Archiv autora
Karlštejn 24.3.2012
Trasa 188km, převýšení: 3019m
Na tenhle výlet padla volba už před 14 dny, kdy při vyjížďce na Křivoklát si Martin začal plést Křivoklát s Karlštejnem. Tak mě to po návratu nedalo, naklikal jsem trasu, ale posunuli jsme to kvůli vzdálenosti až na tenhle víkend, aby si nohy do tý doby stačily zvyknout a udělali jsme dobře.
Plán byl jet co nejdřív, takže jsme se domluvili na start v 6:30 od Martina. Ráno když vstanu, tak slyším jak déšť bubnuje na střešní okno a trochu jsem znervózněl, protože podle meteo map pršet nemělo. Snídám připravuju krámy a déšť ustal. V 6:30 vyrážím z Plzence a v 6:45 jsem u Martina. Jedeme klasikou do Brd přes Kozelský les na Mirošov, do Dobříva a odtud kolem Hamru po modré TZ podél Klabavy až do Strašic. Tenhle úsek jsem si připadal jak v prádelně. Vlhkost byla snad 90%, až nad Strašicema se začalo ukazovat sluníčko a lesy kolem se začaly pařit a vypadalo to, že by mohlo být nakonec hezky.
Ze Strašic jsme zamířili na zelenou TZ směrem na Těně, Novou Ves a Zaječov, kde jsme začali stoupat na Kvaň. Přehoupli jsme se přes kopec a už jsme stáli u vodní nádrže Záskalská. Jelikož jsme se chtěli vyhnout silnicím, pokračovali jsme stále po zelené TZ na Mrtník, Kamenný vrch až do Hořovic. Tady nám značka sjela do centra, které jsme museli prokličkovat a už jedeme alejí zase pěkně v terénu na Pohodnici, Netolice k Lochovickému zámečku, kde bohužel musíme najet na silnici a pokračovat dál směrem ke Koňepruským jeskyním. Zastavujeme u Velkolomu Čertovy schody a pokračujeme dál ke vstupu do jeskyně a k vyhlídce nad vchodem.Prozkoumáváme naučnou stezku Zlatý kůň, která nás vede na protější kopec, který ve skutečnosti kopcem není. Po objetí kopce cesta končí a míří do tunelu, kterým projíždíme a náhle se ocitáme uprostřed lomu Kobyla, kde má pamětní desku průkopník speleologického výzkumu v Českém Krasu Jaroslav Petrbok. Vnitřek lomu je parádní a podle ohnišť se zde líbí i trampům. Vyjíždíme druhou stranou na vrchol a pokračujeme v cestě, tentokrát na Beroun. Do Berouna jsme se svezli pěkně z kopce a před námi je cyklostezka kolem Berounky až do Alkazaru, který je lezeckým rájem, všem začátečníkům, ale i zkušenějším lezcům. No stezka by to byla dobrá, ale kombinace několika faktorů( Víkendu a parádního počasí) dělá z tohoto úseku tak trochu Václavák a Martin začíná trochu šílet 
. Za Alkazarem vjíždíme po žluté TZ před Hostim, kde už je situace klidnější a odtud po asfaltu začínáme stoupat k Mořině a lomům Velké Ameriky,Mexika, atd. Cestou ještě stavíme na letišti nad Bubovicema, kde fotíme starý Iljušin. U Velké Ameriky, koncentrace lidí opět houstne, ale né tolik. Amerika je parádní, objíždíme ji nejprve z leva, děláme fotky.Výhledy jsou přímo skvostné. Mezi Velkou Amerikou a lomem Mexiko projíždíme na pravou stranu a napojujeme se na žlutou TZ. No a tady si užíváme, krásnej singl,samá zatáčka, krátký výšvihy a technický sjezdy, prostě paráda. Vyjíždíme u Malé Ameriky, kde dáváme pauzu na oběd. Těstovinky co vezeme sebou přišly k chuti a my sjíždíme konečně ke Karlštejnu. Hrad je parádní a je obrovskej. I když turistická sezóna ještě nezačala, pro Karlštejn to neplatí a ten už fuguje na plné obrátky. Jdeme se podívat na nádvoří a pak pokračujem po žluté TZ ke Krížku, kde je parádní vyhlídka a Karlštejn je odtud jako na dlani. Vracíme se dolů k Berounce a teď už nás čeká jenom stoupání přes Liteň až na hřebeny Brd. No metry jsme nabíraly statečně a člověk se i trochu zadejchal. Pod vrcholem Jistebníku se cesta začíná narovnávat a my si užíváme krásnou hřebenovku.Tuhle část Brd jsem moc neznal a musím uznat, že ježdění je tu parádní. Sjíždíme na Jelení Palouky a je tu asi předposlední větší kopec, výšlap na rozhlednu Studený vrch. Rozhledna je bohužel zavřená, tak dáváme aspoň svačinu a děláme pár fotek.Nastoupali jsme si, tak teď se pěkně svezem, až do Hluboše, kde začínáme stoupat na Sádek a Obecnici. V Obecnici GPS ukazuje 141 km a nás čeká asi nejhorší a poslední velké stoupání k nádrži Pilská. Tenhle kopec dobře znám a mám z něj respekt, ale kupodivu nasazujeme optimální tempo a po pár desítkách minut jsme nahoře. Teď už nás čeká jenom sjezd do Skelné Huti, stoupání pod kopcem Brdce a Malým Tokem do Nepomuka a už jsme u spodního Padrťského rybníka, který osvětluje západ slunce. Výšlap pod Palcíř, kde se trochu přioblečem a valíme přes dopadovku do Skořice, Šťítova, Příkosic a Mešna, odkud se vezeme z kopce až do Šťáhlavic. Ještě oblíbená vložka kolem Kozlu, alejí do Šťáhlav,na Radyň a do Plzence.Domů dojíždím za světla v 18:40.
