola“. Zpět k závodu.
Ten byl odstartován v právé poledne. Díky předchozím závodům KPŽ, kterých jsem se v minulosti zůčasnil jsem obdržel startovní číslo B108 a mohl jsem se tedy postavit hned za 100 člennou elitu. Po startu se jelo okamžitě ostré tempo po úzké asfaltové cestičce stoupající od přehrady na Kozárovice. Peloton je pohromadě a moc předjíždět se nedá. Asi 500 m po stratu na mě nějaký ambiciózní borec na speciálním kole až nepříčetně řve levá – pravá. Aby ses nepo…, pomyslím si. Taky bych jel, ale není prostě kudy. Raději ho pouštím před sebe, však on nám všem ještě ukáže. Kopec se začíná zvedat a peloton se postupně natahuje. Teď přichází vhodná příležitost a dá se drát polem v před. Po chvíli předjíždím zadýchaného specialistu a snažím se zaujmout pozici výkonově podobných závodníků a absolvovat s nimi pokud možno celou 57km dlouhou trasu. Ta se jede na dvě kola přes areál hotelu Orlík. Na druhém stoupání na vrch Bába se oddělíme ve 3 člennou skupinku a dál pokračujeme společně. Jedu s borcem z UNIQA Jihlava a Graphico/Metrostav. Hodně to tahá Jihlavák, ale snažím se jej střídat. Třetí se za námi jen veze a šetří se. Společně absolvujeme celé první kolo a je tady areál hotelu a první velká atrakce pro diváky. V trase překáží tři klády. Jejich účelem je shodit před diváky co nejvíce závodníků a soutěží se o nejlepší tlamu – alias tygra co kdo předvede. Odměnou mu bude kromě vyražených zubů také plyšový tygřík. První dvě klády jsou poměrně nízké takže se dají bezproblémů přejet jen s nadzvednutím předního kola. Třetí shazovací kláda je už vysoká tak, že nad ní převodník neprojde a je třeba ji skočit jinak. Touto technikou nevládnu a tak volím jistotu a kládu skáču pěšky. Tygr se pro zklamané diváky nokoná. Jihlavák do toho šel zostra a tak mě asi o 15m poodjel, ale nebylo třeba velkého úsilí abych si jej ve druhém kole opět dojel. Držím se s ním ještě do poloviny 2 kola, pak mě ale utrhne a dál pokračujeme jen ve dvou spolu s borcem z Graphico/Metrostav. Tahám to sám, soupeř se takticky veze. Několikrát v kopci nastoupím, ale soupeře se zbavit nemůžu. Zezadu nás dojel další závodník z Altrainingu a jede celkem ostré tempo. Odpočatější Metrostavák mění tahouna a postupně mě začínají ujíždět. Dál bojuju sám. Asi na 45km mě ve sjezdu celkem svižně předjíždí skupinka 3 závodníků. Klesá se rychle po šotolinové cestě s několika zatáčkami. Jedou fakt jak o život. V této rychlosti mám strach, že bych se neudržel ve štěrkových zatáčkách. Nechává mě to chladným a pokračuji svým tempem. Od pasáže v písku na pláži následuje ještě poslední kopeček do areálu hotelu s cílem. Dva soupeře ze skupinky (Velosport a Spořitelna) udolám v kopci a překvapivě dojedu ještě jednoho závodníka kterému krapet došlo před cílem. Bránou projíždím v čase 2:20:35,8 na 84 místě absolutně a 25 v kategorii. Zvítězil Pavel Boudný v čase 1:52:44. Zde je možné si prohlédnout kompletní výsledky Orlík Tour 2012.
Celkově shrnuto. Pěkný závod nádhernou krajinou v okolí přehrady Orlík. Přálo i počasí. Polojasno a 20°C přilákalo na start dlouhé trasy 660 závodníků z nichž závod dokončilo 561 bikerů. Seriál se dlouhodobě těší hojné účasti elitních jezdců a nejinak tomu bylo i na Orlíku. Sešla se zde početná česká špička a jmény jindy známými z bedny je obsazeno prvních 25 míst výsledkové listiny.
Technika na Radyni a v Kozelském lese – 7.6.2012
Trasa: 47km, převýšení: 968 m
Na pravidelnou čtvrteční projížďku jsem naplánoval tentokrát krátkou, ale o to více technicky náročnou trasu. Vyrazil jsem opět rovnou z práce již notoricky známým singlem kolem Českého údolí a přes borský park jsem nabral azimut na Bručnou, kde byl domluven sraz u Tlumiče. Šéďa se někde zdržel, tak nám jel naproti z Plzence a potkali jsme se na smluveném místě u chaty poblíž staré štěnovické cesty. Společně jsme již vyrazili vstříc dnešní trase a jejím technickým vychytávkám. Nejprve jsme stoupali po žluté TZ směrem k vodárně. Tu jsme minuli po lesní cestě, abychom se dostali pod jeden z nejstrmějších výjezdů na Radyni po naučné stezce. Zařadili jsme nejlehčí převody a snad i díky suchu se tentokrát podařilo zdolat všem výjezd se ctí až na horu k rozcestníku. Odtud jsme pokračovali na skály pod Radyní. Prokličkovali jsme šutry mezi skálama a pustili se do prudkého sjezdu nad plzenecký lom. Ten jsme objížděli po pěšince kličkující po hraně lomu. To vyžadovalo náležité soustředění se na stopu plnou nevyzpitatelného písku a šišek. Z vyhlídky nad lomem jsme se pustili na hřeben mezi dvěma lomu. Přesněji řečeno, do strmého sjezdu jsem si z kluků trofnul sám. Je zde třeba pustit brzdy, jinak je kolo neovladatelné. Kluci to raději sešoupali dolů pěšky. Z hřebínku prudká levotočivá a opět ostrý sjezd nad BTS u lomu. Dál jsem klukům ukázal pár technických pasáží, které tu občas jezdím. Nejprve zatáčku kolem stromu a následný prudký sjezd přes kořeny. Šéďa tomu říká Martinova zatáčka 
