Radyně bike team

Český les hledal již po jedenácté svého cyklistického krále a královnu. Pořadatelské otěže svírají pevně v rukou Tachovští cyklisté. Letos se jim však snažila police ČR tyto otěže z rukou vytrhnout. Policejní úředníci plzeňského kraje striktně dodržují zákon  č.361/2000 Sb. § 47a, novelizovaný v srpnu 2011. Nešťaná novela zpřísňuje podmínky pro konání sportovních akcí na pozemních komunikacích. Údajně bylo smyslem novelizace zabránit závodům rychlých sportovních vozů. Nicméně z hlediska zákona jsou také cyklisté řidiči, takže výklad této novely znemožňuje rovněž pořádání  cyklistických závodů na neuzavřených pozemních komunikacích. Uzavřít jedinnou přístupovou komunikaci do vesniček na úpatí Českého lesa je však z pochopitelných důvodů nemožné.  Policie se tedy rozhodla naplnit bohužel druhé ze svých dvou poslání.  Místo aby pořadateli „pomohla“ s uspořádáním závodu z Tachova, rozhodla se „chránit“ zájmy ostatních občanů tachovska před nebezpečnými rychlými cyklisty.

Pořadateli se přesto podařilo najít cestu k uspořádání letošního ročníku závodu O Krále a Královnu Českého lesa. Znamenalo to přesunout celou trasu závodu mimo pozemní komunikace. Tím se také přišlo o nejlepší zázemí, které v ČR pro cyklisty znám – areál Rychta v Tachově. Je smutné, že město vynaloží obrovské peníze na vybudování sportovního areálu pro cyklisty, ale sportovní akce od něj díky výše uvedené novele již nelze uspořádat. Start závodu se proto pro letošek přesunul do samého srdce Českého lesa. Útočiště našel v osadě Ostrůvek u stejnojmeného loveckého zámečku na soukromém pozemku vstřícného pana majitele.  Ze stejných důvodů doznala výrazných změn také trasa závodu. Tu tvořil 25km dlouhý okruh, který jeli turisté jednou a závodníci dvakrát. Oproti loňsku přibyl na trati jeden celkem hluboký brod přes Lužní potok.

V 11:00 bylo odstartováno. Hned na začátku se stoupalo asi 2km strmou, vodou vymletou cestou na Knížecí strom. Všichni jeli pekelné tempo. Na čele se vytvořila asi šestičlenná skupina, kterou jsem si nechával „na dostřel“. Jejich tempo bylo pro mě příliš vysoké a tak jsem si jel svoje spolu s několika závodníky ve druhé skupině. Od Knížecího stromu přišel dlouhý sjezd lesní cestou upravenou lakatošem. Spadlo se až k Lesné, kde byl brod přes Lužní potok. V prvním kole jsem nevěděl co od něj čekat a tak jsem do něj vjížděl raději pomaleji.  Byl celkem hluboký, ale dal se jezdit. Na 12,5 km přišla zrádná odbočka na bývalou Pavlovu huť. Šipky vlevo  byly umístěny na haldě vytěženého dřeva, před kterým byla jakási pěšina plná klacků z pokácených stromů. Odbočila tam celá první i druhá skupina. Zatímco jsme se lámali přes klacky předjelo nás několik dalších závodníků, kteří třefili správnou cestu, jež byla schovaná až za haldou dřeva. V následujícím stoupání na Tetřeví vrch jsme je předjeli, takže o pozice jsme nepřišli. Na 18 km mě ve sjezdu při řazení spadl řetěz a musel jsem zastastavit. Při nandavání řetězu jsem zjistil, že prasklo vodítko od přesmykače. Bylo mě hned jasné, že se mě s nefunkčním přesmykem pojede špatně a tak jsem zvažoval, že závod po prvním kole zabalím. Zkoušel jsem řadit, a ono to kupodivu šlo. Dohnal jsem zpátky druhou skupinu, ale pak přišel rozdrncaný sjezd. Bylo potřeba zařadit těžké převody hodil jsem tam velkou pilu a v zápětí mě opět spadnul řetěz. Takže jsem musel zase zastavit a pak dohánět ztracená místa.

Stejný martýrium se spadlým řetězem jsem řešil ještě dvakrát v druhým kole. Další zastávky na nandavání řetězu a dohánění ztracených míst mě stálo hodně sil a to nejen  těch fyzických, ale i psychických. Nechtěl jsem už riskovat spadlý řetěz a tak asi od 30km jsem byl rozhodnut dojet závod bez řazení přesmykačem jen na prostřední placku, ze které řetěz spadnout nemohl. Znamenalo to točit z kopce neskutečné točky, ale i tak mě soupeři z kopců ujížděli. Do kopců jsem je dojížděl a stálo mě to další a další síly. V druhém kole jsem ve stoupání na Tetřeví vrch znovu dojel druhou skupinu a na dostřel jsme měli i tu první. Jenže pak přišel sjezd a utočit pekelné tempo dolů na prostřední pilu jsem nestíhal. Risknul jsem to, zařadil velkou pilu a dotáhnul jsem závodníky přede mnou. Pak mě znova spadl řetěz a musel jsem  zase zastavovat. V posledním kopci na Šelmberk jsem naposledy předjel závodníky z druhé skupiny. Bylo mě jasné, že jim musím ujet aby mě z kopečka do cíle nepředjeli. Rval jsem to ze všech sil nahoru a snažil se vybudovat si co největší náskok. Podařilo se mě ještě předjet jednoho závodníka, který odpadl z první skupiny. Pak se kopec zhoupnul do cíle. Soupeř zařadil těžké převody a já mu horko těžko stačil na střední pilu točením nezkutečných toček. Naštěstí se trasa těsně před cílem ještě trochu zhoupla nahoru a stihl jsem ho před cílem ještě o sekundu přeskočit.

Cílem jsem projel v čase 2:03:38 na 7 místě. Vítězem a tedy i Králem Českého lesa 2013 se stal Petr Šindelář s časem 1:48:26. Zde je možné si prohlédnout kompletní výsledky ze závodu O Krále a Královnu českého lesa 2013.

Co říci závěrem: Navzdory problémům, které pořadatel s uspořádáním závodu měl se mu podařilo připravit hezký závodní okruh Českým lesem. Kluci přeji Vám mnoho sil v boji s birokracií a věřím, že ten příští ročník určitě bude!  Nevzdávejte to! Byla by škoda přijít o závod územím kam se leta nesmělo jen kvůli úředníkům.

Pro mě byl závod díky technickým problémům takovou sérií časovek spolu s kadenčním tréninkem. Nicméně jsem rád, že jsem to nezabalil a dojel až do cíle, kde opět zavládla úžasná atmosféra. A kdo vydržel ještě chvíli po vyhlášení vítězů byl odměněn parádní dožrávanou. Zbyly stejky bez chleba takže každej dostal stejka se stejkem a navrch i kupu sladkých koláčků a buchet. Takže kdybych neměl rozbitý kolo mohl bych tu kroužit minimálně 24h .