Archiv autora
1000 miles se blíží !!!
Přátelé, kamarádi, nadšení cyklisté, nebo jen občasní návštěvníci našich stránek. Start závodu se neúprosně blíží a v tomto podniku budeme mít tři želízka na trati, Tlumič,Martin a Šéďa. Tak držte palce ať v pořádku a ve zdraví dojedou do cíle.
Start závodu proběhne již tuto neděli 1 .července 2012 ve 14 hodin z náměstí v Hranicích v Čechách u Chebu. Délka by měla být opět cca 1000 mil napříč Česko-Slovenskem. Variantou bude i kratší verze závodu, která bude dlouhá přibližně 500mil.
Závod je otevřen pro bikery,běžce,chodce, koloběžkáře a všechny, co se pohybují vlastní silou. Stanoven je pouze start a cil a trasa přírodou, kterou musí závodníci dodržet. Kdy a kde spí, kdy jedou, co jedí, je jen na nich. Cílená podpora je zakázána. Více o závodu zde.
Průběh závodu a pocity našich závodníků z trati budete moci sledovat každý den na našich stránkách. Úsek ČR budeme telefonovat, v SR jestli se tam dostaneme pak budem komunikovat pomocí sms. Průběh závodu bude administrativně zajišťovat Šárka.
Zatím ahoj Šéďa
Author Král Šumavy MTB – 26.5.2012
Tento kultovní závod, patří k tradičním Klatovským akcím a letos se konal již 19.ročník, této masovky. Vzhledem ke slavným zákonům o komunikacích byly všechny trasy přepracovány, takže nás čekal super závod novým terénem.
Vyráželi jsme v 7:00 z Plzence a cestou vzpomínali na Martina, který tou dobou byl již na trase, protože jel dlouhou 100km trasu a start měli v 7:30. Do Klatov jsme přijeli krátce před osmou, rychle na prezentaci, zpátky pro kola a už si jedem stoupnout na start. Z minulého roku jsme měli vyjetou první vlnu, takže se řadíme hned k pásce, kde má vyčleněné VIP místo pravidelný účastník tohoto závodu Lukáš Bauer. Blíží se 9 hodina a na startu panuje čilý ruch a mumraj a atmosféra graduje.Těsně před 9:30 kdy je plánován start,z repráků řvou klasické motivační bubny a je odstartováno.
Na startu jsem trochu zaspal, ale už jsem zpátky v hlavním balíku. Držím se první skupiny asi do 10 km a pak se pole začíná více trhat. Ve Zdebořicích najíždíme na silnici a ještě s jedním bikerem začínáme stahovat manko. Střídáme, takže za chvilku dojedem další skupinku, která se taky přidá a za chvilku je z nás takový menší peloton až do Čiháně, kde je první menší brod a občerstvovačka. Naše pole se začíná opět trhat. Jede se mě super a v tuhle chvíli se pohybuji kolem 20 místa. Do kopce držím tempo se skupinou a z kopce mě občas někdo ujede. Nenechávám se strhnout davem a jedu si ve svém rytmu. Trať je suchá jak blázen, takže se jede docela rychle a strašně se práší. Následuje průjezd motokrosovým závodištěm v Drkolné, které za těchto podmínek nedělá snad nikomu problém a dále pokračuje terénem. Na 20 km následuje druhá občerstvovačka v Hlístově, kde stejně jako u první popadnu za jízdy banán a pokračuju dál. Na trase je občas techničtější pasáž, jinak se trať příjemně vlní. A už sjíždíme do Nemilkova a jeho věhlasného Brodu kde čeká vodník a mraky diváků. Volím klasickou jistotu a hlavně si nechci odmastit řetěz, takže sesedám z kola a vrhám se s kolem v ruce přes říčku Ostružná. Škodolibý vodník mě posílá doleva a když mi voda stoupá nad kolena, tak slyším jen: „pěkně cákáš, poběž, poběž“ v duchu si říkám: „ty hajzlíku“ a pokračuju dál. Po brodu následuje docela stoupák po asfaltu, takže ztuhlé nohy ze studené říčky se začínají zase ohřívat a svaly začínají nabírat opět provozní teplotu. Následuje zase terén, kde jezdec přede mnou naklopí moc zatáčku a už leží, ale naštěstí se mu vyhýbám. Po pár kilometrech projíždíme okolo Častonic na širokou lesní cestu a tady se blíží moje osudové místo a začátek smůly, která