Radyně bike team

V sobotu 6.8.2011 se konal již jubilejní 15.ročník Kokos team triatlonu 2011. Počasí bylo ideální, teplota asi 25°C a obloha téměř bez mráčku. Centrem dění byla malebná vesnička Březín nedaleko Nečtin na severním plzeňsku. Sešla se zde početná skupina sportovních nadšenců, amatérských cyklistů i profesionálních triatlonistů. Hlavní silnici i přilehlé cesty a náves kolem poledne zcela zaplnili auta přijíždějících závodníků. Startovní pole bylo rozděleno do čtyř hlavních kategorií podle obtížnosti a věku: Muži Elite, Ženy Elite, Junioři, Juniorky, Super kluci, Super holky a pro nejmenší téměř batolata kluci potěr a holky potěr. Za náš oddíl jsme hájili barvy poprvé jen dva: já a Tomáš v kategorii Muži Elite, což znamenalo: 500m plavání, 27 km jízda na MTB a 4,5km běh. Martin nás reprezentoval v Dobříši na MTB závodě Krakatit.

Prezentace a hlavní zázemí závodu bylo již tradičně na chatě u Jističů.  Pak následovalo rozmístění věcí na jednotlivé disciplíny pod svá startovní čísla. Zhruba v 13.45 proběhla rozprava k závodu po které se všichni závodníci přesunuli k leopoldovskému rybníku, který je vzdálen od Březína cca 1,5 km. Zde probíhala plavecká část závodu. Po příjezdu k nevelkému rybníku s trochou vegetace následovalo vysvětlení plavecké části a k umístní kol do depa, které tvořila přilehlá louka. Plaval se jeden menší okruh a dva větší tj. dohromady 500m. Po plavecké části se přeběhla hráz na louku kde byly připraveny kola. Znělo to poměrně jednoduše. Prvotní strach z teploty vody byl po osmělení pryč, ale začal jsem být lehce nervózní z mého plaveckého umění. Na hráz rybníku se postavilo 75 borců a borkyň. Většina z nich vypadala téměř profesionálně, a tak jsem začal přemýšlet, kam se na startu uchýlím, aby mě dav ve vodě neumlátil. Ještě pár sekund a je odstartováno. Čelo závodu vyrazilo vpřed jako motorový člun a já stylem „paní radová“ s ním. No plavání opravdu není moje silná stránka. Po prvním krátkém okruhu jsem se párkrát napil a několikrát byl ostatními potopen pod hladinu. Byla to taková mela, že jsem chvilkami začal uvažovat o tom že vzdám, ale nějak jsem pokračoval. Při dokončování druhého okruhu již první plavci začali opouštět rybník a přebíhali na louku ke kolům. Mě čekal ještě poslední okruh. Jakmile jsem se přiblížil k k hrázi, blesklo mě hlavou „hurá dokázal jsem to“ neutopil jsem se. Radost mě ale rychle přešla, když jsem se otočil a zjistil, že ve vodě už je jenom asi 15 plavců a na louce, kde byli kola už bylo taky pěkně prázdno. No nic rychle obout tretry, kraťasy, dres, na záda camelbak a vzhůru do pedálů.Trasa vedla za lesík u Leopoldova, kde tvořila menší 5km okruh a zpátky na hráz.

Odtud se přejíždělo do Březína kde nás čekaly dva 10,5 km okruhy okolo obce směrem na Jedlový vrch a Umíř. Při prvních kilometrech jsem byl ještě zadýchaný z plavání, ale zpátky na hrázi se mi už jelo dobře a začal jsem se dostávat do tempa. Postupně jsem se začal prodírat startovním polem vpřed. Velkou výhodou pro mě bylo, že trasa vedla terénem. Přestože trasa nebyla technicky náročná, způsobovala problémy i hodně zkušeným triatlonistům. Jsou přeci jen zvyklí na silnici a tak v bikové části hodně ztratili. Když jsem přijížděl do Březína přes depo, tak na mě řvali, že jsem asi zabloudil a že Tomáš je asi tak 10 minut přede mnou. Do prvního stoupání jsem tedy nasadil tempo a hned pár závodníků předjel. Následoval sjezd k bývalému rybníku, kde byl překop silnice a trasa zde vedla po improvizovaném mostíku, který se přebíhal. Odtud se jelo ke křižovatce kde jsme odbočovali vlevo. Až sem byla trasa obousměrná a tady se začal tvořit onen okruh. Jelo se po mírně zvlněné zpevněné cestě, pak přišlo menší stoupání a výjezd na asfalt směrem k Umíři.  Zde se dalo jet hodně rychle. Odtud následoval sjezd úvozem na křižovatku dělení tras, v tomto směru se můstek dal jezdit, menší výšlap do kopce a sjezd do Březína. Tady už jsem byl zhruba v polovině startovního pole. V kopci jsem konečně dojel první známé tváře „Kýťu“ s kterým jsme se postupně střídali a předjeli ještě pár jezdců před námi. Opět se blížíme k Březínu, ale tentokrát míříme do depa, kde probíhalo přezutí do běžeckého.

Přezutí proběhlo rychle a vybíhám na trať, kterou tvořily 4 okruhy po vesničce Březín, většinou po zpevněných cestách. Do prvního okruhu vybíhám s camelbakem, protože jsem měl žízeň, ale po pár set metrech zjišťuji, že to nebyla úplně ta pravá volba. Proto jej při dalším kole sundavám a nechávám v depu. V tu chvíli jako bych ožil a běželo se mi čím dál lépe. Po pár radách od zkušeného běžce „Kýťi“ s kterým jsem se na trati neustále potkával jsem prodloužil krok a zmizel mu z dohledu. Nejlíp se mi běželo poslední kolo, ale to už jsem se blížil k cíli a byl jsem rád, že už to mám za sebou.

Po doběhu všech dospělých závodníků byl ještě odstartován závod pro nejmenší, kteří na svých odstrkávadlech a dětských kolech za vydatné podpory rodičů překvapili všechny přítomné svou bojovností. Následovaly ještě dva krátké okruhy běhu pro prcky a celý závod byl u konce a mohlo dojít k vyhlášení výsledků.

V konečném pořadí se Tomáš umístil na 14. místě v celk. čase: 1:49:47 a já na 20. místě v celk. čase: 1:52:49. Na start triatlonu se postavilo dohromady 75 závodníků a vítěz Tomáš Matějka se dostal do cíle v neuvěřitelném čase: 1:41:56. Zde je možné prohlédnout si kompletní výsledky kokosáckého triatlonu a zde je celá fotogalerie, foto by-Áža