Archiv autora
PF 2013
Příjemné prožití vánočních svátků , hodně štěstí, pohody a dobré nálady. Obrovský dík a poděkování všem kdo nás podporují a jsou naším hnacím motorem.
V příštím roce Vám přejeme více slunce při plánování vyjížděk, mnoho radostných kilometrů bez defektů, zranění a užívejte si jízdu na kole, alepoň tak jako my.
S pozdravem
Váš Radyně Bike Team.
Po Brdských nádržích a na Tok – 10.11.2012
Trasa: 102 km, převýšení: 1 605m
Tento víkend nám počasí opět moc nepřálo, ale na sobotu předpověď hlásala polojasno až jasno a teplotu kolem 8°C, takže bylo rozhodnuto. Pojedem v sobotu.Opět do Brd a tentokrát po všech zajímavostech a věcech spojených s vodou.Samozřejmě si vyšlápnem na nějaký kopec a když kopec, tak rovnou ten nejvyšší, na Tok.
Vyráželi jsme v sobotu v 9:00 hod, opět jenom ve dvou s Dejvem. Martin je pořád pryč,Venca a Tlumič nemohli. Hned v úvodu jsme se zahřáli výšlapem na Sedleckou skálu a na Rakovou. Následoval sjezd do Mirošova a už stoupáme do Brdských hvozdů k Bílé skále. Přichází parádní sjezdík k zámečku Tři Trubky, kde děláme povinnou fotku. Kousek odtud se nachází vstupní portál vodárenské věže, která zásobuje pitnou vodou Rokycany a tady je naše první dnešní zajímavost spojená s vodou. Odtud následuje už jen dlouhé stoupání na vrcholové plato Toku. Tok objíždíme nejprve k bývalé hájovně. Od ní k vrcholu a pokračujeme na dopadovku. Tady je krásně, slunce svítí a krásně hřeje. Bohužel výhledy nám hatí inverze, do které budeme sestupovat.
Po super sjezdíku končíme na hrázi v.n. Obecnice, kde dáváme zaslouženou svačinu. Čeká nás totiž poměrně velké stoupání na Pilskou.Tento kopec není ani tak náročný na fyzičku, ale spíš na hlavu. Nekonečný táhlý kopec, kde není vidět konec na morálu moc nepřidá. Už jsme nahoře a alespoň jsme se trochu zahřáli. Následuje sjezdík k nádrži Pilská, která proběhla trochu rekonstrukcí a došlo k navýšení koruny hráze o betonovou přístavbu. Při sjezdu z hráze si to Dejv zpestřil jízdou po schodech a kupodivu to přežil, ale po dojezdu byl trochu vyděšenej 
Prý nečekal že budou tak prudký . Pokračujeme na další přehradu skoro po rovině na v.n.Láz. Přijíždíme zdola a tato hráz se nám zdá asi největší. Už je to prostě přehrada. Mají tady i zaparkovaný měřící člun. Ale co se týká velikosti vodní plochy jsou na tom všechny tři přehrady podobně. Fotíme detaily a valíme dál. Přes Nepomuk k horejšímu Padrťskému rybníku, kde tento týden proběhl výlov a nyní by mělo začít odbahnění tak jako loni u spodního rybníku. Při příjezdu k hrázi mě překvapuje jak mělký vlastně rybník je. Odhaduju to tak maximálně na 1 – 1,5metru. Když je Padrťák napuštěný, vypadá monumentálně. Teď je to prostě takový větší kačák. Z hráze míříme směrem na Trokavec, ale na odbočce uhýbáme vpravo přes dopadovku na Kolvín. Tudy jsem ještě nejel a tahle zkratka mě mile překvapila. Z dopadovky sjíždíme do Skořice a do Štítova, kde si naposledy zabahníme kola. Následují Příkosice, Mešno, Kornatice a přes Radyni domů. Domů dorážím v 15:30 hod.
Celkově shrnuto, pěkná vyjíždka po Brdech a místech kde jsem ještě nebyl. Přehrady jsou zajímavé a určitě stojí za to je ještě někdy navštívit.
Počasí: polojasno pod 750 m.n.m. a mlha.Teplota 6°C
Na Toku jasno, slunečno a taky tam bylo nejlíp z celého dne. Teplota 10-12°C
Účast: Šéďa, Dejv
Kokosový Noční Rejs – 7.11.2012
(Závod – cca 6.1km, převýšení 180m)
Dnešní volba padla na 7.ročník Kokosového nočního rejsu v Radčickém lesíku, poslední akcí kluků od Kokosáků. Tady ani tak nejde o závodění, jako spíš o poslední setkání na závodní trati a rozloučení s letošní sezonou. Za náš tým letos jeli jenom Dejv a Tlumič.
V 17.30 vyrazil první závodník na trať a lesík v okolí zámečku v Radčicích se pomalu začal rozsvěcovat od přibývajících bajkerů, kteří startovali po 30 sekundových intervalech. Všichni už dnes mají pořádná výkonná světla, takže z dálky všech 11 startujících tvořilo na trati efektního světelného hada. Závod se jede za úplné tmy, na 4 kola, přičemž jeden okruh měří 1530 m a má převýšení cca 45 m. Trať byla překvapivě suchá a příjemně šustila při přejezdu všudypřítomného spadaného listí. Byl to fofr jako vždycky a 4 kola uběhly jako voda. Vítězem letos byli dva borci, což se ještě nestalo. Náš Dejv a Kuba Vaněk v čase: 22:16, Tlumič dojel na pátém místě v čase: 23:17. Následoval přesun do hospody Na Potravinách kde se trochu popilo a pokecalo .
Kompletní výsledky všech 11 závodníků a více o závodu zde.
Závěrem bych chtěl poděkovat Norbajzovi a Milošovi za označení trati a chuť, tenhle podnik znovu uspořádat.
Počasí: Zataženo, teplota 8°C
Účast: Dejv,Tlumič
Na Plešivec a Písek u Jinců – 14.10.2012
Trasa: 127km, převýšení: 2 152m
Tenhle víkend jsem se rozhodl naplánovat trasu po dlouhé době do Brd a jelikož už to kolem Padrtí známe víc než je zdrávo, zvolil jsem cíl trochu vzdálenější. Oblast kolem kopce Plešivec a Písek nedaleko Jinců. Dejv jako vždy držel basu a hned přislíbil účast. Martin je pryč a Tlumič nemohl. Ještě měl jet Venca, ale ten to v neděli ráno odpískal, protože musel do práce.