Celkově shrnuto, na to jak začátek vypadal pesimisticky, tak nás počasí překvapilo a byl to opět parádní výlet. Hlavně singly kolem Velké Ameriky byly parádní. Tělo už si začíná zvykat, protože ani jednou neprotestovalo a poslušně fungovalo .
Počasí: Ráno mlha, velká vlhkost, tak 5°C, po 9 hod. slunečno, jasno, teplota tak kolem 22°C
Účast: Šéďa,Martin
Na Hejlák a Valdek 18.3.2012
Trasa 87 km, převýšení: 1423 m
Vzhledem k tomu, že Tlumič včera na kole moc nebyl, večer mě volal a domluvili jsme se na vyjížďku v neděli a protože nebyl moc čas na plánování, sáhnul jsme po loňské trase na Hejlák a trochu jsem ji upravil.
Vyrazili jsme až v 9:00 aby jsme se vyspali.Doma jsem ještě Tomášovi utahoval kliku, protože v ní měl vakl. Vyrazili jsme klasikou do Brd přes Nestlíský rybník, Kamínky, Mirošov a odbočkou kolem rybníků na Záborčí a Bílou skálu do Strašic. Ze Strašic na Sv. Dobrotivou, přes Okrouhlík na Hejlák. Na Hejláku byl pěkný výhled a byly vidět poslední zbytky sněhu na Toku. Z Hejláku jsme jeli zpět a u letiště jsme se dali doprava na Valdek. Hrad už je opravený, ale vzhledem k tomu, že odstranili lešení které na hrad vedlo a museli by jsme na hrad hradním příkopem, tak jsme tam nešli a udělali pár fotek před ním. Z Valdeku jsme sjeli k vodní nádrži Záskalská a začli opět stoupat, nejprve do Malé Vísky a pak do Kvaně. Z Kvaně jsme jeli po zelené TZ do Nové Vsi a Tění, kde jsme uhnuli do lesa na hřebenovku v přírodním parku Trhoň.Po několika stoupáních a sjezdech už jsme byli u Bábovky a silnice vedoucí do Dobříva. Přejeli jsme silnici a mířili na Žďár a do Kamenného Újezda.Pak už nás čekalo jenom objet Kotel a najet na cestu k Maršálu. Při výjezdu na louku jsme uhnuli na Lhůta a přes Sedlec do Plzence, kam jsem dorazil v 13:30.
Celkově shrnuta, rychlá vyjížďka sice převážně po zpevněných cestách, ale s docela slušným převýšením.
Počasí: Jasno, slunečno, ráno 8°C, přes poledne 17°C
Účast: Šéďa, Tlumič
Na Rábí – 17.3.2012
Trasa: 143 km, převýšení: 2292m
Tenhle víkend jsem naplánoval vyjížďku na Rabí, přes Chlum u Chanovic a Bukovou horu zpátky.Tlumič slíbil účast na Norbiho 12, takže jsme vyrazili jenom ve dvou s Martinem.
Start v 8:00 na Střížovice, kolem Kožichu do Drahkova, odtud po louce a lesem na Kopaniny a Svárkov až do Žinkov. Zámek byl bohužel v totální rekonstrukci, takže se ani moc fotit nedal. Pokračovali jsme do Neuraz a Pohoří a odtud na první větší kopec dnešní akce Štírku 706 m.n.m. Výšlap to byl parádní a člověk se i zadejchal. Následoval sjezd do Strážovic a odtud lesem do Břežan, Hradešic a Vlkonic, kde jsme začali stoupat na býv. zříceninu hradu Džbán. Po několika fotkách a sjezdu jsme potkali nad Buděticema parádní odpočívadlo, ideální na oběd. Tak jsme rozkrámovali věci a naplnily břuchy. Pak nás čekal už jenom sjezd do Budětic a konečně jsme byli v Rabí. Tady jsme se zdrželi asi 2 hoďky, protože Martin tady měl 2 multi keše a já měl alespoň čas na dokonalé prozkoumání okolí hradu.Bohužel ještě turistická sezóna nezačala, a tak nám hlavní brána a její vrata zůstaly uzavřeny.