. Pak jeden brutální krátký výjezd který se dá vyjet jen setrvačností, ale člověk musí být náležitě rozjetý. Svah je natolik příkrý, že jakékoliv šlapání má za následek podklouznutí zadního kola. Dost bylo blbnutí v lomu a tak jsme pokračovali zpátky na Radyni. Tentokrát po naučné stezce z druhé strany skal. Šéďovi se v prudkém výjezdu začalo ozývat koleno unavené z 10h a tak nahoře u skal se od nás s Tlumičem pro dnešek odpojil. Dále jsme tedy pokračovali jen ve dvou. Projeli jsme kameny obloženou pěšinkou a vyšlápli si až na nejvyšší místo pod hradem. Dolů jsme se spustili po notoricky známých Radyňských schodech a po červené TZ pokračovali do Šťáhlav. Pod nádražím jsme si zablbli na boulích freeridové trati a přes bažantnici jsme se přesunuli do Kozelského lesa na další technické kolečko. Nejprve jsme projeli singlíkem do chatové osady Hájek a odtud dalším nově objeveným sjezdíkem kolem skály do chatové osady pod Lopatou. Zde jsme překonali Kornatický potok po pofiderní lávce a po jeho levém břehu jsme pokračovali rybářskou stezkou k druhé lávce, kde jsme opět změnili stranu potoka. Z rozcestí pod Lopatou jsme pokračovali po naučné stezce FX France k mohylovému pohřebišti a zaniklé vsi Dolní Nestajov neboli Neslívy. Turistickou stezku zde pomalu pohlcuje příroda a tak bylo třeba překonat asi 20m ve vysoké lesní trávě. K hrádeckému potoku však již pokračoval další krásný, a technický singlík plný kořenů. Po lávce jsme překonali potok a pokračovali jsme naučnou stezkou až k asfaltce pod hájovnou Hádek. Vrátili jsme se ke žluté TZ a vystoupali jsme k hájovně Potoky. Odtud jsme stále nabírali výšku po šotolinových cestách až k Nevidské hájovně. Makadanovou lesní cestou jsme se přesunuli k PR Zvoníčkovna. Po výjezdu na kousek asfaltové cesty mě potkal defekt zadního kola. Nicméně tmel si s tím celkem brzy poradil a tak stačilo jen dofoukat část ušlého vzduchu a mohli jsme pokračovat. Čekal nás další nádherný singlík k tvrzišti Javor. Z Javoru následoval strmý sjezdík a přejezd potoka po lávce. Vyjeli jsme u PR Hádky a dalším pěkným lesním sjezdem jsme se dostali k chatové osadě nad Kornatickým potokem. Lesní pěšinou stoupající nad Kornatický rybník jsme se přesunuli k PR Lopata a náročným sjezdem po modré TZ jsme se vraceli zpátky až k hotelu Hájek. Cestu jsme si zpestřili ještě o jeden strmý sjezdpropojující žlutou a modrou TZ. Od hotelu Hájek jsme pokračovali stezkou kolem studánky k Lopateckýmu rybníku. V polovině stezky jsem ještě Tlumičovi ukázal jeden technický sjezd a přejezd potoka. Dál jsme pokračovali přes zámecký areál Kozlu k poslednímu sjezdu nad Borem a singlíkem nad chatama jsme ukončili dnešní terénní část trasy. Nakonec jsme si dopříli každý po jednu orosenou odměnu na Zámecké ve Šťáhlavech.
Celkově shrnuto: Ikdyž krátká tak velice pěkná a teréně náročná trasa. Na trase je 7 padlých stromů z nichž jen jeden nejde objet nebo přeskočit, 10 lávek přes potoky, 1x singl po hraně lomu a nesčetně dalších různých klikatých pěšinek a singlů, zhruba 5 prudkých výšvihů a stejné množství prudkých sjezdů, někde překvapí i obtížnější výjezd po kořenech a nebo mezi velkými kameny, nechybí ani freeridový doplněk v podobě několika uměle vytvořených překážek.
Počasí: Jasno, teplota 20°C
Účast: Martin, Tlumič, Šéďa (trápilo jej bouhužel koleno tak absolvoval jen první 1/3 trasy.
Kokosová desetihodinovka – 2.6.2012
Jubilejní 10. ročník amatérského vytrvalostního MTB závodu se konal v sobotu 2.6.2012 v Březíně u Manětína. Akci s názvem Kokosová desetihodinovka pořádá parta nadšenců z Kokos teamu v čele s náčelníkem Jističem. Kouzlem tohoto účastnicky nevelkého závodu je úžasná přátelská až skoro rodinná atmosféra, která tu vždy panuje.
Z našeho teamu jsme se vypravili na Kokosovou desetihodinovku ve třech – Já, Šéďa a Tlumič. Role šoféra se tentokrát ujal Tlumič, takže musel z Plzně vyjíždět docela brzo, aby Šéďu naložil v Plzenci v 7:00 a mě v 7:15. Vše klaplo na minutu přesně a tak nic nebránilo vyrazit směr Březín. Po mé loňské premiéře, kdy se mě zde podařilo zvítězit a zároveň stanovit svými 241,5 km nový traťový rekord, jsem se na závod těšil. Byl jsem odhodlán do toho jít znovu a třeba se i pokusit překonat svůj vlastní rekord. Tomu jsem podřídil i přípravu. Z loňska jsem věděl, že dost času mě stálo zastavování v depu a dolévání bidonů, nebo lovení potravy z igelitky. Proto jsem si letos sebou na start vzal celou sadu asi 20 bidonů co jsem doma našel. Půlku jsem naplnil ionťákem a půlku vodou. Dál jsem s sebou vzal kempinkový stoleček, abychom měli regulérní občerstvovačku a nemuseli „lovit“ potravu na zemi a asi dvě igelitky jídla. A samozřejmě i bednu s nářadím a základními náhradními díly na kolo, kdyby se něco v průběhu závodu rozsypalo.
V 8:15 jsme dorazili do Březína. Zeregistrovali jsme se, přidělali čísla a v 9:00 už stojíme na startu s nevelkou skupinou stejných zoufalců co zde budou dnes celý den kroužit na 10,5 km dlouhé trati. Krátce po deváté Jistič zavelí tradiční hláškou: „tak jedem“ a je odstartováno. Hnán touhou posunout své hranice ještě o kus dál jsem měl jasno musím jet fakt dost rychle. Prach obyčejná matematika říkala, že pokud chci zvednout rekord o jedno kolo – tj. ujet 252 km – musel bych 10h udržet průměr 25,2 km/h. Dost nereálná představa, ale proč se o to alespoň nepokusit.
