Brnířovská šlapka 2012
V sobotu 25.8.2012 vzali cyklisté Šumavu a pošumaví útokem. Kromě tradičního klatovského silníčního Krále Šumavy si dali dostaveníčko bikeři také v Brnířově nedaleko Kdyně. Konal se zde již sedmý ročník Brnířovské šlapky. Martin se Šéďou se vydali hájit naše barvy do Brnířova a Dejv si střihnul 220km trasu na silničním Králi Šumavy.
V Brnířově se i tak sešla celkem slušná konkurence západočeských amatérů. Odhadem přijelo asi 100 závodníků. Nechyběli domácí Jabkoťáci ze Kdyně, početnou skupinou se mohl pochlubit přespolní Velosport z Domažlic, dorazilo také pár borců z Tachova, Stříbra, Klatov, Plzně atd.
Start byl naplánován na pravé poledne. Ve 12:05 vyjížděl, ale ze Kdyně vlak a hrozilo reálné nebezpečí, že se peloton potká s vlakem krátce po startu na železničním přejezdu. Start se tedy posunul o 5 minut. Za doprovodu hlasité sirény se pak ozval výstřel a bylo odstartováno. Hned na úvod se jelo do kopce na Novou Ves. V polovině kopce byl slibovaný železniční přejezd. Jak je u ČD zvykem, vlak měl zpoždění. Naštěstí však projížděl s vydatným troubením až když byli snad všichni závodníci bezpečně na druhé straně kolejí. V Nové vsi už byl peloton celkem roztáhnutý. Vrátili jsme se po cestě nad Brnířov a na první kopec Bezný jsme stupali strmou loukou a ještě strmější lesní cestou. Tento kopec definitivně nadělil závodníky do skupinek. Dál byla trasa trochu ve stylu lochnesky tedy nahoru-dolu až ke kostelu Tanaberk. Zde mě dojel Ondra K. Společně ještě s Martinem Beštou z domažlického Velosportu jsme pokračovali po cestě kopírující Novoveský potok. Ta byla právě vě výstavbě. Překážely tu stavební stroje, takže část bylo potřeba objet po strništi na poli. Zde někde Ondra zdefektil. Pokračovali jsme s Martinem sami přes Všerubský vrch, Pomezí až na Přední Fleky, kde byla občerstvovačka. V následujícím táhlém stoupání jsme sjeli Pinďu od Explosiváků. Jelo se po stejné cestě jako před 3 nedělemi při závodě Jabkoty’s mile, takže jsem tušil jak si rozvrhnout v kopci síly. Když jsme se konečně přehoupli přes hlavní cestu směřující na hraniční přechod sv. Kateřina, čekal nás panelový sjezd do údolí Chodské Úhlavy.
Ujeli jsme Martinovi Beštovi a po otočce trasy nás čekal brod přes Chodskou Úhlavu. Teklo celkem dost vody, ale neměl jsem moc času na to rozmýšlet se kudy. Jen jsem mrknul na tachometr a údaj hlásal 32km od startu, tzn. že do cíle chybělo už jen 20. Řekl jsem si, že to snad odmaštěný řetěz dá a poslal to tam a opláchnul si při tom zabahněné nohy. Následovalo houpání po kopečcích na zpáteční cestě. Nejprve výšlap po makadonu na Sv. Kateřinu a pak rychlý sjezd po asfaltu do údolí Flekovského potoka. Tady se nám před očima otevřela dlouhá rovná cesta z kopce, přímo vybízející k pokoření maximálky. Mě se to rozjelo na 71 km/h. Ostatním soupeřům možná ještě o něco více, neboť se ke mě začala blížit čtyřčlenná skupinka. Za Flekama jsme za to s Pinďou vzali a snažili se skupince ujet. To se podařilo a následující kopečky už jsme jeli zase osamoceni. Ve sjezdu z Orlovické hory nás dojel Ruda.
Jeli jsme dál ve třech, ale na polňačce pod Šteflema nám překážel v jízdě pomalu jedoucí traktor, odvážející balíky sena z louky. Nedalo se jej nikudy objet, byl přes celou cestu. Ruda byl trochu naštvanej, že jej dojede zpátky skupina ze které předtím pracně trhákem ujel a tak jakmile to bylo trochu jen možné pustil se do předjíždění traktoru. Následoval ho Piňda i já. Traktorista o nás vůbec nevěděl, protože měl vymlácená zpětná zrcátka. Když jsem byl na úrovni velkého kola tak traktor uhnul ještě více ke kráji cesty a já to musel strhnout do příkopu. Kluci ho stihnuli objet, já zbytek proběhl příkopem s kopřivama. V kopci jsem kluky zase dojel.
Ve sjezdu nad Chodskou Lhotou jsem udělal osudovou chybu. Jeli jsme zde asi 56km/h a já zahlédl na asfaltu šipku vpravo směřující na polní cestu. Začal jsem prudce brzdit. Ruda pokračoval rovně. Když už jsem skoro stál vrazil do mě zezadu Pinďa a sundal mě k zemi. On to ustál já si ustlal. Sedřenej z asfaltu jsem se vyškrábal zpátky na kolo a v bolestech dojel zbývající 2km do cíle.
Závod dlouhý 53km s převýšením 1246m dokončilo 114 bikerů ze 118 startujících.Vyhrál Jíří Reeh s časem 2:03:54.
Náš tým dopadl následovně:
Martin Vít – 11 místo celkově, 7. v kategorii v čase 2:18:08
Petr Šedivec – 24 místo celkově, 11. v kategorii v čase 2:27:43
V teamové soutěži 3 členných družstev jsme skončili na krásném 4 místě.
Zde jsou k vidění celkové výsledky Brnířovské šlapky 2012.
Závěrem bych chtěl poděkovat pořadatelům za uspořádání tohoto pěkného závodu.
Jedna odpověď to “Brnířovská šlapka 2012”
Vložit komentář
Hezká fotka z tunelu, má to šťávu …