Z Rabí jsme se vydali do Bojanovic, odkud následoval nádherný úsek kolem Otavy do Velké Hydčice a Malého Boru. Tday jsme sjeli z cesty na zapomenutý Gloriet na vrchu Pohodnice a po té pokračovali na cestu směr Velký Bor a Chanovice. Ještě před příjezdem se nám krásně ukázala rozhledna Chlum u Chanovic a my jsme byli v Chanovicích. Jeli jsme se kouknout ještě kousek za vesnici na Žižkův kámen a pak už jen následoval výjezd kolem Skanzenu na rozhlednu Chlum. Bohužel stejně jako hrad Rabí byla zavřená.Z Chanovic jsme vyrazili na Oselce a kolem vrchu Tisovník, kde řádili lesáci, dále na Mileč a Nepomuk. V Nepomuku jsme to vzali kolem Zelené hory po modré TZ do Kláštera a čekal nás předposlední kopec Buková hora. Asi v půlce kopce nad Dubčí jsme se zastavili u památníku U.S. letců, udělali pár fotek a pokračovali na Bukovou horu. Odtud už jsme se vezli defakto až do Blovic, kde jsme zamířili na Kamensko a dnešní poslední kopec.Pak už nás čekal jenom sjezd přes Žákavu do Nezvěstic a přes louky do Šťáhlavic, kde jsme to vzali ještě přes Kozel. Ještě výšlap na Radyň a domů jsem dorazil v 18:00.
Celově shrnuto, parádní výlet s ještě lepším, téměr letním počasím.
Počasí: Jasno, slunečno, ráno 6°C, přes poledne 25°C k večeru cca 10°C, na březen přímo vynikající.
Účast: Šéďa, Martin
Projížďka 15.3.2012
Trasa: 33km, převýšení: 768m
Dnešním dnem, jsme zahájili pravidelné vyjížďky a začali jsme startem v Černicích, přes Valík do Štěnovic, kolem lomů do Štěnovického Borku po červené TZ ke kapličce Sv.Barbory a zpět ke hřbitovu a Třem Dubům, dále na Losinou a po červené TZ na Radyni a po schodech přes Bažantnici do Šťáhlav, kde jsme se posilnili výborným místním pivem a pokračovali přes Radyni zpátky do Plzence.
Počasí: slunečno,přes poledne 19°C, skoro jako v létě k večeru 6°C
Účast: Šéďa, Tlumič, Martin a Honza
Křivoklát – 10.3.2012
Trasa 149 km, převýšení: 2677m
Na tenhle víkend, jsem naplánoval výlet do Křivoklátských lesů a okolí a jaký jiný lepší cíl trasy si vybrat než samotný Křivoklát, po němž je celé toto území pojmenováno.
Vyrážíme v sobotu jenom ve dvou s Martinem, protože Tlumič je v Rakousku na sjezdovkách a Dejv si užívá poslední zbytky sněhu na Šumavě pro změnu na běžkách. Martin mě vyzvedne v 8.00 a už vyrážíme směr Tymákov, Ejpovice a Volduchy, kde kousek za Intrercampem konečně opouštíme silnici, vjíždíme do terénu a začínáme stoupat k Rumpálu. Na křižovatce nabíráme směr na nejvyšší vrchol dnešního výletu a celé křivoklátské vrchoviny, Brno 718 m.n.m. Děláme pár fotek a pokračujeme po zelené TZ na Radeč a perfektním singl sjezdem po žluté TZ až na cyklostezku, po které klesáme až do Zbiroha. Odtud okolo hasičského muzea do Františkova a pokračujeme po lukách do Jablečna. Zrovna tady dělali prořezávku křoví kolem cesty, tak je tady trochu bahna, ale jinak je cesta OK.Z Jablečna začínáme pomalu stoupat na Týčský vrch a hájovnu Vlastec, kde najíždíme na zelenou TZ. Cesty jsou ve zdejších listnatých lesích celkem suché, tak se jede parádně.Při výjezdu na silici uhýbáme vpravo a kousek před Bušohradem míříme vlevo k vrchu Modřovská, kde má Martin vyhlídnutou keš. Po odlovení keše a svačině, se nám nechce vracet cca 700 m ke křižovatce a pokračovat cestou podél potoka a tak po prostudování mapy v GPS volíme variantu vpřed s tím, že by se po pár kilometrech měli cesty napojit a my se k potoku dostaneme i touhle variantou. No plány jsou jedna věc a realita jiná. Cesta která v mapě byla docela zřetelná se nám začala pomalu ztrácet a zarůstat vegetací až došlo na přenášení popadaných stromů a vyvrcholilo to sešoupáním se z ukrutného krpálu konečně k Oupořskému potoku a cesty vedoucí podél něj. No když jsme byli líný se vrátit, dobře nám tak, příště už takovou blbost snad neuděláme. Podél potoka vede parádní stezka, akorát tak na jedno kolo, na obou stranách se zvedají skály a kopce, člověk jede sevřený v tom údolí, akorát po té pěšince linoucí se před ním.Konečně jsme se vymanili z téhle pěšiny a vjíždíme do Karlovo Vsi, kde je opět normální cesta a jsme za ní docela rádi.Klesáme kolem Třech potoků do Roztok, kde potkáváme Miloše s Adélou a jejich ratolestí.Po prohození pár slov pokračujeme do Křivoklátu a konečně začínáme stoupat k hradu.
