Jesenický Surovec 2011
U příležitosti outdoor festivalu v Jesenici se konal v sobotu 15.října také MTB maraton. Za třináctiletou historii se závod dostal do podvědomí mnoha závodníků a tak i původně malý regionální maratonek se rozroztl a přijelo závodit hodně „Surovců“. Pro mnoho z ních je právě tento závod tím, čím končí závodní sezonu. Přijelo také silné jádro kamarádů z Plzně ve složení: Ondra a Jirka z beespee, Strejda, Pinďa a Ivča od Explosiwáků a Tomáš Kozák. Počasí se na Surovce opravdu připravilo a nastavilo ranní teplotu na 0°C. Slunce sice slibovalo pěkný podzimní slunečný den, ale jeho paprsky už měly malou sílu na to aby nějak výrazně zvedly číslo na teploměru. Začalo tak pro mě dilema co si vzít na sebe, abych při závodu neumrznul, ale naopak se taky nepřehřával. Nakonec jsem se rozhodl pro otužileckou variantu a startoval jsem jen v krátkých kraťasech s návlekama na kolena. Závodilo se na dvou trasách 22 a 47km. Zvolil jsem si delší trasu, která představovala dva různé okruhy. První byl společný s 22km trasou její cíl byl pro nás mezičasem.
V jedenáct byli všechny stíhačky a stíhači vypuštěny na trať. Letělo se hned z kempu po úzké asfaltce z kopce a tak každej měl pocit, že má na první flek. Naštěstí až k hlavní silnici nás brzdilo zaváděcí auto. Trochu jsem zde ztratil pozici, neboť než riskovat nebezpečí nějakého nepříjemného střetu jsem ty odvážné střelce poustil raději přibržděním před sebe. Závodit se začalo až na hrázi Velkého rybníka. V aleji bylo mraky žaludů a tak to i slušně klouzalo. Rychlost zbrzdilo, ale jen úzké hrdlo v podobě železničního přejezdu. Za přejezdem mě dojel Ondra z besespee. Strejda s Pinďou se probojovali o kus víc dopředu. Společně s Ondrou jsme prolítli obytnou zónou v Jesenici, ketrá nás vyplivla do terénu na polňačku. Tady nás trochu přibrzdila louže ve které to Ondrovi podklouzlo a tak jsem si musel do ní nedobrovolně šlápnout. Následoval strmý blátivý výjezd a tak než abych huntoval převody řazením v tahu z nulové rychlosti. Volil jsem raději běh a trochu poodskočil Ondrovi, který se škrábal bahnem nahoru v sedle. Stálo mě to však sklouznutí návleků na kolena až na kotníky . Řekl jsem si: „no fajn to bude teď kláda na kolena“, ale na úpravu oblečku nebyl čas tak jsem pokračoval v letu dál a ujel Ondrovi ve snaze dostihnout Pinďu, který si na mě dneska po hřebíku v Brdech brousil zuby. Ve sjezdu se letělo stále po žaludech kolem rozcestí u Čtyř dubů. No ve skutečnosti jich tam muselo být mnohem víc, ale nestihl jsem je počítat . Přistání bylo až v Rusku, kousek od Petrohradu kde končil sjezd. Následovala runway v podobě asfaltového táhlého kopce Hájem Petra Bezruče. Na rozjezdu trochu došla forsáž Strejdovi letícímu dneska na starém hliníkáči, protože jeho S-Works přišel o pilu a musel zůstat doma v hangáru. Pokračovali jsme spolu až k brodu přes Jesenici. Tady byla i lávka. Nohy se nám v té zimě nechtělo máčet a tak jsme udělali krátké mezipřistání po lávce. Strejda ještě stihl křiknout „bacha klouže“, ale to už jsem balancoval po sklouznutí těsně nad vodou. No dobře to dopadlo balanc jsem nakonec chytil. Strejda však chytal lépe a tak místo balancu chytil druhej dech a pořádně za to do kopce vzal a vyždímal ze svého veterána maximum a začal se pomalu a jistě vzdalovat až z něj z byla jen tečka na horizontu a už jsem ho až do cíle neviděl. Zato jsem doletěl k Pinďovi, který měl v háku nějakého Mostečáka. Přidal jsem se na chvíli k nim do formace a letěl s nimi. Pinďa si stěžoval, že byl celý týden nemocný a že mu to netáhne, tak jsem šel na čelo a trochu je tahal do kopců. To přerušil až klacek v přehazce, takže krátké nouzové přistání bylo nezbytné. Trochu mě poskodskočili, ale do kopce jsem si je stihl opět doletět a jít před ně. Ve trojici jsme minuli cíl 22km trasy a náš mezičas v kempu, kde jsem se vyskytl na 11 místě absolutně v čase 56:49.7.
Následovalo zařazení na druhý 25km přistávací okruh. Letěli jsme stále společně s Mostečákem a Pinďou až mezi rybníky Horní a Dolní Fikač, kde měl být radiomaják a dojít ke změně azimutu letu.
Jenže šipka nikde a tak jsme pokračovali jen podle kompasu. Šipky stále chyběly a tak nám došlo že letíme blbě. Okamžitě jsme to ztočili zpátky na rybníky ale v protisměru jsme najednou potkávali ostatní letce na stejné cestě. Tohle zaváhání nás podle záznamu z černé skříňky (Garmina) stálo 2:06, a nějakej ten flek když ostatní našli naváděcí šipku dříve. Dojel nás zde i Ondra z Beespee který s námi začal boj o cílovou runway. Mostečáka zásek trochu paralizoval a tak se dalších bojů neúčastnil. Pinďa byl po nemoci vyšťavenej a tepal prej 300, ale žveknul se a snažil se zminimalizovat naši ztrátu. V kopci jsme vzali dva letce z Vikingsfootswear a pojízdné Toi Toiky ale pak už byly karty až do cíle rozdány. Na čele naší přistávací formace jsme se střídali Já s Pinďou a Ondrou. Pinďa za to na sestupové dráze slušně bral. Já letěl v závěsu a Ondra se držel stále za námi. Mě to ale na bahně podjelo a opustil jsem katapultem přes řídítka letadlo. Naštěstí se nic nestalo a tak jsem znovu stihl nasednout ještě před Ondrou. Můj stroj měl lehce protočený řídítka a tak jsem musel držet kormidlo stále lehce do zatáčky. V závěrečném sjezdu jsem musel ještě pamatovat na to, že mě už nebrzdí zadní brzda a tak očekávající poslední změnu azimutu před cílem na šotolinovou pěšinku ke kempu jsem jel raději opatrně a nechal Pinďu ujet.
V cíli jsem přistál sekundu před Ondrou v čase 2:04:52 na 14 fleku absolutně a 2 místě v kategorii. Zhruba 10s za Pinďou. Absolutním vítězem se stal s časem 1:48:21 Vlastimil Veverka. Celkem na dlouhé trati letělo 193 strojů. Z nichž do cíle doletělo 173. Zde jsou kompletní výsledky Jesenického Surovce 2011 na 47 km trati.