MTB Silný kafe – 4. ročník (Český les – Poběžovice)
Před 14 dny, jsme potkali na závodech ve Kdyni partičku kluků z Poběžovic a dostali pozvánku na tento závod. Po prostudování propozic bylo rozhodnuto a Silný kafe zvítězilo nad KPŽ v Karlových Varech.
Příjezd na start se nám trochu protáhl, protože v Meclově začali kopat silnici, takže jsme museli do Poběžovic přes Draženov. V Poběžovicích to již žilo. Shodou okolností se zde konala i pouť, takže zábava pro případný doprovod byla zajištěna i touto formou. A teď už k samotnému závodu.
Kluci pořádali již čtvrtý ročník tohoto závodu. Nemohu srovnávat z předešlými ročníky, protože letos jedu poprvé, ale letošek se jim povedl.
Na start se postavilo 83 závodníků a závodnic a čekalo se jen až František – (vrchní organizátor tohoto podniku) dá povel ke startu. Zazněl výstřel a celé pole se dalo do pohybu za zaváděcí motorkou. Věděl jsem, že závod bude náročný a že prvních 15km je nejhorších, takže jsem nejel na krev, ale snažil jsem se držet přední pozice. Hned v úvodu, než trasa uhnula do terénu, jeli všichni šílenou pilu. Dohnal mě Martin, který se dral bojovat o bednu. Následoval krátký sjezd a ostrá pravá. Tady Martin přejel a musel se vracet, ale za chvilku už byl zase přede mnou a už jsem ho neviděl.
Následoval hodně pestrý terén, kdy došlo i na tlačení. Často jsem koukal na tachometr, kdy se tam objeví číslovka 15km a já budu vědět, že to nejhorší je za mnou. Počasí nás pěkně rozpalovalo a moje sluneční brýle se začaly upatlávat od potu. Sjezd ze Škarmanky (nejvyššího bodu trasy) se kvůli brýlím pro mě stal tak trochu ruskou ruletou. Byl jsem rád, že jsem kopec sjel bez pádu.Při mé pomalé a obezřetné jízdě mě vzali dva závodníci a já byl v tu chvíli asi na 22 pozici.Při výjezdu na silnici jsem narval brýle do dresu a začal zase závodit. Zase vidím paráda. Nastavil jsem si laťku 15 flek, takže jsem musel začít makat. Hlavně v kopcích jsem začal dohánět závodníky kteří byli hodně přede mnou . Z kopce jsem se snažil udržet si pozici. Jednu chvíli jsem jel docela dlouho sám, než jsem dostihl další skupinku co byla před námi. Moje taktika jet závod ze zadu se začala vyplácet. Měl jsem ale trochu obavy, jestli to na tak krátké vzdálenosti dokážu sjet. Moje tempo bylo super, věděl jsem že vydržím takhle jet až do cíle, ale ostatní alespoň na startu byli o hodně rychlejší. Postupně když jsem kluky předjížděl, tak některé braly křeče a někdo prostě už nemohl, protože přepálili začátek.
Asi tak 10 až 12km před cílem jsem v dálce zahlédl červený dres Rudolfa Šturma z SK Chodsko. Toho ještě musíš dát, říkal jsem si, ale v téhle části startovního pole už začínali být síly hodně vyrovnané a vůbec se k němu přiblížit bylo strašně zdlouhavé a nekonečné. Až cca 3 km před Poběžovicema jsem ho konečně dostihl. Následoval výjezd na asfalt a v dálce už byly vidět Poběžovice. Teď musíš, blesklo mě hlavou. Držel jsem se Rudolfa a připravoval se na závěrečný atak. Připadal jsem si trochu jako ve formuli a oba jsme asi čekali kdo udělá první chybu. Zaváhá a ten druhý nasadí k trháku. Začátek jsem se vezl v háku. Pak jsme jeli každý za svoje. Najednou Robert zamyká vidli a nasazuje. Dělám rychle totéž a šlapu co to dá. Jsem v háku a jdu vpřed, poslední zatáčka a já projíždím do cílového oblouku před Rudou na krásném 12.místě a jsem spokojen. Jen ten závěr mě trochu vnitřně mrzí, takže se Rudovi omlouvám, ale bere to sportovně a že to k tomu patří a že je vše OK.
Na téhle akci jsem byl poprvé, ale kluky jsem znal už z letošního ledového kafe a věděl jsem, že zdejší atmosféra je super a kluci do toho dávají úplně všechno. Je super na těchto menších podnicích, jak člověk cítí, že to někdo dělá od srdce, že tím žije a není to jen blbá komerce, jako na většině ostatních závodů. Pánové ještě jednou před Vámi klobouk dolů, tohle uspořádat. O zábavu se starala i partička trialistů, kteří skákali po nakladači a všemožných překážkách. Catering fungoval na výbornou. Na výběr 3 jídla a co jsem slyšel, tak si nikdo nestěžoval, ba naopak, samá chvála. Všem chutnalo. No a večerní párty, na které jsme zůstali byla v režii několika dídžejů, kdy se plácek pod náměstím proměnil v jednu velkou párty a fakt to tam žilo. Pokecali jsme s kamarádama, prohlídli pár fotek na baru a pádili domů. Domů jsme dorazili až o půlnoci.
No a jak to celé dopadlo. Trasu dlouhou 49km s převýšením: 1246m vyhrál Petr Kubíček v čase: 2:20:02.
Za náš tým jsme dopadli následovně:
Martin Vít – 5. místo celkově, 4. V kategorii v čase: 2:24:32 a ve finále se kouknul i na bednu.
Petr Šedivec -12.místo celkově, 11. V kategorii v čase: 2:34:53
Jestli se chystáte okusit atmosféru tohoto podniku, tak určitě doporučuju a přijeďte příší rok. Pokud chcete zažít ještě trochu něco navíc a nevadí Vám zima, určitě doražte příští rok v zimě na Ledový kafe, který kluci pořádají a stojí to taky určitě za to. My si to určitě nenecháme ujít.
You must 
2 Odpovědi to “MTB Silný kafe – 4. ročník (Český les – Poběžovice)”
Vložit komentář
pěkně hoši, gratulace
..nejvíc mě zaujala ta servírka:-), pěkná motivačka dojet závod…Dobře Vyyy!!!