O krále a královnu Českého lesa
S jubilejními ročníky závodů se letos roztrhl pytel a tak i tachovský maraton O krále a královnu Českého lesa dospěl ke své první dekádě. Loni jsem se kvůli kolizi termínu s jiným závodem nezůčastnil, ale dva předchozí ročníky ano. Letos to opět klaplo, a tak jsem se ráno vypravil autem směrem do Tachova.
Za odbočkou na Pňovany byl v protisměru na silnici padlý strom. Blesklo mě hlavou proč? Bouřka přeci nebyla a instinktivně jsem mrknul do lesa. Tam bylo auto s posádkou, které vyletělo ze silnice. Vrátil jsem se tam a snažil se pomoci. Oba pasažeři slečna i její přítel byli již z vozu venku. Přítel nebyl zraněn a slečna, která řídila a přemohl ji po noční směně mikrospánek, byla naštěstí „jen“ potlučená a v šoku. Pro jistou jsme ji zavolali záchranku a zabalili ji do termofólie a deky, protože ji byla zima. Vyčkal jsem tam s nimi ještě do příjezdu záchranky a pak pokračoval do Tachova.
V areálu na Rychtě vládla tou dobou již úžasná přátelská atmosféra. Ryhle zaregistrovat, nasadit číslo a jde se na start. Letos kvůli novele silničního zákona a s problematickým sháněním všemožných povolení nebyl situován na náměstí jako dříve, ale hned na cestu směřující z města před lidový dům. V 11 se ozval startovní výstřel a peloton se vydal vstříc nástrahám 56km tratě, jejíž otočka je až na německé straně na kopci Entenbühl (900 m). Hned po startu nám ujel Pavel Strnad z Velosportu Domažlice. Za ním se v kopci postupně sformovala čtyřčlenná skupinka. Jeli tam další dva domažličáci, já a ještě jeden závodník. Tahali jsme to jen dva – domažličák a já. Snažili jsme se několikrát nespolupracující dvojici v kopci utrhnout, ale nepodařilo se. Až na německé hranice a turistický přechod Křížový kámen, jsme dorazili ve čtyřech. Tam jsem si málem zkrátil cestu do němec letem přes řídítka. Přímo na čáře byla v trávě zarostlá díra, do které mě vletělo přední kolo. Naštěstí jsem to ústál a skupinku neztratil. Obkroužili jsme Silberhüte, kde byla kontrola a hurá zpět domů do čech na stejný přechod. Klukům se v německu asi zalíbilo a tak si tam chtěli dát ještě druhé kolo, protože je tam naváděla šipka. Díky mé znalosti závodu z předchozích let, jsem věděl, že je to špatně. Křiknul jsem na ně a pokračoval správným směrem na panelový sjezd pod Havranem. Jeli jsme stále všichni pohromadě, když se kousek pod panelkou ozvalo zlověstné syčení od proraženého pláště. Defekt bouhužel vyřadil ze hry Martina z Domažlic, se kterým jsme to nahoru tahali. Zbýval ještě kopec na Knížecí strom. Snažil jsem se soupeřům poodjet, ale nezdařilo se. Stále se vezli za mnou jak na gumě. V rychlých šotolonových sjezdech jsem jel raději opatrně, abych nezdefektil. Na silničním úseku mezi Mýtem a Tachovem jsem hodně zvolnil a čekal, že mě soupeři také na chvíli vystřídají. Nestalo se. Uhnuli jsme zpět do lesa. Vjížděl jsem ze skupiny z první pozice, ale cestu mě skřížil traktor. Soupeři stihli na danou situaci zareagovat lépe a dostali se přede mě. Jel jsem za nimi v těsném závesu až pod kopec ke zřícenině zámku Světce, kde jsem chtěl nasadit k rozhodujícímu útoku. To se podařilo a nahoru nad sjezdovkou na Vysoké jsem si udělal asi 50m náskok. Zbýval sjezd po sjezdovce do cíle. Zde mě však předletěl soupeř z Domažlic a na mě zbylo 3. místo (abs. i v kat). První projel cílem Pavel Strnad v čase 1:57:35, druhý byl Martin Bešta v čase 2:03:12?. Já projel cílem v čase 2:03:16 a v těsném závěsu byl čtvrtýLadislav Pakandl v čase 2:03:18. Pro pěkné 14. místo v kat. si dojel náš nový závodník Vašek Auterský v čase 2:21:20. Zde najdete kompletní výsledky ze závodu O krále a královnu Českého lesa 2012.
Na závěr bych chtěl poděkovat organizátorům za pěkně přichystaný závod. Značení nemělo z mého pohledu chybu. Křiklavě žluté šipky byly v lese dobře vidět. Fajn bylo i značení příjezdu k cyklistickému areálu Rychta po Tachovu. Moc se mě líbí zázemí, které areál nabízí. Nevím o žádném jiném městě v ČR, které by se mohlo pochlubit podobným zařízením pro cyklisty.
Obrazem, závod velice pěkně zdokumentoval redaktor Antonín Hříbal z Tachovského deníku zde. Foto-video stejného autora je ke shlédnutí zde.
pěkný, gratulace hoši
Pěkně napsané, ale ty parazity co se vyváží bych…
Tak to by mě zajímalo co bys… Já zkoušel všechno co znám: ujet, ale na to jsem neměl dostatečnou převahu a tak se mě to ani jednou nepovedlo, nebo prostě hodně zvolnit a nechat se předjet. Ale když tě ani pak nechtějí soupeři předjet, pak je něco špatně. Slejzat z kola kvůli tomu nebudu
.
Martine, to chce sebou začít vozit napínáčky, jako na Tour a házet co to dá
Velká gratulace k výkonům.Jen tak dál.