Projdeme si nádvoří, kde je i pár středověkých mučících nástrojů, uděláme pár fotek a valíme dál. Tentokrát na vyhlídku U Trojice a Pomník Karla Egona II, odkud děláme ještě pár parádních fotek hradu. Celý protější svah od hradu je protkán cestičkami a my míříme v jeho horních partiích, tentokrát na vyhlídku Paraplíčko, odkud je nádherný výhled na celou Berounku a Roztoky. Zde dáváme svačinu a sjíždíme po žluté TZ zpátky do Roztok a čeká nás druhá největší stojka dnešní trasy, tentokrát na Dlouhý hřeben – 519 m.n.m. Odtud sjíždíme k Leontýnskému zámečku, který není bohužel přístupný, protože slouží jako léčebna a pokračujeme do Karlova. Z Karlova najíždíme opět do terénu a míříme přes Kolnu do Březové a do Točníku. Výjezd z Točníku směrem na Cerhovice znám už z loňska a asi je pro mě nějakej zakletej, protože na mě začíná přicházet krize. Ještě do Drozdova jedu docela v pohodě, ale při výjezdu na Třeničkou horu, jsem totálně prošitej a jsem rád, že vůbec ještě hejbu nohama. U rozhledny dávám vydatnou svačinu a nacpu do sebe pár čokoládovejch tyček, pak teprve vyšplhám na rozhlednu a kochám se výhledem na Křivoklátskou vrchovinu, Cerhovice a hřebeny Brd. Počasí se dle předpovědi začíná kazit a v dálce jsou vidět tmavé mraky.Rychle dolů a valíme dál. Po svačině jako kdyby mě polili živou vodou a já opět rozjíždím svůj stroj k cestovní rychlosti. Z Újezda přejíždíme po červené TZ na Kařízek a Cheznovice. Tady při výjezdu na silnici do Strašic uhýbáme zpátky do lesa a začínáme stoupat na Osičinu, kolem Bábovky, pod Žďárem do Kamenného Újezda. Odtud jedeme po silnici přes Kotel na Veselou a Nevid do Kozelského lesa kolem Nestlivského rybníka, Kozlu a alejí do Šťáhlav, kde začíná pršet. Tady dostávám druhou krizi a ploužím se přes Radyň do Plzence. Domů jsem dorazil v 19:05.
Celkově shrnuto, pěknej vejlet nádhernou krajinou Křivoklátských lesů s pár hrady po trase. Na první letošní celodenní vejlet jsem toho měl plný brejle, ale vymyslel jsem si to, tak jsem nemohl nikomu nadávat. No příští víkend to už bude určitě lepší a zase se postupně začnu dostávat do formy.
Počasí: Jasno, slunečno, ráno 1°C v poledne tak 12°C.K večeru se zatáhlo a foukal nepříjemný vítr.V 18:40 déšť.
Účast: Šéďa, Martin
Na zámeček Tři Trubky a přes Dobřív zpět – 3.3.2012
Trasa: 62 km, převýšení: 876 m
Na tuhle sobotu jsem naplánoval trasu do Brd, protože je všude ještě hrozně mokro a v terénu se moc jezdit nedá, takže jsme vzali za vděk vojenské cesty a zároveň jsem chtěl prozkoumat, jak to vypadá v Brdech se sněhem.
Vyrážíme jenom ve třech Já,Šárka a Honza v 13.00 po obědě, směr Šťáhlavy, Kozel,Zvoníčkovna a Kamínky. Slunce pěkně hřeje a po tom pošmourném počasí se jede parádně a tak nějak z vesela. Svezeme se do Mirošova a už začínáme nabírat výškové metry směrem k Padrťským rybníkům. Na hřebenech z lesa sálá chlad a kolem cest leží ještě zbytky sněhu. V příkopech je všude ještě led. Cesty jsou suché, jen občas kam může slunce teče tající led a sníh. Kousek za bílou skálou odbočujeme z cesty na Padrtě vlevo, směrem k zámečku Tři Trubky. Tady potkáváme prvního bikera na trase a při sjezdu dolů nás dojíždí bikerka ve Sparťanském dresu. U Třech Trubek už to docela žije a promenáduje se tu pár pěšáků a fotografů . Dáme rychlou tyčku, pár fotek a pokračujeme dál, tentokrát podél divoké Klabavy, kterou svírá ještě led. Dále do Strašic a odtud po cyklostezce do Dobříva. Při sjezdu ke Klabavě nás čeká jedno super překvapení, když místo můstku přes náhon k rybníku přijíždíme k ledové laguně, několikrát přesahující původní šířku a my máme co dělat, aby jsme ji překonali suchou nohou. Ještě že tam bylo to zábradlí, jinak bych byl asi v potoce. Od Hamru se vracíme zpátky do Mirošova, kde stoupáme tentokrát na Veselou a do Nevidu.Následuje sjezd k Hádku, ostrá pravá na Potoky a stoupání nad muničák k Maršálu.Pak už jenom sjíždíme na Svidnou a kolem střelnice do Sedlce a domů do Plzence.
Celkově shrnuto, parádní výlet s ledovou vložkou u Dobříva.
Počasí: Jasno, slunečno, teplota tak 16°C odpoledne se trochu ochladilo tak 8°C, ale jinak velmi příjemně.