se mě držela až do cíle. Vedu skupinku jezdců a pohybuju se odhadem kole 30-40 místa, jede se mě super a říkám si je to dobrý a najednou přes tu cestu začnou v dálce přecházet koně. Když se přiblížíme k nim, dva už jsou na cestě vpravo a jeden ještě s hříbětem stojí vlevo a hříbě se začíná plašit a chce mě jakoby skopnout. Přidám plyn a valím dál. Následuje výjezd do kopce, kolem padlého stromu, jehož konce jsou stříknuté sprejem jako nebezpečné kameny na trase a nic nenaznačuje, že jedeme špatně. Za zády slyším, jak mě někdo funí na záda, až dorazíme ke křižovatce, kde se dá jet vpravo nebo vlevo a nikde žádná šipka. Zastavím a čekám na funícího kolegu. Myslíme si že jsme nemohli sjet, ale pro jistotu se vracíme a já si v duchu říkám „je to v pr..li“ Dole zpátky pod kopcem potkáme ty koňáky který za všechno můžou a ty nám tvrdí, že musíme zpátky a pak vpravo. Oba špačkujeme, že to není možný, že tam žádná cedule nebyla, ale po chvíli narážíme na ceduli jako kráva, kterou když jsme jeli celou zaclonil právě ten kůň. Jsem nasranej jako prase a začíná to ve mně vřít, psychika dostala citelnou ránu, ale nohy můžou a hlava velí vpřed stáhnout cca 10 minutovou ztrátu, kterou jsem si tímto fakultativním výletem vytvořil. Pomalu se deru vpřed startovním polem. Sjezdy pouštím jako nikdy a už to vypadá, že bych mohl každou chvíli dohnat svoji skupinu. Následuje bufet v Braníčkově, kde pouze popadnu banán a vyrážím okamžitě vpřed stahovat ztrátu. Další brod, který tentokrát neběžím, ale jdu a už začínám opět rozjíždět svůj stroj. U Podolského Mlýna se začínají spojovat trasy s 45km, dávám pozor na lidi a jakmile se spojíme zase do toho šlapu. Následuje sjezd a při přejezdu jednoho odvodňovacího žlabu se ozve výrazné syčení. V hlavě mě naskočí, je to v hajzlu, tohle už nedoženu. Okamžitě stavím a mám prázdné zadní kolo. Měním duši, dofukuju sifonem, ale bohužel nemám natlakováno na ideální tlak, ještě párkrát přifouknu pumpičkou, ale nechci ztrácet další čas, takže vyrážím vpřed. Do cíle zbývá tak 25km. Jsem smířený s tím, že super rozjetej závod je v háji a pozice bude špatná. Jedu už na jistotu. Do kopce šlapu tak na ¾ plynu. Z kopce vzhledem k měkkému kolu jedu opatrně, hodně nad předním kolem, aby zadek byl co možná nejvíc odlehčenej a nebyl další defekt. Po 5 km mě to ale nedá a na jednom kopečku stavím, ztrácím sice další 2-3 minuty, ale dotlakuju zadek podle mých představ. Už jsem zase „ready“ a můžu přidat plyn. Na trase už se pohybuje mnoho závodníku z 45 km trasy, takže pořád někoho předjíždím a působí to na mě spíš demotivačně a říkám si že všichni z 75 jsou už v tahu. Poslední výšlap z Křištína na kopec Červ a už vidím Klatovy. To mě ještě víc nakopne, že dokážu ještě něco stáhnout a zapínám forsáž. Na bludišti před cílem, kde je trasa namotaná sem a tam, aby to bylo divácky atraktivní předjíždím dalších 5 závodníků a s trochou hořkosti a naštvání dojíždím do cíle. Letos jsem si tu smůlu vybral doufám i s úroky. Vše mohlo dopadnou úplně jinak ,ale ztráta minimálně 15 minut, je na výsledku prostě znát 
A jak to celé dopadlo:
Na trase 100km, kam se přihlásilo: 654 bikerů a bikerek vyhrál:Václav Ježek v čase: 4:17:19 . Naše barvy hájil:
Martin Vít 44.místo celkově, 34.v kategorii v čase:5:16:15
Na trase 75 km, kam se přihlásilo: 1120 bikerů a bikerek vyhrál: Petr Šindelář v čase: 2:55:43. Naše barvy hájil:
Petr Šedivec 70.místo celkově,55. v kategorii v čase: 3:42:46
David Havel 95.místo celkově,68. v kategorii v čase: 3:48:46
Tomáš Tůma 135.místo celkově, 88. v kategorii v čase: 3:56:35
Celkové výsledky si můžete prohlédnout zde.
O tom jak se s tratí pral Dejv se můžete dočíst zde.
