Archiv rubriky ‘Závody’
Kokosová desetihodinovka – 8.6.2013
Jedenáctý ročník tradiční kokosácké desetihodinovky se jel v sobotu 8.6.2013 opět v Březíně. Letos se na ni vypravil náš team v nebývale silném složení. Do Březína dorazil Tlumič s Dejvem a Šéďou, já jsem přivezl Vaška A. a dorazil i Čenda na svém nezničitelném krosovém kole. Takže dohromady nás bylo na soupeře šest a tvořili jsme tak nejpočetnější grupu zoufalců, co se odhodlali strávit sobotu ježděním 10,5km dlouhých koleček v terénu kolem Březína. Na registraci, která probíhala u Jističe na chalupě dorazila také parta Nežichováků, Úžasňáků, Kokosáků, Osmáků a jeden člen z bandy Szabo gang.
Počasí přálo, svítilo slunce a teplota se už ráno šplhala k 17°C. Konečně jsme se mohli na start postavit bez obav v krátkých hadrech. Jenže aktuální počasí je jedna věc a druhá je jak bylo týden předtím. Pětidenní vytrvalý vydatný déšť, který vyvolal povodně po celé republice nezůstal v lesech bez následků. Terén byl podmáčený a v několika pasážích tratě značně až brutálně rozblácený.
Ale k trati popořádku. Start byl z asfaltky v Březíně před Jističovo chalupou. Jelo se kousek po asfaltu směrem ven z obce a u zeměďělců se uhnulo vlevo na šotolinovou cestu, která stoupá směrem na Radčín. Odtud zřejmě vznikl název okruhu jako radčínský, protože toto táhlé stoupání se dozajista vreje do paměti každému kdo se pokusí přežít 10h v sedle.Na začátku se dá jet na velkou pilu, ale jak síly v jednotlivých kolech ubývají řadí se tu lehčí a lehčí až pomalu ke konci by to člověk shodil až na zoufalce. Navíc někde byl v kopci naplavený jemný štěrk, který dokázel nepříjemně brzdit a žrát energii vloženou do pedálů. Když se konečně člověk vydrápal nahoru uhnulo se vlevo do lesa, kde následovala nejbanitější pasáž okruhu. Navezené oblé šutry z řeky spolu s bahnitou kaší a velkou louží na konci byly zkouškou techniky nejen strojů, ale i jízdy. Následoval krátký bahnitý sjezd singlíkem mezi kolejemi od traktoru zakončený další hlubokou louží. U louky se trať přehoupla přes malý kopeček a po lesní cesě se fofrem ztrácely pracně nastoupané metry. Ani tady jsme nebyli bláta ušetřeni. Po cestě stále tekly potoky vody z předcházejících deštivých dnů. Následoval odpočinkový přesun po asfaltu do Skelné huti, z které se pokračovalo mezi chaty na kopec. Rychlý sjezd po polní cestě nás zavedl znova do lesa, kde se stoupalo další bahnitou pasáží ke Zlatému dolu. Z něj trasa pokračovala nejzábavnějším úsekem po singlu mezi kořeny a kameny, zakončeným přejezdem odvodňovacího příkopu. Po šotolině se přijelo k rybníku, vystoupal se poslední kopeček na horizont nad Březínem a rychlým sjezdem byl okruh uzavřen. Tolik k trati a nyní již k průběhu závodu.
Krátce po deváté ráno vydal Jistič tradiční startovní povel „tak jedem“ a houf se dal do pohybu. Na nic jsem nečekal a napálil to hned v prvním kole naplno. Chtěl jsem si stejně jako loni zkusit, za kolik se dá okruh ujet dokud je člověk čerstvý. Ujel jsem soupeřům z dohledu a za 25 minut jsem byl zpátky ve stanu časoměřičů. Do druhého kola jsem již trochu polevil a dal okruh o 2min hůře. Od třetího kola jsem začal potkávat závodníky, které jsem předjel o jedno kolo.Kdo jezdí druhý ani jaký mám náskok jsem dlouhou dobu netušil. Zastávky v depu jsem minimalizoval na absolutní minimum. Vždy jen napsat čas průjezdu na kartičku na řídítkách, vyměnit bidon s pitím a rychle do dalšího kola.Na začátku čtvrtého kola potkávám Čendu jak tlačí svojí krosku proti mě. Rozřízl zadní plášť a závod tak pro něj bohužel předčasně skončil, tyhle pláště nikdo z nás s sebou nemá. Pár koleček jsem jezdil zcela osamocen a tak bylo třeba hledat nějaký cíl, co by mě zas táhnul dopředu trochu rychleji. Zaměřil jsem se na průměrnou rychlost a snažil se ji držet nad 20,5 km/h, aneb můj dlouhodobý cíl byl: „dvoustovka musí padnout, pokud nepadnu já 
