Radyně bike team

Uplynulý víkend hostil lyžařský areál Zlatá lyže v Novém Městě na Moravě světový pohár MTB. Vypravil  jsem se sem již v pátek odpoledne. Po celkem nudné cestě po D1 jsem se dokodrcal až do kempu zřízeného na louce nedaleko sportovního areálu a centra všech závodů. Postavil jsem stan a vydal se zaregistrovat do pátého závodu českého poháru v MTB maratonu na 80km, který startoval v sobotu v 8:30. V areálu se tou dobou jelo finále světového poháru v cross country sprintu. Trať obepínala areál a bylo tak možno ji celou sledovat z tribuny. Navíc zajímavé pasáže byly snímány kamerami a přenášeny na velkoplošnou obrazovku. Startovalo se ve čtveřicích ze kterých vždy postoupili pouze první dva závodníci. Po startu na závodníky čekala travnatá rovinka, na které byly v úrovni tribuny dvě velké klády, následovala asfaltová levotočivá zatáčka přes most a nájezd do krátké lesní pasáže mezi kořeny a pařezy. Z lesa se trať vracela na stadion po šotolinové cestě podjel se pravotočivou zatáčkou most postavený z lešení a následoval na něj strmý výjezd a sjezd. Pod mostem byly tři velké schody z klád a pak se již trať vracela před tribunu. Na cílové rovince byly pro spestření ještě dvě muldy z písku. Po dokončení závodů světového poháru bylo možno si trať projet. Úvodní klády jsem raději vynechal abych zde před plnou tribunou nepadl, ostatně padlo zde i mnoho elitních jezdců a já bych neměl po případném pádu oblečení na můj sobotní závod. Zbytek tratě jsem již projel celý. Prudký výjezd na most z lešení vyžadoval velice dynamický rozjezd z předchozí šotolinové zatáčky. Povedlo se mě to až na druhý pokus. Schody z klád pod sjezdem z mostu byly celkem vysoké a vyžadovaly vysokou ryclost, kterou bylo třeba zkrotit ař před následující zatáčkou k tribuně. Muldy z písku měly tendenci katapultovat jezdce na přední kolo a tak jsem raději jel přes ně pomaleji. První závodní den byl zakončen večerním koncertem kapely Support Lesbiens. Ve 22:00 jsem se vrátil do stanu a usínal jsem za zvuku hrající kapely, který ustal až někdy kolem půlnoci.

V sobotu jsem se probudil do zamračeného dne, ale bylo celkem teplo asi 19°C. V 8:15 jsem již stál na startu pátého závodu Českého poháru zhruba v první třetině druhé startovní vlny. Start závodu byl ze stejné brány jako starty závodů světového poháru, přímo před tribunou areálu Zlaté lyže, proto zde byla také nebývalá divácká kulisa. Asi 10 min před startem se vydatně rozpršelo. Všichni včetně mě jsme byly oblečeni jen v krátkém dresu a těšili se až bude odstartováno aby jsme nemuseli v dešti dlouho stát a mrznout. V 8:30 se konečně ozval startovní výstřel a pestrobarevný had cyklistů se dal do pohybu vstříc 80km trase. Začátek vedl po asfaltové cestě areálu. Celé startovní pole se zde drželo pohromadě a nebylo zde moc příležitostí k předjíždění. Jakmile jsme opustili areál a vjeli na lesní cestu stoupající směrem na Bílou skálu (777 m.n.m), začal jsem předjíždět jak to jen šlo a tlačil se dopředu.