Skryjská jezírka – 20.5.2012
Trasa: 138km, převýšení: 2802m
Na tento víkend trasu plánoval kamarád Míra a původně si naplánoval trasu cca 168km a převýšení 4,5km!!, která měla končit v Praze a návrat domů vlakem, což jsem razantně zamítnul a přeplánoval, ale trasu jsme cestou museli ještě zkracovat do původní podoby. Jelikož Tlumič byl s rodinkou na dovolené,Martin odpočíval po sobotním brutálním závodě v Mostě a Dejvovi se nechtělo, vyrazili jsme v neděli jen ve dvou. Z Plzence jsem vyrážel v 7:30 a s Mírou jsme měli sraz na 8:00 pod Chlumem. Jedeme pod Chlum a míříme na červenou TZ, které se budeme držet celou první polovinu výletu a kopírovat meadry Berounky. Cestu do Liblína už letos moc dobře znám, pěkný singly, super terén, ale konec května na tuhle trasu už není ideální.Vegetace začíná vyhrávat a ze stezky se stává místama pěkná džungle a člověk si to neužije, tak jak by chtěl. Berounka je super a tak cesta odsejpá perfektně až do Liblína.Tady jsme vždycky sjeli a jeli jinudy a už vím proč. Nejdříve nás čeká pěkný stoupání do Bujesil a při sjezdu na rozcestí u Rakolusk ještě trocha bloudění.Červená TZ totiž vede třemi směry, čehož jsem si nevšiml a zamířil v pravo přes potok. Po výletu a nošení kola lesem a návratem zpátky na trasu už cestu trefíme a pokračujeme dál. Následuje další brutální kopec do Hřešihlav, ale ten se stále dá ještě jet. Při sjezdu k Leskovu mlýnu nás čeká asi největší peklo.Od řeky vyvláčet na zádech kola na místní hřeben. Uf, byla to docela dřina, ale už zase jedem. Projíždíme Zvíkovcem, Čilou a už jsme u Podmokelského mlýna a uhýbáme na modrou TZ na Skryjské jezírko. Po cca 1500 metrech stojíme u jezírka, děláme pár fotek, dáváme svačinu a Míru začínají napadat hovadiny 
. Jestli by to nešlo zkrátit do Zbiroha (původně jsme měli jet ještě za Křivoklát a pak točit zpátky) a tam že by nasednul na vlak a jel by domů. Má toho docela dost, ale po mém nátlaku rezignuje a ze Zbiroha pojedeme po trase. Do Zbiroha jedeme po modré TZ, která se nám po předchozím terénu zdá jako dálnice.Ve Zbirohu se napojujeme na již plánovanou trasu a míříme přes Radeč, Kokotské rybníky a Pohodnici do Letkova, kde dáváme zasloužené pivo.
Celkově shrnuto: pěkný výlet, který bych situoval raději na duben a určitě bych vynechal úsek z Liblína, respektive z Bujesil do Chlumu, kde se muselo hodně tlačit a nosit a raději bych vymyslel nějakou objízdnou trasu.
Počasí: Slunečno, teplo cca 25°C
Účast: Šéďa,Míra
ŠKODA BIKE Marathon 2012 – 12.5.2012
V sobotu 12.5.2012 se v Plzni konal již 9. ročník závodu horských kol Škoda bike maraton. Závod získává na oblibě hlavně u hobbíků a místních plzeňáků, ale každoročně na něj zavítají i nějací jezdci z Elity. Letošní ročník se nesl v duchu několika změn. Za prvé, k vůli zákonům o komunikacích došlo ke změně trasy. Za druhé byla velká změna počasí. Z pátečních tropických 32°C spadla rtuť teploměru na sobotních žalostných 13 později i 8°C. Aspoň jsme se nepotili . A teď už k samotnému závodu. Na start jsme vyráželi z domova po vlastní ose tentokrát poměrně v silném složení 4 ks. Všichni jsme samozřejmě jeli dlouhou trasu. Při příjezdu do Škodaparku v Doudlevcích, který každoročně skýtá zázemí tohoto podniku, už to žilo a my rovnou zajíždíme na startovní čáru. Peloton se značně štosuje, blíží se ona očekávaná 10 hodina a konečně zazní startovní výstřel. S Martinem stojíme vedle sebe a vyrážíme vpřed, ale vzhledem k rannímu dešti průjezd škodovkou a jejich klouzavým žulovým koskám, volíme raději opatrnější tempo. Vyjíždíme u Gigantu přes Tyršův most a už do toho začínám šlapat. Martin konečně přidává plyn, míjí mě a razí si cestu vpřed. Pokračujeme na lávku přes řeku a uhýbáme parkem po singlíku do Hradiště. Tuto změnu bych organizátorům trochu vytknul, protože na začátku závodu kde je ještě velká koncentrace jezdců se to v tomhle místě dost ucpávalo a jezdci museli hodně zpomalit, někdy i zastavit. Valíme do Hradiště přes další lávku směr Radobyčice, kde si to prodlužujeme po louce podél řeky a vyjedeme u moštárny poblíž mostu. Dáme se vlevo a hned za mostem uhneme vpravo a zamíříme k Valíku. Tady plno bikerů nečekalo dlouhý táhlý kopec a tak zde hodně lidí předjíždím. Na vrcholu se cesta stáčí do Černic, kde si člověk trochu oddychne ve sjezdu a před hřbitovem uhýbá v pravo k lávce přes dálnici. Od lávky začínáme stoupat na Ostrou hůrku a pak už míříme k Plzenci. Následuje úsek kolem vodárny, kde se taky dalo předjet hodně lidí až k Andrejškám a už klesáme k lomu, kde cesta opět mění směr tentokrát v pravo po žluté TZ na Radyni, takže všichni shazují řetězy na nejmenší placky a začínají se zadejchávat. Zde se opět deru pomalu vpřed a pár jezdců předjíždím. V půlce kopce ceta uhýbá v pravo k Plzeňské skále a začínají mokré kořeny. Tady už se předjíždět moc nedá. U skály fotí Šárka a řve na mě, že mám 1:30 ztrátu na Martina. Následuje výjezd ke hradu a divácky atraktivní sjezd Radyňských schodů. Klesáme vpravo k silnici na Šťáhlavy. V závěru ostrá pravá a nabíráme výškové metry ke křižovatce pod Radyní, kde je umístěná občerstvovačka, ale já ji nevyužívám.