„. Někdy kolem poledne potkávám Šéďu jak zevluje u auta. Prej ho to už nebaví jezdit ve sračkách pořád dokola. Snažím se ho vyhecovat, ale asi ztratil motivaci a dává kolo pauzu. Naoplátku mě častuje falešnou informací, že se na mě druhej dotahuje. Bych rád přidal, ale už to nejde. Jedu si tak dál svoje strojový tempo a jeho pokynů nedbám. V osmém kole dávám první větší sváču v depu. Trochu sprchlo a na trati je zase o trochu víc bláta. Hlavně rychlé sjezdy člověku v mžiku zacákají brýle, přes které pak neníní vidět. Požádám časoměřičky aby na příští kolo nachystali kbelík s vodou na mytí brýlí a od devátého kola je pravidelně i s brýlemi oplachuji bahnitou vodou. Dodatečně se jim tímto omlouvám. V bahně trpí stroj, převody skřípají a je jasné, že to zadarmo zas nebude. Snad to bylo poslední kapkou na Šéďovo mlýn a v devátém kole někdy ve čtyři odpoledne to zabalil úplně. Šetřil stroj, sebe a nebo možná obojí. O kolo později se na to vyfláknul i Tlumič s Dejvem. Ponorka zafungovala a zastavila už tři borce z našeho teamu. Zabalili to ale už i Nežichováci a jiní, kterým už to pro dnešek stačilo.Kluci mě ještě nachystali bidony s ionťákem do dalších kol (díky) a zmizeli domů za rodinama. Ve hře zůstavají srdcaři. V jedenáctém kole bojuju z řazením. Kazeta a převodníky jsou po 110km už plné bláta a stroj odmítá řadit. Požádám znovu časoměřičky jestli by nedonesly na příští kolo do stanu kyblík s košťátkem na očistu převodů. Ve dvanáctém kole stavím ve stanu na rychlou technickou zastávku. Košťátkem ometu bahno z převodů. Vypáčím kartáčem větve trávu a bahno uvízlé mezi pastorky kazety a převodníky. Zbytek sajrajtu veme odmašťovač ve spreji a protočím kliky a namažu čerstvej olej na řetěz. Ještě něco zakousnout a rychle do dalšího kola. Pomalu už se tělu nechce, ale hlava velí jeď dál a nepolevuj. Chvíli nemyslím a jen šlapu a najednou na horizontu zjistím, že zdrhám z Březína po asfaltu místo abych zatočil u zeměďělců na šotolinu. Tak holt zase zpátky. Je s podivem, že po dvanácti okruzích mě to nedošlo dříve. Ale stejný fopá jsem udělal i loni. Postě hlava se vzrustající únavou blbne. Ve zdlouhavém šotolinovém výjezdu je čas rozmyslet si taktiku do dalších kol. Sice, ještě nevím kdo jezdí za mnou druhej, ale můj cíl je pokořit dvoustovku a čas už se pomalu nachyluje. Zbejvají tři hoďky a je konec utrpení. Jinými slovy 63km do cíle. Takže držet průměr pořád nad dvacet. Podpořím myšlenku cukříkem a tělo i hlava zase kupodivu funguje a promazanej stroj i jede. Nahoře nechci zadělat převody bahnem hned v první hluboké louži a objevuji její krátkou objížďku lesem, kterou později využívají i ostatní. I druhá hluboká louže už má tou dobou vyjetou objížďku kolem trámu zprava. V šesnáctém kole konečně dojedu Vaška A. o jedno kolo. Dozvídám se od něj, že jede druhý za mnou a jedeme kolo spolu. Držím si stále svoje tempo, a Vašek se celé kolo statečně drží. Ke konci kola mu přeci jen trochu popojedu. Na sedmnácté kolo se v depu moc nezdržím a spěchám do dalšího kola. Už jen necelé dvě hodiny a je po všem. Zbejvají tři kola a dvojkilo skoro padne.Už moc lidí nejezdí, ale z těch co ještě brázdí trať drží nejlepší tempo Kýťa. Má jen o pár kol méně a jen horko těžko ho stíhám. Nakonec jsem ujel 19 kol v čase 9:50 s výkonem 199,5 km a stal se tak potřetí za sebou vítězem na radčínském okruhu kokosácké desetihodinovky. S odstupem dvou kol vybojoval krásné druhé místo Vašek A. s výkonem 178,5 km v čase 9:26.
Shrnutí: počasí paráda, v poledne bylo i horko a teplota kolem 24°C. Lesy dost podmáčené a bahnité takže pokořit můj rekord trati 241,5km z roku 2011 kdy bylo sucho bylo opět nereálné. Škody na kole: před závodem fungl nový řetěz jsem zajel akorát pro kýbl na šrot. Odneslo to také ložisko ve spodní kladce přehazovačky. Jeho totální vydření a zemědělská vůle způsobily, že řetěz rajtoval mezi ramínkem přehazky. Spolu s bahnem a pískem fungoval jak dokonalá řetězová pila. Do konce závodu jsem takřka přepiloval spodní část ramínka přehazky.
celkově jsme za náš tým dopadli z 22 mužských závodníků následovně:
1 místo: Martin Vít, 19 kol, 199,5km v čase 9:50
2 místo: Vašek Auterský, 17 kol, 178,5km v čase 9:26
9-10 místo: David Havel, 10 kol, 105km v čase 6:14
9-10 místo: Tlumič, 10 kol, 105km v čase 6:14
13 místo: Šéďa, 9 kol, 94,5km v čase 5:35
22 místo: Čenda, 3 kola, 31,5km v čase 2:01 (rozřízl plášť)
Na stránkách kokosáků naleznete kompletní výsledky Kokosové desetihodinovky 2013, včetně třech odvážných žen.
.
AUTHOR Král Šumavy MTB Memoriál Františka Šraita – 1.6.2013
Letošní počasí nám cyklistům moc nepřeje a déšť, né a né ustat, takže se nikomu do závodu moc nechtělo. Ale byly dva hlavní důvody proč tenhle závod jet.
První důvod byl ten, že tenhle ročník je jubilejní dvacátý. No a druhý důvod byl u každého kdo tenhle závod už párkrát zažil trochu vnitřní a srdcová záležitost. Prostě si na tu startovní lajnu stoupnout i kdyby sněžilo,mrzlo nebo padali trakaře a vzdát holt Frantovi Šraitovi. Zakladateli a vrchnímu guru, který tenhle závod stvořil a bude neodmyslitelně spjat s touhle akcí a letos nás bohužel při projíždění letošní trasy navždy opustil.