Šlápnul jsem do toho hned po startu s cílem jet první kolo na max a vyzkoušet si za kolik se dá kolo ujet dokud je člověk čerstvý. Můj raketový start nechal rozumnější soupěře chladný a nikam se za mnou nehnali. Snad jen Šéďa nasadil od začátku taky celkem ostrý tempo a pálil to kus za mnou. Už prvotní konfrontace s tratí ve 3km dlouhém táhlém stoupání po šotolině, ukázala, že letost budou podmínky o poznání těžší než loni. Foukal silný protivítr, který sebíral až mnoho sil. Navíc celý pátek vydatně pršelo, takže se sice nebude prášit, ale občas někde budou překážet louže nebo zpomalovat bahno. Po vyjetí na horizont, konečně trasa uhýbá z otevřeného prostoru do lesa. Zatím, ale žádná výhra. Hluboké koleje od lesní techniky a cesta zarostlá trávou pod kolena. Jedu instinktivně prostředkem a lajnuju zde první stopu. Šaltrem vytrhávám trsy trávy, ale nené čas se tím zabývat, dokuď se to točí. Zarostlá lesní cesta vyústí v lesním průsmyku. Tady vyháním prvního zajíce a pokračuji dál krátkým stoupáním po lesní cestě. Následuje sjezd lesní cestou k asfaltce do Skelné huti. Ve sjezdu vyženu druhého zajíce a už brzdím do ostré prvotočivé zatáčky ve zrádném výjezdu lesní cesty na asfaltku. Člověk zde musí dávat pozor, aby kolo na naplaveném štěrku neustřelilo. Do Skelné Huti po asfaltu chvilku oddych a tak je čas něco zakousnout a nebo se napít. Ze vsi se stoupá mezi chatkami až na louku nad vsí. V jedné zatáčce překvapuje skleněný střep, ale dá se objet. Je jen otázkou času ve kterém kole ho někdo přejede. Nicméně co také jiného než skleněný střep čekat ve Skelné Huti. Následuje parádní rychlej sjezd po luční cestě do lesa. Je to jedno ze dvou míst, na trati kde se dá jet maximálkou kolem 55 km/h. V prvním kole v půli sjezdu musím však prudce brzdit. Zprava mě křižuje cestu stádo odhadem 12 srnek. Jen mě bleskne hlavou, co je tu dnes zvěře a že tu dnes mít moc klidu asi nebudou, ale když tedy běží zprava tak jim dávám předpisově přednost . V lese sjezd po cestě pokračuje, ale po chvíli se uhýbá ostře vpravo zatáčkou plnou makadonu na lesní cestu stoupající ke Zlatému dolu. Zde je asi nejzajímavější část trasy. Sjezd po singlíku kličkující mezi kořeny a kameny. Při prvním průjezdu zde plaším veverku. Jaké zvíře tu ještě potkám? Snad né prase to by ještě chybělo, ale na druhou stranu bych třeba ještě zrychlil. Zpět k trati. Singlík vyustí na nově upravenou šotolinovou lesní cestu. Ta má po okarajích odvodňovací příkopy, ale naštěstí zde leží šutr, po kterém se dá na cestu vyjet. Chvíli se jede ve volném štěrku nahoru, ale pak už to zase pěkně sviští z kopce. Kolo sice ve volném štěrku docela plave ale dá se tu i tak jet dost rychle – asi 40 km/h. Jen je třeba včas počítat s prudkou zatáčkou k rybníku a zpomalit. Nejlépe bez brždění, protože to kolo ve volném štěrku akorát rozhodí. Kolem rybníka ještě krátký stoupání na kopec nad Březínem a už se sviští dalším rychlým sjezdem po polní cestě zpátky do depa. V první kolo projíždím v čase 23:37 s průměrem 26,3 km/h. Zatím dobrý, průměr držím ale takle jet 10h? Jedu na max a to bude chtít hodně cukru. Po zapsání času na kartičku se vydávám na druhý okruh.
Ve stoupání dávám polovinu tyčky a valím to nahoru stále svižným tempem s cílem udržet až nahoru na 3km kopec průměr 25 km/h. To se ještě daří. V lese už je vyjetá stopa a tak se průjezd zrychlil. Na mýtince dojíždím první dítě o 1 kolo, v klesání druhé a pak u Zlatého dolu ještě dvojici závodníků. Druhé kolo dávám s průměrem 25,2 km/h a už jsem na hraně buzeračního parťáka v Garminu. No to je fajn, tak to asi nepůjde jet takovou pilu. Ale myšlenku na rekord ještě nevzdávám. Přikousnu další kus tyčky a bojuju s protivětrem ve stoupání na druhé kolo. Tak to pořád pokračuje a až někam do osmého kola udržím průměr 25km/h. Jenže to stojí opravdu moc sil a jedu jen na cukry. Mám v sobě už 6 tyček až je mě z toho pomalu zle. Abych mohl pokračovat dál v tomhle tempu, musel bych snad už polikat jen koskovej cukr. Konečně mě dojde, že bojovat sám se sebou s výkonem z předchozího roku nemá kvůli letošním povětrnostním podmínkám smysl a zvolňůji na 150 tepů. S tím jdem dolů i průměrná rychlost na 22,5 km/h. Tohle tempo se mě zdá dlouhodobě udržitelný, takže jej volím jako svůj nový cíl. Po přepáleném začátku mě začínají brát křeče do pravé nohy. Tu mám od doby co jsem ji měl před dvěmi lety zlomenou a 1,5 měsíce jsem jezdil na kole jen s jednou nohou stále ještě slabší a při delších závodech se to takto projevuje. Je třeba doplnit sůl. Přecházím na klasickou stravu a cpu se rohlíkem s prešutem. Doufám, že mě po tom sladkým a teď slaným nebude blbě. Ale kupodivu to sedlo, akorát průměr šel zase trochu dolů. Sedm kol tedy kroužím na půlky rohlíků s prešutem. Zhruba ve 14 kole mě napadne se v depu zeptat, kdo jezdí za mnou a jak je daleko. Kýťa hlásí, že Šéďa je 11min za mnou a pak je Tlumič. V 15 kole se můj náskok nad Šéďou zvyšuje asi na 20 min. Zbývá ještě 10min abych ho dojel o kolo. Nějak se nad tím po průjezdu 15 kola zamyslím a přestanu nepochopitelně v 16 kole myslet na to kam jedu. Zapomenu odbočit na šotolinu a podnikám fakultativní výlet po asfaltu na horizont nad Březínem. Až tam si uvědomím, že jedu blbě a tak se vracím asi 400m zpět na šotolinu a v táhlém stoupání opět dojíždím Háňu se kterou jsem se potkal v depu. Šéďu jsem dojel až na konci 17 kola v depu. Musel jsem si ještě doplnit pití a tak jsem se zdržel o trochu déle. Šéďu jsem pak znovu doháněl v 18 kole v táhlém stoupání na Račín. To mě stálo proti větru docela hodně sil. Navrhl jsem mu, že pojedeme toto kolo spolu a budeme se střídat v rozrážení protivného větru. Do poloviny kola se Šéďa statečně držel. Od poloviny mě to jelo z trochu rychleji a tak jsem na něj vždy chvilku počkal. Do depa jsme přijeli společně a vydali se na další kolo. Já do 19 a Šéďa na 18. Do kopce na Račín už Šéďa trochu vadne a tak se v poloviněstupání na Račín opět rozdělujeme a jedeme si každý svým tempem. V kopci nad Skelnou Hutí na se mě nezadržitelně chce na malou a tak stavím a čekám, že mě Šéďa dojede. Ale to se nestalo tak pokračuji svižným sjezdem po louce dál. Krátce před devátou hodinou závodu dojíždím do depa po 19 kole, které mě i se zastávkou trvalo 29:40. Jsem rozhodnut ujet ještě dvě kola. Ale časem to vychází už na hraně. Kopnul jsem tedy do sebe Red Bulla a očekával že dostanu křídla. Skutečně mě trochu nakopnul a do stoupání na Radčín se mě jelo docela dobře. V polovině kopce předjíždím Šéďu o 2 kolo a celkově jsem dal 20 kolo o 2 min lépe než 19 kolo. Zbývalo ještě více než 40min do konce časového limitu a tak jsem se vydal ještě do posledního 21 kola. Konečně přestal foukat vítr a tak do kopce se jede najednou o poznání snáze. Celkem svižně naposledy předjíždím Tlumiče a Jističe a s vidinou brzkého skončení 10h utrpení do toho zase dupu co to dá, abych už byl v cíli.