Následuje sjezd po silnici do Šťáhlav, kde tentokrát předjíždí několik závodníků mě. Průjezd kolem kolejí, alejí k bažantici k zámku Kozel a už jsme v Kozelském lese a začíná zase trochu terén. Stoupáme nad Kozel před cestou
uhýbáme v pravo jako by k Nestlívskému rybníku, ale při výjezdu na cestu začínáme klesat k Hájku. Před ním se napojujeme v levo na modrou TZ k zřícenině Lopata. Při výjezdu k zřícenině se pole začíná opět ucpávat a tak je rychlejší slézt a tento úsek vyběhnout. Dál se jede směrem k hájovně na Potoky. Tady už se dá poměrně rychle šlapat. Od Potoků po žluté TZ na Rakovou, kde nastává další změna o proti loňsku a při výjezdu z lesa cesta uhýbá v levo a kopíruje pole po jeho levé straně. Tenhe úsek byl hezký. V lese bylo pěkně měkko, kolo se trochu bořilo a bylo to trochu zpestření. Začínáme se vracet k Rakové a na polňačce před ní opět měníme směr, vlevo k lesu. Přejedeme koberec mezičasu a řvou na nás, že máme ztátu 16 minu na prvního ať šlapem. Následoval pěknej sjezdík lesem, kde jsem jel trochu poslepu, protože jsem měl zevnitř opatlaný brejle od potu. Na konci kde jsou vyjetý koleje jsem si skoro nechtěně vystoupil. Na křižovatce pod sjezdem měníme směr a začínáme stoupat k Maršálu.Vidím, čím dál tím hůř, takže si brýle musím dát na špičku nosu a cestu pozoruju průzorem mezi štítkem od helmy a brýlema. Nad Lhůtou nabíráme poslední metry na Maršál a začínají opět všemi proklínané kořeny.Tenhle úsek až na vrchol, je pro mě vždycky trochu utrpení, ale pak vím, že už je to dobrý. Z vrcholu následuje sjezd nad Kozel, kde točíme v levo, chvilka po silnici a na další křižovatce vpravo k Hájku. Zde trasa tentokrát vede rovně a pokračuje kolem Kozelského rybníka stejnou cestou až na křižovatku pod Radyní. Tento mě velmi dobře známý kopec se mě tentokrát nejede vůbec dobře. Necítím tu silovou převahu a bolí mě ze zimy trochu kolena, takže mě pár borců předjíždí. Na křižovatce přejíždíme opět přes druhý koberec mezičasu a míříme na louky nad Losinou. Na konci zahýbáme do kopce k chatkám a sjíždíme na bývalou štěnovickou silnici, kde nás čeká ještě kousek siglíku po žluté TZ a už jsme zase u lávky nad dálnicí. Následuje stejná cesta jako na začátku až do cíle. V Hradišti nás čeká ještě poslední změna, výšvih po siglu a průjezd parčíkem, který tady byl na místě. Pole už je v téhle části roztrhané a techničtější pasáž trasu trochu zpestřila. Zbýval už jen finiš do cíle, kam dojíždím v čase 2:55:54.
Celkově shrnuto: Opět parádní závod, tentokrát trochu s příchutí bahna a zimy, změny v trase byly ve většině přínosem, jen bych vyřadil první sigl před Hradištěm a naopak byla škoda, že z trasy zmizel singl nad Kozlem, který byl moc pěkný. No a taky délka trasy by se měla pro příště v propozicích změnit na skutečných 70km. Škoda, že Tlumič s Dejvem měli defekt, jinak by zajeli určitě lépe. Snad si tu smůlu vybrali a příště už to bude v pohodě.