Vyráželi jsme v 7:00 z Plzence s Tlumičem a cestou potkali Vaška s Víťou. David dorazí s Luckou a Martin ten už se v tuhle dobu pral tradičně se svojí 100 km tratí. Okolo 8hodiny dorážíme do Klatov. Registrace a už stojíme na Klatovském náměstí kde se to začíná pěkně houfovat. Tradičně si stoupáme hned k pásce, jelikož máme vyjetou pozici z loňska. Počasí 14°C, zataženo a má pršet.Co víc si přát
9:45 hod. a tradiční hudební podkres Manowar dává tušit, že se blíží hodina H. Tentokrát nejsou před startovním výstřelem tradiční bubny, ale na celé Klatovy se rozezněly zvony, které byly pro Františka. Celé startovní pole a náměstí mu vzdalo hold potleskem. Pak se ozval výstřel a bylo odstartováno. Víťa vyrazil jak raketa a drží se v čele závodu. Já se v úvodu držím asi tak druhé skupinky a tempo mě docela vyhovuje. Akorát to bahno mě postupně zadělává přesmykač, takže malá placka při výjezdech se už nedá použít. Před prvním brodem mě dojíždí Dejv a jedeme spolu. Brod neprojíždím a nevyčistím si přesmykač a na dalším kopci mě Dejv ujíždí. Při sjezdu se mě od potu vyplavila čočka, takže ještě ke všemu nevidím a vnitřně docela supím, že je to v háji. Ve sjezdech mě skoro všichni předjíždí. Jedu to už jako vyjížďku a nezávodím. Za chvilku mě dojede Tlumič a je z toho bahna podobně rozčarovanej jako já, ale dojet to musíme. Přeci to nezabalíme, to nám naše ego nedovolí. Brod u Nemilkova procházím a v řece strávím několik desítek sekund, abych rozchodil přesmykač zatemovaný bahnem a alespoň chvíli fungoval. Kopec za brodem si vychutnávám a konečně jedu na malou placku. Po dalších pár kopcích je ale opět malá placka bahnem vyřazená. Proto větší kopce chodíme pěšky. Vyjde to na stejno. S Tlumičem jedeme spolu asi tak od 20 km až na 3 občerstvovačku bufet v Braníčkově, kde nás dojíždí i Venca. Plánuju si, jak dojedeme do cíle stylově jak tři mušketýři vedle sebe, ale Venca neztrácí motivaci a hodlá stále závodit, takže za chvilku nahlodá i mě a začínáme postupně nabírat tempo. Z turistické rychlosti jsme se posunuli na obstojnou maratónskou.Takže kilometry zase začínají naskakovat. Za třetím brodem jedeme lesem a najednou potkáme Dejva, který měl zase defekt a už dofukuje kolo. Ten má prostě letos smůlu, a tak pěkně to měl rozjetý. Při jednom sjezdu, kde se kolo řídit moc nedá a pohyb shora dolů se dá přirovnat spíš sánkování po blátě za sebou najednou slyším ránu. Tlumič. Otáčím se jestli je v pohodě. Prej je všechno v cajku, ať jedem. Pokračujeme s Vencou a doufám, že nás Tlumič dotáhne, ale asi se mu nechce, protože nějak nejede, takže pokračujem sami. Ve stoupání nad Podolským Mlýnem těsně před vrcholem nás dohání Dejv a mizí nám postupně z obzoru. To mě trochu nabudilo a začínám opět přidávat plyn. Jedu si svým tempem a najednou na obzoru vidím Dejva. Přidávám a tak na 55 km ho doháním a jedeme spolu. Taháme se ,a trochu hecujem, takže to docela odvaluje, jestli se to vzhledem k terénu vůbec tak dá říkat. Těsně před Soběticema, kde se napojuje krátká trasa, vidím Víťu jak mění. No to už není možný, zase defekt. Měl by vyměnit obutí, co závod to defekt a to útočil na přední umístění. V Soběticích Dejv trochu ztrácí dech, tak za to vezmu a poodjížím mu. Následuje už jen sjezd po asfaltu ke Klatovům a aby nám to nebylo líto, tak nám v cílové rovince připravili exkluzivní bažiny na loukách, kde voda byla nad kolena a nezbývalo nic jiného než je prostě projít. Konečně z bažin venku a už je tu cílová páska v Mercandiniho sadech v Klatovech.
A jak to celé dopadlo:
Na trase 100km, kam se přihlásilo: 660 bikerů a bikerek vyhrál:Václav Ježek v čase: 4:53:12 . Naše barvy hájil:
Martin Vít 24.místo celkově, 20.v kategorii v čase: 6:09:22
Na trase 75 km, kam se přihlásilo: 1043 bikerů a bikerek vyhrál: Petr Šindelář v čase: 3:28:57. Naše barvy hájil:
Petr Šedivec 86.místo celkově, 53. v kategorii v čase: 4:46:55
David Havel 88.místo celkově, 54. v kategorii v čase: 4:47:51
Václav Čejka 92.místo celkově, 57.v kategorii v čase: 4:51:18
Tomáš Tůma 94.místo celkově, 58. v kategorii v čase: 4:51:44
Vít Vojáček 110.místo celkově, 29. v kategorii v čase: 5:00:41
Celkové výsledky si můžete prohlédnout zde.
Velké poděkování patří Lucce za super fotky a dokonalé přesuny .
Škoda bike marathon 2013 – 11.5.2013
V sobotu 11.5.2013 se v Plzni konal jubilejní 10. ročník závodu horských kol Škoda bike marathon. No a když jubilejní, tak závodní sekce našeho týmu se postavila na startovní rošt v plné sestavě. Počasí taky nenechalo nic náhodě a celý týden a hlavně v den závodu nás zahrnovalo množstvím srážek, abychom si trať pořádně užili. Aby nám nebylo příliš horko, tak rtuť klesla v den závodu ke 14 °C. Prostě ideální podmínky na závod. Na startu se díky těmto podmínkám postavilo jen tvrdé bikerské jádro a opravdoví srdcaři.
A teď už k samotnému závodu.
Na start jsme vyráželi z domova po vlastní ose, tentokrát historicky poprvé v plném závodním složení 8 ks. Všichni chlapi jeli dlouhou trasu a Maruš si střihla krátkou 30km. Trasa se oproti loňsku nezměnila, takže nemá smysl jí zde nějak podrobněji popisovat. V 10 hodin zazněl startovní výstřel a je odstartováno. Tlačím se dopředu a balík vyráží vpřed a míří do areálu Škodovky. Na mokrých žulových kostkách vidím první pád. Jedu na jistotu, abych eliminoval pád a poničení stroje. Pokračuje se přes Tyršův most do Hradiště, kde stavební technika, která zde staví vodní elektrárnu, připravila závodníkům opravdu bahenní lázeň. Ta ale pokračovala celý závod. Martin s Víťou se mi ztrácí z dohledu a v bahenních kolejích mě předjíždí i Venca s Dejvem. Stoupáme nad Valík a u strany vidím Dejva jak řeší něco s přehazovačkou. Chudák, na Škodabiku má nějakou smůlu, loni defekt, letos přehazka. Vyjíždíme v Černicích a začínáme stoupat na Ostrou hůrku a k vodárně. U vodárny mě začíná předjíždět čelo krátké trasy, která startovala 5 min. za námi. A už jsme u lomu a začínáme stoupat k Radyni. Tady zatím šlapu, ale v horní pasáži kolo vedu. Přesmykač je zabahněný a nejde přehodit na malou placku. Jak vidím, ale kolem sebe, tento problém nemám pouze já, ale všichni. Někteří to řeší nadávkami a dokonce i nakopnutím kola. Já to držím v sobě a postupně šlapu vzhůru. Objíždíme hrad a už jsou tu schody. Hlavně žádná tlama, sjezd jsem přežil a valím dolů, kde uhýbáme vpravo k občerstvovačce pod Radyní. Tu míjím a mířím rovnou na Šťáhlavy. Tady vidím Víťu jak měni duši, defekt. To snad není možný, už dva od nás. Že by nás snad někdo proklel? Valím na Kozel, okolo Hájku na Lopatu, kde se opět nesnažím jet a rovnou sesedám a tlačím. Následuje výjezd u Rakové a krásný bahnitý sjezd v hlubokých kolejích které nám tentokrát připravili Lesy České republiky. Děkujeme !! Jen tak dál. Poslední dobou zvelebujete tímto způsobem mnoho cest, díky. No konec ironie, lesáci jsou prostě na cesty prasata a lepší už to asi nebude.
