Kokosová časovka 2012
V sobotu 21.4.2012 se v Březíně u Manětína jel 9. ročník Kokosové časovky na horských kolech. Tradičně pohodovou akci uspořádali kamarádi z Kokos teamu. Původně jsem chtěl jet do Březína autem, abych byl na závod „čerstvý“, ale Šéďa s Tlumičem se rozhodli jet do Březína po vlastní ose. Samotnému se mě autem jet nechtělo a tak jsem se přidal k většině a jel s klukama na závod na kole. Celou cestu na časovku (viz Šéďovo článek) jsme si hlídali tepy a snažili se držet pod 130 abychom na závod nepřijeli příliš unavení. Občas mě tepák při stoupání ukazoval očividně špatně, když v kopcích tvrdošíjně zobrazoval jen 40 tepů/min. Jakmile se ale umoudřil bylo v kopcích těžké udržet se na limitu 130 a neztratit přitom balanc v pomalé jízdě. Po 60km jsme v 11 hod dorazili do Březína. Zázemí závodu bylo tradičně u Jističe na chalupě. Do startu zbývaly 2h, takže jsme se stihli v klidu přihlásit, nadlábnout a ochutnat výbornou domácí kokosovou a makovou buchtu.
Postupně přijížděli další závodníci a nakonec se nás na startu sešlo 31. Z toho 22 startujících v kategorii „muži elite“, tři „ženy elite“, jeden „junior“, tři „super kluci“ a dva caparti startující za „kluky potěr“? Přijela i favorizovaná skvadra z teamu MTB Nežichov v čele s obhájcem prvního místa Martinem Mouchou. Zhruba v poledne proběhlo losování pořadí ve kterém se bude startovat. Vytáhl jsem si stylově šestadvacítku podle rozměrů kol svého stroje, takže budu startovat až jako předposlední protože napřed pojedou děti. Šéďa s Tlumičem si vytáhli nižší číslici a tak budou strtovat přede mnou. Po losování jsme se společně přesunuli po trati na místo startu – do Zlatého Dolu.
Přesně ve 13:00 se spustil na trať první závodník a další vždy v 90s intervalech. Startovalo se ze strmého sjezdu ze stráně pod kterým následovala prudká pravotočivá zatáčka na jehličí. Asi jediné místo na trati, které dokážu popsat, neboť za jízdy už jsem viděl jen tunelově a rudě červeně. Díky mé předposlední startovní pozici jsem mohl pozorovat kromě posledního start všech závodníků a porovnávat jejich um v technice sjezdu. Někdo brzdil od shora až dolů jiní to střemhlav pustili dolů a v pravotočivé zatáčce kolem stromu rychle řešili jak se do ní vejít. Až na jeden ošklivě vypadající smyk, který se naštěstí podařilo závodníkovi parádně vybrat, všichni odstartovali s přehledem. Po čtyřiceti minutách jsme zbyli nahoře už jen dva a tak přišla řada na mě.
Tři, dva jedna… start. Strategii startu jsem měl po všech těch schlédnutých startujících přede mnou jasnou: pustit – nebrzdit – u stromu lehce přibrzdit a pak už jen dupat a dupat co to jde. Jak jsem si naplánoval tak jsem učinil, pak už šel tep rychle nahoru až k maximálním hodnotám a moc si toho nepamatuju. V prvním větším stoupání jsem dojel závodníka co startoval minutu a půl přede mnou. Místa bylo dost a tak jej předjíždím a funím a rvu to co to dá až nahoru na kopec. Ve sjezdu se střídali pěšinky se zatáčkama, klackama, kořenama a šotolinová cesta s ne příliž utaženým hrubým štěrkem. Byť jsem mohl jet občas z kopce ještě rychleji víc už přišlapávat jsem se neodvážil, abych ze šotolinové zatáčky někde nevylítnul. Prudká pravá, letím z lesa cesta se narovnává, v koutku levého oka se mě mihne rybník, jasnej to poznávací bod, že už mířím do Březína. Pořád na max a najednou se přede mnou objeví ve sjezdu siluleta Míry Maška, který startoval o 3 minuty přede mnou. To mě ještě víc nabudilo a v hlavě mě blesklo, že ho do cíle ještě urvu. Jenže on si mě ve sjezdu všiml a odpálil turbo. Dupu co to dá, jsem dávno přes max a řítíme se dolů v těsném závěsu po volné šotolině jak kamikaze. Na předjížděcí manévr si z bezpečnostních důvodů kvůli volné šotolině, v které nám oběma kola rajtujou netroufám. Cesta ztvrdla odpaluji forsáž a jdu před Míru – do slova i do písmene. Fofrem se blíží výjezd na silnici s prudkou pravou a šotolinou na krajnici. Raději lehce přibrzdím a najíždím přes trávu, kdyby náhodou vyjelo auto. Toho Míra využije vletí do cesty bezhlavě a jde zese přede mě. To tak nehodlám nechat a tak do mírného kopečka spurtuju do cíle s plícema metr před pusou a cílem projíždím před Mírou. Prudký brzdy, nesrazit pořadatele a jsme oba v cíli. Dvě minuty popadám dech a těším se až se budu moc normálně nadechnout.
U Jističe na chalupě dáváme zaslouženej párek, kterej vykouzlí úsměv na tváři každého závodníka a je tady slavnostní vyhlášení výsledků. V kategorii muži elite startovalo 22 borců. Tlumič se umístil na 12 místě s časem: 22:58 , Šéďa na krásném 5 místě s časem 21:40 a já se probojoval až na bednu na 2 místo s časem 19:39 se ztrátou 0:23 na vítěze Martina Mouchu z MTB Nežichov, který cílem projel v novém traťovém rekordu 19:16 a pokořil tak o 2s pět let starý rekord Petra Götze z roku 2007.
Celkové výsledky si můžete prohlédnout zde. Fotky jsou od Martina,Áži, Mirky a Jističe a tímto jim děkujeme za poskytnutí.
Celkově shrnuto: Byť to byl krátký 10km závod, ale jet ho po 60km rozjetí na max je dobrá utopie. Jističovi a celé partě kolem, velice děkujeme za uspořádání této akce a hezky strávené části soboty. Máte to kluci zmáknutý. Organizace, zázemí a to všechno okolo klapalo na jedničku, ostatně jako vždy. Je tam u Vás fajn.
Nakonec už nás čekalo “ jen“ 83km vyjetí na cestě domů…
Vložit komentář
