Šumavský MTB maraton české spořitelny
Již čtrnáctý ročník Šumavského MTB maratonu se konal v lyžařském středisku na Zadově. Druhým rokem je tento závod v sérii Kolo pro život, a tak se atmosféra závodu nesla v duchu této série. Připraveny byly tři trasy. Trasa A měřila 84km s převýšením 2521m, 50km trasa B měla převýšení 1416m a výletní trasa C měřila 25km s převýšením 597m. Zajímavostí bylo, že bodový koeficient 84km dlouhé trasy byl 0.7 a byl zcela shodný s výletní 25km trasou a bodově zvýhodněna byla krátká 50km trasa, která měla koeficient 1. Proto početná skupina závodníků včetně elitních jezdců, které šlo především o body do celé série volila krátkou trasu. Náš team startoval naopak na dlouhé trase, abychom si závodění co nejvíce užili. Zázemí závodu poskytl Zadovský běžecký areál s přilehlým asfaltovým parkovištěm, které bylo zvětšeno o louku nad horní stanicí sjezdovky Churáňov.
Už první konfrontace s počasím po vystoupení z auta ukázala, že dnes moc pěkně nebude a že s létem má dnešní den společný jen kalendářní datum. Na červenec byla totiž nezvyklá zima. Teploměr se nepřehoupl přes 10°C a navíc foukal poměrně silný vítr. Ani šedivá obloha nevěštila nic dobrého. Nedbaje počasí jsme se vydali společně se Šéďou pro startovní čísla. Na parkovišti tou dobou již panoval obvyklý předzávodní mumraj. Každý řešil převážně oblečení. Cyklisti ze skupinky vedle našeho vozu na sebe navlékli vše co měli. Jen beranice se jim pod přilbu ne a ne vejít . Pro mě byla situace trochu jednodušší. S takovou zimou jsem v létě nepočítal a tak jsem jel jen v tom, co jsem měl tj. krátký dres pod ním slabou termomikinu a kraťasy. Šéďa na tom byl o trochu lépe a tak přidal ještě návleky na nohy. A hurá na start!
Startovalo se z dolní stanice sjezdovky Kobyla a tak nás čekal chladný sjezd z parkoviště do startovního koridoru. Ačkoliv jsem tento závod jel poprvé, měl jsem díky loni absolvovaným závodům přiděleno číslo 30 a tak jsem se mohl zařadit přímo za startovní pásku mezi elitu a mediálně známé tváře. Start byl společný pro dlouhou i krátkou trasu a tak jsem stál kousek vedle slavné běžkyně Kateřiny Neumanové, která jela krátkou. Petr dostal číslo 123 a tak byl kdesi v koridoru za mnou.
Po startu čelo závodu tvořené elitními jezdci na 50km trati nasadilo zběsilé tempo a eliťáci prchaly vstříc tisícikorunovým „vrcholovým“ prémiím které jsou každých 500m na úvodním 2km stoupání po hlavní silnici k běžeckému lyžařskému areálu. Nenechávám se vyhecovat tímto nerovným soubojem o tisícovky a jedu si svým tempem. Držím pozici a předjíždím pomalejší Kateřinu Neumanovou. Po chvíli jsme na kopci, obkroužíme běžecký areál za obrovské podpory speakra a pár fanoušků při trati a pokračujeme lesní cestou stoupající ve směru vrcholu Přilba. Dostaneme se ovšem jen 80m pod jeho 1220m vysoký vrchol, zato však nás trasa přivede nad Novohuťské sjezdovky. Následuje velice prudký sjezd po louce sjezdovky zakončený brodem přes dnes ne příliš příjemný studený potok.
Okolo postává pár lidí a těší se až se zde někdo vykoupe. Tuto radost jim dnes nehodlám dopřát a tak si přibrzdím na bezpečnou brodící rychlost. Následuje rychlý sjezd po asfaltu k Šindlovské kapličce. Snažím se pošetřit síly a zaujímám aerodynamickou polohu. Střídavě se předjíždíme s jedním kolegou který jede za mnou v háku a rozjíždí se mu to díky tomu více. Naše rychlost se pohybuje kolem 60km/h. Od kapličky trasa mění azimut a začíná se stoupat šotolinovou cestou ve směru vrchu Kamenná. Až na kraj lesa je trasa dlouhá trasa společná s 50km trasou. Stále se snažím držet si pozici, ale dva chrti z 50ky mě zde předjíždí. Na kraji lesa se trasy rozdělují. Značení tohoto rozdělení nebylo zcela zřejmé, ale naštěstí zde byl pořadatel, který mě správně nasměroval. Rázem ztrácím všechny dosavadní soupeře, kteří sprintují dál po pádesátikolometrové trase.