Začínám stoupat na Maršál a těsně pod vrcholem mě dohání Víťa. Prej chytnul nějakej trn. Už je tu sjezd z Maršálu kde mě Víťa ujíždí a já ho zdolávám trochu sáňkařským způsobem. Na cestě nad Kozlem ho doháním a jedeme spolu. Držíme tempo, sjeli jsme menší skupinku a začínáme stoupat na Radyni. Tenhle kopec prověří. Řadím optimální převod a strojovým tempem šplhám vzhůru. Občerstvovačku opět vynechávám, mám vak, takže pití nepotřebuju. Následují louky nad Losinou, chatky a sjezd do Černic, kde Víťa opět brzdí a dofukuje kolo. Pokračuju sám. Sjezd do Radobyčic, přes louky do Hradiště a už mířím do Škodaparku kde je cílová páska. V závěru se ze zadu na mě dotírá ještě jeden závodník, takže cíl protínáme ve sprintu hlava hlava.
Celkově shrnuto: Jubilejní 10.ročník se nenechal opravdu zahanbit a celá trasa byla plná krásné bahenní kaše, kterou ještě udržoval vydatný déšť. Po zimě jsme se viděli opět s kamarády a pěkně jsme si zazávodili. Jen doufám, že příští rok už bude konečně sucho.
A jak to vlastně všechno dopadlo: Celkově se na trať 70 km postavilo 190 borců a borkyň. Vítěz, Plzeňák Milan Spěšný trať zdolal v čase: 2:36:03 a teď konečně náš tým:
Trasa 70 km:
15 místo absolutně, 10 místo v kategorii Martin Vít – 2:48:07
37 místo absolutně, 10 místo v kategorii Václav Auterský – 3:06:47
65 místo absolutně, 30 místo v kategorii , Petr Šedivec – 3:22:09
79 místo absolutně, 20 místo v kategorii, Vít Vojáček – 3:25:26 ( defekt)
85 místo absolutně, 40 místo v kategorii, Václav Čejka – 3:31:55
89 místo absolutně, 43 místo v kategorii , Tomáš Tůma - 3:33:58
David Havel – DNF ( namotané ramínko na přehazovačce)
Trasa 30 km ženy:
9 místo absolutně, 4 místo v kategorii Marie Váchalová – 2:07:09
Celkové výsledky si můžete prohlédnout zde.
Mnoho fotek ze závodu pořídila Míša. Fotila na Radyňských schodech a pak se přesunula k rybníku u zámku kozel. Zde jsou k vidění všechny fotografie ze Škoda Bike 2013. Míšo, děkujeme Ti za pěkné fotky, některé z nich jsou v následující galerii.
Author Šela Maraton – 4.5.2013
Úvodní podnik letošního série českého poháru v maratonu horských kol zavítal v sobotu 4.5.2013 na hrad Helfštýn u Lipníku nad Bečvou. Stejně jako loni, jsem se v pátek odpoledne vypravil na druhou stranu republiky vlakem. Po 5h a 400km jsem vystoupil z vlaku a pokračoval na kole pro číslo na hrad. Všude bylo mokro po předchozích deštích a tak mě bylo hned jasné, že zítra se prášit rozhodně nebude. V Týně nad Bečvou jsem měl zajištěn nocleh spolu s klukama z Beespee. Nachystali jsme kola a vydali se něco pojíst do podhradní restaurace.
Druhý den ráno jsme se probudili do zamračeného dne, nicméně alespoň nepršelo. Teploměr ukazoval mizerných 11°C a tak bylo otázkou jak moc se obléci, když odpoledne má svítit slunce a teplota vyšplhat asi k 17°C. Nakonec jsem zvolil variantu, raději zima ráno, než se přehřávat odpoledne.
Start hlavního závodu s trasou dlohou 91km byl z náměstí v Lipníku nad Bečvou v 9:00. Asi v půl osmý jsme tam vyrazili na kolech z Týna. Po příjezdu byl na náměstí již obvyklý předstartovní mumraj a pomalu se začínali rovnat závodníci do startovního koridoru. Stál jsem někde v 1/3 první vlny. Obrovský dav bikerů a bikerek se snažil překřičet amplion s hudbou, do které čas od času vstoupil komentátor s tradičními otázkami typu: „Jsou tu nějací diváci?“ apod, aby ještě více vyhecoval nekonečný dav závodníků. V 9 hodin pak společně s diváky odpočítal posledních deset sekund a odstartoval závod.
Ze začátku se jelo po asfaltu v obrovském balíku, který dosahoval rychlosti až 50km/h. Snad na stejném místě jako loni do sebe vrazili dva závodníci přede mnou a došlo k hromadné kolizi. Naštěstí jsem to stihl ubrzdit a stejně tak závodníci za mnou, nicméně kolize rozdělilabalík na 2 poloviny. Za Hlinskem se vjelo do lesa a začalo očekávané bláto a lesní singlíky. O zpestření se postarala asi na 10km zamčená závora do lesa. Někteří se snažili závoru objet přes hrbolek, za kterým byla velká louže. Jiní včetně mě ji raději podlezli. Těžko říci co bylo, rychlejší. Po 15 km jsme stoupali k hradu Helfštýn. Zde byla jako každoročně vypsána vrcholová prémie v podobě sady piv pro toho, komu se podaří vyjet prudký kamenitý výjezd v sedle. Na mokrém šutru mě podjelo zadní kolo, takže s pivama jsem se ze závodu nemusel táhnout. Hradem jsme projeli přes vstupní bránu, nájezdovou plošinou jsme se dostali na druhé hradní nádvoří a malou brankou jsme hrad opustili.