Rekordní výkon z předchozího roku jsem nepřekonal, ale všechny letošní soupeře ano. Obhájil jsem první místo s výkonem 21 kol – 220,5 km v čase 9:52:10. Šéďa dojel na krásném 2. místě v čase 9:57:34 projel 19 kol a 199,5km. 3. místo vybojoval Tlumič, který v čase 9:32:00 uje17 kol – 178,5km. Znamenalo to tak pro náš tým kompletní obsazení bedny!
Celkově shrnuto. Opět krásný kokosácký závod s úžasnou atmosférou. Stejná trasa jako už po několikáté, ale podmínkama zase úplně jiná. Letos potrápil nejvíce silný protivítr, který foukal celých 9h závodu. Kokosákům patří veliká pochvala za uspořádání tohoto nádherného již 10 ročníku závodu. Jmenovitě bych chtěl největší díky poslat Kýťovi, který celých 10h vydržel v depu nejen zapisovat výsledky, ale nezanedbatelná byla i jeho pomoc, kterou mě při závodu poskytl rozbalováním tyček a podáváním jídla. Jističovi a jeho rodině směřuji obrovskou chválu za poskytnutí perfektního zázemí. A všem ostatním, kteří se nezištně podílejí na pořádání této akce samozřejmě patří také obrovské díky. My jsme si jen šlapali, vy jste to za nás oddřeli.
Pár čísel na závěr:
celkově jsme za tým ve třech odjeli 57kol, tj. 598,5 km
z toho můj výkon 21kol – 220,5km v čase 9:52:10, rychlostní průměr 22,1 km/h
Nastoupaná výška: 3729 m
Nejrychleji jsem ujel první kolo s časem 23:37, tj průměrnou rychlostí 26,3 km/h
Nejpomaleji 18 kolo se Šéďou s časem 30:47, tj průměrnou rychlostí 20,1 km/h
Nejvyšší rychlost: 52,1 km/h ve sjezdu na louce nad Skelnou Hutí při 14. kole
Nejvyšší průměrná rychlost ve stoupání na Račín: 16 km/h v prvním kole
Nejnižší průměrná rychlost ve stoupání na Račín: 11 km/h ve 20 kole
Průměrná tepová frekvence 152 bpm, maximální 185 bpm
Vydaná energie: podle garmina 8500 kcal, podle hladu asi o dost víc
Neuvěřitelně jsem při závodu baštil. Spořádal jsem 12 ks 30g müsli tyčinek, 3 ks banánů, 4 rohlíky s prešutem a 1 rohlík s marmeládou.
Docela dost jsem i pil. Vypil jsem 5,75 l z toho 4 litry ionťáku, 1,5 litru vody a 250ml Red bullu.
Na stránkách Kokosáků naleznete kompletní výsledky Kokosové desetihodinovky 2012 a fotografie.
Author Král Šumavy MTB – 26.5.2012
Tento kultovní závod, patří k tradičním Klatovským akcím a letos se konal již 19.ročník, této masovky. Vzhledem ke slavným zákonům o komunikacích byly všechny trasy přepracovány, takže nás čekal super závod novým terénem.
Vyráželi jsme v 7:00 z Plzence a cestou vzpomínali na Martina, který tou dobou byl již na trase, protože jel dlouhou 100km trasu a start měli v 7:30. Do Klatov jsme přijeli krátce před osmou, rychle na prezentaci, zpátky pro kola a už si jedem stoupnout na start. Z minulého roku jsme měli vyjetou první vlnu, takže se řadíme hned k pásce, kde má vyčleněné VIP místo pravidelný účastník tohoto závodu Lukáš Bauer. Blíží se 9 hodina a na startu panuje čilý ruch a mumraj a atmosféra graduje.Těsně před 9:30 kdy je plánován start,z repráků řvou klasické motivační bubny a je odstartováno.