A jak to vlastně všechno dopadlo: Celkově se na trať 60 km postavilo 257 borců a borkyň. Vítěz, Stanislav Hejduk trať zdolal v neuvěřitelném čase: 2:24:14 a teď konečně náš tým:
26 místo absolutně, 12 místo v kategorii Martin Vít – 2:46:54
58 místo absolutně, 29 místo v kategorii , Petr Šedivec – 2:55:54
117 místo absolutně, 50 místo v kategorii , Tomáš Tůma - 3:16:48
142 místo absolutně, 63 místo v kategorii , David Havel - 3:25:36
Celkové výsledky si můžete prohlédnout zde.
Poděkovat musíme za fotky Lucce a jejím až teleportačním přesunům, Míše, Šárce a Kenecovi, který si zalouží pochvalu za opravdu profi fotky ze Škoda Bike 2012.
Odkazy na kompletní fotogalerie:
Zde najdete Míši fotky s detailní studií přejezdu kořenu na Lopatě
Zde jsou Lucky fotky
Opravdu povedené jsou fotky od Kence
Na Bolfánek u Chudenic – 5.5.2012
Trasa: 115km, převýšení: 1580m
Na víkend jsem měl v plánu, zase po roce navštívit Svatobor, ale klukům se moc nehtělo, že je to daleko, tak jsme zvolili variantu výletu někam blíž a padla volba na Bolfánek u Chudenic. Start byl z Plzence ode mě v 8:30 a už jedeme směr Střížovice,Řenče a Příchovice. Přejezd hlavního tahu na Klatovy u Lužan a u Dlouhé Louky už se konečně dostáváme trochu do terénu a šlapeme na vrch Stříbrnice, nyní řepkovým polem a přes les. Sjezd do Ježov, přejezd přes trochu měkké louky a už vidíme věž Bolfánku. Za chvilku jsme v Chudenicích, výšlap alejí a už stojíme před rozhlednou. Jelikož si nikdo z nás nevzal zámek, úkolujeme paní v pokladně a zanecháváme jí naše stroje na pospas a míříme na vrchol rozhledny.Ve věži rozhledny se nachází několik expozic. První je věnována Chodským krojům a natáčení jednoho filmu, kde figuroval právě Bolfánek. V druhém patře je expozice věnovaná místním včelařům. Poslední úzké schody a už jsme na ochozu. Výhled je parádní. Překvapilo mě, že je odtud výhled na Plzeň. Na druhou stranu je možné zhlédnout Koráb a dále Velký Javor,Ostrý a celé hřebeny centrální Šumavy.Děláme pár fotek a míříme dolů. Při sjezdu z vrcholu se ještě zastavíme na zámečku Lázně, který je nepřístupný a právě se začíná opravovat. No a už si užíváme sjezd do Lučice a Chocomyšle, kde opět začínáme stoupat a trochu se ohřávat při výstupu na kopec Buková hora. Následuje sjezd po zelené TZ do Hájí a dále k rybníku Kačerna, kde konečně začíná parádní singlík, který vede až do Merklína. Z Merklína trochu nastoupáme a pokračujeme stále po zelené TZ do Lažan, až pod Křížový vrch. Tady zařazujeme nejlehčí převody a začínáme stoupat k rozhledně. Při výjezdu k rozhledně se všichni nabijem u nabíjecího místa, opředeného trochu magií a sjezdíkem Křížovou cestou míříme k Mantovu a jeho metálce. Singlíkem k Vachtovo mlýnu do Vstiše a tady velím změnu o proti původní trase a to zajížďku do Dobřan na zmrzlinu. Měli Mandlovou a Jahodovou. Dali jsme si všichni míchanou. Po povinné zmrzlině, která jako vždycky byla vynikající, nabíráme směr Chlumčany a přes keramičku a přes les jedem do Horní Lukavice. Tady začínáme stoupat do Hradčan a na Vysokou, aby jsme si po té, mohli vychutnat parádní sjezd až do Útušic. Podjet most pod Valíkem, přes pole do Radobyčic a Černic, kde končíme v Purkmistru a dáváme si zaslouženou orosenou odměnu. Já pak pokračuju přes lávku přes dálnici, pod Radyň a do Plzence.
Celkově shrnuto,pěkný pohodový výlet s pár kopečkama a pár rozhlednama, se super zmrzlinou a dobrým pivem v závěru.
Počasí: Jasno, až polojasno. Teplota 18°C, na slunci i 23°C, odpoledne trochu pod mrakem.