Asi 100m před sebou vidím jiného závodníka a tak se snažím do kopce na něj dotáhnout. Chvíli jedu za ním v háku, ale zdá se mě, že jede do kopce zbytečně pomalu takže jdu před něj. Jenže on přidává a snaží se mě uviset. Trochu tedy polevím a vezu ho za sebou. Navrhnu mu, že se budeme střídat a třeba ještě někoho společnými silami dojedeme. Kupodivu souhlasí a příkladně spolupracuje. Po chvíli dojíždíme jednoho soupeře z teamu Nissan Dolák. Naše tempo neakceptuje a neuvisí nám. Ukazuje se, že spolupracující kolega je místní a zná trať nazpaměť. Včas upozorňuje na prudké změny směru a prudké brždění z čehož oba těžíme. Na 25km ve stoupání na Šeravskou huť dojíždíme dalšího soupeře z Merida Biking teamu, který vede kolo protože přetrhl řetěz a nemá nýtovačku o kterou teď škemrá. Bylo mě ho líto a tak se rozhodnu mu hodit svojí nýtovačku. Chvíli trvá než ji vylovím z kapsy dresu a tak zpomaluji. Díky tomu mě dostihne a následně předjede kamarád Martin z Explosiw Bike Teamu, který s sebou bere do háku i dosud spolupracujícího kolegu. Tento nástup nehodlám nechat bez odezvy a tak se je snažím co možná nejdříve dostihnout a pověsit se za ně. Společně pokračujeme přes Obří horu až na sjezdovky nad Kubovo Hutí. Jedu na čele a tak trochu nejasná šipka ukazující směr odbočky na sjezdovku mě zbrzdí víc než ostatní. Zato však si všímám obrovské lebky se skříženými hnátami. Toho rázem využívá brilantní sjezdař Martin a nasazuje svojí kamikaze jízdu ze sjezdovky. Těží ze svého fullu a tak ještě z kopce přišlapává a získává zhruba 20m náskok. Držím se na druhé pozici naší 3 členné skupinky a jen tak tak minu na konci sjezdovky reklamní tabuli místní restaurace . Ještě před občerstvovačkou a mezičasem v Kubovo Huti se nám daří Martinovo náskok stáhnout. Podle mezičasu v Kubovo Huti jsem byl tou dobou 14 absolutně, 6 v kategorii se ztrátou 7min 50s za prvním závodníkem. Průměrná rychlost na této 40km vzdálenosti činila neuvěřitelných 31,2km/h. Z Kubovo Huti stoupáme ve třech kolem Šeravy na Světlou horu. Podle místního znalce nás čeká v podstatě jedinný terénější úsek trati v podobě prudkého výjezdu a nádsledného sjezdu Světlé hory. Na vrchol dojíždí naše skupinka společně. Ve sjezdu pouštím před sebe rychlejšího Martina a snažím se jet abych mnoho neztratil. Jenže přejezd šutru, který Martinovi full odpustil, mě na pevném kole neprošel. Prorážím zadní kolo a ztrácím tak definitivně naší skupinu.
Tmel bezdušáku v zimě a mokru nechce velkou díru zalepit. Po minutě čekání na „zázrak“ ztrácím trpělivost a rozhodnu se pro montáž nouzové duše. Ještě dve minuty nikdo neprojel a tak v klidu vyměním. Jenže během dofukování se přižene velká skupina a mě nezbývá než počítat soupeře. Opravou ztrácím 9 minut a zhruba 20 míst. Pod kopcem Světlé hory předjíždím prvního soupeře, kterého potkal stejný osud a mění. Následují krátká stoupání, které neumožňují moc sjíždět další soupeře. Přesto po chvíli beru před brodem Medvědího potoka pomalejší skupinku třech závodníků. Ve sjezdu po staré tankové cestě před Kláštercem se mě podaří to samé ještě jednou. Zde začalo drobně pršet a trať byla mokrá a kluzká. Ve Vimperku už pršelo vydatně a nepřestalo pršet do cíle ani do konce dne. Ve stoupání ve Vimperku předjíždím další soupeře a stahuji ztrátu na mezičase na 64km na 28 místo absolutně / 15 v kategorii. Do cíle už je to jen 16km, ale v podstatě pořád do kopce s převýšením zhruba 300m. To mě vyhovuje a tak ještě pár soupeřů předjedu.Pětset metrů před cílem jedeme ve skupince ve třech. Držím se na druhé pozici a vyčkávám na nástup v cílové rovince. Jakmile za to první veme okamžitě akceleruji, nicméně třetí ze skupiny reaguje rychleji a tak nás oba předjíždí a mě již nezbyl prostor na zvrácení této situace. Dojíždíme všichni ve stejné sekundě v čase 3:32:56, ale já bohužel o setinu sekundy později takže je z toho nakonec pěkné 23 místo a 12 v kategorii. Nebýt toho defektu a 9 minutové ztráty opravou mohl jsem být absolutně na nějakém 13-14 místě. I Šéďa jel velice pěkně a protíná cílovou čáru v čase 3:55:41 a ve výsledcích to pro něj znamená 53 místo absolutně a 29 v kategorii. Celkově se na start dlouhé trasy postavilo 164 závodníků a klasifikováno jich bylo 134. Zde je možné prohlédnout si kompletní výsledky na 84km trase.
Moc pekne!