Tour de Brdy 2012

22 Září, 2012 | Autor: mavit

V sobotu 22.9.2012 se konal ve Strašicích šestý ročník závodu Tour de Brdy. Trasa dlouhá 67km vedená převážně po asfaltkách vojenského újezdu Brdy je určená převážně závodníkům na silničních kolech. Salo se ale již tradicí, že pořadatel vypisuje také kategorii pro horská kola. Trasa pro horská kola, oproti silniční verzi, zavede bikery také na terénější úsek kolem Padrťských rybníků. Nejen možností poměřit si síly se silničáři je tento závod unikátní. Ani letos jsem této výzvě neodolal a vypravil se zazávodit si do Strašic. Počasí příliš nepřálo a celkem vydatně mrholilo. Přesto se na start postavilo dost závodníků. Účast byla mezinárodní a kromě čechů startovaly také švýcarské a polské teamy.

Zázemí závodu bylo stejně jako loni v restauraci Berten, nedaleko strašických kasáren. Start byl naplánován na 13:00. Oproti loňskému hromadnému startu všech kategorií najednou se letos startovalo po kategoriích. Na čelo pelotonu se seřadili muži na silničních kolech a jejich doprovodná vozidla. Následovaly je ženy na silničních kolech a opět doprovodná vozidla a až na úplném konci pelotonu bylo místo pro bikery. V jednu se dal peloton do pohybu a jelo se za zaváděcími vozidly na ostrý start. Ten byl kousek od rozcestí u Padrťského potoka za Strašicemi na cyklostezce směřující do kopce na Okrouhlík. Nejprve odstartovali muži na silničních kolech. S minutovým odstupem je následovaly ženy na silničkách a asi po dalších 2 min jsme odstartovali my na bikách.

Na začátku se jelo docela piánko. Asi jsme podvědomě nechtěli silničářům zkazit radost a dohnat je hned v prvním kopci . Jel jsem na čele střídavě s dalšími závodníky a postuně jsme se dostávali do tempa. Ve stoupání z Kvaně na Hejlák asi na 10km jsme dohnali doprovodná vozidla a ženský peloton na silničkách. Nechtělo se nám za nimi zpomalovat, tak jsme je spolu ještě s dalšími asi 4 závodníky na bikách předjeli. Pro horskou prémii na 14km kterou tu měli silničáři vypsanou jsem z bikerů vyjel první, ale pro nás vypsaná nebyla, takže ostatní nesoutěžili. Nahoře za to Tomáš Kozák s Petrem Stehlíkem vzal a postupně mě ujeli a do cíle už jsem je neviděl. Z kopce na Obecnici jsem to hnal co to šlo. Moje rychlost atakovala 60km/h, ale přesto mě eliťačky na silničkách dojely – já už rychleji fakt točit nemohl. V kopci nad Obecnicí jsem je zase dojel. Nechtělo se mě vyvážet za nimi v háku a tak jsem šel zase před ně. Asi se čtyřmi jsem se takto střídal v podstatě až k Červenému vrchu, kde bylo na 40km rozdělení tratí. Silničáři pokračovali po cestě rovně na hráz Dolního Padrťského rybníka já jsem unul na MTB trasu, která vedla po cyklostezce přes hráz Horního Padrťského rybníka. Najednou jsem byl sám a závodil jen se sebou. Na cestě bylo po deštích spoustu louží s červenou hlínou a tak netrvalo dlouho a byl jsem zadělanej od hlavy až k patě. Následovalo trochu kořenů a oslizlá dřevěná pěšina u Horního rybníka. Nad rybníky se trasy opět spojily. Silničáři to měli o 1,3km kratší takže čelo dámského pelotonu mě asi ujelo. Dojel a předjel jsem jen několik odpadlíků z mužského silničního pelotonu. V šotolinovém sjezdu na Trokavec mnoho silničářů řešilo defekty. Prohnal jsem se kolem na biku a ani jsem je nestihl počítat. Z Trokavce až do Skořice jsem jel sám, neviděl jsem nikoho před sebou ani za sebou. Až ve Skořici jsem předjel dalšího silničáře. Do cíle ve Strašicích zbývalo 15km a předposlední kopec. Věděl jsem, že jedu v bikách na třetím místě, ale netušil jsem jak daleko je za mnou další biker. Takže jsem si těch patnáct kiláků docela slušně dával. Proletěl jsem kolem Třítrubeckého zámečku a ve Strašicích netrpělivě vyhlížel odbočku na starou dlážděnou tankovou cestu přes kasárny – poslední kopec. Nikoho jsem za sebou ani před sebou neviděl, ale přesto jsem se snažil ještě zmáčknout a zaspurtovat si sám s časem do cíle. Tím jsem projel za 2h:6min:56sec (čistý čas), a obhájil tak třetí místo v bikách. První byl Tomáš Kozák a druhý Petr Stehlík.