Vyjeli jsme tedy v 10:00 jen ve dvou. Ze Starého Plzence přes Čilinu, kolem Kotle, přes Žďár na Kvaň k vodní nádrži Záskalská. Prohlédli jsme si z dálky Valdek, přes který se budeme vracet cestou zpátky a pokračovali jsme na Oboru. Odtud pěkným siglíkem k Janovskému mlýnu a už jsme začali nabírat výškové metry a stoupat na Plešivec. Vrchol není tak vysoký jako na hřebenech Brd, ale vzhledem k tomu, že jsme pěkně sklesali, tak nás trochu potrápil a na vrcholu jsme byli pěkně zadýchaní. Počasí odpoledne bylo už super, slunečno a výhledy byli parádní. Z vrcholu jsme klesali po červené TZ k rozcestí u Viklanu a zajeli se po modré TZ na tento unikát podívat. Bohužel kámen někdo zřejmě shodil z lůžka, protože se neviklá, ale je zde od turistů postaveno mnoho kamenných mužíků. Dali jsme svačinu a pokračovali na další kopec na trase. Tentokrát stoupáme po lesní asfaltce na vrchol Písek, kde je radar pro řízení letového provozu. Pár fotek a vracíme se stejnou cestou zpět až k rozcestí Komorsko, kde bývala kdysi vesnice. Tady uhýbáme po červené TZ na Jince. Potkáváme zde několik dvojic, z nichž jeden jede na kole a druhý běží. Mají tu prý oddílový závod, celková trasa 38km. Taky slušná výzva. Míříme lesní cestou do Jinců a tady už točíme zpátky k domovu a míříme na Valdek. Zříceninu hradu loni opravili, takže neodoláme a zajedem se kouknout až do hradu. Výhledy pěkné, ale čeká nás ještě pár kopců než budem doma. Stoupáme na rozcestí pod Hejlákem, následuje sjezd a další táhlý kopec na Sv.Dobrotivou, kde si s Dejvem trochu zazávodíme. Vrcholovou prémii získáváme oba současně . Následuje už jen sjezd do Strašic, přes Hamr v Dobřívě, kde uděláme povinné foto. Cyklostezkou do Hrádku a přes Veselou a Rakovou do Sedlce.V Plzenci končíme něco kolem 16 hodiny.
Celkově shrnuto: Vzhledem k tomu, že jsme nakonec jeli jen ve dvou, tak jsme mohli občas i trochu závodit a užili jsme si to zase trochu jinak. Zajímavých míst na trase a podél trasy je spoustu a ani jsme je nestačili všechna navštívit. Určitě tím směrem zase někdy vyrazíme.
Počasí: Ráno oblačno 6°C, odpoledne polojasno a jasno, 12°C
Účast: Šéďa, Dejv
Běh okolo Radyně 2012 – 6.10.2012
Tenhle víkend hájil barvy našeho týmu pouze Dejv a takhle to viděl.
Tak jsem se po sedmi letech opět odvážil na tradiční domácí běžecký závod na Radyni. Běh okolo Radyně pořádá Horolezecký oddíl Tj Union Plzeň, letos již 47. ročník.
Na startu pod hradem Radyní se v sobotu ráno sešlo za krásného slunečného počasí asi 36 závodníků, z toho 2 horolezci (jako nečlen ČHS jsem se tentokrát do této kategorie nemohl zařadit) a 13 mužů. Závodníci v těchto dvou kategoriích běželi 2 kola, ostatní (ženy, veteráni, žáci) 1 kolo. Délka okruhu je asi tak 3750 m, tj. vychází to na 7,5 km.
Start byl hromadný a všichni to v úvodním seběhu po asfaltu řádně napálili. Měl jsem co dělat vůbec předběhnout žáky. V rovinaté pasáži jsem brzy poznal, že špici neudržím a dál si držel vlastní tempo. Výběh lesem přes kořeny zpět na Radyni byl výživný, ale tempo jsem ještě udržel. Pěkný mezičas 15:15 a v seběhu vizuální kontakt se špicí. Za mnou nikdo.
Ve druhém kole mi začalo trochu docházet. V rovinaté pasáži jsem se šetřil a nečekaně mě předběhl jeden borec. K mému úžasu jsem ho nedokázal ani udržet. V závěrečném výběhu jsem se při jeho stíhání vydal ze všech sil, aniž bych se k němu jakkoliv přiblížil. Do cíle jsem doběhl osamoceně šestý v čase 32:09. I tak spokojenost.
Běh Nepomukem 2012 – 22.9.2012
Tuto sobotu se konal již 2. ročník běhu Nepomukem, který začíná nabírat na popularitě a věhlasu. Původně jsem o tomhle víkendu nic neplánoval, protože jsem měl v plánu řezat dřevo na topení na zimu. Když jsem měl v pátek telefon od Petra Brože, hlavního organizátora tohoto závodu zda v sobotu dorazím, nedokázal jsem říct ne a bylo rozhodnuto.
Martin s Maruš vyrazili na Tour de Brdy do Strašic a já letos prvně poběžím a rovnou na závodech .
Kolem 14:30 jsme se Šárkou dorazili do Nepomuku, kde už to žilo čilým závodním ruchem. Prezentace a v 15 hodin začínal start nejmenších závodníků na trati 1000m. Následoval start o trochu starších závodníků, kteří se vydali na 1500m dlouhou trať. Už se blížila 16 hodina a plánovaný start hlavní dospělácké kategorie na trati 5000m. Šárka mě dělala psychickou podporu a plnila roli fotografky. No a já začal pochybovat do čeho jsem se to zase nechal ukecat? Blíží se start a všech 38 závodníků a závodnic je narovnáno pod startovním obloukem a vyčkávají na startovní výstřel. „Prásk“ a je odstartováno. Vydávám se na trať a razím si cestu vpřed.Psychika je nabuzená, tělo neví co to sním udělá. Z areálu stavebnin vyrážíme směrem k Nepomuskému náměstí. Držím se vpředu, ale tempo, je hodně vysoké.Z náměstí míříme k Zelené hoře a při klesání začínám ztrácet zatím skvělou 4. pozici a začínám se propadat polem vzad. Před Klášterem je občerstvovačka, kterou nevyužívám a následuje otočka zpět do Nepomuka a mě začínájí trochu docházet sily, nebo spíš tuhnout nohy. Předbíhají mě další závodníci a hlavou se mě začínají honit myšlenky kolik ještě zbývá do cíle? S cedulí Nepomuk se ve mně začínají mobilizovat zbytky sil a já začínám stoupat zpátky přes náměstí ke stavebninám. Poslední kopeček a už sbíhám do cíle, který probíhám celkově na 9. místě v čase: 21:19. Závod vyhrál Marcel Beran v čase: 18:23.