Účast: Šéďa,Tlumič, Dejv
Přes X kopců II – 3.5.2012
Trasa: 64km, převýšení: 1612m
Na čtvrtek jsme naplánovali Martinovu projetou trasu přes X kopců a protože jsme věděli, že bude poměrně náročná, vyráželi jsme už v 16:00. Cesta nejprve vedla směrem k Radobyčicím, kde jsme zamířili k Valíku a přes Štěnovice po červené TZ k řece, kde jsme se napojili na zelenou TZ a začali jsme stoupat do prvního kopce na vrch Vysoká. Sjeli jsme do Čižic k řece , aby jsme mohli začít nabírat před Předenicema další výškové metry, tentokrát na Tlustou horu. Druhý kopec nás prověřil a všichni jsme byli zahřatí na provozní teplotu. Následoval parádní sjezdík do Snopoušov a máme tu další výjezd, tentokrát na vrch Na Homolce. Opět sjezdík nyní do Vodokrt a výšlap na snad největší kopec Střížovský vrch. Tady už sklon byl takový, že se nedalo ani jet a muselo se jednu chvíli tlačit. Ze Střížovského vrchu se pouštíme sjezdem skoro až k Přešticím a přes Příchovice začínáme stoupat na Ticholovec a jeho Sv.Vojtěcha. Tady se já s Mírou odpojujeme, protože se cestou dozvídám, že mě přišli jahody a musím je pádit zasázet, aby neuschly. Kluci si dávají ještě jednou Střížovský hřeben a pokračují v trase. Já s Mírou to nabíráme do Vodokrt a přes Háje do Netunic aPrusín, kde se Míra odpojuje a míří do Čižic. Já pokračuju přes Nebílovy až do Plzence, kam jsem dorazil krátce po 19:00 a dal se do zahradničení
Celkově shrnuto parádní výlet se spoustou singlů, parádních sjezdů a výjezdů a na poměrně málo kilometrech s celkem slušným převýšením, škoda, že jsem to neodjel celé, Tak snad příště.
Počasí: Jasno, teplo cca 21°C, trochu foukal studený vítr, ale my jsme se zahřáli.
Účast: Šéďa,Martin,Dejv a Míra
Na Tok a Houpák přes Tři Trubky – 1.5.2012
Trasa 95km, převýšení: 1317m
Na prvního května jsme se rozhodli vyrazit se Šárkou do našich milovaných Brdských hvozdů a co jiného zvolit za cíl než dominantu tohoto kraje.Vrchol Tok a jeho dopadovou plochu a cestou zpět zastávku na bunkrech na Houpáku.
Vyrazili jsme dopoledne cca v 10:30 a lázeňským tempem jsme zavítali do Kozelského lesa, přes Nevid a Holubí kout do Mirošova a tady jsme začali stoupat kolem rybníků na Padrtě. Těsně před vrcholovým kopcem jsme uhnuli do leva na Tři Trubky, kam nás zavedl nádherný sjezdík a opět jsme začali nabírat výškové metry, tentokrát na již zmíněný Tok. V závěrečné fázi, když přišli na řadu kostky, se cesta začala trochu utahovat, ale už jsme na vrcholové plošině a jedeme dopadovkou na nejvyšší bod, odkud jsou parádní výhledy. Na to jaký je parádní počasí, tak na Toku překvapivě ani noha, Takže si vychutnáváme tu atmosféru sami. Z Toku sjíždíme zpátky na křižovatku, kde uhýbáme v pravo na Houpák. Pár metrů stoupání a už jsme na hřebenu a jeho dopadové ploše a vidíme vrcholový bunkr. Při minulém výjezdu na vrcholovou muldu jsem ohnul patku od přehazovačky, vytrh drát a zničil si zadní kolo, takže tentokrát volím raději pěší variantu výstupu
Z vrcholu si vychutnávám parádní singlík k prostřednímu bunkru, kde už se to hemží cyklisty a turisty. Následuje prozkoumání vnitřku bunkru za pomocí světla, pár fotek, svačina a sjíždíme přes polní letiště nad Kvaň, kde uhýbáme zpět k domovu, tentokrát směr Strašice. Ze Strašic jedeme po cyklostezce do Dobříva a cestou na nás začínají padat první kapky, sjezd kolem Hamru a zakotvíme ve Staré hospodě, kde si dáváme za zvuku padajících kapek polívku, pivo a kofolu. Po pozdním obědě a lokálné přeháňce míříme kolem fotbalového hřiště do Hrádku u Rokycan a odtud přes les kolem rybníka do Veselé.Už jenom výšlap do Rakové a lesem pod Kotel a sjezd na vršek do Sedlce. Ještě zajet nakrmit koně a tradá domů.
Celkově shrnuto, pohodovej výlet do Brdských hvozdů, které nám v tomhle parnu skýtali trochu chládku a stínu.Výhledy parádní, jen ke konci nás trochu zaskočila lokální přeháňka.
Počasí: dopoledne 23°C,přes poledne 27°C k večeru lokální přeháňka, jinak jasno, bezvětří
Účast: Šárka,Šéďa
Na Kozelku – 21.4.2012
Trasa: 138 km, převýšení: 1997m
Tenhle víkend byl jasná volba.Chtěli jsme jet na závody Kokosácká časovka a museli jsme se dostat na start po vlastní ose, takže jaký jiný cíl této oblasti zvolit, než dominantu tohoto kraje, stolovou horu Kozelka, všem horolezcům dobře známou.