Pod hrad se klesalo podél hradních hradeb serpentýnovou pěšinkou. Jen co jsme přejeli asfaltku pokračovala trasa hned do lesa. Údolí mezi třemi vrcholy bylo značně podmáčené a lesní cesty zde byly plné blátivé kaše. Bylo obtížné si zde najít trochu tvrdšího podkladu, aby se člověk posouval šlapáním dopředu a nemíchal jen to bláto pod sebou točením zadního kola naprázdno. Chvilku jsme si mohli oddechnout na lesní cestě, která nás dovedla k další atrakci trasy. Ta by se dala označit za velbloudí hrby. Prudké krátké kopečky nahoru a dolů s louží nebo potokem mezi nimi vyžadovaly velmi dynamickou jízdu. Ta však nebyla díky extrénímu bahnu pořádně možná a tak většina závodníků kromě snad elity na čele tuto pasáž raději proběhla. Pokračovalo se stoupáním po kamené a vodou vymleté lesní cestě. Na kopci jsme mihnuli první občerstvovačku Nad Hubertem a já si uvědomil, že už nás čeká „jen“ 3,5 x tolik utrpení. Trasa je zde krásná, členitá a dost náročná. Singl střídá singl, spustu sjezdů, nechybí brody podmáčené údolí potoků, lávky, přejezdy skalek apod. Po dalších 20km nás les konečně vyplivne na zpevněnou cestu k řece Bečva. Konečně se člověk může občerstvit vrazím si do pusy gel. Než jej stihnu rozdělat je zde lávka přes řeku v Rybářích. Soupeř přede mnou na ni neodbočil, křiknu na něj a ještě zabalený pytlík gelu letí z pusy na zem a je nenávratně v háji.
Naštěstí je za řekou v Rybářích občerstvovačka v Autoservisu Pony Auto. Chytnul jsem banán a na výjezdu ještě bidon s pitím, které bezezbytku leju na zabahněné a službu odmítající převodníky a vzhůru dál do boje. Příjemná rozbitá asfaltka na Drahouše dává možnost pozřít potravu z občerstvovací stanice. Ne na dlouho, před Drahoušema se uhnulo opět na polní cestu. Ta nás dovedla na provizorní lávku přes potok Žabník sestavenou z lešenářských trubek pod mostem silnice 35 . Za nedlouho jsme dojeli k další atrakci trasy a tím je první ze Slavíčských tunelů. Ten je znám pro svoji záludnost. Protéká jím potok Žabník a asi metr nad vodou je po kraji uzká kamenná pěšinka, která je u vstupního portálu ještě užší než vevnitř. Vždy se najde pár odvážlivců co tuto pěšinku zvládnou v sedle, ale někteří z nich skončí jako žába v potoce. Volím raději jistější proběhnutí tunelem a ještě se stihnu škodolibě zeptat pořadatelů kolik borců se letos už koupalo. Údajně zatím dva.
Po chvíli se přijede k druhému Slavíčskému tunelu. Tím je starý opuštěný železniční tunel z roku 1847. Černá díra dlouhá 259m nasvícená loučemi a ozvučená vojenskou sirénou je nezapomenutelným zážitkem pro všechny bikery, kteří se sem dokodrcají.
Tunel jako by odděloval dvě části trasy. Až sem to bylo hodně náročné, plné úzkých pěšinek a bahna. Odtud už je trasa vedena více po cestách. Zdání že to bude jednodušší však klame. Hned ze Slavíče se vjede na nekonečnou polní cestu, směřující k mostu přes D1. Ta byla značně podmáčená a v kombinaci s blátem a stoupáním to prostě nejelo. Most byl dlouhou dobu v dohledu a ne a ne se k němu přiblížit. Tato část trasy je první ze dvou prověrek bikerova odhodlání. Ta druhá přijde na 62km ve vojenském újezdu Libavá, kdy se od hájovny Peklo stoupá z údolí Jezernice až na 600 m.n.m ve Slavkově, kde je také poslední občerstvovací stanice. Zde chci chytnout další bidon, ale borec co jej podává se s ním přede mnou rozbíhá a utíká s ním pryč po trase. Nabírá větší rychlost, než je má aktuální rychlost do kopce a tak mě motivuje posledních pár výškových metrů šlápnout pořádně do pedálů. Následuje dlouhý sjezd po vojenském lese a nad Loučkou se vyjede na asfaltku směřující k Lipníku.
Spontálně zde sformujeme tříčlennou skupinku, ve které jede soupeř z Tepelných čerpadel a druhá žena. Zhruba 100m před námi je obrovská skupina závodníků. Snažíme se střídat a dotáhnout tuto skupinu, což se nám do Lipníku podařilo a singly podél Bečvy už jedeme spolu s touto skupinou. Jede se hodně ostře, cíl už je za rohem. Nicméně nás čeká ještě poslední výjezd na hrad Helfštýn s převýšením 130m. Ten dokonale prověří, kolik sil komu zbylo. Snažím se ve stoupání předjet ještě co nejvíce soupeřů a konečně je tu hradní brána a za ní vysněný cíl závodu.
Cílem jsem projel v čase 4:51:30 na 79 místě absolutně a 28 v kategorii. Na 91km dlouhý závod bylo přihlášeno 534 bikerů a bikerek, odstartovalo 489 závodníků z nichž do cíle dojelo 432. Zvítězil Pavel Boudný v čase 3:51:59. Zde jsou k vidění kompletní výsledky Author Šela Maratonu 2013.
České televize odvysílala pěkný záznam ze závodu Author Šela Maraton 2013 na ČT Sport. Další odkazy na reportáže, fotogalerie a videa ze závodu je možné najít na stránkách závodu zde.
