Nedobytná Mount Umunhum
Díky práci jsem se opět na nějakou dobu ocitl na druhé straně světa v Kalifornii v oblasti San Francizké zátoky, tedy v samotném Silicon valley. Abych se také někam podíval, vzal jsem si do letadla jako zavazadlo svoje kolo. Obnášelo to celkem pečlivě zvážit co si sebou na cestu zabalit, abych nepřesáhl povolenou hmotnost 23 kg pro zavazadlo odbavené vrámci letenky. Kolo jsem rozebral do krabice ve které se kola prodávají , přihodil do ní přilbu, tretry a pár věcí na sebe a dostal se na hmotnost 22 kg. Přestože bedna má nadrozměrné rozměry, byla její přeprava leteckou společností British Airways bez příplatku. Neboť kolo spadá do kategorie sportovních zavazadel, kde je u této letecké společnosti povolena délka bedny až 190cm.
Po nekonečném 30h cestování (s 15h mezipřistáním v Londýně) jsem vystoupil v San Francisku na druhé straně světa. Okamžitě po vystoupení z letadla jsem pocítil teplý vzduch. A tak mě přišlo, že jsem se neposunul v čase jen o 9h, ale přímo o několik měsíců – rovnou do léta. Mají tady opravdu zvláštní „zimu“. Venku je 26°C a slunce pálí víc než u nás v létě. I podle místních je letošní období dešťů mimořádně suché a hrozí dokonce lesní požáry.
Na první sobotu za louží jsem si vybral jako cíl svého vejletu horu Mount Umunhum. Je to jeden ze čtyřech nejvyšších vrcholů (1063 m.n.m) v pohoří Santa Cruz. Původně jsem chtěl až do Santa Cruz, ale při přeměření vzdálenosti na mapě jsem musel od tohoto plánu ustoupit. Navíc hora Umunhum mě zlákala pro svoji tajemnou stavbu – obrovskou betonovou krychli američany nazývanou „cube“ Ta v době, kdy zuřila ve světě studená válka, nesla obrovskou 85,5 tunovou anténu radaru dlouhého dosahu typu General Electric AN/FPS-24. Jeho úkolem byla detekce nepřátelských letadel. Kromě této stavby je na kopci ještě meteorologický radar NEXRAD. Strategická pozice kopce má tedy podobný osud jako Praha v Brdech. Stejné je to i s jeho přístupností. Vrchol mount Umunhum je veřejnosti nepřístupný. Nicméně vygoogloval jsem si na internetu od někoho cyklistickou trasu, která vedla alespoň poblíž vrcholu. Byla to krátká asi 40km smyčka na vrchol této, hory. Bylo ale třeba také nějak se pod horu dostat. V cestě mě stálo 6 nejlidnatější město USA – San Jose, označované jako hlavní město Silicon Valley. Googlil jsem dál a zjistil, že přes město vede několik krásných cyklistyckých tras zcela mimo automobilovou dopravu tohoto velkoměsta. V podstatě se jedná o cyklistickou infrastrukturu postavenou kolem řek a potoků, takže veškerá silniční doprava se podjíždí pod mosty.
Na zahřátí jsem projel Coyote creek trail. Po této asfaltové stezce, která kopíruje stejnojmenný potok se to dalo pěkně upalovat. Proti mě běhají běžci slečení do půl těla, a tomu tady říkají zima. Po projetí tohoto trailu jsem se ocitl v průmyslové zóně San Jose.
U podniků rozpoznávám známé značky z oblasti polovodičového průmyslu. Projedu kolem firem Microchip a Altera a hned vedle mé pozornosti neunikne vedlejší sad pomerančů, kde na stromech právě dozrávají krásné velké pomeranče. Neodolám pokušení a jeden kradu a občerstvuju se cestou. „Tohle že je zima?“ : ptám se sám sebe a nepřestávám se divit. Po chvíli jsem se napojil na stezku podél řeky Guadalupe, která mě provedla centrem města. Opět zcela mimo dopravu. Jak se blížím centru, roste intenzita využití stezky. Hodně lidí tu běhá a jezdí na kole a užívají si krásný slunečný den stejně jako já. Cyklostezka mě provede kolem letiště, kde člověku těsně nad hlavou přistávají za ohromného rachotu dopravní letadla, a pokračuje dál na jihozápad. Na chvíli opouštím stezku a obytnou zónou města směřuji na cyklistickou výpadovku z města ve směru higway 17. Ta vede podél potoka Los Gatos creek a je tím nejhezčím trailem, který jsem kdy ve městě viděl. Díky tomu je tu také velký provoz sportujících lidí, turistů apod. Stezka na několika místech křižuje potok po dřevěných lávkách, jež bezprostředně obepínají palmové stromy a člověku tak vůbec nepřijde, že vlastně jede městem. Projíždí nádherným parkem příznačně nazvéného Los Gatos s Camdenskými rybníky, v jejichž hladině se začínají odrážet blížící se hory.