Vyjeli jsme v 8.00 z Plzence, na Bručný jsme nabrali Tlumiče a pokračovali lázeňským tempem přes Plzeňské náměstí a Křimice. Z Křimic na Čemíny, kde jsme viděli laň Jelena Siky a po modré TZ na Všeruby a Slatinu. Dále jsme se už jenom přehoupli přes kopec Čertův vrch do Plachtína a odtud to byl jen kousek do vesničky Březín, kde byl naplánován start kokosácké časovky, kam jsme dorazili okolo 11 hodiny . O závodě se rozepíše Martin v samostatném článku, takže tuto pasáž vynechám. Po vyhlášení výsledků jsme pokračovali k našemu cíli na Kozelku, kde obloha začínala mít trochu tmavou barvu a začal pofukovat vítr. Po vydatném výšlapu na vrcholové plato, následovalo pár fotek a již z dálky bylo vidět, že se na nás žene nějaká voda. Ryhle sjezd do Doubravice, směr Manětín, kde jsme se potkali s Ondrou Krejčíkem z Beespee, který už mířil domů. Nás ještě čekala červená TZ kolem Manětínského potoka do Štichovic, kde už jsme se konečně začali pomalu otáčet a nabírat azimut směr domov.V úseku od Štichovic do Loman nás čekala trochu terénní vložka a párkrát nošení kol, ale pak už cesta zase odvalovala. Zastávka u Kaolinky a jejich mega lomu nedaleko Kaznějova, a hrneme přes Horní Břízu na červenou TZ směr Krkavec. U Třemošné se od nás odpojuje Tlumič, protože chvátá domů a my pokračujeme stoupáním na vrchol Krkavce. Pár fotek a už si užíváme sjezdík singlíkama až ke Globusu, kde přejíždíme silnici a zadem přes Čertovu kazatelnu a nad ZOO sjíždíme na náměstí. Kolem řeky a už jsme v Černicících.Přes lávku do Plzence a domů dojíždím v 21:45.
Celkově shrnuto, pěkný výlet se závodnickou vložkou a pár kopcema.
Počasí: ráno 5°C odpoledne i 13°C, odpoledne pidi přeháňky a trochu vítr, jinak OK.
Účast: Šéďa,Martin,Tlumič
Lužické hory 7. – 9.4.2012
Na Velikonoce, Ondra Krejčík ze spřáteleného týmu Beespee svolal takové menší soustředění v Lužických horách. Původní nahlášená účast byla velká, ale s blížícím se termínem a nepříliš optimistickou předpovědí počasí, začlo přibývat odpadlíků a nakonec se nás v České Kamenici sjelo jen 11 bikerů z toho dva co hlídali pokoj a jeden co si schválně před cestou rozbil tlumič, aby nikam nemusel
7.4.2012 Labské pískovce.
Sobota 75 km, převýšení: 1 777m
Vyrazili jsme v 8.00 z České Kamenice směr Srbská Kamenice a býv. Dolský Mlýn, kde se točila pohádka princezna ze Mlejna. Dále na Jetřichovice, těsně před nimi na Bandurovu jehlu, kde jsme se zabahnili díky řádící lesní technice a po České silnici a Hlubokým dolem přes Meznou do Hřenska. Z Hřenska jsme jeli po červené TZ údolím Suché Kamenice, které je nádherné a i když se občas nosí, určitě stojí za to. Přes Labskou stráň, knížecí cestou, až na Růžovou vyhlídku, odkud jsou krásně vidět Žlebské stěny, celý tok Labe a Děčín. Pokračujeme stále po červené TZ až na vyhlídku na Stoličné hoře, kde se nám Děčín zobrazuje jak na dlani, pěkný singlík do Děčína a čeká nás asi největší stoupání této trasy po zelené TZ na rozhlednu Sokolí vrch. Po vydatném zahřívacím výšlapu k rozhledně se začínáme vracet přes Huntířov a Lešský vrch, kolem býv. koncentračního tábora zpět do České Kamenice.
Počasí: Ráno 0°C, přes den 2°C zataženo, déšť se sněhem.