Plešivecká držka 2013
Výsledky Plešivecké držky 2013 – Muži
|
Pořadí |
číslo |
Jméno |
Team |
Čas 1 kola |
Čas 2 kola |
Čas celkem |
Ztráta |
Průměr |
|
1 |
31 |
Jan Šťastný | Sodafresh Cannondale |
0:50:41 |
0:52:57 |
1:43:38 |
0:00:00 |
20,6 |
|
2 |
33 |
Petr Günther | Dobřichovice |
0:54:13 |
0:56:58 |
1:51:11 |
0:07:33 |
19,2 |
|
3 |
100 |
Martin Vít | RadyneBike.cz |
0:59:52 |
1:00:05 |
1:59:57 |
0:16:19 |
17,8 |
|
4 |
38 |
Miroslav Zbuzek |
1:01:01 |
1:01:01 |
2:02:02 |
0:18:24 |
17,5 |
|
|
5 |
42 |
Marek Schejbal | Příbram |
0:59:48 |
1:03:05 |
2:02:53 |
0:19:15 |
17,3 |
|
6 |
55 |
Ondřej Gregor | morethanbikers.cz |
1:07:35 |
1:09:23 |
2:16:58 |
0:33:20 |
15,6 |
|
7 |
69 |
Rosťa Sladký |
1:06:22 |
1:12:38 |
2:19:00 |
0:35:22 |
15,3 |
|
|
8 |
11 |
Aleš Zahrádka | Lochovice |
1:06:38 |
1:13:35 |
2:20:13 |
0:36:35 |
15,2 |
|
DNF |
96 |
Zbyněk Kugler | Alivictus Kofola |
0:50:56 |
- |
- |
- |
Výsledky Plešivecké Držky 2013 – Ženy
|
Pořadí |
číslo |
Jméno |
Team |
Čas 1 kola |
Čas celkem |
Ztráta |
Průměr |
|
1 |
1 |
Jana Šimáčková | morethanbikers.cz |
1:19:05 |
1:19:05 |
0:00:00 |
13,6 |
|
2 |
7 |
Zuzana Mrštíková | morethanbikers.cz |
1:25:03 |
1:25:03 |
0:05:58 |
12,6 |
|
3 |
2 |
Gabriela Maršílková | morethanbikers.cz |
1:43:31 |
1:43:31 |
0:24:26 |
10,4 |
Zde si můžete stáhnout neoficiální Výsledky Plešivecké držky 2013.
Trans Brdy 2013
Letošní seriál Kolo pro život se probudil ze zimního spánku a zahájil sezonu tradičním otvírákem Trans Brdy. Sobotní počasí přilákalo do Letů u Prahy více než 1300 bikerů. Za náš team se účasnil Martin, který na trase hlavního 55km dlouhého závodu vybojoval pěkné 50 místo v absolutním pořadí a 16 místo v kategorii. Zde jsou kompletní výsledky Trans Brdy 2013.
Kokosová časovka 2013
Rok se s rokem sešel a letos je tomu již deset let co parta Kokosáků pořádá v Březíně MTB časovku. Z našeho teamu si ji nenachal ujít Tlumič, Vašek, Čenda a Martin. Jelikož závod časovky je dlouhý pouze 10km, byli jsme odhodláni jet na start po vlastní ose. V sobotu ráno jsme se probudili do deštivého dne a s výhledem na šedivá těžká mračna. Nepršelo sice moc, ale dlouho. Ani s teplotou vzduchu to nebylo nijak valný – dohromady 4°C. Tlumič proto zvolil raději přesun do Březína autem. Ostatní jeli na kolech. Volili jsme přesun po okrskách a lesních asfaltkách. Po 3h jízdy a 65km jsme dorazili k Jističovi na chalupu. Přesně za 5min 11 kdy měla končit prezentace. Ve skutečnosti jsme ale na ní dorazili jako první. Nasadili jsme čísla a vyčkávali přesun na start. Ten byl však naplánován až na 12h a do nás se dávala zima, protože jsme měli oblečení zvlhlé od jízdy v dešti. Vylosovali jsme si tedy startovní pořadí a jeli se zahřát projížďkou po cestě Bžřezín – Nečtiny. Celkem jsme jeli 2x. Když jsme se podruhé vrátili do Březína nastal čas přesunu do Zlatého dolu na start.
Ze Zlatého dolu se startovalo po 90 s. Čenda si vylosoval 9 startovní pořadí, Vašek 10, Martin 11 a Tlumič 19 ze 24 startujících. Trať byla stejná jako loni s tím rozdílem, že letos díky dešti a lesní technice, byla na mnoha místech hodně rozblácená. Role startéra se ujal Tlumič. Já jsem fotil starty závodníků a pomalu jsem zapomněl na svůj start. A je to tady, Tlumič zavelel jeď! A tak jsem také vyrazil na trať. Na blátě to hodně klouzalo, a nepříjemně stříkala ta hnědá kaše do obličeje. Zhruba v polovině trati jsem předjel Vaška, který startoval 1,5min přede mnou. U rybníka jsem dostihl i Čendu.
A jak to celé dopadlo? Z 18 startujících můžů elite vybojoval Tlumič 10 místo s časem 26:24, Čenda si dojel pro krásné 8 místo s časem 26:18, Vašek vybojoval bednu a umístil se na 3 místě s časem 25:15. Mě se podařilo zajet nejlepší čas 22:45 a znamenalo to pro mě 1 místo. O rekordu však nemohla být díky náročné mokré a blátivé trase řeč.
Jarní Bahno 4. závod – K. Vary, Čankov, 13.4.2013
Poslední závod karlovarské tetralogie zvané Jarní Bahno se jel v sobotu 13.4.2013 v Čankově. Tečku za povedenou sérií udělala časovka jednotlivců na okruzích dlouhých 6,6km. Převýšení jednoho okruhu bylo 190m a tak aby toho nebylo málo, jela většina kategorií dvě kola.