Jen kousek za těmito rybníky je hráz nádže Vasona, kterou trasa překonává strmou stezkou. Po nekonešných 56km městem opouštím přes Los Gatos konečně zástavbu a stoupám stezkou podél higway 17 a velkého potrubí do hor. Hned na úpatí pohoří Santa Cruz se v nadmořské výšce 200m rozprostírá nádrž Lexinngton rezervoáru, který slouží jako zdroj vody pro Silicon valley. Tady stezka končí a dál do hor vede jen dálnice. Do další vedlejší cesty mě zbývalo už jen 100m a bylo obtížné najít kudy se tam dostat mimo dálnici. Nakonec jsem se roklí kolem přehrady probojoval na Old Santa Cruz Higway po které už se dalo bez problémů pokračovat až na North Sumit road.
Z té jsem sjel zpět do údolí potoka Los Gatos a chtěl pokračovat podle předem připravené trasy proti proudu potoka k jezeru Elsman. Jenže tady mě zastavila nedobytná brána přes cestu s výhružnými nápisy. To byla pro mě velká čára přes rozpočet, neboť tudy jsem to měl na horu Umunhum už jen kousek. Nechtělo se mě jen tak vzdát dosažení vytouženého cíle a tak jsem hledal v mapě alternativní cestu kudy se nahoru dostat. Znamenalo to ovšem vystoupat zpátky na druhou stranu a celou horu se pokusit objet od jihovýchodu a hodně velkou zajížďku. Vrátil jsem se na hřebenovou cestu Sumit drive a po chvíli jsem narazil na parádní horský obchod s potravinami. Na zajížďku jsem nebyl připraven a tak občerstvení přišlo vhod. Venku bylo posezení, v obležení spousty cyklistů, kteří přejížděli na silničkách tento hřeben. Sednul jsem si k jednomu staršímu dědovi a zeptal se ho jestli neví kudy se dostanu nahoru na Umunhum. Víceméně mě potrvdil můj nový plán a tak jsem pokračoval dál na jihovýchod až k vrcholu Loma Prieta. Ten je se svojí nadmořskou výškou 1155 m.n.m nejvyšším vrcholem pohoří Santa Cruz a na jeho vrcholu jsou antény televizních vysílačů. V roce 1989 bylo právě na tomto vrcholu epicentrum zemětřesení o síle 6.9 stupně na Richterově stupnici. Šotolinová cesta která směřuje po hřebenu k mount Umunhum je v soukromém vlastnictví a přehražená závorami. Ale podle místního cyklisty jsou tyto brány obvykle otevřené a vlastníci cesty tolerují cyklisty a turisty.
Brány byly opravdu otevřené, nápisy nikde žádné a tak jsem pokračoval dál, krásnou šotolinovou hřebenovkou s parádním výhledem z jedné strany na oceán a z druhé strany do Silicon Valley. Vysněná betonová krychle se blížila a když už jsem byl téměř u ní narazil jsem na bránu zamčenou snad dvaceti zámky, střeženou několika kamerami s reflektory a výstražnými tabulemi. Dál už tudy pokračovat nešlo, přestože trasa kterou jsem si stáhnul z internetu tudy vedla. U brány jsem to musel otočit a hledat cestu kudy se z tohodle nedobytného kopce dostat co nejkratší cestou zpátky k San Jose. To byl docela navigátorský oříšek, protože podle mapy se nedá poznat které cesty jsou zamčené a které ne. Naštěstí jsem potkal dalšího cyklistu, který mě nabídl že mě do San Jose dovede, že prý už jede také domu. Ještě mě upozornil, ať jedu opatrně že dolů je to samá serpentýna a dá se to rozjet opravdu rychle. Následoval jsem ho a užíval si při tom nekonečný sjezd z pracně dobytého kopce. Na kraji města jsme se rozpojili a já pokračoval už zase po svojí připravené trase. Projel jsem městy Monte Sereno, Saratoga, Blue Hils a Sunnyvale až do Mountain view, kde jsem se napojil již na pěknou cyklostezku zvanou Bay Trail. Ta vede ve městě Mountain View těsně kolem sídla softwarové firmy Google a pokračuje pobřemžím zátoky až do Palo Alto. U sídla Facebooku se napojuje na 12km most přes zátoku tzv. Dumbarton bridge a pokračuje do Fremontu kde je nyní můj dočasný domov.