Následovalo vyhlášení vítězů s hodnotnými cenami, za které by se nemusel stydět nejeden celorepublikový maraton a tombola.
Co říci závěrem? Závod byl super, všechna čest a příští rok určitě znovu dorazím a možná i něco natrénuju. Organizátorům bych chtěl poděkovat, popřát hodně energie do dalších ročníků a stejný elán s jakým tenhle závod dělají, protože tuhle sobotu to v Nepomuku žilo. Jen tak dál. Celkové výsledky a více fotek můžete zhlédnou zde.
MTB Silný kafe – 4. ročník (Český les – Poběžovice)
Před 14 dny, jsme potkali na závodech ve Kdyni partičku kluků z Poběžovic a dostali pozvánku na tento závod. Po prostudování propozic bylo rozhodnuto a Silný kafe zvítězilo nad KPŽ v Karlových Varech.
Příjezd na start se nám trochu protáhl, protože v Meclově začali kopat silnici, takže jsme museli do Poběžovic přes Draženov. V Poběžovicích to již žilo. Shodou okolností se zde konala i pouť, takže zábava pro případný doprovod byla zajištěna i touto formou. A teď už k samotnému závodu.
Kluci pořádali již čtvrtý ročník tohoto závodu. Nemohu srovnávat z předešlými ročníky, protože letos jedu poprvé, ale letošek se jim povedl.
Na start se postavilo 83 závodníků a závodnic a čekalo se jen až František – (vrchní organizátor tohoto podniku) dá povel ke startu. Zazněl výstřel a celé pole se dalo do pohybu za zaváděcí motorkou. Věděl jsem, že závod bude náročný a že prvních 15km je nejhorších, takže jsem nejel na krev, ale snažil jsem se držet přední pozice. Hned v úvodu, než trasa uhnula do terénu, jeli všichni šílenou pilu. Dohnal mě Martin, který se dral bojovat o bednu. Následoval krátký sjezd a ostrá pravá. Tady Martin přejel a musel se vracet, ale za chvilku už byl zase přede mnou a už jsem ho neviděl.
Následoval hodně pestrý terén, kdy došlo i na tlačení. Často jsem koukal na tachometr, kdy se tam objeví číslovka 15km a já budu vědět, že to nejhorší je za mnou. Počasí nás pěkně rozpalovalo a moje sluneční brýle se začaly upatlávat od potu. Sjezd ze Škarmanky (nejvyššího bodu trasy) se kvůli brýlím pro mě stal tak trochu ruskou ruletou. Byl jsem rád, že jsem kopec sjel bez pádu.Při mé pomalé a obezřetné jízdě mě vzali dva závodníci a já byl v tu chvíli asi na 22 pozici.Při výjezdu na silnici jsem narval brýle do dresu a začal zase závodit. Zase vidím paráda. Nastavil jsem si laťku 15 flek, takže jsem musel začít makat. Hlavně v kopcích jsem začal dohánět závodníky kteří byli hodně přede mnou . Z kopce jsem se snažil udržet si pozici. Jednu chvíli jsem jel docela dlouho sám, než jsem dostihl další skupinku co byla před námi. Moje taktika jet závod ze zadu se začala vyplácet. Měl jsem ale trochu obavy, jestli to na tak krátké vzdálenosti dokážu sjet. Moje tempo bylo super, věděl jsem že vydržím takhle jet až do cíle, ale ostatní alespoň na startu byli o hodně rychlejší. Postupně když jsem kluky předjížděl, tak některé braly křeče a někdo prostě už nemohl, protože přepálili začátek.
Asi tak 10 až 12km před cílem jsem v dálce zahlédl červený dres Rudolfa Šturma z SK Chodsko. Toho ještě musíš dát, říkal jsem si, ale v téhle části startovního pole už začínali být síly hodně vyrovnané a vůbec se k němu přiblížit bylo strašně zdlouhavé a nekonečné. Až cca 3 km před Poběžovicema jsem ho konečně dostihl. Následoval výjezd na asfalt a v dálce už byly vidět Poběžovice. Teď musíš, blesklo mě hlavou. Držel jsem se Rudolfa a připravoval se na závěrečný atak. Připadal jsem si trochu jako ve formuli a oba jsme asi čekali kdo udělá první chybu. Zaváhá a ten druhý nasadí k trháku. Začátek jsem se vezl v háku. Pak jsme jeli každý za svoje. Najednou Robert zamyká vidli a nasazuje. Dělám rychle totéž a šlapu co to dá. Jsem v háku a jdu vpřed, poslední zatáčka a já projíždím do cílového oblouku před Rudou na krásném 12.místě a jsem spokojen. Jen ten závěr mě trochu vnitřně mrzí, takže se Rudovi omlouvám, ale bere to sportovně a že to k tomu patří a že je vše OK.
Na téhle akci jsem byl poprvé, ale kluky jsem znal už z letošního ledového kafe a věděl jsem, že zdejší atmosféra je super a kluci do toho dávají úplně všechno. Je super na těchto menších podnicích, jak člověk cítí, že to někdo dělá od srdce, že tím žije a není to jen blbá komerce, jako na většině ostatních závodů. Pánové ještě jednou před Vámi klobouk dolů, tohle uspořádat. O zábavu se starala i partička trialistů, kteří skákali po nakladači a všemožných překážkách. Catering fungoval na výbornou. Na výběr 3 jídla a co jsem slyšel, tak si nikdo nestěžoval, ba naopak, samá chvála. Všem chutnalo. No a večerní párty, na které jsme zůstali byla v režii několika dídžejů, kdy se plácek pod náměstím proměnil v jednu velkou párty a fakt to tam žilo. Pokecali jsme s kamarádama, prohlídli pár fotek na baru a pádili domů. Domů jsme dorazili až o půlnoci.