Na startu jsem trochu zaspal, ale už jsem zpátky v hlavním balíku. Držím se první skupiny asi do 10 km a pak se pole začíná více trhat. Ve Zdebořicích najíždíme na silnici a ještě s jedním bikerem začínáme stahovat manko. Střídáme, takže za chvilku dojedem další skupinku, která se taky přidá a za chvilku je z nás takový menší peloton až do Čiháně, kde je první menší brod a občerstvovačka. Naše pole se začíná opět trhat. Jede se mě super a v tuhle chvíli se pohybuji kolem 20 místa. Do kopce držím tempo se skupinou a z kopce mě občas někdo ujede. Nenechávám se strhnout davem a jedu si ve svém rytmu. Trať je suchá jak blázen, takže se jede docela rychle a strašně se práší. Následuje průjezd motokrosovým závodištěm v Drkolné, které za těchto podmínek nedělá snad nikomu problém a dále pokračuje terénem. Na 20 km následuje druhá občerstvovačka v Hlístově, kde stejně jako u první popadnu za jízdy banán a pokračuju dál. Na trase je občas techničtější pasáž, jinak se trať příjemně vlní. A už sjíždíme do Nemilkova a jeho věhlasného Brodu kde čeká vodník a mraky diváků. Volím klasickou jistotu a hlavně si nechci odmastit řetěz, takže sesedám z kola a vrhám se s kolem v ruce přes říčku Ostružná. Škodolibý vodník mě posílá doleva a když mi voda stoupá nad kolena, tak slyším jen: „pěkně cákáš, poběž, poběž“ v duchu si říkám: „ty hajzlíku“ a pokračuju dál. Po brodu následuje docela stoupák po asfaltu, takže ztuhlé nohy ze studené říčky se začínají zase ohřívat a svaly začínají nabírat opět provozní teplotu. Následuje zase terén, kde jezdec přede mnou naklopí moc zatáčku a už leží, ale naštěstí se mu vyhýbám. Po pár kilometrech projíždíme okolo Častonic na širokou lesní cestu a tady se blíží moje osudové místo a začátek smůly, která se mě držela až do cíle. Vedu skupinku jezdců a pohybuju se odhadem kole 30-40 místa, jede se mě super a říkám si je to dobrý a najednou přes tu cestu začnou v dálce přecházet koně. Když se přiblížíme k nim, dva už jsou na cestě vpravo a jeden ještě s hříbětem stojí vlevo a hříbě se začíná plašit a chce mě jakoby skopnout. Přidám plyn a valím dál. Následuje výjezd do kopce, kolem padlého stromu, jehož konce jsou stříknuté sprejem jako nebezpečné kameny na trase a nic nenaznačuje, že jedeme špatně. Za zády slyším, jak mě někdo funí na záda, až dorazíme ke křižovatce, kde se dá jet vpravo nebo vlevo a nikde žádná šipka. Zastavím a čekám na funícího kolegu. Myslíme si že jsme nemohli sjet, ale pro jistotu se vracíme a já si v duchu říkám „je to v pr..li“ Dole zpátky pod kopcem potkáme ty koňáky který za všechno můžou a ty nám tvrdí, že musíme zpátky a pak vpravo. Oba špačkujeme, že to není možný, že tam žádná cedule nebyla, ale po chvíli narážíme na ceduli jako kráva, kterou když jsme jeli celou zaclonil právě ten kůň. Jsem nasranej jako prase a začíná to ve mně vřít, psychika dostala citelnou ránu, ale nohy můžou a hlava velí vpřed stáhnout cca 10 minutovou ztrátu, kterou jsem si tímto fakultativním výletem vytvořil. Pomalu se deru vpřed startovním polem. Sjezdy pouštím jako nikdy a už to vypadá, že bych mohl každou chvíli dohnat svoji skupinu. Následuje bufet v Braníčkově, kde pouze popadnu banán a vyrážím okamžitě vpřed stahovat ztrátu. Další brod, který tentokrát neběžím, ale jdu a už začínám opět rozjíždět svůj stroj. U Podolského Mlýna se začínají spojovat trasy s 45km, dávám pozor na lidi a jakmile se spojíme zase do toho šlapu. Následuje sjezd a při přejezdu jednoho odvodňovacího žlabu se ozve výrazné syčení. V hlavě mě naskočí, je to v hajzlu, tohle už nedoženu. Okamžitě stavím a mám prázdné zadní kolo. Měním duši, dofukuju sifonem, ale bohužel nemám natlakováno na ideální tlak, ještě párkrát přifouknu pumpičkou, ale nechci ztrácet další čas, takže vyrážím vpřed. Do cíle zbývá tak 25km. Jsem smířený s tím, že super rozjetej závod je v háji a pozice bude špatná. Jedu už na jistotu. Do kopce šlapu tak na ¾ plynu. Z kopce vzhledem k měkkému kolu jedu opatrně, hodně nad předním kolem, aby zadek byl co možná nejvíc odlehčenej a nebyl další defekt. Po 5 km mě to ale nedá a na jednom kopečku stavím, ztrácím sice další 2-3 minuty, ale dotlakuju zadek podle mých představ. Už jsem zase „ready“ a můžu přidat plyn. Na trase už se pohybuje mnoho závodníku z 45 km trasy, takže pořád někoho předjíždím a působí to na mě spíš demotivačně a říkám si že všichni z 75 jsou už v tahu. Poslední výšlap z Křištína na kopec Červ a už vidím Klatovy. To mě ještě víc nakopne, že dokážu ještě něco stáhnout a zapínám forsáž. Na bludišti před cílem, kde je trasa namotaná sem a tam, aby to bylo divácky atraktivní předjíždím dalších 5 závodníků a s trochou hořkosti a naštvání dojíždím do cíle. Letos jsem si tu smůlu vybral doufám i s úroky. Vše mohlo dopadnou úplně jinak ,ale ztráta minimálně 15 minut, je na výsledku prostě znát 
A jak to celé dopadlo:
Na trase 100km, kam se přihlásilo: 654 bikerů a bikerek vyhrál:Václav Ježek v čase: 4:17:19 . Naše barvy hájil:
Martin Vít 44.místo celkově, 34.v kategorii v čase:5:16:15
Na trase 75 km, kam se přihlásilo: 1120 bikerů a bikerek vyhrál: Petr Šindelář v čase: 2:55:43. Naše barvy hájil:
Petr Šedivec 70.místo celkově,55. v kategorii v čase: 3:42:46
David Havel 95.místo celkově,68. v kategorii v čase: 3:48:46
Tomáš Tůma 135.místo celkově, 88. v kategorii v čase: 3:56:35
Celkové výsledky si můžete prohlédnout zde.
O tom jak se s tratí pral Dejv se můžete dočíst zde.
Skryjská jezírka – 20.5.2012
Trasa: 138km, převýšení: 2802m
Na tento víkend trasu plánoval kamarád Míra a původně si naplánoval trasu cca 168km a převýšení 4,5km!!, která měla končit v Praze a návrat domů vlakem, což jsem razantně zamítnul a přeplánoval, ale trasu jsme cestou museli ještě zkracovat do původní podoby. Jelikož Tlumič byl s rodinkou na dovolené,Martin odpočíval po sobotním brutálním závodě v Mostě a Dejvovi se nechtělo, vyrazili jsme v neděli jen ve dvou. Z Plzence jsem vyrážel v 7:30 a s Mírou jsme měli sraz na 8:00 pod Chlumem. Jedeme pod Chlum a míříme na červenou TZ, které se budeme držet celou první polovinu výletu a kopírovat meadry Berounky. Cestu do Liblína už letos moc dobře znám, pěkný singly, super terén, ale konec května na tuhle trasu už není ideální.Vegetace začíná vyhrávat a ze stezky se stává místama pěkná džungle a člověk si to neužije, tak jak by chtěl. Berounka je super a tak cesta odsejpá perfektně až do Liblína.Tady jsme vždycky sjeli a jeli jinudy a už vím proč. Nejdříve nás čeká pěkný stoupání do Bujesil a při sjezdu na rozcestí u Rakolusk ještě trocha bloudění.Červená TZ totiž vede třemi směry, čehož jsem si nevšiml a zamířil v pravo přes potok. Po výletu a nošení kola lesem a návratem zpátky na trasu už cestu trefíme a pokračujeme dál. Následuje další brutální kopec do Hřešihlav, ale ten se stále dá ještě jet. Při sjezdu k Leskovu mlýnu nás čeká asi největší peklo.Od řeky vyvláčet na zádech kola na místní hřeben. Uf, byla to docela dřina, ale už zase jedem. Projíždíme Zvíkovcem, Čilou a už jsme u Podmokelského mlýna a uhýbáme na modrou TZ na Skryjské jezírko. Po cca 1500 metrech stojíme u jezírka, děláme pár fotek, dáváme svačinu a Míru začínají napadat hovadiny . Jestli by to nešlo zkrátit do Zbiroha (původně jsme měli jet ještě za Křivoklát a pak točit zpátky) a tam že by nasednul na vlak a jel by domů. Má toho docela dost, ale po mém nátlaku rezignuje a ze Zbiroha pojedeme po trase. Do Zbiroha jedeme po modré TZ, která se nám po předchozím terénu zdá jako dálnice.Ve Zbirohu se napojujeme na již plánovanou trasu a míříme přes Radeč, Kokotské rybníky a Pohodnici do Letkova, kde dáváme zasloužené pivo.
