Radyně bike team

V sobotu 27.  srpna se jel v Kralovicích legendární MTB maraton. Mnoho jsem o trase tohoto závodu slyšel od kamarádů, ale ještě nikdy jsem ji nezkusil na vlastní kůži. Vše se změnilo právě tuto sobotu. Na výběr byly trasy 25, 56 a 95km. Zvolil jsem si nejdelší 95km variantu. Start byl již v 8 hodin ráno. Přesto ještě v půl osmé bylo na parkovišti v kasárnách nedaleko sportovního kempu kde měl závod zázemí jen pár vozidel závodníků. Žádné davy jako na komerčních MTB závodech.  Oproti lonskému ročníku, kdy byl závod zařazen do série českého poháru byla účast  slabší. Na parkovišti potkávám mnoho známých tváří a kamarádů.  Pod startovní bránou jsme se sešli doslova pár minut před osmou.  Žádné půlhodinové postávání před startem se nekonalo. Pár letmých pohledů na soupěře mě stačilo k vytvoření představy o favoritech závodu. Kolem osmé ředitel závodu slovy: „tři, dva, jedna start“ spustil lavinu cyklistů do pohybu. Startoval jsem z první lajny a tak se mě podařilo vyjet asi na čtvrtém místě. Začátek trasy vedl zhruba 2,5km po silnici na Trojany. Jelo se za zaváděcím automobilem, a tak se zde nezávodilo. Celkem pohodovým tempem jsme se blížili k odbočce do lesa, kam jsem vjel taktéž na čtvrtém místě. Před sebou jsem měl dva závodníky z teamu IVT a jednoho závodníka ze Soda Fresh teamu. Následoval sjezd po rozbité a vymleté lesní cestě. Hned od začátku za to první tři závodníci pěkně vzali a začali se mě lehce vzdalovat, nechtěl jsem je nechat moc ujet a tak jsem jel téměř na hranici svých možností. Přesto si zde však vybudovali lehký náskok. Ve sjezdu mě předjel ještě Martin z Explosiwe bike teamu, způsobem jemu vlastním.  Propadl jsem se tedy na 5 místo. Pod kopcem, stál soupeř ze Soda Fresh teamu a spravoval defekt zadního kola. Pokračoval jsem sám za skupinkou třech vedoucích závodníků a snažil se je ještě dojet. Nasadil jsem tedy stíhací tempo, ale proti větru byla moje snaha dojet tříčlenou skupinu marná. Nechal jsem se proto dojet dvojicí kamarádů složenou Honzou od Explosiwáků a Lukášem z 2V Bikers. Chtěl jsem je vyhecovat ke společné spolupráci dojet vedoucí trojici, ale nesdíleli mojí vizi. Přesto však jeli velice pěkné tempo. Držel jsem se proto chvíli s nimi ve skupině, abych si trochu odpočal po předchozí stíhací jízdě. Společně jsme dojeli až k prvnímu brodu přes řeku Střelu. Lukáš věděl, že zde je brod hluboký a tak jsme vzali kola na ramena a proběhli vodou na druhou stranu. Bylo zde vody zhruba po kolena a uprostřed byl silný proud. Ve stoupání od brodu jsem za to vzal a trochu poodjel z naší tříčlenné skupinky. Dostal se mě však do přehazovačky klacek a tak jsem při jeho vyndavání o lehký náskok v zápětí přišel. Pokračovali jsme tedy dál ve třech. Ukázalo se, že Lukáš zdejší trať zná nazpaměť a tak nás i pěkně vedl až k oblíbenému single track sjezdu k Osojenskému potoku. Jeho výborná technika sjezdu, mu umožnila nám zde trochu ujet. Po přebrodění potoka následovalo strmé stoupání a tak jsme jej opět i s Honzou dojeli. Společně neohroženě pokračovali až k druhému brodu přes řeku Střelu. Tento jsme se pokusili přejet po levé straně přes naplavený štěrk . Lukášovi se to povedlo, mě však shodil silný proud v druhé polovině brodu a tak jsem musel zbytek doběhnout. Za zády se nám objevil závodník ze Soda Fresh teamu, který jel svoji stíhací jízdu po opravě defektu Na 27km nás definitivně dojel a předjel. Krátce na to jsme potkali u chatové osady Martina z Explosiwe teamu, který zde přetrhl řetěz a nemohl pokračovat přotože neměl nýtovačku. Kluci u něj zastavili, předali mu nýtovačku a já zatím pokračoval v těsném závěsu za“ Sodou“. Jel celkem pekelné tempo a v kopci se mě snažil utrhnout. Vždy vložil tři zrychlené šlápnutí, ale do kopce se mu ujet nepodařilo. Věděl jsem ale, že je na tom s výkoností lépe, a tak jsem jej na rovině nechal ujet a pokračoval dál svým tempem.

Zhruba 10km jsemjel osamocen, neviděl jsem nikoho před sebou, ani za sebou. Až ve stoupání od Vursova mlýna k Hrádku se za mnou objevil soupeř v bílém. Nejprve jsem na dálku nepoznal kdo to je a tak jsem se snažil do kopce přidat, aby mě soupeř nedojel. Ale nedařilo se mě to. Po chvíli mě dostihl a zjistil jsem, že je to stejný závodník, ze Soda Fresh teamu, který už mě jednou předjížděl po opravě defektu. Tentokrát prý zabloudil. Opět jsem jel chvíli s ním, ale pak jsem ho nechal ujet. Kousek od Rabštejna nad Střelou mě najednou přijel naproti, že opět ztratil trau a že projel už asi kilometr po modré turistické trase a neviděl, žádný fáborek. Ani já jsem si nebyl jist, jestli jedu dobře a tak jsem se nechal ovlivnit a společně jsme sjeli na cestu k řece, která byla čerstvě projetá buldozerem. Neviděl jsem v hlíně ale žádné stopy prvních dvou závodníků a motorky, kteří projeli před námi a proto jsem to po pár metrech zavrhl jako špatný směr a vrátil se zpět na modrou turistickou trasu. Ani já jsem nevěděl, jestli je to dobře, ale přišlo mě to ako nejpravděpodobnější pokračování trati. Díky tomuto zdržení nás zde dojel Martin z Explosiw teamu. Pokračovali jsme tak dál společně ve třech.

Jedna odpověď to “Kralovický MTB Maraton”