No a jak to celé dopadlo. Trasu dlouhou 49km s převýšením: 1246m vyhrál Petr Kubíček v čase: 2:20:02.
Za náš tým jsme dopadli následovně:
Martin Vít – 5. místo celkově, 4. V kategorii v čase: 2:24:32 a ve finále se kouknul i na bednu.
Petr Šedivec -12.místo celkově, 11. V kategorii v čase: 2:34:53
Jestli se chystáte okusit atmosféru tohoto podniku, tak určitě doporučuju a přijeďte příší rok. Pokud chcete zažít ještě trochu něco navíc a nevadí Vám zima, určitě doražte příští rok v zimě na Ledový kafe, který kluci pořádají a stojí to taky určitě za to. My si to určitě nenecháme ujít.
JABKOTY´S MILES 2012 – ČESKÝ POHÁR ( ČR – GER)
Od závodu 1000 miles už uplynula nějaká ta doba a naše unavená těla trochu zregenerovala. Bylo třeba vymyslet nějakou zátěž, aby si tělo nemyslelo, že už má pro letošek pohov. Tlumič s malým Ondrou vyrazil na Kokosáckej triatlon do Březína. Mě s Martinem zaujal podnik Jabkoty´s Miles 2012 a to hned z několika důvodů: 1. Je to na Šumavě a místo konání Kdyně je poměrně blízko. 2. Trasa vede Bavorskem. 3. jejich věhlasnou atmosférou. 4. Já jsem ještě na maratonech takhle dlouhou trasu nejel, takže jsem si to musel konečně vyzkoušet.
Prezentace probíhala pouze v pátek, takže jsme vyrazili s Martinem hned po práci směr Kdyně a postavili stan v místním kempu. Noc byla hrozná a vůbec jsme se nevyspali. Nejdříve halekali jedni opilci do 01:00 ráno. Když konečně přestali, začala rozebírat nějaké nesmysly nějaká chytrá paní, zřejmě taky posilněná alkoholem asi do 03:00 a my jsme vstávali v 05:30!!! No prostě hrůza.
Kolem 7 hodiny ranní následoval přejezd z prostoru cíle u Koupáku do Kdyně na náměstí, kde byl naplánován start. Meteo radary slibovaly modrou oblohu, ale realita byla jiná. Temně šédá obloha, občas padla nějaká ta kapka a 13°C. Na lajně se začala řadit elita. I když nás bylo asi jenom 70 závodníků na dlouhé trati, konkurence byla veliká. Po slovech pořadatele, že se snaží udělat jeden z nejtěžších závodů v ČR, jsem si nedával žádné naděje a chtěl jsem jenom dojet. Blíží se 7:30 a je odstartováno. Úvod po městě a už jsme v terénu. Tempo je hodně vysoké a já raději ubírám plyn. Následuje to pravé Šumavské bahno a po dvou denním dešti je ho všude až až. Takhle „zasranej“ jsem už dlouho nebyl a to jsme teprve na začátku. Trochu jsem zalitoval, že jsem si nevzal alespoň přední blatník. Po chvilce dostávám zásah bahnem do oka a kontaktní čočka musí ven. Holt pojedu bez dioptrií, závod je závod. Trasa dává docela zabrat, podmáčené louky a prudké výjezdy ubírají síly.Ve čtvrtině trasy asi na 30 km přejíždíme do Německa a začínáme pomalu stoupat na Hoher Bogen. Tady mě dojíždí Jirka Kovařík a spolu projíždíme téměř celý Německý úsek. Atmosféra a organice v Bavorsku je úžasná. Na každé křižovatce stojí hasiči, mají zapnuté majáky a zastavují provoz. Všichni lidé kolem trasy nadšeně skandují, tleskají a povzbuzují. V tomhle se jede úplně skvěle, tohle se v Čechách prostě nezažije. Hoher Bogen je nejvyšší místo trasy a podle toho vypadá také stoupání, které je naštěstí v závěru už po asfaltu, ale i tak to dává jak blázen. Trasa se láme a nabírá opět směr ČR. Těsně před přechodem v jednom stoupání, trochu nastupuju a trhám se od Jirky. Už jedu jenom sám a občas kontoluji sitaci za mnou, jestli není někdo v dohledu. Občerstvovačky mě drží při životě, protože jsem gely zapoměl doma, takže jedu jenom na banány a v závěru i na koláčky. Na trase jich je neuvěřitelných 8!!!. Na štěstí pro mě. Podle profilu jsem si představoval závěr lehčí, ale pořád se mě před kolo staví další a další kopce. Asi tak 20 km před cílem se mě stává fatální chyba. Při sjezdu v jedné zatáčce mě ustřelí přední kolo. Snažím se situaci zvrátit a tak pouštím brzdy a chci svůj stroj vyrovnat. Bohužel nedaří se a pád je nevyhnutelný. Padám asi tak ve 40 km/h na levý bok. Postupně reju ve štěrku řidítkem, kolenem, loktem a hlavně hlavou. Helma mě skákala jak míč při driblingu a já se modlil až se ty kameny přede mnou zastaví. „Ku..a“ zařval jsem a snažil se vstát. Všechno mě pálí, mám díru v koleni, ale kolo je naštěstí v pohodě. Mám to vzdát ? Už je to jen kousek, říkám si. Zkusím dojet. Nasedám a hodně těžkopádně se dávám opět do pohybu. Zatím mě nikdo nepředjel, takže jediné co mě žene vpřed je myšlenka, že chci udržet současnou pozici. Na poslední občerstvovačce hlásí, že jsem nějakej sedřenej a že už to teď bude po asfaltu. Následuje přejezd pod Koráb a po té sjezd na Koupák do Cílového oblouku.
Trasu 110 km s převýšením 3500m vyhrál: Jan Jobánek v čase: 04:33:52,9, Martin Vít závod dokončil na 27. Místě celkově a 11. v kategorii v čase: 05:50:22,8 , Já Petr Šedivec 35.místo celkově a 16. v kategorii v čase: 06:13:04,4. Kompletní výsledky si můžete prohlédnou zde.
