Kokosová desetihodinovka – 8.6.2013
Jedenáctý ročník tradiční kokosácké desetihodinovky se jel v sobotu 8.6.2013 opět v Březíně. Letos se na ni vypravil náš team v nebývale silném složení. Do Březína dorazil Tlumič s Dejvem a Šéďou, já jsem přivezl Vaška A. a dorazil i Čenda na svém nezničitelném krosovém kole. Takže dohromady nás bylo na soupeře šest a tvořili jsme tak nejpočetnější grupu zoufalců, co se odhodlali strávit sobotu ježděním 10,5km dlouhých koleček v terénu kolem Březína. Na registraci, která probíhala u Jističe na chalupě dorazila také parta Nežichováků, Úžasňáků, Kokosáků, Osmáků a jeden člen z bandy Szabo gang.
Počasí přálo, svítilo slunce a teplota se už ráno šplhala k 17°C. Konečně jsme se mohli na start postavit bez obav v krátkých hadrech. Jenže aktuální počasí je jedna věc a druhá je jak bylo týden předtím. Pětidenní vytrvalý vydatný déšť, který vyvolal povodně po celé republice nezůstal v lesech bez následků. Terén byl podmáčený a v několika pasážích tratě značně až brutálně rozblácený.
Ale k trati popořádku. Start byl z asfaltky v Březíně před Jističovo chalupou. Jelo se kousek po asfaltu směrem ven z obce a u zeměďělců se uhnulo vlevo na šotolinovou cestu, která stoupá směrem na Radčín. Odtud zřejmě vznikl název okruhu jako radčínský, protože toto táhlé stoupání se dozajista vreje do paměti každému kdo se pokusí přežít 10h v sedle.Na začátku se dá jet na velkou pilu, ale jak síly v jednotlivých kolech ubývají řadí se tu lehčí a lehčí až pomalu ke konci by to člověk shodil až na zoufalce. Navíc někde byl v kopci naplavený jemný štěrk, který dokázel nepříjemně brzdit a žrát energii vloženou do pedálů. Když se konečně člověk vydrápal nahoru uhnulo se vlevo do lesa, kde následovala nejbanitější pasáž okruhu. Navezené oblé šutry z řeky spolu s bahnitou kaší a velkou louží na konci byly zkouškou techniky nejen strojů, ale i jízdy. Následoval krátký bahnitý sjezd singlíkem mezi kolejemi od traktoru zakončený další hlubokou louží. U louky se trať přehoupla přes malý kopeček a po lesní cesě se fofrem ztrácely pracně nastoupané metry. Ani tady jsme nebyli bláta ušetřeni. Po cestě stále tekly potoky vody z předcházejících deštivých dnů. Následoval odpočinkový přesun po asfaltu do Skelné huti, z které se pokračovalo mezi chaty na kopec. Rychlý sjezd po polní cestě nás zavedl znova do lesa, kde se stoupalo další bahnitou pasáží ke Zlatému dolu. Z něj trasa pokračovala nejzábavnějším úsekem po singlu mezi kořeny a kameny, zakončeným přejezdem odvodňovacího příkopu. Po šotolině se přijelo k rybníku, vystoupal se poslední kopeček na horizont nad Březínem a rychlým sjezdem byl okruh uzavřen. Tolik k trati a nyní již k průběhu závodu.
Krátce po deváté ráno vydal Jistič tradiční startovní povel „tak jedem“ a houf se dal do pohybu. Na nic jsem nečekal a napálil to hned v prvním kole naplno. Chtěl jsem si stejně jako loni zkusit, za kolik se dá okruh ujet dokud je člověk čerstvý. Ujel jsem soupeřům z dohledu a za 25 minut jsem byl zpátky ve stanu časoměřičů. Do druhého kola jsem již trochu polevil a dal okruh o 2min hůře. Od třetího kola jsem začal potkávat závodníky, které jsem předjel o jedno kolo.Kdo jezdí druhý ani jaký mám náskok jsem dlouhou dobu netušil. Zastávky v depu jsem minimalizoval na absolutní minimum. Vždy jen napsat čas průjezdu na kartičku na řídítkách, vyměnit bidon s pitím a rychle do dalšího kola.Na začátku čtvrtého kola potkávám Čendu jak tlačí svojí krosku proti mě. Rozřízl zadní plášť a závod tak pro něj bohužel předčasně skončil, tyhle pláště nikdo z nás s sebou nemá. Pár koleček jsem jezdil zcela osamocen a tak bylo třeba hledat nějaký cíl, co by mě zas táhnul dopředu trochu rychleji. Zaměřil jsem se na průměrnou rychlost a snažil se ji držet nad 20,5 km/h, aneb můj dlouhodobý cíl byl: „dvoustovka musí padnout, pokud nepadnu já 