V následujícím sjezdu na Vlachovice jsem se snažil především neztratit pozici a podařilo se mě dojet známého závodníka z teamu Bike Brdy, o kterém jsem z etapového závodu v Beskydech věděl, že jezdíme zhruba stejně rychle, ale on je lepší technik a tak dojíždí do cíle většinou dříve. Upnul jsem se tedy na něj a snažil se jet jeho tempo. Trasa stále stoupala až k rekreační oblasti u Třech studní a tak se mě podařilo soupeři z Bike Brdy ujet. Od Třech studní trasa vedla po modré turistické značce, která kopíruje hranici evropského rozvodí. Snad díky tomu se zde drželo celkem dost vody a povrch lesní pěšiny byl místy hodně rozblácený. Ale jinak to byla moc pěkná a hravá stezka. Nebyla nouze o prudké zatáčky, terénní vlny, kořeny a blátivé louže. Snažil jsem se zde neztratit, ale přesto mě zde asi 5 soupeřů včetně toho z Bike Brdy předjelo. Na 15km jsme vyjeli na cestu a tak jsem se snažil ztracenou pozici vydobít zpět, což se mě ještě před stoupáním na Žákovu horu povedlo. Zde jsem předjel další tři závodníky a obával se, že ve sjezdu mě to zase vrátí. Sjezd byl ale až na 20km po lesní cestě a tak jsem si zde pozici vzít nenechal. Následoval velice složitý a kořenitý sjezd k bývalému Rumpoltovu mlýnu. Bylo velice obtížné, zvolit si zde správnou stopu a na mokrých kořenech neuklouznout. Trochu jsem se s kolem pral, čehož okamžite využili soupeři a šli opět přede mě. Na mezičase v Bušovicích na 23km jsem byl na 46 místě absolutně, 10 v kategorii se ztrátou 6:34 na vedoucího závodníka. Soupeř z teamu Bike Brdy zde projel o 62 sekund dříve, které jsem v kořenovém sjezdu ztratil. Následovalo stoupání k nejvyššímu vrcholu Žďárských vrchů jimiž je se svými 836 m.n.m. oblast zvaná Devět skal. Snažím se stáhnout ztrátu a pár soupeřů zde opět předjedu, ale o pozici opět v zápětí přijdu v obtížném sjezdu k bývalému Rumpoltovu mlýnu. Odtud trasa stoupala po cestě na kopec zvaný Křivý javor (824 m.n.m.). Nasadím stíhací tempo a téměř všechny soupeře, kteří mě ve sjezdech předjeli jsem zde předjel a dostal se na dohled kolegy z Bike Brdy. Sjezd z Křivého javoru přes Fryšavu až k Medlovskému rybníku byl veden po cestě a tak jsem uháněl, abych neztratil soupeře z dohledu. Ve stoupání na Studnici (800 m.n.m) jsem jej konečně opět předjel, ale následný sjezd mě to hned vrátil. Naše pořadí se střídalo i na kopci Bohdaleč (791 m.n.m) a Buchtovu kopci (818 m.n.m). Na pěšině byla veliká louže a já se ji rozhodl objet zatímco soupeř volil přímou variantu. Byl tam utopený zřejmě i nějaký kořen či kámen, který jej schodil do bláta. Na chvíli jsem se dostal před, ale opět ne na dlouho. Po sjezdu na Podlesí jsem byl těsně za ním a podle údaje z mezičasu moje ztráta byla 11,6 s. Mezičasem jsem projel na 39 místě absolutně a 10 v kategorii se ztrátou 19:56,6 na vedoucího závodníka. Byl před námi předposlední kopec na Samotín (740 m.n.m.) a naše pořadí se opět vyměnilo. Vyslech jsem si poznámku, zda jsem silničář, nobo proč mu stále nastupuji do kopců a ve sjezdech nejedu. To mě trochu vyhecovalo, a rozhodl jsem se, že následující sjezd se předjet nenechám. Polovina sjezdu vedla po louce a tak se mě dařilo náskok udržet. Jenže pak se vjelo do lesa a následoval jeden z nejobtížnějších sjezdů závodu. Trasa byla plná oblých a kluzkých velkých kamenů, prorostlá šikmými kořeny a vymletá od vody. Bylo pro mě velice obtížné v té rychlosti volit správnou stopu. Pak se mě na jednom mokrém šutru smeklo přední kolo a než jsem se nadál, už jsem ležel na zemi. Rychlá kontrola co se stalo. Sedřel jsem si nohu a na kole mě spadnul řetěz. Než jsem jej nasadil můj věčný soupeř opět proletěl kolem. Hlavou mě blesklo, že teď už ho do cíle nedojedu, leda snad na posledním stoupání na sjezdovku. Pod sjezdem však stál a řešil defekt kola. Asi to tentokrát také přepálil a ve sjezdu kolo prorazil. Ze závodu tímto odstoupil a dál nepokračoval. Můj pád však za mě přiblížil další dvojici závodníků, kteří spolu spolupracovali a jezdili v háku za sebou. U mlýna přes Frýšavský potok už jsem jě měl téměř za zády. Byla zde asi 5m lávka tvořená třemi trámy z krovu a velkými spáry mezi nimi. Mé odhodlání jim ujet a jen tak se nevzdat mě donutilo lávku přejet. Bylo třeba jet jen po prostředním trámu ve výšce asi 1,5m nad vodou. Po jejím překonání jsem si hlasitě ulevil „hurá nespadl jsem“. Pak jsem se ohlídl a zjistil, že oba dva šli lávku pěšky.Díky tomu jsem před nimi získal opět malý zhruba 30m náskok, o který jsem nehodlal přijít. Jeden z nich se mě držel až na závěrečné stoupání na sjezdovku na Harušův kopec. Zařadil jsem třetí nejlehčí převod a snažil se mu ujet. V cestě bylo však mnoho závodníků z krátké trasy, kteří tento kopec tlačili, pochopitelně po tom nejtvrdším podkladu co tam byl. V hlavě jsem si říkal, že podmínky má každý stejné a že když mě to při objíždění jdoucích závodníků po měkkém podkluzuje, že jemu bude taky. Celou trať nahoru po sjezdovce lemovalo již velké množství diváků a náležitě odměnili každé předjíždění velkým aplauzem. To mě trochu vyhecovalo a zařadil jsem o jeden těžší převod a rval to nahoru co to šlo. Pak v lese téměř nahoře byla prudká stojka, vyžadující dynamické vyšvihnutí. Roztočil jsem pedály co to šlo a téměř se i nahoru dostal, pak mě ale klouzlo zadní kolo a musel kousek popoběhnout. To už ale bylo 100m od cíle. Zařadil jsem opět o jednu těžší převod a dorval to do cílové brány. Můj pronásledovatel dorazil přesně o 30s později. Celkově to tak pro mě znamenalo letos nejlepší výsledek v Českém poháru, kterého si nesmírně cenním, protože se zde díky světovému poháru sešla i početná zahraniční konkurence. Umístil jsem se na krásném 37 místě absolutně a 7 v kategorii . Do cíle jsem dojel v čase 3:37:02.3 se ztrátou 36:49,2 na vítěze Ondřeje Fojtíka, který celý 80km závod s převýšením 2100m objel za neuvěřitelných 3:00:13,1s. Díky tomu jsem se v průběžném pořadí Českého poháru posunul o dvě místa vpřed a jsem celkově 6 v v kategorii M30. Startovalo zde 337 závodníků a klasifikováno jich bylo 284. Zde je možné prohlédnout si kompletní výsledky .