Závěrem bych chtěl říct, že to byl jeden z nejhezčích závodů, co jsem v poslední době jel. Podstatně náročnější než Král Šumavy a svojí nezapomenutelnou atmosférou, hlavně v Bavorské části, sbírá hodně plusových bodů. Tak příští rok na viděnou
1000 Miles Adventure – Trans Czecho-Slovakia shrnutí a fotky
V tomto článku se chci jenom v kostce vrátit už naposledy k závodu. Jsou zde odkazy na cykloserver a mapy kudy trasa vůbec vedla. Nějaká ta fotogalerie. Snažil jsem se fotky co nejvíc zredukovat, ale byl to holt dlouhej výlet, takže je jich trochu víc. No a konečně taky pár čísel o téhle akci a pár rad co sebou na takovo akci vzít,co se osvědčilo a co byl naopak propadák.
Trasa Česká republika 2012 - 1007 km, převýšení 19 108m ( Po kliknutí na obrázek se zobrazí celá trasa)
Trasa Slovenská republika 2012 – 566 km, převýšení 11 219m ( Po kliknutí na obrázek se zobrazí celá trasa)
Tak takhle vypadalo zadání.
Na trase ČR se nacházel tábor CP1, finish 500 mil CP2, na Slovensku tábor CP3 a finish 1000 milCP4, mezitím převážně příroda a minimum civilizace a obydleného území.
Co se týká kilometrů, to vypadala trochu jinak a ve skutečnosti jsme najeli: 1 777 km s převýšením: 34 965 m
Co se týká součástek na kolo které jsem za celou akci spotřeboval nebo musel vyměnit:
2 x řetěz sram 971
1 x plášť Schwalbe Racing Ralph 2,1
2 páry brzdových špalků CoolStop
1 drát s niplem – na zadní kolo
1 celé mazání na řetěz 60ml
3 balení lepení
2 duše zničeny
Co určitě sebou ohledně údržby kola a náhradních dílů, co se osvědčilo a co byl propadák.
Určitě sebou: Multifunkční klíč, nýtovač na řetěz, rychlospojka na řetěz, Minimálně 2 náhradní duše, Náhradní řetěz,Náhradní dráty do kola včetně niplů- min 2ks, Patka na přehazovačku, Pásky binder,Americká páska -pevná stříbrná, Klíč na centrování kola, Náhradní rezervní plášť, Náhradní lanko na brzdu, pokud máte V-brake.
Co se osvědčilo:
Kartáček na mytí kazety a pastorků – v případě nouze se s ním dalo po čas závodu mýt celé kolo a udržovat stroj, hlavně po bahnitých pasážích v jakž takž provozuschopném stavu.
Hadr – na očištění řetězu a hlavně na údržbu vidlice, asi nejnáchylnější díl kola během závodu
Silikonový olej – Nezbytný na údržbu vidlice ( I díky tomu vidlice přežila tento extrém bez úhony, každodenní údržba stroje, zabere sice nějaký čas, ale určitě se vyplatí.)
Co byl propadák:
Plášť Schwalbe Racing Ralph - tento závodní plášť už jezdím docela dlouho a nebyl s ním problém, až do letošního roku kdy výrobce přišel s odlehčeným modelem 2012 s údajně lepším valivým odporem a zachováním ostatních vlastností.
Toť slova výrobce, teď pohled ze strany závodníka. A ty zní: “ jeden velkej průser“. Na tuhle akci zcela nevhodnej plášť, příliš měkká směs a hlavně hustota pláště je na tento typ závodu nedostatečná. Myslím že číslo 11 defektů za celý závod hovoří za vše. Schwalbe byla jednu chvíli moje velká noční můra. Znamenalo to obezřetnou jízdu a notnou dávku štěstí, ale i tak defekt časem přišel a následovalo lepení, které stálo čas a hlavně působilo hodně negativně na psychiku. Uznejte sami, že v jeden den mít 6 defektů je docela na budku.
No a teď hra peněz, kolik tahle akce stála během závodu:
Co se týká Čech, tak jsem měl rozpočet 6000 Kč, který jsem téměř celý utratil hlavně za jídlo a ubytování.
Co se týká Slovenska, za jídlo, ubytování a cestu vlakem zpět do Plzně, útrata 173 EUR.
Samozřejmě jsem měl v záloze platební kartu pro případ nenadálých problémů, ale nemusel jsem ji použít.
Tady je fotogalerie:
Fotografie ze Závodu 1000 miles adventure 2012 očima Martina, naleznete ve fotogalerii zde
1000 Miles Adventure – Trans Czecho-Slovakia
Tak a je to tady:
Právě dnes ve 14:00 hodin byl v Hranicích u Chebu odstartován 2.ročník tohoto závodu, který získává na věhlasu. A všech 128 účatníků se vydalo do tropického a k večeru trochu vlhkého nedělního odpoledne.
Jen čas ukáže, jak se každý připravil, ať už co se týká fyzičky, techniky a přípravy svých strojů. Co se týká psychické stránky i ta určitě bude prověřována při zdolávání přírodních překážek a různými záludnostmi trasy. My cyklisté na tom budeme možná ještě dobře, ale samotář koloběžkář a několik běžců na tom budou s morálem ještě o trochu hůř. Někteří skončí někde na trase, jiní dorazí do cíle 500 mil. Těm kterým se zadaří si užijou pásky v Nové Sedlici na Slovensku s nápisem (Finish 1000 miles)
Náš tým sice tento závod plánoval, tak trochu jako vrchol sezóny, ale na start dorazil trochu jako po bitvě u Waterloo.
Martin se 14 dní před závodem vysekal a jeho nedohojenou a několikrát servanou nohu, zdobí strup o velikosti kazety. Aby toho nebylo málo, tak týden před závodem si obtisknul do stejné nohy převodník a má nad patou ještě dva stehy spojující tuto ránu.
Šéďa, kterýho zlobí už přes měsíc koleno a při konzumaci všech možných prášků na klouby si připadá tak trochu jako důchodce a doufá, že už je koleno OK a extrémní závod vydrží.
No a Tlumič kterej jedinej trhá partu a je zdravej , je skutečně připravenej.
Na těchto stránkách by měl být denně aktualizován pohyb našich členů na trati a některé jejich pocity a nálady.