Celkově shrnuto: pěkný výlet, který bych situoval raději na duben a určitě bych vynechal úsek z Liblína, respektive z Bujesil do Chlumu, kde se muselo hodně tlačit a nosit a raději bych vymyslel nějakou objízdnou trasu.
Počasí: Slunečno, teplo cca 25°C
Účast: Šéďa,Míra
Extrém bike Most – 19.5.2012
Druhý podnik českého poháru v MTB maratonu se jel v sobotu 19.5.2012 v Mostě. Spolu s Jirkou a Hankou jsme se vydali závodit na trať tohoto závodu, která je pro svojí technickou náročnost právem označována přívlastkem extrém. Přestože je trať dlouhá jen 67km je tento závod podle mnohých nejtěžším maratonem v ČR.
Zázemí a start závodu tradičně poskytl areál mosteckého hipodromu. Z minulého roku jsem měl vyjetou první vlnu, takže jsem se mohl postavit na start hned poblíž startovního oblouku. Plánovaný start v 10:00 byl nepatrně posunut, neboť se čekalo až přiletí letadlo s kamerou. Komentátorka nás stále nabádala aby jsme vyhlíželi letadlo, když se znenadání ozve pokyn ke startu. Seřazeni na hipodromu jak stádo dostihových koní se dává peloton do pohybu. Mnozí možná ještě netuší co je čeká a tak ženou pekelnou rychlostí vpřed z areálu na polní cestu. Hliněná cesta je krásně suchá takže žádné bahno se nekoná. Zato se však náležitě práší, a to dokonce tak moc, že pomalu nevidím na cestu. Zajímalo by mě, jak dopadly záběry z kamery z letadla. Předpokládám, že to mohlo být podobné jako výbuch atomové pumy. Polňačka nás odvedla přes Čepirohy ke kopci Resl, kde je namotána největší část trati. Konečně se trať zvedla a přišla první stojka, kde bylo z pily třeba přeřadit na nejlehčí převody. Pro některé peklo, pro druhé ráj začíná. Konečně se deru trochu v před a peru se s tratí. Náročné stojky střídají sjezdy po singlíkách, které se klikatí mezi stromy. Občas se přede mnou na trati objeví obrovská kláda, kterou bych za normálních okolností jistojistě přenášel, ale když vidím soupeře, že jedou přes tak je následuji. Pořadatelé ke kládám naštěstí přitloukli klacky tak, aby je bylo možno přejet bez poškození převodníku. Po ochutnávce Reslu na úsecích zvaných Bílý kaňon, Palyza a Šedý kaňon jsme se přesunuli kolem Mosteckého autodromu a jezera Matylda pod druhý kopec, kde byla na 21km první občerstvovačka. S povděkem chytám bidon s vodou a pokračuji vstříc nástrahám na kopec Hněvín. Stoupá se snad po nejstrmější části svahu přímo kolmo na vrstevnice. 150m dlouhý Krpál nezvládne v sedle vyjet mnoho závodníků. Pořadatel zde vypisuje prémii v podobě 50% slevy na startovném na příští ročník. Většina dole okamžitě slejzá, že nemá cenu se o to ani pokoušet. Spolu s jedním soupeřem však řadíme nejlehčí převody a jdeme do toho. Kolegové na trati jsou ochotni uhýbat takže se dá jet nahoru. Jedu na druhém místě trochu s obavami, aby to neklouzlo jezdci přede mnou, a nemuseli jsme oba pokračovat pěšky. Udržuji proto raději odstup alespoň 2m abych kdyžtak stihl zareagovat. Sedím na špičce sedla, tělem ležím na řídítkách a snažím se plynule pohybovat v před. Už jsme celkem vysoko a začínám v nohách cítit, že ten kopec klade i na ten nejlehčí převod hustej odpor. To už se blížíme k fanouškům, které naše počínání náležitě hodnotí povzbuzováním. Oba dva se vyhecujeme do výkonu a podaří se nám i závěrečnou kamenitou pasáž překonat. Pro mou i kolegovo velkou radost se to povedlo. Vyjeli jsme nahoru v sedle. Já i on letos poprvé. Velkou zásluhu na tom měla jistě i suchá trať. Po výjezdu krpálu nás čeká celkem dlouhý sjezdík na okraj Mostu, abychom si mohli na Hněvín vyšlápnout ještě jednou, tentokrát z druhé strany. Po průjezdu okolo hradu se trať stáčí směrem na třetí kopec – Široký vrch. Čekají nás po něm 3 smyčky, které nás dovedou zpět k občerstvovačce u jezera Matylda. Kolem něj se přesuneme zpět na Resl a začíná ródeo. Stoupáme kolem Autodromu, na kterém zrovna brázdí za ohromného rachotu závodní motorky. Stoupání je příkré a tak jedem krokem. Celkem peklo se soustředit na úzkou lesní strmou pěšinku a slyšet při tom rámus z motorek jejichž pohyb vidím jen občas periferně. Singl do kopce střídá singl z kopce a tak stále do kola. Není čas se napít, nebo něco pojíst. Stále se musím držet řídítek a brzdit. Po rozdělení tratí na 43km pokračuji na dlouhé variantě. Extrém nabírá na obrátkách. Strmé sjezdy střídají strmé výšvihy. Kdo brzdí dolů nevyjede setrvačností nahoru. Snažím se nebrzdit, ale udržet ve vysoké rychlosti koncentraci a kolo na klikatící se kamenité pěšince není vůbec jednoduché. Jsem za sedlem a stejnak mě kolo na prašné pěšince neposlouchá a míří se mnou do křoví. Nedobrovolně vysedám směrem za kolo, ale naštěstí to ustojím a ani kolo nepošlu nekontrolovaně k zemi. Občas svým uměním nějakým technicky zdatnějším soupeřům na trati překážím a tak je pouštím raději před sebe. Čeká nás ještě spustu náročných sjezdů a výjezdů – Kaskáda, Moira, Triangl, Koryto. Nedokáži popsat co všechno za nástrahy nás v těchto sjezdech čekalo. To se prostě musí zažít. Tuším, že v Korytu byla vybudována downhilová dráha. Naštěstí se daly skoky vždy „někudy“ objet. Na jednom z posledních sjezdů jímž byla Pohádka s námi pořadatel začal už opravdu laškovat. Na pařezech, které vyloženě překážely v cestě byly nakresleny smajlíky. Na úzkém průjezdu mezi dvěma stromy kóta 25cm. A na svahu, který by se člověk snad ani nepokoušel jít pěšky bylo na stromě napsáno – „nebrzdi“ či „neboj“. Na radu jsem to tedy pustil a dobře to dopadlo, strmý protisvah mě zastavil, ale bylo třeba rychle přeřadit zase na kašpara. Po nekonečném řádění na Reslu se trať konečně narovnává a míříme zpátky po polních cestách na hipodrom k cíli. Už jedu sám, před sebou dlouho nikoho nevidím a za sebou také ne. Až v závěrečném stoupání na hipodrom předjíždím mnoho jezdců z hobby a krátší trasy, kteří jsou totálně vysílení a tlačí nahoru.
