Radyně bike team

Tento víkend byl plný cyklistických akcí, já vyrazil na “ padesátku“ do Přeštic, kde se konal třetí ročník. Loni se mi závod zalíbil, trasa mi seděla, a proto jsem si jej letos nemohl nechat ujít. Start se oproti loňsku posunul do areálu Prior. Na start se do první řady postavil i loňský vítěz tohoto závodu Radomír Šimůnek ml. V duchu jsem si řekl, že se ho zkusím držet a třeba ho i porazím . Po startovním výstřelu jsme se krátkou luční cestou dostali na silnici vedoucí přes Plěňov až do Renče. Držel jsem se v první velké skupině. Počáteční tempo bylo celkem piánko, a tak jsem šetřil síly v závětří. Avšak v Renčích? Někdo vepředu práskl do koní a začalo se závodit. Pole se trhalo a vydali jsme se do lesa. Příjemný asfalt vystřídaly nepříjemné šutry. Držel jsem se v tříčlenné skupině, ale postupně jsem jim poodjel. Nastalo stoupání lesní cestou. Tady přepínám z pomyslného jízdního režimu sport na eko. Né, že bych se chtěl flákat, ale trasa má svojí specifickou náročnost.  Není tady žádný prudký sjezd nebo výjezd, ale téměř celá trasa je prošpikovaná kořeny, kameny, muldami, žlaby a spoustou překvapení pod hustou trávou. Další skupinka na dostřel, přepnul jsem opět do režimu sport kadenci šlapání jsem si udržoval pobrukováním „pravá levá seno sláma…“ Docvakl jsem se na ně a dál jsme pokračovali pohromadě. Ve sjezdu mi ujíždějí. Nechtěl jsem riskovat, tak jsem si držel své tempo.

Občerstvovačka, beru kelímek s ionťákem a hurá do druhého kola. Moje morální podpora v podobě přítelkyně na mě volala, že Šimůnek po prvním kole „dojel“ a že si jedu pro zlato. S tím zlatem to tak úplně pravda nebyla, ale ještě jsem přidal a věřil v dobrý výsledek. Jelo se mi o něco lépe než v prvním kole. Předjel jsem odpadlíka z předchozí skupinky. Na druhé občerstvovačce beru vodu a banán a vyrážím směr cíl. Ještě jsem vyhlížel parádní retardér, který loni přichystali, ale místo něho čekal o kus dál jen padlý strom. V posledním kopci sundám brašnu a dávám jí soupeři s přetrženým řetězem. Mezitím mě předjel borec z Explosive bike teamu a zmizel z dohledu. Stihne mě ještě další biker z Cyklo Pointu. Vrháme se spolu parádním singlem do cíle, kde nás čekal ještě menší okruh po motokrosové trati. Loni jsem tu prohrál ve spurtu a teď jsem si to chtěl vynahradit. V zatáčce jsem za to vzal a dupal do pedálů co to šlo. Do cíle jsem dojel se slušnou rezervou.

Suma sumárum závod jsem mě opět velmi líbil. Trasa parádní, super servis a rodinná atmosféra, kterou vytvořil Cyklistický oddíl Přeštického regionu. Jako třešnička na dortu bohatá tombola, kde si snad každý jezdec něco odnesl a ukázka vyproštění raněného z auta v podání Přeštických hasičů.

50km dlouhou trasu jelo celkem 124 bikerů a bikerek. Zvítězil Petr Šindelář v čase 1:52:28. Já jsem dojel v čase 2:12:03 na 17. místě absolutně a na 5. místě v kategorii.

Jedna odpověď to “Přeštická 50”