Co se týká ostatních účatníků závodu a jejich boj s tratí,tak jsou ke zhlédnutí zde.
Aktuálně z trasy:
Neděle: 1.7.2012
počasí: 18°C, déšť
A závod začíná………
Všichni jsme odstartovali, startovní pole se začalo pomalu roztrhávat. Byla to první pořádná zkouška vybavení. Odpadly nervy a nezbylo než, začít se prát s touhle výzvou.
Bohužel počasí závodníkům moc nepřeje, teplota klesla na 11 °C a pořád prší. Šéďa s Tlumičem se trhli a ujeli Martinovi, asi tak cca o hodinu. Den zakončili v penzionu v Horní Blatné. Při telefonickém spojení s Martinem zjistili, že se Martin ocitl před nimi a údajně se nachází někde za Božím Darem.
Pondělí: 3.7.2012
počasí : 15 °C
Šéďa a Tlumič
Vyjeli jsme na Klínovec, Šéďovi se ozvala u Hory sv. Šebestiána kolena, díky Ondrovo radám aplikoval hřejivou náplast a bandáže a bylo to OK. Bez toho by už asi byl mimo provoz. Dorazili jsme na Cínovec ke Karlovi Fialovi a uctili jsme jeho památku panákem slivovice, pokračovali jsme dál asi 10 km, ale vzhledem k blížící se bouřce, jsme zakotvili ve Fojtovicích, od 21 hod pršelo až do rána.
Úterý : 4.7.2012
počasí : polojasno, 18 °C
Šéďa a Tlumič
Projeli jsme Tisou, a vystoupali na Děčínský Sněžník, sjezd byl brutál, muselo se nosit ( velké kameny ). Do přívozu to bylo ještě daleko, samej singl,takže jsme tam dorazili až ve 13 hod. Následovalo České Švýcarsko, kde to odvalovalo, ale při jednom ze sjezdů měl Šéďa defekt ( díra v plášti a duše na odpis ). Po cca 50 km, opět další defekt z důvodu málo nafouklého kola, tektokrát procvaklá duše. Tlumič je nasrasnej, že musíme měnit, ale po pár km má defekt i on. Je to pech. Vydáváme se na Šluknovský výběžek, ale nevíme co nás čeká, tříhodinové pochodové cvičení s nošením kol, podél česko-německé hranice. Sebralo nám to mnoho sil, snažíme se držet plánu, a tak nasazujeme čelovky a míříme do Starých Křečan. Paní domácí má asi svatozář, protože na nás čeká do 23,30 hod. kdy dorážíme a ještě nám dává segedín. Jdeme spát v 1 hod. ráno.
Středa : 4.7.2012
počasí : zataženo, 15 °C
Šéďa a Tlumič
Vstáváme v 5 hod, a věnujeme údržbu kolům, opět lepíme a snídáme. V 8 hod. vyrážíme na trasu. Chtěli bychom přejet, dojet do Krkonoš. Martin se neohlásil, o jeho postupu budeme informovat později, snad je v pohodě.
Dnešní trasa by se mohla jmenovat “ trasa singlů „. 60 km nádherných singlů až do Hrádku nad Nisou, odtud cesta do CP-1, kde jsme zjistili, že Martin je pár hodin před námi. Následoval sjezd do Lázní Libverda, kde jako třešnička na dortu byl singltrek pod Smrkem. Poté byla opět chodecká vložka rašelinou, která zkazila celý dojem. Přejeli jsme přes Polsko do Harachova, kde jsme přespali.
Čtvrtek 5.7.2012
počasí : jasno, 27 °C
Šéďa a Tlumič
Z Harachova jsme vyjeli na hřebeny Krkonoš, odkud jsme sjeli do údolí a tak to bylo celý den pořád dokola. Problém byl v tom, že plno cest se nedalo jet, tak jsme museli tlačit. Nejhorší výjezd dne byl na Výrovku. Tuto Krkonošskou etapu korunoval totálně nelogický úsek kolem Královského Špičáku, kde jsme museli tlačit nahoru a dolů, a ztratili jsme tím asi 4 hodiny. Do Adršpachu jsme přijeli cca ve 21 hod. A pak se spustila velká bouřka. Tato část trasy byla zatím nejhorší a myslím, že to po tomhle úseku hodně lidí vzdá.
Pátek 6.7.2012
počasí : jasno, 35°C
Šéďa a Tlumič
Z Adršpachu vyrážíme brzy a v Teplicích nad Metují dáváme snídani, pak jedeme po trase rallye Sudety. Poté přejíždíme Polsko, kde míjíme Martina a necháváme ho za sebou. Má nějakou krizi, asi přepálil začátek. Následoval přejezd Orlických Hor, kde je spousta bunkrů a zatím to byla asi nejkrásnější trasa. Původně jsme chtěli dorazit do CP-2, ale velké vedro a vzdálenost udělali své, a tak za deště , který nás zastihl na Suchém vrchu, končíme v Červené Vodě. Zítra dojedeme do CP-2 a budeme pokračovat na Slovensko.
Sobota 7.7.2012
počasí : po dešti, jasno, 30°C
Šéďa a Tlumič
Start na CP2, ale terén stále houstne. Předjíždí nás Martin s hláškou:“ jestli je někdo před námi a že vyrážel v 01:00!!!!“ a rychlostí marathonského závodníka nás nechává za sebou. Ve sjezdu má měkké kolo a tak ho opět dojíždíme. Po chvilce nás opět dotahuje a předjíždí. My dáváme snídani. Následuje cesta opět okolo hraničních patníků, tento rok zřejmě velmi oblíbená, dlouhá cca 20km.Problém je, že ceta vede borůvčím a nedá se v tom moc jet. Postup nula, vopruz a také se tu koná marathon, i když nevím jak chtěj v tomhle jet, protože to se fakt nedá, asi budou běhat? Cca ve 14:00 dojíždíme do CP2. Servis a vyrážíme na Dlouhé Stráně. Bohužel v Koutech nad Desnou nás chytá bouřka, takže spíme tam.