Cílovou bránou projíždím v čase 3:46:46 na 54 místě a 23 místě v kategorii. Vítězem se stal Jan Jobánek, který trasu objel v čase 2:48:29. Jirka dojel na 84místě v čase 4:09:07 a Hanka zvítězila na kratší 56km trase v kategorii žen v čase 3:13:29. Zde jsou kompletní výsledky z Extrem bike Most 2012.
Celkově shrnuto: Opravdu extrémně fyzicky i technicky náročný závod. Přes mnoho nástrah je však celá trať jezdivá. Podařilo se mě vše sjet a vyjet, z čehož jsem měl opravdu dobrý pocit. Kolikrát to bylo už opravdu na hraně a jsem rád, že jsem si nikde neustlal a nerozbyl sebe nebo kolo. Příležitostí k tomu bylo víc než dost.
Zde je možné shlédnout záznam závodu Extrém bike Most 2012 vysílaný 22.5.2012 na ČT4. Zde je další krátký sestřih z televize Mistral.
Nedělní švih do Švihova – 13.5.2012
Trasa: 108km, převýšení: 2076m
Když jsme se Šéďou v sobotu po Škoda biku domlouvali kam v neděli vyrazíme na odpolední Švih, napadlo mě kam jinam přeci do Švihova. Dopoledne jsme provedli údržbu zablácených strojů ze závodu a po obědě vyrazili na trasu. Ta vedla po oblíbené červené TZ do Prusin a odtud po žluté na rozcestí Hájsko. Zde jsme opět změnili barvu značky na červenou, která nás přivedla až pod kopec Ticholovec. Následoval výšlap ke sv. Vojtěchu a sjezdík do Příchovic. Odtud jsme pokračovali po „rybářském“ singlíku při Úhlavě až nad Lužany. Zde jsme se napojili na zelenou TZ, která nás odvedla do lesa Loupenska. Na rozcestí jsme se napojili na červenou TZ, která nás již dovedla do Švihova. Zde jsme si prohlédli unikátní vodní hrad, kde zrovna měli představení kejklíři ve středověkých kostýmech. Od hradu jsme po modré TZ začali stoupat na nejvyšší vrchol dnešní trasy – Běleč. Ten se svými 712 m.n.m převyšuje Švihov zhruba o 350m, takže nás pěkně v chladném počasí rozehřál. Na vrcholu jsem po roce udělal zápis do vrcholové knihy a vydali jsme se hledat nějaký slušný sjezd k rozcestí pod Bělčem. Zaniklá TZ po hřebenu kopce nebyla příliš prochozená a tak pěšinka byla plná uschlých větví a hrozilo nebezpečí vylámání výpletu kol. Po žluté značce jsme pokračovali do Mezihoří, kde jsme obkroužili rybník a navštívili skalní vyhlídku pod Tuhoštěm. Přes vrch Ve Spáleném a Kněžhora jsme pokračovali k zelené TZ. Po té jsme mířili na zříceninu hradu Roupov. Odtud jsme přes Oplot a Přeštice zastávku zamířili do Dobřan, kde jsme měli v plánu stavět se na domácí zmrzlinu. Dnešní chladné počasí moc zmrzlině nepřálo a lepší by byl jistě čaj. Nicméně plán je plán, takže jsme se zkřehlýma rukama koupili každej jeden malej kornout. Kupodivu nás i oplatka zmrzliny příjemně hřála do ruky. Z Dobřan jsme namířili na Vysokou a oblíbeným sjezdem po žluté pokračovali přes Čižice na kopec V Dubech. Zde jsme se napojili zpět na červenou značku po které jsme opustili dnešní okruh.
Celkově shrnuto: Pěkná terénní trasa s minimem asfaltu, dvěma hrady na trase a pořádným kopcem. Škoda jen, že foťák tentokrát zůstal doma.