Účast: Šárka,Šéďa,Honza
Ledový kafe II – 18.2.2012 (extrémní závod ve sněhu v Českém lese)
V sobotu 18.2.2012 jsme vyrazili ve složení Šéďa, Tlumič a Martin do obce Šidlákov v Českém lese na závod Ledový kafe II. Během cesty autem jsme měli trochu obavy z počasí, nebo spíš z moc velkého tepla a z toho, že závod bude víc na blátě než na sněhu. Při výjezdu z Poběžovic sněhu začalo přibývat a v Šidlákově ho bylo až, až. Pro startující bylo vyhrabáno provizorní parkoviště. Penzion Šidlákov, kde probíhala prezentace, skýtal útočiště všem přítomným. Již při prezentaci zde vládla neuvěřitelně přátelská atmosféra. Po krátkém rozjetí se už blíží 10 hodina a my netrpělivě čekáme na startu, až zazní starovní povel. Už tady si říkáme, že to nebude žádný med, sníh je rozbředlý a moc to nepojede. To ale ještě netušíme jaká bude realita a co nás vlastně všechno čeká za peklo. Nebudu předbíhat a všechno pěkně po pořádku. Pod obloukem Kellys čeká 35 nedočkavců a najednou zazní startovní povel. Pole se dává do pohybu a projíždí levotočivou zatáčkou do kopce. Na vrcholu kopečka cesta není prohrnutá a tak nezbývá než slézt a kolo tlačit. Tady se ještě držím vpředu. Při výběhu na louku zjišťuji, že ani tady se jet nedá a nezbývá než pokračovat v běhu, chůzi a tlačení kola. Martin už je v předu, Tlumič mě míjí a pokračuje v před. Po této běžecko chodecké vložce dlouhé cca 900m se už dá zase jet, jestli se tomu vůbec tak dá říkat. Člověk musí dobře mapovat cestu a doufat, že ta jeho varianta je ta pravá a že se nebude bořit. Tady začínám pomalu dobývat ztracené pozice zpět a cca po 4km dojíždím Tlumiče a jedeme spolu. Občas mu z kopce ujedu, občas on mě, je to o náhodě, kdo se udrží v koleji a kdo trefí nějakou závěj. Občas nás předjede pořadatelský sněžný skůtr, který pendluje po trati. Dokud člověk šlape, tak cesta docela ubíhá. Jedeme si s Tlumičem svoje tempo a ku podivu držíme pozice nebo naopak ještě někoho předjedeme. Začínáme stoupat k nejvyššímu kopci na trase – Škarmance, kde je občerstvovací stanice. Většinou se dá jet, ale jsou úseky kde se to tak boří, že se musí slézt a popoběhnout. Ještě chvilku a už jsme u občertvovačky, kde nás pořadatelé mohutně povzbuzují a nabízejí občerstvení. Oba s Tlumičem mávnem rukou, že máme hadice (Camelbaky) a pokračujeme dál, ale cca po 200m cesta prohrnutá traktorem končí a začíná asi ta největší sranda letošního závodu. Úsek, odhadem 2-3km kde je zhruba 50cm sněhu a my musíme přes něj. Takže kolo tlačit, nést, poponášet, prostě jakkoliv ten svůj stroj strkat dopředu a přitom se brodit v tom bílým měkkým sajrajtu a doufat, že bude brzo konec. Doufali asi všichni, ale bylo to nekonečný. Na psychiku jako dělaný. Po výšlapu na nejvyšší bod na chvilku svitla naděje, že by se snad dalo jet z kopce, ale po několika marných pokusech zase pokračujeme v tlačení. Až těsně před „Malou skálou“ nasedáme na stroje a pokračujeme v jízdě. Tady Tlumič dostává křeče do nohou a má krizi. Není se čemu divit, návleky se všem schrnuly, takže máme všichni mokrý nohy a to střídání běho chůze a jízdy na kole, taky na svaly není ideální. Trochu zpomaluju, aby mě dojel a dál pokračujem spolu. Kousek od Pivoňe uhýbáme doleva na loukujenže tady je hodně měkko a i když to je z kopce, musíme zase tlačit. Následuje trochu bahna s kameny, kde se opět nedá jet. Po překonání potůčku můžeme konečně zase nasednout a trochu popojet. Míjíme Sezemín, kde nám svitne naděje v podobě asfaltové cesty, ale neradujeme se příliš dlouho. Po chvilce následuje prudká zatáčka do leva, která nás odvede do kopce do lesa a na louky. Jsme už níž, takže sněhu tu tolik není, ale podmáčené louky jsou tak měkké, že sebírají snad víc sil než sníh. Terén se houpe, většinou se dá jet, ale občas musíme opět tlačit. Zhruba 1 km před cílem dostávám krizi tentokrát já a Tlumič čeká na mě. Najížíme na asfaltku do Šidlákova a společně dojíždíme do cíle.