Neděle 8.7.2012
počasí : jasno, 26°C
Šéďa a Tlumič
Ráno vyrážíme z Koutů na Dlouhé Stráně, kde jsme v 7:30. Horní nádrž je vypuštěná, což se stává tak jedenkrát za pět let, takže můžeme obdivovat obrovský výtok, kudy se valí voda potrubím dolů. Sjíždíme do Malé Morávky, je to balzám na psychiku i fyzičku. Cesta neuvěřitelně rychle ubíhá. Zdá se že člověk jede stále jako by z kopce. Zastavuje nás až déšť v Hranicích na Moravě, kde si dáváme konečně oběd v 18:30. Dohání nás konečně Zdeněk, takže na něj čekáme a společně vyrážíme ještě dál, kde v Soběchlebech skončíme u jednoho místního hodného pána v garáži a spíme.
Pondělí 9.7.2012
počasí : polojasno,jasno 18°C odpoledne 38°C
Šéďa a Tlumič
Ráno vyrážíme přes Hostínské vrchy, kde se trochu trápíme.Bahno a dost tlačení, jet se moc nedá. Následují nekonečné Vizovické vrchy, kde už jedeme přes 60 km na hlad a já už nejedu na rezervu, ale asi jenom na výpary. Vizovice přitahuju očima na GPS jak se jen dá. Konečně Vizovice. Totálně vypleníme místní Albert. Nákup pro dva za 500,- Kč a okamžitě sedáme na plácku před krámem, kde hodujeme. Každej sežere co se dá, máme fakt hlaďák. Já 2 jogurty, 1/2 másla, sklenici džemu, jedno mlíko a půlku chleba. Pohodička , konečně máme zase plnej žaludek Měl jsem strašnej deficit. Následuje přejezd do Luhačovic k Vavrysům, kde myjeme kola a dáváme oběd ze zásob z krámu. Je strašné vedro, teplota se pohybuje okolo 40°C na slunci snad ještě víc. Začínáme stoupat do Bojkovic, poslední civilizace v ČR, kde dáváme ještě polívku. Následuje přejezd přes pole a louky , kde je to peklo, jak na sahaře a už konečně nacházíme stín Karpat. Je to hroznej stoupák na hřeben, ale pak už to jde. Při sjezdu dojíždíme Vlaďku a společně míříme do CP3, kam dorážíme za tmy v 21:55. Následuje koupel ve Váhu, kde mě uplave mýdlo.Opečem buřty a jdem spát.
Úterý 10.7.2012
počasí : jasno , stále teplo
Šéďa a Tlumič
Vyrážíme v 7:00 a hned úvod začíná docela adrenalinovým brodem přes Váh, kde voda sahá do půli stehen a je zde silný proud, takže docela sranda. Zase máme mokré boty. V první vesnici dáváme snídani a míříme do kopců. Kluci s CP3 s Defenderem nás filmujou, takže jsme jak mediální hvězdy.Několik přejezdů přes hřebeny a už se dostáváme do Turčianských Teplic, kde konečně jíme. Kapustnica a Halušky jsou jasná volba. Nakoupit na snídani a sehnat nějaké ubytování a jde se spát.
Středa 11.7.2012
počasí : polojasno
Šéďa a Tlumič
Budíček v 4:15 a v 5:15 vyrážíme směr Velká Fatra. Cca po hodince dojíždíme Vlaďku, je to neskutečná ženská s obrovskou výdrží a neskutečným morálem. Klobouk dolů před ní. Začínáme stoupat do Fatry. Je to strašná dřina , ale neskutečně nádherná příroda. Moje srdce bikera a horolezce plesá a mě se derou slzy do očí. Emoce jedou na plné obrátky. Za tu všechnu námahu a dřinu kterou jsme doposud prožili, tohle prostě stálo, boží. Čeká nás asi nejtěžší kopec, který by mohl trumfnout i KrkonošskouVýrovku. Výstup na Smrekovicu, šlapeme 1000 výškových metrů na 6 km. Teda spíš tlačíme, protože tohle se jet fakt moc nedá. Konečně jsme na vrcholu. Cestou se pořád potkáváme s fotografem Jánem, který nás za pomoci svého stroje KTM neustále prodásleduje, filmuje a fotí. Má krosku, takže se dostane opravdu skoro všude. Jedeme přes nejhezčí vesničku Slovenska Vokolinec, kde je krásná lidová architektura. V 16:00 dorážíme do Ružomberoku, kde konečně jíme. Vyrážíme směrem na Liptovský Hrádek, ale podmáčené bahnité louky a jejich zrádné nabalující se bahno nás brzdí v postupu, musíme tlačit a cíle sice dosáhneme, ale do Liptovského Hrádku dorážíme až v 22:00, kde spíme.
Čtvrtek 12.7.2012
počasí : po dešti, zataženo a teplota tak 12°C
Šéďa a Tlumič
Z Hrádku vyrážíme směr Poráč. Je po dešti a louky jsou mokré, takže okamžitě máme opět mokré boty a začíná nám být zima. Nandaváme pytlíky na odpadky, které vezeme sebou na nohy a hned je to lepší. Kolem poledne se začíná drát skrz mraky trochu sluníčko a začíná to být veselejší. Bohužel né pro mě. Tenhle den se mě nedaří a já prožívám svoji krizi. V Poráči zastavujeme na pivo a já opět zjišťuju, že měknu. Nééé, kdy už tohle peklo jménem Schwalbe skončí? Při sundání kola zjišťuju, že plášť je jak řešeto, takže dávám nový plášť, který sebou vezu. Vyměněno. Přejíždíme hřebeny a v Margečanech opět další defekt. Povolil flastr na duši, což jsem zjistil až poté, co jsem záhy ještě jednou píchl. Zdeněk pokračuje dál sám na chatu Hrešnou, s tím, že ho dojedem. Mám krizi jako hrom a defekty mě úplně zlomily.Tlumič navrhuje přespat v místě a to je pro mě vysvobození. Nakonec spíme v motorestu na Benzíně, jíme a připravujeme se na zítřek.Den D!!!
