Radyně bike team

Na 10. ročník Spoke maratonu organizovaného Karlovickou partou bikerů jsem se chystal poprvé. Protože Dejv, Martin a Čenda osedlali žiletky a brázdili šumavským asfaltem, vyrazil jsem hájit naše barvy v doprovodu přítelkyně Lůcy. Přihlásil jsem se na nejdelší 52km dlouhou variantu. Profil trasy sliboval, že dnes nuda nebude. Poučen z řazení na start z Aimtecu, stoupl jsem si do předních řad. Je odstartováno. První kilometry vedly po asfaltu. Držel jsem se v přední skupině. Bylo cítit velké napětí. Na vjezdu do lesa se dva jezdci střetli a spadli do škarpy. Následovaly singly a štrúdl jezdců se natahoval. Visel jsem ve třetí vetší skupině, přitom si druhou nechával na dostřel. Tempo bylo ostré, snažil jsem se jet naplno a při pohledu na tachometr jsem se divil, že už mám ukrojených 11km. Bez problému jsem pročísl vodu první ze série brodů, který na nás čekaly. Vzdálil jsem se třetí skupině a hnal se za tou druhou, která mi mezitím zmizela.

Profil trasy mi vyhovoval a ve stoupání jsem se cítil jako ryba ve vodě. Sjezdy byly dlouhé šotolinové, občas střídány ostrými kamenitými se spoustou kořenů. Po dlouhém úseku osamocené jízdy, kdy se mým soupeřem stal silný protivítr konečně spatřím někoho přede mnou. Byl pro mne jako magnet, neustále mi přitahoval, ale jakmile jsem se přiblížil, jakoby se přepóloval a zase se oddaloval. Vjíždím do Hluboké, vyhnul jsem se protijedoucímu vozidlu a ztrácím bikera z dohledu. Tady nastane malá zápletka. Pořadatel, který upozorňoval další auto, mi nestihne včas nasměrovat. Jen na mě řve: „Levá, levá! Jedu tedy dál po asfaltu a první levou zahýbám. Po chvíli znervózním. Celá trasa byla perfektně značená a najednou nic. Otáčím se a jedu zpátky. Vracím se zpět za pořadatelem, omlouvá se mi a nasměruje mi na správný směr. Před sebou jsem měl opět závodníky ze třetí skupiny.Řekl jsem si, že to tak nenechám a zařadil težší rychlostní stupeň. Valil jsem na plno a dotáhl je. Ostré tempo si vybralo svojí daň. Na 43. kilometru, v předposledním stoupání nastupují první křeče. Nalil jsem do sebe všechen ionťák a řadil lehčí převody. Cestou jsme potkávali jezdce z třicetikilometrové tratě. Při průjezdu poslední občerstvovačkou bafnu kelímek s ionťkem a hasím si to na poslední kopec jménem Březina. Předjeli mě ještě dva soupeři z dlouhé trasy. Jdu do pedálů, snažím se jim uviset, ale vzdalují se mě. Vjíždím do Kralovic a Lůca mi hecuje. Zmobilizuji  poslední zbytky sil, ale nakonec dojedu jen pár vteřin za nimi.

Cílem jsem projel na 23. místě absolutně a na 5. místě v kategorii v čase 2:22:30. Zvítězil Petr Tomek, který 52km dlouhou trať zdolal za 2:05:01. Celkem se zúčastnilo 103 bikerů a bikerek. Zde jsou k disozici kompletní výsledky Kralovického spoke maratonu. Po povedeném závodě následovala bohatá tombola a vyhlášení výsledků. Tak za rok v Kralovicích opět kolu zdar!