Martin průbeh závodu viděl takto:
Již po skončení loňské premiéry závodu Ledového kafe, kterého jsem se zůčasnil jsem byl rozhodnut si tento po všech stránkách vyjimečný závod za rok zopakovat. Letos počasí slibovalo snad ještě větší extrém než tomu bylo loni. Nejprve republiku 14 dní sužovaly arktické mrazy s teplotami klesajícími nezřídka pod -20°C. Týden před závodem mrazy sice polevily, ale vystřídal je každodení příval čerstvého sněhu. Nakonec z loterie však vzešla sobotní obleva, která již tak dost extrémní závod posunula ještě o level výš. Po startu se mě podařilo vyjet na první pozici. Po odbočení z asfatu jsme začali z obce stoupat uhrabanou zasněženou cestou. Trochu mě zde pozlobil šaltr a než abych přetrhl řetěz hned na startu raději jsem trochu zvolnil. Toho pár soupeřů okamžitě využilo a dostali se přede mě. Asi po 200m musíme stejně všichni sesednout z kola, protože cesta dál není uhrabaná a v mokrém těžkém sněhu se jet nedá. Jenže ono to nešlo ani na louce, která následovala a uhrabaná byla. Zde jsem si hlídal dva soupeře přede mnou a střídavým popojížděním a popobíháním se držel na čele závodu. Konečně jsme se dostali do lesa, kde se dalo opět jet, jestli se to tak dá nazvat. Lépe to vysvětlují spíš slova balancovat na kole a pohybovat se v sedle vpřed. Ve stupání k rozcestí Liščí domky se pozice na prvních třech místech různě střídaly, jak sem tam někdo ztratil trakci, zpomalil ho hluboký sníh a nebo pád či „skoropád“.
V obtížném sjezdu od Liščích domků po červené TZ, plné nevyzpytatelných kamenů a kořenů pod mokrým sněhem nás nečekaně všechny předjel borec na 29″ biku. Jistota a rychlost jakou se řítil z kopce byla přímo neuvěřitelná. Zatímco my jsme na 26″ vláli doslova jak hadr na koštěti a snažili se nějak sesáňkovat dolů on se nám zdaloval z dohledu. Snažil jsem se jet ve sjezdu v rámci možností bezpečně a zbytečně si nenatlouci a nerozlámat kolo. Díky tomu jsem v dlouhém sjezdu do Novesedelských Hutí postupně propadl na 5 místo a zezadu mě začal dojíždět další biker. Sjezd byl zakončen ledovou plotnou v Novosedelských Hutích a ostrou levotočivou zatáčkou. Bylo mě jasné, že tou nemohu bez držkopádu v žádném případě projet. Proto jsem zastavil před ledovkou a raději ji obešel. Od Novosedelských Hutí se začalo stoupat po zasněžené cestě na nejvyšší vrchol trasy – Škarmanku. Soupeř, který mě po sjezdu dojel nebyl schopen jízdy po cestě kolmé na vrstevnice, protože mu kolo příliš podkluzovalo, a proto musel tlačit. Mě se na lehké převody dařilo udžet v sedle až k rozcestí pod Starým Herštejnem a díky tomu jsem mu ujel. Následovala příkrá zatáčka opět proti vrstevnicím. Myslel jsem, že ji na tom mokrém sněhu nevyjedu. Zařadil jsem hodně lehké převody a citlivým šlapáním prácí s těžištěm a občas hrabáním zadního kola ve stylu motokrosové motorky se mě pro mé velké překvapení podařilo v sedle dostat až na cestu která byla projeta autem. Na té jsme se, ale dlouho nesvezli a uhnuli jsme na vrstevnicovou cestu pod Velkou skálou. Před sebou jsem viděl dva soupeře, které se mě ještě před občerstvovačkou podařilo předjet. Dostal jsem se tak zpět na 3 místo.
Na občerstvovačce jsem nabral hrst rozinek zalil to kelímkem čaje a vyrazil bojovat dál. To jsem ale netušil co nás čeká. Přes 0,5m sněhu už ani traktor neprojel. Po kolena ve sněhu jsme vláčeli kola na zádech příkrou cestu na hřeben Škarmanky. Na dohled jsem měl prvního i druhého závodníka, ale pohybovat se zde rychleji a přiblížit se k nim bylo velice obtížné a fyzicky náročné. Těsně za mnou byl Jirka Baier z Velosport Domažlice. Když jsme se konečně vyškrábali na hřeben Škarmanky a kopec se po překřížení Baarovi hřebenové cesty zlomil svitla nám naděje, že se zase trochu svezeme. Jenže kola se do velké vrstvy mokrého sněhu bořila a ani z kopce se jet nedalo. Takže jsme dolů běželi. Podle stop ve sněhu bylo poznat, že prvnímu jezdci na 29″ kole se podařilo jet, zatímco druhý Václav Hlaváč také vedl kolo dolů. Na chvíli se mě ve sjezdu na Vranovské sedlo ještě podařilo probojovat na druhé místo, ale dlouho jsem tuto pozici neudržel, protože mě kolo vyjelo ze stopy a musel jsem řešit další z mnoha „skoropádů“. Po vrstevnicové cestě pod Lisou horou se mě podařilo vybojovat asi 50m náskok před Jirkou Baierem který jsem ve sjezdu k Pivoni dál zvětšil asi na 200m. Konečně jsme vyjeli nad Pivoní na udržovanou cestu a doufal jsem, že do cíle do Šidlákova už budeme pokračovat po ní a podaří se mě náskok až do v cíle Šidlákově uhájit. Jenže po 30m udržovaného asfaltu nás šipka nasměřovala opět do sněhu na Sezemín. V ten okamžik jsem prožíval asi malou ani ne tak fyzickou jako spíš psychyckou krizi. Ve stupání se ke mě zvolna Jirka přibližoval. Následoval obtížný sjezd do Lesa u Šibanova, kde byla cesta rozježděná těžkou lesní technikou. Hluboké koleje plné sněhu, klacků, bahna, kamenů a vody z tajícího sněhu se snad jinak než pěšky překonat nedalo. Nebo snad ano? Kousek za lesíkem na louce mě opět Jirka dostihl. Snad každých 20m ve stoupání po louce jsme museli kvůli mokrému sněhu slézat z kola. S vidinou blízkého konce závodu jsme se spolu na pokraji fyzických sil rvali o 3 místo. Střídavě jsme nasedali na kola a popobíhali až na horizont nad Šidlákovem. Kam se mě ještě podařilo dostat na třetím místě a jít tak do závěrečného teréního sáňkovacího sjezdu po louce z první pozice před soupeřem. V tomto případě to byla zřejmě osudová chyba. Asi 30m před výjezdem na udržovanou asfaltku do Šidlákova mě kolo sklouzlo do hlubokého sněhu, musel jsem sesednout a zbytek k cestě doběhnout. Jirkovi se podařilo sjet až na cestu a získat tak rozhodující náskok a vybojovat 3 místo. Po cestě jsem se snažil jej ještě dospurtovat, ale pořadí již bylo nezvratné. Cílovou bránou jsem projel na 4 místě se ztrátou 14 sekund na 3 místo.