„. Někdy kolem poledne potkávám Šéďu jak zevluje u auta. Prej ho to už nebaví jezdit ve sračkách pořád dokola. Snažím se ho vyhecovat, ale asi ztratil motivaci a dává kolo pauzu. Naoplátku mě častuje falešnou informací, že se na mě druhej dotahuje. Bych rád přidal, ale už to nejde. Jedu si tak dál svoje strojový tempo a jeho pokynů nedbám. V osmém kole dávám první větší sváču v depu. Trochu sprchlo a na trati je zase o trochu víc bláta. Hlavně rychlé sjezdy člověku v mžiku zacákají brýle, přes které pak neníní vidět. Požádám časoměřičky aby na příští kolo nachystali kbelík s vodou na mytí brýlí a od devátého kola je pravidelně i s brýlemi oplachuji bahnitou vodou. Dodatečně se jim tímto omlouvám. V bahně trpí stroj, převody skřípají a je jasné, že to zadarmo zas nebude. Snad to bylo poslední kapkou na Šéďovo mlýn a v devátém kole někdy ve čtyři odpoledne to zabalil úplně. Šetřil stroj, sebe a nebo možná obojí. O kolo později se na to vyfláknul i Tlumič s Dejvem. Ponorka zafungovala a zastavila už tři borce z našeho teamu. Zabalili to ale už i Nežichováci a jiní, kterým už to pro dnešek stačilo.Kluci mě ještě nachystali bidony s ionťákem do dalších kol (díky) a zmizeli domů za rodinama. Ve hře zůstavají srdcaři. V jedenáctém kole bojuju z řazením. Kazeta a převodníky jsou po 110km už plné bláta a stroj odmítá řadit. Požádám znovu časoměřičky jestli by nedonesly na příští kolo do stanu kyblík s košťátkem na očistu převodů. Ve dvanáctém kole stavím ve stanu na rychlou technickou zastávku. Košťátkem ometu bahno z převodů. Vypáčím kartáčem větve trávu a bahno uvízlé mezi pastorky kazety a převodníky. Zbytek sajrajtu veme odmašťovač ve spreji a protočím kliky a namažu čerstvej olej na řetěz. Ještě něco zakousnout a rychle do dalšího kola. Pomalu už se tělu nechce, ale hlava velí jeď dál a nepolevuj. Chvíli nemyslím a jen šlapu a najednou na horizontu zjistím, že zdrhám z Březína po asfaltu místo abych zatočil u zeměďělců na šotolinu. Tak holt zase zpátky. Je s podivem, že po dvanácti okruzích mě to nedošlo dříve. Ale stejný fopá jsem udělal i loni. Postě hlava se vzrustající únavou blbne. Ve zdlouhavém šotolinovém výjezdu je čas rozmyslet si taktiku do dalších kol. Sice, ještě nevím kdo jezdí za mnou druhej, ale můj cíl je pokořit dvoustovku a čas už se pomalu nachyluje. Zbejvají tři hoďky a je konec utrpení. Jinými slovy 63km do cíle. Takže držet průměr pořád nad dvacet. Podpořím myšlenku cukříkem a tělo i hlava zase kupodivu funguje a promazanej stroj i jede. Nahoře nechci zadělat převody bahnem hned v první hluboké louži a objevuji její krátkou objížďku lesem, kterou později využívají i ostatní. I druhá hluboká louže už má tou dobou vyjetou objížďku kolem trámu zprava. V šesnáctém kole konečně dojedu Vaška A. o jedno kolo. Dozvídám se od něj, že jede druhý za mnou a jedeme kolo spolu. Držím si stále svoje tempo, a Vašek se celé kolo statečně drží. Ke konci kola mu přeci jen trochu popojedu. Na sedmnácté kolo se v depu moc nezdržím a spěchám do dalšího kola. Už jen necelé dvě hodiny a je po všem. Zbejvají tři kola a dvojkilo skoro padne.Už moc lidí nejezdí, ale z těch co ještě brázdí trať drží nejlepší tempo Kýťa. Má jen o pár kol méně a jen horko těžko ho stíhám. Nakonec jsem ujel 19 kol v čase 9:50 s výkonem 199,5 km a stal se tak potřetí za sebou vítězem na radčínském okruhu kokosácké desetihodinovky. S odstupem dvou kol vybojoval krásné druhé místo Vašek A. s výkonem 178,5 km v čase 9:26.
Shrnutí: počasí paráda, v poledne bylo i horko a teplota kolem 24°C. Lesy dost podmáčené a bahnité takže pokořit můj rekord trati 241,5km z roku 2011 kdy bylo sucho bylo opět nereálné. Škody na kole: před závodem fungl nový řetěz jsem zajel akorát pro kýbl na šrot. Odneslo to také ložisko ve spodní kladce přehazovačky. Jeho totální vydření a zemědělská vůle způsobily, že řetěz rajtoval mezi ramínkem přehazky. Spolu s bahnem a pískem fungoval jak dokonalá řetězová pila. Do konce závodu jsem takřka přepiloval spodní část ramínka přehazky.
celkově jsme za náš tým dopadli z 22 mužských závodníků následovně:
1 místo: Martin Vít, 19 kol, 199,5km v čase 9:50
2 místo: Vašek Auterský, 17 kol, 178,5km v čase 9:26
9-10 místo: David Havel, 10 kol, 105km v čase 6:14
9-10 místo: Tlumič, 10 kol, 105km v čase 6:14
13 místo: Šéďa, 9 kol, 94,5km v čase 5:35
22 místo: Čenda, 3 kola, 31,5km v čase 2:01 (rozřízl plášť)
Na stránkách kokosáků naleznete kompletní výsledky Kokosové desetihodinovky 2013, včetně třech odvážných žen.
.
You must 
Vložit komentář