Pátek 13.7.2012
počasí : polojasno, telota okolo 20°C
Šéďa a Tlumič
Do cíle nám zbývá 200 km a já už ve spánku programoval svoje tělo, že dneska to dotáhneme do finishe, děj se co děj, ale Tlumič o tom nechce ani slyšet, že je to nesmysl. Vyrážíme proto v 5:30, směrem na chatu Hrešnou. Po 2 hodinách, dorážíme na chatu. Zdeněk se sem včera hrabal 4 hodiny a okamžitě dáváme další snídani, dneska je třeba dát tělu pořádný palivo, aby to zvládlo. Takže ovesná kaše a toasty s nutelou, byly jasnou volbou. Valíme dál a já jsem čím dál tím víc přesvědčen o tom, že to dneska dokážem.Docela valíme, ale zase žádnej sprint, aby jsme vydrželi. Tomáš pořád pochybuje, že to dáme. Cesta pěkně odvaluje, až ke krámku, kde kupujeme oběd: ( 6 rohlíků, 20dkg šunky, jogurt, 3 banány, pivo a nějaký tyčky) Po vydatné obědu míříme dál a zastavuje nás až první brutální brod, který začíná jakousi skládkou, strží a řeka v tomhle místě by se spíš hodila k potápění, než k brodění.Po snesení kol k vodě a opětovném vynesení, volíme variantu po proudu. Řeka tam vypadá mělčí. Dereme se přes kopřivy a už brodíme.I tak je voda zase do půli stehen. Jsou tu kluci s Defenderem, takže si celé to divadlo a naše trápení pěkně natáčí a skvěle se při tom baví. Až na nás? Zase mokré boty. Chvilku cca 10 km zase jedem a přijíždíme ke druhému brodu, který je ještě nepřehlednější a vůbec není jasné kudy jít, nebo spíš kudy vylézt. Všude strašně vysoký kopřivy, vysoký asi 2 metrový břeh a křoví. 10 minut mapuju bez kola důkladně dno řeky a volím asi nejlepší variantu. Pomáháme si s Tlumičem do vysokého břehu. Sám by měl člověk asi starost to zvládnout a dereme se dalších 500 metrů směsí kopřiv a roští, než dojdem na pole. Po té pokračujeme po strništi. Od této chvíle se drbu jak blázen. Kopřivy jsou prostě svinstvo. Chvíli po 18:00 dojíždíme do vesničky Remetské Hamré, dáváme závěrečné pivo a už i Tomáš začíná věřit tomu, že by jsme to mohli zvládnout. Čeká nás už jen pohoří Vihorlatu, kde můžou být opět medvědi a pak už jenom 20 km do Sedlice. Touha být v cíli a mít to už za sebou mě neuvěřitelně motivuje a jede se mě jak na začátku. Celý Vihorlat šlapeme, žádný tlačení a adrenalin dokazuje, že z těla dokáže vymačkat i to poslední co tam zbývá. Při překonávání druhého hřebenu se stmívá a my nasazujeme čelovky a opět začíná kapat. Budeme to mít stylové, jako na startu. V dešti vyjeli, v dešti dojedou. Už vyjíždíme do Úlic a schází nám asi 13 km po silnici do Nové Sedlice kam dorážíme společně na 12-13. místě v čase: 12 dnů,22 hodin a07 minut. Obrovská úleva , že už je to za námi. Jdeme se konečně najíst do místní hospůdky a oslavit borovičkou a do hajan.
Sobota 14.7.2012
Šéďa a Tlumič
Balení a loučení se s táborem CP4 nebo finisch 1000 miles a okolo poledne míříme autobusem do Humenné, kde si musíme koupit lístek do ČR. Vlak odjíždí v 19:40. My i ostatní závodníci co dorazili do cíle ráno dáváme poslední večeři v SR a už míříme do ČR, kam by jsme měli dorazit ráno.
Martin:
Poslední zprávy zní, že Martin Projel Demanovskou dolinou a teoreticky by mohl dorazit až do Liptovského Hrádku, kde přespí. Držte mu palce.
Neděle 15.7.2012
Šéďa – právě sedím už nějakou chvilku doma a dopisuju poznámky o závodě. Na jednu stranu jsem rád, že už to pro mě skončilo, ale na druhou bych se do závodu hned vrátil. Taky jsem tyhle slova nechápal, když jsem je loni četl, ale když to člověk prožije, tak pochopí o čem celá tahle akce je. Ještě jednou díky všem za organizaci, zázemí atd., tohle všechno uspořádat. Díky.
Martine makej, držím tě palce a hlavně v pořádku dojeď.
Pondělí 16.7.2012
Martin: Vyrazil brzy ráno z chaty Hrešná u Košic. Chtěl tento den závod dojet až do cíle, ale na cestě ho zbrzdily dva obtížné brody přes řeku Ondavu a Laborec. Martin byl na jejich zdolávání sám a oba brody s věcmi a kolem plaval jako jeden ze 4 závodníků, kteří závod dokončili. První brod přeplavával 5x a strávil zde 1h a druhý brod přeplavával 4x a díky neprostupným kopřivám a vysokému břehu na druhé straně mu jeho zdolání zabralo 1,5h. Zdržení v brodech a na rozbahněných polích způsobilo, že Martin dojel za stmívání do lesů Vihorlatu, další medvědí oblasti. Pohyb v tomto pohoří v noci, je zakázaný a tak Martin přenocoval poblíž silnice v turistickém přístřešku a závod dokončí zítra ráno po rozednění.
Úterý 17.7.2012
Martin: Z turistického přístřešku vystartoval okamžitě po rozednění, tedy asi ve 4hod ráno, přejel Vihorlat a na snídani už byl v 36km vzdáleném cíli závodu 1000 mil v Nové Sedlici, kterým projel v 7:20. Kluci co dojeli včera ještě spali, a tak jej v cíli přivítal jen pořadatel závodu Honza Kopka. Po vydatné snídani, Martin neváhal ani chvíli a vydal se s klukama na 25km dlouhý pochod na skutečně nejvýchodnější bod Slovenska – Kremenec (trojmezí Polsko-Slovensko-Ukrajina).
Úterý 24.7.2012
Děkujeme Všem, kteří nám v závodě fandili, posílali povzbuzující SMS a věřili, že dojedeme všichni do cíle tohoto náročného závodu. Martin připravuje podrobný článek s jeho deníkem. Většinu závodu absolvoval sám a tak jeho putování zahrnuje neuvěřitelnou spoustu příhod a historek. Zatím zpracoval 6 dní a již teď je to 9 stránek A4 textu. Je na co se těšit! Sledujte naše stránky, jakmile Martin příhody dopíše, bude článek zde ke stažení.