Celkově shnuto, byl to masakr a každý kdo závod dojel v hloubi duše vyhrál, alespoň sám nad sebou. 
Přestože trasa byla dlouhá pouze 31 km, mokrý a těžký sníh a neustálé boření v něm, sebralo tolik sil, jako kdybych jel nejméně 70km, možná víc. Musím poděkovat organizátorům za pěkně připravenou trať v rámci možností. Bohužel jim letos nepřálo počasí, kdyby bylo umrznuto, bylo by to lepší, ale s tím nikdo nic neudělá. Veškerý servis a zázemí, ale fungovalo na jedničku. A jak jsme vlastně dopadli?
Martin Vít – 4.místo v čase: 02:48:51 , Tomáš Tůma – 8.místo v čase:03:18:22, PetrŠedivec – 9. místo v čase: 03:18:23. Celkově se závodu zúčastnilo 35 bláznů a z toho jedna holka, která v těhle podmínkách dojela celkově na 28.místě a před kterou smekám.
Kompletní výsledky závodu si můžete prohlédnout zde. Více fotek najdete ve fotogalerii. Za pořízení a poskytnutí fotografií ze závodu a uspořádání této naprosto ojedinělé akce děkujeme organizátorům závodu MTB Silný kafe. Zde si můžete prohlédnou trasu závodu.
Z Gerlovky na jez.Laka a Prášily – 12.2.2012 (běžky)
Trasa: 31 km, převýšení 757m
Na tuhle neděli jsme se domluvili s Tomášem a vyrazili na Šumavu na běžky , nenechali jsme se vystrašit předpovědí rosničkářů o arktických teplotách a udělali jsme dobře.
V 9.00 už stojíme na Gerlovce na teploměru -18°C, ale totálně modrá obloha a slunce co pálí jak o život slibují skvělej zájezd. Kousek po úvodní rovince nás čeká stoupání Polomskou cestou a já se po chvilce začínám ohřívat na provozní teplotu a za chvilku si musím sudnat i bundu.Nefouká a na slunci je příjemně.Při sjezdu k Rudské křižovatce, sjíždíme ze strojové stopy a míříme po žluté TZ na jez.Laka. Cesta je vyšlapaná od lyžařů, takže se jede docela v pohodě a my neztrácíme drahocenné výškové metry. Za chvilku jsme u jezera a divíme se co se děje, že jsme za celou cestu nikoho nepotkali, až u hráze narazíme na prvního lyžaře.Pár fotek a pokračujeme vzhůru ke Zlatému stolečku, kolem Ždánidla, Hubačovo cestou na Gseget.Z Gsengetu svištíme supr sjezdem, který končí levotočivou zatáčkou, podél Prášilského potoka až do Prášil a tady dávámě čaj a svačinu. No dolů jsme se svezli parádně, takže teď nás čeká zase chvíli stoupání. Z Prášil míříme po zelené TZ na býv. Hůrku a pak sjezdíkem k Nové Hůrce. Tady se terén začíná trochu vlnit a to trvá až zpátky ke Gerlovce.
Celkově shrnuto: super výlet, perfektní stopy, hlavně po ránu, odpoledne už to tolik neklouzalo a parádní počasí.
Počasí: Jasno, slunečno, bezvětří.Teplota ráno 9:00 -18°C odpoledne 13:30 -6°C
Účast: Šéďa,Tlumič
Okolo Maršálu – 11.2.2012
Trasa: 23 km, převýšení 416m
Původně jsme se domlouvali s Tomášem, že vyrazíme na kolo, ale pak kvůli zimě jsme to odpískali a naplánovali běžky na neděli. Nicméně, když jsem v sobotu ráno rozlepil oči , viděl tu modrou oblohu a slunce co svítí jak o život, tak mě to nedalo a vyrazil jsem na kolo sám. Vzhledem k tomu, že jsme odpoledne měli nějakou rodinnou oslavu, musel jsem být brzo zpátky a tak padla volba na lesy okolo Maršálu. Je to blízko a určitě tam nebudou solit, čemuž jsem se chtěl vyhnout za každou cenu.