Trasa časovky se nesla v duchu všech předchozích závodů, jen s tím rozdílem, že led a sníh snad již definitivně vystřídalo to pravé jarní bahno. Start byl na louce nad obcí Čankov. Na podmáčené louce byla vyjetá pěšinka singlíku, ale díky klouzavému blátu nebylo lehké v ní udržet stopu. Na výběr byly dvě varianty. Buď jet mimo stopu pěšinky podmáčenou trávou, což bralo síly, a nebo se klouzat v bahnu pěšiny. Ani jedno nebylo na rychlou jízdu optimální a tak nejlepší bylo volit asi kombinaci obou podkladů. Z louky se vjelo do lesa na lesní cestu, která vzápetí zmizela v lupení a nahradila jí pěšina. Ta nás dovedla do úvozu pod bývalý lom Bílá skála. Následovalo strmé stoupání nahoru nad lom. Po nastoupání 70m trasa pokračovala hravým singlíkem kličkujícím mezi stromy a propadlinami po těžbě. Dolů vedl strmý singl v lesní hrabance kličkující mezi stromy. Díky mokru byla stopa hodně měkká, těžko se volilo kde brzdit. Krom toho byl tento sjezd zpestřen padlým kmenem a jedním velmi prudkým a krátkým sjezdem před nájezdem na cestu. Pokračovalo se chvili po lesní cestě, přebrodila se louže a už se zase stoupalo tentokrát v síly beroucím písčitém podkladu na kopec zvaný Stražiště. Oddechnout se dalo až nahoře kde trasa pokračovala po louce při kraji lesa. Zhruba po dvěstě metrech se trasa znova zanořila do lesa a následovaly kořeněné singly, které nás dovedly až k největší atrakci okruhu tzv Arschloch. Příznačný název označoval úsek, kde bylo třeba stáhnout půlky, uzavřít řitní otvor a přemístit ho pro jistotu ještě za sedlo:). Byl to velice strmý a celkem dlouhý sjezd mezi stromy do rokle, spestřený o pár hrbolů. Nedalo se to sejít. Sjet ano, ale jen když člověk odložil mozek nahoře, nedržel se páček od brzd, protože ty jak praví kamarád jsou stejnak přišroubovaný. Šlo vlastně jen o to pustit to dolů. Parametr klesání světší o všem, na 100m vzdálenosti se spadlo o 50m výškových níže ! Tenhle propad byl po zásluze potrestán už né tak strmým výjezdem. Ten nás dovedl do písčito, kameniého a blátivého sjezdu podél potoka, jež nás vyplivnul na lesní cestu. Ještě jedna prudké levá zatáčka a okruh se po podmáčené louce uzavřel. Tolik k trati a nyní k průběhu závodu.
Startovalo se po jednom asi ve 20 s intervalech. Já startoval zhruba v polovině startovního pole. Pamatuju si ještě slova 10, 5 jeď a pak už jsem jen makal na plno. V prvním prudkým výjezdu předjíždím asi 3 závodníky. Nahoře moje tepy atakujou maximálku a jen stěží koordinuju svůj stroj do singlu dolů. Před padlým stromem mě zastavuje soupeř co sléjzá z kola. Konečně se trochu sklidňuje můj zběsilý úprk a získávám zpět na stabilitě. Další výjezd v písku předjíždím opět dva soupeře. Zvláštní na tomto startu jednotlivců, je že vlastně člověk neví kdo je a není jeho soupeř a to ho nutí jet stále naplno. První Arschloch mě kolo ve sjezdu uhýbá v rašelině doprava na strom za kterým stál fotograf. S myšlenkou hlavně moc nebrzdit objíždím strom zprava mimo stopu. Hurá podařilo se! V druhém kole mě na Arschlochu shodil hrbol za kolo a vypadla mě noha z pedálu. Protože jsem se dolů pěšky bál, skočil jsem v tom nejprudším místě nezacvaknutý jednou nohou do pedálu a sjezd se mě podařilo kupodivu zdárně dokončit. Na lesní cestě jsem zahlédl záda Pavla Fišera, o němž jsem věděl, že je na druhém místě v celém seriálu. Přestože jsem nevěděl, o kolik dříve stratoval, namotivovalo mě to do závěrečného spurtu na louce a tesně před cílem jsem jej předjel. On však dojížděl na prázdném předním kole a tak to byl nerovný souboj. Cílem jsem projel v čase 48:45 a znamenalo to pro mě 1 místo v kategorii Masters 1 ze 7 startujících závodníků v mé kategorii na časovce.
Slavnostní vyhlášení výsledků časovky a celého seriálu Jarní Bahno proběhlo v Sedlecké pivnici. Ze všech čtyřech závodů se mě podařilo nasbírat v mé kategorii největší počet bodů (54) a tak jsem se stal vítězem seriálu v kat. Maters 1 a odvážím si z varů pěknou porcelánovou trofej v podobě kazety. Druhým byl Pavel Fišer (33 bodů), třetím Jiří Šilhan (28 bodů). Zde jsou k vidění kompletní výsledky seriálu Jarní Bahno 2013.
Co říci závěrem. Celá série, závodů se mě velice líbila. Pořadatelům děkuji za přípravu náročných tras a dokonalou organizaci všech čtyřech dílů letošního bahna resp sněhu a ledu a přeji mnoho elánu do dalších ročníků! Poděkování si zaslouží i páni fotografové od Tukanů, kteří v každém závodě pořídili spoustu akčních fotek i videí, které si s ničím nezadají s profi fotkami. Oni jsou totiž lepší. Ostatně přesvěčte se sami zde.
Jarní Bahno 3. závod – K. Vary, Letní kino, 6.4.2013
Ani tuto sobotu jsem si nenechal ujít pokračování pěkné série karlovarských XC závodů po členitých lázeňských lesech. Třetí závodní okruh byl namotán v okolí letního kina. Počasí bylo stále více zimní, nežli jarní. Chvílemi poletoval sníh a bylo pod mrakem. Nicméně teplota byla kolem 5°C a snad i díky tomu, že zdejší kopec nese název Jižní vrch byl okruh poprvé bez ledovek a sněhu.