Účast: Šéďa,Lukáš,Petr,Míra,Ondra,Jirka,Martin,Ondra,Roman
8.4.2012 České středohoří
Neděle 69 km, převýšení: 1653m
Ačkoliv papírově měla být lepší předpověď než včera ranní vrstva sněhu dávala vědět, že bude hůř a tak nás začalo ubývat. Vyráželi jsme už jen v 7 lidech směr Stará Oleška, Huntířov a začali nabírat první výškové metry na Dobrnou. Následoval sjezd do Benešova nad Ploučnicí a největší stojka dnešní trasy, výjezd na Kohout a jeho rozhlednu, který zvlášť v závěru začal pěkně zatápět. Při výhledu z rozhledny bylo jasné, že dneska pěkně nebude a sníh bude s přestávkami padat celý den, takže se po sjezdu do Valkeřic od nás odpojili Jirka s Lukášem a Mírou a my pokračovali ve čtyřech, dále na Verneřice. Původně jsme chtěli jet na Bukovou horu, ale když jsme viděli jak je tam černo, zamířili jsme opačným směrem na Loučky a do Bobří soutěsky, kde je krásný vodopád. Tady už nás sníh dohnal a za přítomnosti sněhových vloček jsme začali stoupat na Strážný vrch. Před kopcem jsme oblačnosti ujeli a na rozhledně jsme se chvíli kochali výhledy, než jsme opět začali ujíždět před mraky, tentokrát na Podlesí a sjezdem do Žandova. Ze Žandova jsme začali stoupat na Českou skálu a její vyhlídku odkud je vidět Sloup a Česká Lípa. Následoval sjezd do Práchně a jejím věhlasným varhanům – unikátní čedičový výtvor. No a pak už jen sjezd do České Kamenice.
Počasí: Ráno -2°C, přes den 0°C zataženo, většinou sněžení, ojediněle vykouklo slunce.Zima!!!
Účast: Šéďa,Lukáš,Míra,Jirka,Martin,Ondra,Roman
9.4.2012 ČeskéŠvýcarsko
Pondělí 45km, převýšení: 1204m
Na dnešní trasu jsme z celé skupiny zbyli už jen čtyři a dnešní den co se týká počasí byl ze všech nejlepší. Ráno jsme zabalili věci do auta a vyráželi jsme až v 9:30 hned stoupáním na vyhlídku Jehla, odkud je vidět krásně celá Česká Kamenice, Zámecký vrch a my jsme měli to štěstí, že jsme zahlédli i místního kamzíka. Popojeli jsme ke Kamennému oltáři, který byl nedávno restaurován a je to poměrně významné poutní místo. Následoval sjezd do Vísky a brutální stoupání na Studenec. Ze Studence byl parádní výhled, tentokrát konečně v jasném slunečném počasí a bylo vidět do širokého okolí, od Středohoří po Labské pískovce a České Švýcarsko. Z rozhledny následoval parádní sjezd po červené TZ, singlík jak vyšitej a všichni jsme si to dolů pěkně užili až do vesničky Studený, kde jsme začali mírně stoupat a přes Dolní Chřibskou jsme konečně zamířili do Českého Švýcarska a začali stoupat k chatě na Tokáni. Z Tokáně jsme jeli do Vysoké Lípy, kde se Martinovi proříznul plášť a nastal neopravitelný defekt. Takže my jsme pak už pokračovali po silnici přes Jetřichovice a Srbskou Kamenici domů, abych se pro Martina vrátil autem.
Počasí: Ráno 5°C, přes den 11°C jasno, slunečno, na sluníčku dokonce i 21°C, ale foukal ještě studený vítr.
Účast: Ondra,Roman,Šéďa,Martin
Celkově shrnuto, pěkná biková taškařice v nádherném prostředí Lužických hor a jejich okolí. Celkový dojem kazilo jen nevyzpytatelné počasí, které připomínalo, že zima ještě neřekla poslední slovo, ale i to mělo svoje kouzlo a otestovalo trochu naše limity. Tak na podzim snad dáme reparát a trasy budou trochu delší podle původního plánu a my si to užijem v kraťasech a triku.
Projížďka 29.3.2012
Trasa: 34 km, převýšení: 761m
Dnešní trasa se nesla konečně celá v novém a trochu slavnostnějším rázu. Nešlo o to ujet co nejvíc kilometrů, ale užít si první vyjíďku v nových týmových dresech a slavnostně je pokřtít a jak jinak než jak z našeho názvu napovídá pod hradem Radyní.
Vyjel jsem z Plzence do Černic, kde jsme měli s klukama sraz. Z černic jsme zamířili po žluté TZ na Radyni, kde se k nám přidali další členové týmu a proběhl slavnostní křest dresů Plzeneckým šampaňským a samozřejmě i přípitek. Odtud jsme jeli po po žluté TZ do Plzence až na Malou Stranu, kde jsme začali stoupat na Hůrku a pokračovali na Tymákov. Z Tymákova jsme jeli na Čilinu a Němčičky a odtud po červené TZ na Maršál. Z Maršálu jsme sjeli po červené TZ a trase Škodabiku do Šťáhlav, kde jsme skončili na pivu. Odtud pak už jenom přes Radyň zpátky do Plzence.
Celkově shrnuto krátký šwih v poměrně chladném počasí s focením a křtěním dresů.
Počasí: Na začátku občas přeháňky, zataženo , teplota 6°C k večeru znovu ztrochu kapalo.Zima se nám zase trochu vrací.
Účast:Šéďa, Martin, Tlumič, Dejv, Poupin, Miloš, Milan