Vyrazil jsem z Plzence sjezdem do Sedlce na náves a odtud začal stoupat nad rybníky k chatám a k Sedlecké skále. Tady jsem se při nabírání metrů dostatečně zahřál a pokračoval přes hlavní silnici ke Svidné, kam cesta byla prohrnuta pluhem. Ze Svidné jsem to vzal po panelce pod bývalým muničním skladem na křižovatku nad Hájkem. Tento úsek jsem po sněžení projížděl jako první a za sebou nechával zřetelnou stopu od svého stroje. Z křižovatky jsem pokračoval k Nestlívskému rybníku a na další křižovatce jsem uhnul k hájovně na Potoky a dále pokračoval na Rakovou. Před Rakovou, když jsem vyjel z lesa jsem trochu vandroval po cestě, protože tam byly vyjeté koleje od náklaďáku a občas v nich byl led, tak jsem musel přejíždět ze strany na stranu, abych nespadnul. Z Rakové jsem pokračoval jako by zpátky a na hranici lesa po pravé straně jsem uhnul na polňačku. Touto trasou vede i škodabike a tak jsem věděl, že mě čeká docela pěkný sjezdík, z kterého jsem měl trochu strach. Naštěstí, tady řádili lesáci a cesta byla vydřená až na hlínu, takže kopec dolů byl bez problémů . Pokračoval jsem po trase škodabiku, až na louku nad Lhůtou, kde jsem sjel do Lhůty a vracel jsem se polňačkou do Sedlce a Plzence.
Celkově shrnuto: perfektní počasí, ze začátku vše fungovalo bez problémů. Ke konci mě zatuhla vidlice a občas zazlobilo řazení.Co se mě týká, na začátku až moc teplo, ke konci mě trochu zábly prsty u nohou. Pozitivum dne: přežil jsem bez pádu.
Počasí: Jasno, slunečno, v lese příjemně, na otevřeném prostoru trochu foukalo, teplota – 12°C
Účast: Šéďa
Z Prášil na Poledník a Tříjezerní Slať – 27.1.2012 ( běžky)
Trasa: 34km, převýšení 880m
Počasí na tenhle víkend nehlásili nic moc, ale v pátek mělo být ještě docela dobře.Takže dovča, oprášit běžecká prkýnka a hurá do stopy. V pátek padla volba na Prášily. Jeli jsme jenom sami dva se Šárkou a v 9:30 jsme byli na parkovišti Slunečná u Prášil a teploměr hlásil -7°C, ale deroucí se sluníčko slibovalo pěkný den. Nandat lyže a hurá do stopy. Začátek trasy byl zahřívací a my jsme začali nabírat výškové metry a stoupat na Poledník 1315 m.n.m. Na Poledníku jsem nebyl asi 3 roky a tak mě docela překvapilo jak strašně se změnily lesy okolo vrcholu, nebo spíš to, jak kůrovec vyhrává boj se zdejšími stromy. Okolo vrcholu v okruhu min. 1km totálně mrtvý les, docela smutná podívaná . Na hřebenu, cestou k rozhledně už se jelo krásně a už jsme na Poledníku. Počasí super, sluníčko krásně hřálo a výhledy byly parádní, rozhledna je bohužel přes zimu zavřená, takže jsme se kochali výhledy jen z vrcholu kopce. Příjemné překvapení na vrcholu zejména v létě čeká cyklisty, pro které je zde umístěn servisní stojan na kolo, což se v případě defektu může hodit a je to příjemná věc v případě potíží.
Z Poledníku si vychutnáváme krásný pozvolný sjezd až na Vaňkovu cestu, kde uhýbáme vpravo a stále klesáme tentokrát na Javoří pilu. Odtud jedeme pěkným údolím Roklanského potoka až na Rybárnu, odkud si vystoupáme kolem Tříjezerní slati na rozcestí Pod Oblíkem. Tady dáváme čaj a čeká nás parádní sjezd k Vchynicko –Tetovskému plavebnímu kanálu a dále po proudu až ke starému Srní, kde odbočujeme po žluté TZ na Zelenohorské chalupy. Tato část cesty bohužel není strojově upravovaná, takže jízda je trochu komplikovanější. Odtud jsme původně chtěli jet rovnou na Novou Studnici, ale cesta nebyla prošlápnutá, tak odbočujeme po zelené TZ a trochu si zajíždíme na Vaňkovu cestu, z které již sjíždíme na Novou Studnici a dále na Slunečnou zpět k autu.
Celkově shrnuto: I přes počáteční teplotu bylo díky slunci celý den příjemně a nebýt úseku od starého Srní po Vaňkovu cestu, kde nebyla strojově upravená stopa, tak by nám cesta pěkně utíkala . Výhledy byly ale parádní a ve stopě to pěkně jelo.
Počasí: ráno -7°C polojasno, přes poledne slunečno a teplota kolem 0°C
Účast: Šárka,Šéďa