Start okruhu byl před Beethovenovým pomníkem. Jelo se směrem na galerii umění za kterou se uhnulo do lesa a začalo stoupání pořadateli příznačně nazvané jako noční můra. Asi 1km dlouhý výšlap po Goethovo, Chopinovo a nakonec žluté turistické stezce až k vyhlídce Karla IV měl převýšení 130m. Pracně nastoupané metry se však vzápětí ztratily v prudkém technickém sjezdu od vyhlídky. Ačkoliv od vyhlídky vede pohodlná serpentýnová pěšina, trasa vedla ze stráně přímo po kořenech a pěšinu jen dvakrát překřížila. Díky tomu nechyběly ani dva skoky přes kameny, kterými je pěšina obeskládaná. Sklesalo se až na rozcestí pod Dianu a odtud se pokračovalo ke stanici lanové dráhy Jelení skok. Po efektním průjezdu zastávkou lanovky se trasa stočila kolmo na vrstevnice a stoupalo se ve směru lanovky na Dianu. Naštěstí ne až nahoru, ale jen k mostu přes lanovku. Následoval rychlý sjezd po Findlaterovo stezce, ze které se uhnulo zhruba v úrovni tenisové haly na stmou pěšinu se 180° serpentýnami. Kličkování po pěšince zakončil brutální sjezd napříč dvěma serpentýnami takzvaný – velbloud. Zřejmě podle hrbolu, který tvoří křižující pěšina. Dál okruh pokračoval po pěšince odpolední stezky až na rozcestí se žlutou značkou. Zde byl strmý výjezd po serpentinách zvaný „Skalka Básníků“. Dolů trasa vedla po Labického pěšině a Dvořákovo stezce až k letnímu kinu a tím byl náročný 4,3km dlouhý okruh s převýšením 240m uzavřen. Tolik trati a nyní k průběhu závodu.
Stejně jako předchozí dva závody startovala moje kategorie masters 1 spolu s elitou a muži 19-29 let v půl třetí odpoledne. Jeli jsme opět 4 kola. V prvním kole se mě podařilo vyjet ke Karlovo vyhlídce asi na čtvrtém místě. Závodník přede mnou na začátku sjezdu spadl, ale stihl nasednout zpátky na kolo ještě dříve než jsem ho dojel. Velbloud se mě překvapivě podařilo sjet hned v prvním kole. V druhém kole mě ve stoupání ke Karlovo vyhlídce jeden soupeř předjel. Na jeho tempo jsem nestačil. V třetím kole už mám krpálů plný zuby a když se konečně klesá po serpentýnách dolů, jen horko těžko vládnu svému stroji. Ve čtvrtém už od stoupání bolí záda, ale je to přeci poslední kolo, tak se to musí vydržet . Cílem jsem projel v čase 1:17:06 na prvním místě ve své věkové kategorii.
Co říci závěrem. Pořadatele týden od týdne přidávají na náročnosti okrůhů. Nastoupat na 17km 1 kilák výškovej je už docela brutál.Jestli to tak půjde dál tak při časovce příští týden budeme s kolem nahoru šplhat po žebříku a dolů skákat s padákem…
Jarní Bahno 2. závod – K. Vary, Tři Kříže, 30.3.2013
Pokračování XC seriálu jarní Bahno 2013, se uskutečnilo tuto sobotu na okruhu Tři kříže. Co se počasí týká, ani tento týden se ovšem žádné jaro nekonalo. Ze čtvrtka na pátek nasněžilo a trať byla opět bílá a nechyběl ani led. Pořadatele se proto rozhodli, vynechat nebezpečný strmý sjezd od Gogolovy chaty dolů a zkrátili závodní okruh o 1km. Celý okruhu měřil pouze 4,2km, ale zato převýšení bylo značných 211 m. Oproti minulému týdnu vylezla alespoň teplota do kladných čísel (4-6°C) a nehrozilo tak zamrzání bahna na kole. Tolik fakta a nyní k trati.
Start okruhu byl před chatou U Tří křížů. Startovalo se do kopce směrem na vyhlídku Tři kříže. Nejprve se stoupalo po asfaltu. Kousek za vyhlídkou se sjelo z asfaltu na pěšinu pokrytou mokrým sněhem a pokračovalo se náročným výšlapem k Ottově výšině. Konec stoupání signalizoval Ottův sloup na 602 m vysokém vrcholu. Odtud se vjíždělo do hodně strmého bahnitého sjezdu v mokrém lupení směřujícím na chatu v sedle. Trať pokračovala sjezdem na rozcestí pod Goethovou Rozhlednou, kde se uhnulo vlevo a kolem Gogolovo chaty se stoupalo až ke Goethově vyhlídce. Ta byla se svými 648m nejvyšším bodem okruhu. Dolů se jelo strmým ledovým sjezdem křižujícím serpentýny na žluté TZ. Tato část trati byla nejzrádnější, protože pod sněhem byl často schovaný led. Brždění před zatáčkami tak byla vždy sázka do loterie. Jelo se zpět na rozcestí pod Goethovou Rozhlednou a dál se pokračovalo dlouhým sjezdem po Turgeněvovo stezce. Na té je nespočet přírodních odvodňovacích koryt, která jsou na projíždění celkem hluboká a jejich skákání na sněhu také není žádná výhra. Sklesalo se až k altánu Panorama a po průjezdu parádním tunýlkem v zatáčce se začalo zase stoupat zpět na rozcestí pod Třemi kříži. Tím byl okruh uzavřen. Tolik k trati a nyní k průběhu závodu.
Start mé kategorie byl opět ve 14:30. Startovali jsme dohromady 3 kategorie, Elite, Muži a Masters 1. Hned po startu se jelo do kopce vysoké tempo. Nechtěl jsem přepálit začátek a tak jsem se docela propadl. Po chvilce namáhavého stoupání tempo vadlo a tak jsem pár závodníků do Ottovi výšiny předjel. Do prvního strmého sjezdu jsem se dostal se skupinkou, která jela celkem pomalu. Ve stoupání ke Goethově vyhlídce jsem získával zpět ztracené pozice při startu. Přišel dlouhý ledový sjezd z vyhlídky. Ten jsem jezdil hodně opatrně a soupeři, kteří byli ochotni jít do většího rizika zde získávali. Ve druhém kole se už tolik nepředjíždělo. Ve třetím kole se stoupání už docela zajídalo. No a ve čtvrtém to už bylo o odhodlání. Cílem jsem projel v čase 1:13:30 na 4 místě v kategorii Masters 1.
Celkově shrtunoto. Krátká a náročná trať plná ledu, sněhu a bahna dokonale prověřila všechny závodníky. Pořadatelé připravili opět pěkný okruh za což jim nezbývá než poděkovat. Příští týden, seriál pokračuje okruhem letní kino. Tam prý již teplota bude skutečně jarní a možná dokonce i letní .