Počasí: slunečno, na květen celkem zima na kopcích teplota 8°C , dole 10°C a chladný vítr
Účast: Martin, Šéďa
ŠKODA BIKE Marathon 2012 – 12.5.2012
V sobotu 12.5.2012 se v Plzni konal již 9. ročník závodu horských kol Škoda bike maraton. Závod získává na oblibě hlavně u hobbíků a místních plzeňáků, ale každoročně na něj zavítají i nějací jezdci z Elity. Letošní ročník se nesl v duchu několika změn. Za prvé, k vůli zákonům o komunikacích došlo ke změně trasy. Za druhé byla velká změna počasí. Z pátečních tropických 32°C spadla rtuť teploměru na sobotních žalostných 13 později i 8°C. Aspoň jsme se nepotili . A teď už k samotnému závodu. Na start jsme vyráželi z domova po vlastní ose tentokrát poměrně v silném složení 4 ks. Všichni jsme samozřejmě jeli dlouhou trasu. Při příjezdu do Škodaparku v Doudlevcích, který každoročně skýtá zázemí tohoto podniku, už to žilo a my rovnou zajíždíme na startovní čáru. Peloton se značně štosuje, blíží se ona očekávaná 10 hodina a konečně zazní startovní výstřel. S Martinem stojíme vedle sebe a vyrážíme vpřed, ale vzhledem k rannímu dešti průjezd škodovkou a jejich klouzavým žulovým koskám, volíme raději opatrnější tempo. Vyjíždíme u Gigantu přes Tyršův most a už do toho začínám šlapat. Martin konečně přidává plyn, míjí mě a razí si cestu vpřed. Pokračujeme na lávku přes řeku a uhýbáme parkem po singlíku do Hradiště. Tuto změnu bych organizátorům trochu vytknul, protože na začátku závodu kde je ještě velká koncentrace jezdců se to v tomhle místě dost ucpávalo a jezdci museli hodně zpomalit, někdy i zastavit. Valíme do Hradiště přes další lávku směr Radobyčice, kde si to prodlužujeme po louce podél řeky a vyjedeme u moštárny poblíž mostu. Dáme se vlevo a hned za mostem uhneme vpravo a zamíříme k Valíku. Tady plno bikerů nečekalo dlouhý táhlý kopec a tak zde hodně lidí předjíždím. Na vrcholu se cesta stáčí do Černic, kde si člověk trochu oddychne ve sjezdu a před hřbitovem uhýbá v pravo k lávce přes dálnici. Od lávky začínáme stoupat na Ostrou hůrku a pak už míříme k Plzenci. Následuje úsek kolem vodárny, kde se taky dalo předjet hodně lidí až k Andrejškám a už klesáme k lomu, kde cesta opět mění směr tentokrát v pravo po žluté TZ na Radyni, takže všichni shazují řetězy na nejmenší placky a začínají se zadejchávat. Zde se opět deru pomalu vpřed a pár jezdců předjíždím. V půlce kopce ceta uhýbá v pravo k Plzeňské skále a začínají mokré kořeny. Tady už se předjíždět moc nedá. U skály fotí Šárka a řve na mě, že mám 1:30 ztrátu na Martina. Následuje výjezd ke hradu a divácky atraktivní sjezd Radyňských schodů. Klesáme vpravo k silnici na Šťáhlavy. V závěru ostrá pravá a nabíráme výškové metry ke křižovatce pod Radyní, kde je umístěná občerstvovačka, ale já ji nevyužívám.
Následuje sjezd po silnici do Šťáhlav, kde tentokrát předjíždí několik závodníků mě. Průjezd kolem kolejí, alejí k bažantici k zámku Kozel a už jsme v Kozelském lese a začíná zase trochu terén. Stoupáme nad Kozel před cestou
uhýbáme v pravo jako by k Nestlívskému rybníku, ale při výjezdu na cestu začínáme klesat k Hájku. Před ním se napojujeme v levo na modrou TZ k zřícenině Lopata. Při výjezdu k zřícenině se pole začíná opět ucpávat a tak je rychlejší slézt a tento úsek vyběhnout. Dál se jede směrem k hájovně na Potoky. Tady už se dá poměrně rychle šlapat. Od Potoků po žluté TZ na Rakovou, kde nastává další změna o proti loňsku a při výjezdu z lesa cesta uhýbá v levo a kopíruje pole po jeho levé straně. Tenhe úsek byl hezký. V lese bylo pěkně měkko, kolo se trochu bořilo a bylo to trochu zpestření. Začínáme se vracet k Rakové a na polňačce před ní opět měníme směr, vlevo k lesu. Přejedeme koberec mezičasu a řvou na nás, že máme ztátu 16 minu na prvního ať šlapem. Následoval pěknej sjezdík lesem, kde jsem jel trochu poslepu, protože jsem měl zevnitř opatlaný brejle od potu. Na konci kde jsou vyjetý koleje jsem si skoro nechtěně vystoupil. Na křižovatce pod sjezdem měníme směr a začínáme stoupat k Maršálu.Vidím, čím dál tím hůř, takže si brýle musím dát na špičku nosu a cestu pozoruju průzorem mezi štítkem od helmy a brýlema. Nad Lhůtou nabíráme poslední metry na Maršál a začínají opět všemi proklínané kořeny.Tenhle úsek až na vrchol, je pro mě vždycky trochu utrpení, ale pak vím, že už je to dobrý. Z vrcholu následuje sjezd nad Kozel, kde točíme v levo, chvilka po silnici a na další křižovatce vpravo k Hájku. Zde trasa tentokrát vede rovně a pokračuje kolem Kozelského rybníka stejnou cestou až na křižovatku pod Radyní. Tento mě velmi dobře známý kopec se mě tentokrát nejede vůbec dobře. Necítím tu silovou převahu a bolí mě ze zimy trochu kolena, takže mě pár borců předjíždí. Na křižovatce přejíždíme opět přes druhý koberec mezičasu a míříme na louky nad Losinou. Na konci zahýbáme do kopce k chatkám a sjíždíme na bývalou štěnovickou silnici, kde nás čeká ještě kousek siglíku po žluté TZ a už jsme zase u lávky nad dálnicí. Následuje stejná cesta jako na začátku až do cíle. V Hradišti nás čeká ještě poslední změna, výšvih po siglu a průjezd parčíkem, který tady byl na místě. Pole už je v téhle části roztrhané a techničtější pasáž trasu trochu zpestřila. Zbýval už jen finiš do cíle, kam dojíždím v čase 2:55:54.
Celkově shrnuto: Opět parádní závod, tentokrát trochu s příchutí bahna a zimy, změny v trase byly ve většině přínosem, jen bych vyřadil první sigl před Hradištěm a naopak byla škoda, že z trasy zmizel singl nad Kozlem, který byl moc pěkný. No a taky délka trasy by se měla pro příště v propozicích změnit na skutečných 70km. Škoda, že Tlumič s Dejvem měli defekt, jinak by zajeli určitě lépe. Snad si tu smůlu vybrali a příště už to bude v pohodě.
A jak to vlastně všechno dopadlo: Celkově se na trať 60 km postavilo 257 borců a borkyň. Vítěz, Stanislav Hejduk trať zdolal v neuvěřitelném čase: 2:24:14 a teď konečně náš tým:
26 místo absolutně, 12 místo v kategorii Martin Vít – 2:46:54
58 místo absolutně, 29 místo v kategorii , Petr Šedivec – 2:55:54
117 místo absolutně, 50 místo v kategorii , Tomáš Tůma - 3:16:48
142 místo absolutně, 63 místo v kategorii , David Havel - 3:25:36
Celkové výsledky si můžete prohlédnout zde.
Poděkovat musíme za fotky Lucce a jejím až teleportačním přesunům, Míše, Šárce a Kenecovi, který si zalouží pochvalu za opravdu profi fotky ze Škoda Bike 2012.
Odkazy na kompletní fotogalerie:
Zde najdete Míši fotky s detailní studií přejezdu kořenu na Lopatě
Zde jsou Lucky fotky
Opravdu povedené jsou fotky od Kence
